Není to překvapivé, je to zcela v kompetenci rabinátu. Ale...
Umíte si představit, jaká by byla reakce, kdyby třeba Vatikán vydal výslovný zákaz katolíkům účastnit se křesťansko-židovské konference s odůvodněním, že by tam dobří křesťané mohli být indