Možná nechtěné - ale bingo. Ne snad pro tu samu skutečnost, kde se voda vzala a proč ji tahali třikrát po čtyřech vědrech nahoru na Karmel. To by šlo vysvětlit poměrně jednoduše. Ono sice už třetí rok nepršelo ( mj. Raši, Malbim), ale nějaká voda určitě někde byla. Lidská bytost déle jak tři dny bez vody nevydrží. A ti, co to vydrželi údajně dní čtyřicet, to byli pro někoho výjimeční guruové, pro jiného bytosti, které to vydržely čtyřicet dní symbolických – tedy mem (majim) počet dní. Pro třetího (a vidíš, te´d už chápeš proč třikrát po čtyřech vědrech !!) – jsou i zenoví mistři a nadaní jogíni, kteří to údajně zvládají… Nicméně ani tehdy jich nebylo o mnoho víc, než dnes. A Sladkej požehnanej tady není od toho, aby lidstvo vyhubil fatálním nedostatkem vody na objednávku jednoho židovského proroka, když člověka stvořil jako svého partnera. Od vyhubení lidstva je tu jen lidstvo samo. Proto také odpovídá Elijahu Achabovi : „Ne, bráško, já lid nekormoutím tím, že neprší, to děláš ty …“
To, že se podivuješ nad skutečností, že někdo tahá odněkud ze studny na Karmel cisternu s vodou, vnímám jako džouk a odlehčení. (A baví mne Surprised) Nevíme ale přece ani, jak se tam na Karmelu jen tak mírnix týrnix (a bez vody) popásali pro oltář vhodní volci a hlavně – celá naše moderní doba cítí potřebu se rituálu vysmívat. (A přitom po něm tolik tolik žízní. Proto pořád ještě nebyl vyhlášen konkurz na časopisy typu Astro apod. A přitom v každé dědině už dneska stojí vánoční smrky, vánoční boudy a začíná vonět svařák) – vyprázdněné rituály nás pak svádějí k tomu „racionálnímu úsměvu“, který je ovšem někdy spíš posměškem. Tehdy s největší pravděpodobností televize nebyla. Bylo tím pádem i daleko méně thrillerů a taková konfrontace, kterou vyhlásil Elijahu, navíc oproti kolegům tehdejšího Topolínka, to byla tak přitažlivá skutečnost, že oněch dvanáct věder (resp. jejich transport na Karmel) skutečně není nijak výjimečný.
Nevím také, jak to dělávali Baalovi kněží, ale třeba i oni „svůj“ rituál brali vážně, pravda to sebeprznění a sebezohavování svědčí o praktikách poněkud kuriozních, ale naši lidé (a prý jich nakonec v celém Jsroeli pořád bylo ještě sedm tisíc /19:18;) , si „přiblížení“ (korban) bez rituální očisty vůbec nedovedli představit, takže voda tam prostě být musela…
Všechno to zdánlivě začíná v polovině kapitola šestnácté. Achab u moci, Jezabel miluje svoje rituály, a on jí povoluje. Když už je to fakt hodně „kách“, Elijahu vzkazuje : Nebesa se zavřou… kde toto varování nacházíme mnohem mnohem dříve? A čím je toto neštěstí podmíněno?
Do příběhu (který svoji pšat-dějovou linku končí někde povoláním Eliši/ Elizea) je jakoby vmezeřeno jediné „písemně doložené“ starozákonní vzkříšení. Proč asi, co myslíte? A teprve potom, co vdova ze Sarepta prohlásí, to co prohlásí (a určitě to rozkřikla po okolí a zvěst se brzičko roznesla po celém Jisroeli), dochází k oné atrakci na Karmelu, kterou by Däniken a ti, kdo spolu s ním chtějí věřit na Marťany, určitě vysvětlili jako jakýsi sofistikovaný druh samovznícení vlivem navlhčených dřevených briket. Nic proti tomu, má to jen jeden háček. Pak by vdova ze Sarepta lhala. (17:24);
Domyslíme-li tuto skutečnost do konce a vezmeme-li také v potaz, co se má podle *torat Moše stát „falešnému proroku“, najednou se nám také v docela jiném světle zjeví Eliášovou poplakávání – *příliš jsem horlil… (ale to už je maličko jiný příběh).
V čem máš pravdu naprostou, je skutečnost, že ekumenický překlad je opravdu „políbeně vepřový“ nebo chcete-li „prasácky nepolíbený“ a ke všemu v několika detailech celý příběh dokonale zkresluje. Ale i to je jiný příběh. Jak jinak by se kozy nažraly a vlk se schoval..o) )
Ergo: vody nebylo mnoho, ale byla. Řešit rituál z pohledu naší doby, je maličko nešťastné. Celý ten příběh je krapet o jiném, ale chvála Pánu za ten detail, kterého sis všimla. Zas nás dostal (dáme-li si ho do douvislostí) o kousek jinam (zkopírováno od nás z LW)
