Všeobecná kategorie > Politika v Zemi Izrael

Je Benjamin Netanjahu dobrý nebo špatný vůdce Izraele?

<< < (4/14) > >>

Scooolie:
Takže kdybychom projektovali Begina do Netanjahua, tak by projevem velké odvahy bylo uzavřít mír se Sýrií a předat jí Golany (jako Begin uzavřel mír s Egyptem a předal Sinaj), provést úder na íránská jaderná zařízení a anektovat Judsko a Samařsko?

No fajn, ale to by dnes byli džihádisté na Golanech a stříleli hezky do izraelské nížiny a Izrael by byl v naprosté diplomatické izolaci za úder na Írán, neb Barack Hussein by se nepřekonatelně urazil, že Bibi zmařil jeho mírový plán... Jo a Judsko a Samařsko celé anektované by vedlo k těžko řešitelné otázce "co s tamními Araby" - neb vysídlit je dnes už nelze a dát jim všem izraelské občanství také není ideální, že?

Oproti tomu Bibi uvážlivě drží Golany a íránskému jadernému programu škodí zpravodajskými operacemi a mezinárodním nátlakem. A v Judeji a Samaří pomalu, ale trvale zvyšuje židovské osídlení a tím připravuje situaci na to, že jednou - nikdo neví kdy, ale ten den přijde - bude Ješa rozdělena na arabskou část (kde vznikne v nějaké formě arabský stát) a židovskou část (která bude anektována). A čím více se pomalu a jistě osídlí, tím více bude možné anektovat.

Milý příteli, klid a mír je maximální úspěch. Neustálá touha po frenetické činnosti, změně, budování a boření, toť příznak nezdravých režimů. Fašismu, nacismu, komunismu, různých nacionalistických posedlostí. Tichý klidný rozvoj, toť znak vyspělosti a stability.

Ne nadarmo měli a mají na Bibiho zásadní vliv názory jeho otce a také profesora Aumanna. Teorie her. Vyčkávání na chyby soupeře a jejich maximální využívání namísto vlastní frenetické činnosti. V tom tkví úspěch  :)

Jeitteles:
Pane Scooolie, souhlasím s Vámi v případě Sýrie. Kdyby měl Asad zemi pevně v rukou a tato by byla víceméně bez problémů, pak by se dalo jednat, dnes aktuálně nikoliv.

Znovu bych rád zdůraznil, že Bibi je druhý nejdéle sloužící premiér státu, po Ben-Gurionovi. Psali jsme, jaké podmínky má on vůči Palestinské autonomní správě. Ok, ale tak buď se chce domluvit, potom musí z těch podmínek někde slevit, anebo to vyhodnotí tak, že domluva není možná a prosadí jednostranná řešení. Že na to není příznivá mezinárodní situace? Nebo vnitropolitická, společenská? Begin, Šamir, Šaron, Rabin, ti všichni by na to měli odvahu a jednali by, jako jednali ve svých dobách - v případě Jeruzaléma, Golan, židovských osad, bezpečnostní zdi, stažení ze Sinaje, atd. A nebyla na to vždy vhodná situace, ba naopak. Bibi při každém konci svého volebního období předává stát víceméně ve stavu, v jakém ho předtím převzal. Je to "premiér-udržovatel". Je udržení stavu úspěch? Pro Vás ano, pro mě ne. Pomalé osidlování Judska a Samaří nepokládám za úspěch, to je snad u pravicové vlády automatika.

Ještě bych zdůraznil, v čem je vyčkávání a udržování stavu nebezpečné. Každé srovnávání kulhá a prosím neberte mě proto za slovo, ale vláda Jihoafrické republiky v 70. a ještě i 80. letech si myslela, že se udrží, že mají přece pevné podmínky, pevné mantinely, ze kterých nesleví. A ono se stalo, zanedlouho jim vše padlo. Dnes je situace pro Izrael taková, že současný stav vláda může udržovat, ale bude to tak i za třeba 10 let? Lze čekat? A kolik lze čekat? Já beru vládu Bibiho v tomto světle jako risk, jako hazard, jako promarněný čas. neříkám, že je zcela špatná, mohlo by být hůř, ale mohlo by být daleko líp.

Scooolie:
Souhlasím, že jistě nelze brát Netanjahuovy vlády jako ideál a tvrdit, že lépe by být nemohlo.

Souhlasím s Vámi i v tom, že "Palestina" v současnosti není ochotna splnit izraelské podmínky pro dojednaný vznik arabského státu v část) Judska, Samařsku a Gaze. Vy zmiňujete jen 2 rozumné možnosti: buď by měl Izrael ze svých požadavků slevit, anebo by měl prostě Území anektovat. Jenže možností je více.

Řekněme, že Bibi došel k závěru, že celou Judeu a Samaří udržet kvůli hustému arabskému osídlení nelze, nicméně lze udržet alespoň část. A nyní je tedy třeba vytvářet "facts on the ground" a osídlovat. Přičemž čím později Palestinská správa kývne na rozumné izraelské podmínky, tím později a tím menší bude mít stát. Pro Izrael je to strategie, při níž nemůže prohrát: Buď vznikne arabský stát za rozumných podmínek už nyní, anebo nevznikne, ale Izrael na tom neprodělá, protože postupně se bude zmenšovat území dostupné pro tento stát....

Srovnání s Jižní Afrikou nesedí. Tam bylo bílých drtivá menšina a nárokovali se drtivou většinu území JA (bereme-li v úvahu bantustany). Naopak Izrael si dnes nárokuje jen území z roku 1949 + samozřejmě celý Jeruzalém + Golany + část Judeje, Samaří s židovskou většinou. V tom není problém, to je fakticky udržitelné. Říkáte, že by (nebýt Bibiho) mohlo být i daleko lépe. Ale jak?

Anexe celé Judeje a Samaří by kdykoliv od 90. let vyvolala bouři mezinárodního nesouhlasu, je to fakticky neprůchozí. Šlo to naposledy do intifády. Teď už by místní Arabové izraelskou realitu nepřijali a dál škodili, takže by anexe vůbec nic neřešila. Čímž neříkám, že se mi myšlenka jednotné Země Izrael mezi Jordánem a mořem nelíbí...

 A vznik Palestinského státu, který by nebyl demilitarizovaný, mohl by být vojenským spojencem Sýrie či Íránu a neuznával právo Izraele na existenci jako židovského státu? To by přece bylo totéž, co je dnes v Gaze...

Jeitteles:
Posunu diskuzi trochu dál a položím otázku. Vyloučíme-li anexi a přijetí tamních Arabů pod Izrael, případně odsunu těchto obyvatel do okolních arabských států, jaký má být budoucí arabský stát Palestina? Co je v zájmu Izraele? Získat co nejvíce území a co nejvíce zmenšit ten budoucí stát? Nebo se snažit o Palestinu, která bude v rámci možností životaschopná - ekonomicky, společensky, bezpečnostně, atd. Není přece nic horšího, než mít za souseda, v srdci svého území, zcela nestabilní a neživotaschopný stát. Má-li být prosazeno dvoustátní řešení, nemůžeme je přece zcela izolovat na věky a uzavřít na malá neživotaschopná územíčka, to by vlastně pokračoval současný stav v jen kosmetických změnách.

Scooolie:
Dobrá otázka.  Nicméně odpověď vidím zcela opačně, než Vy. Ano, cílem má být "Palestina", která nebude mít protiizraelskou diplomacii, bezpečnostní a vojenskou politiku. Pokud se k tomu zaváže dobrovolně v rámci akceptace izraelských předběžných požadavků (o kterých jsem už hovořil), pak skvělé! Pokud nikoliv, pak je nutné, aby "Palestina" protiizraelská nemohla být fakticky. Aby to bylo technicky nemožné. Aby měla tak rozdělené území, že bude potřebovat průjezd přes Izrael. Aby byla závislá z hlediska vody, surovin, atd.
Životaschopná "Palestina" je v zájmu Izraele jen a pouze tehdy pokud bezpodmínečně nebude protiizraelská. Jinak je v zájmu Izraele, ale existovala arabská entita co možná nejslabší, nejzávislejší a nejrozdělenější - ideálně v současné podobě, kdy se jedná o izraelský de facto protektorát.

A nahodím další otázku: Existuje dnes na palestinskoarabské straně nějaká organizace či hnutí, které by bylo ochotné a schopné garantovat, že pokud Izrael povolí vznik palestinskoarabského státu, že toho nebude litovat?

Navigace

[0] Index zpráv

[#] Další strana

[*] Předchozí strana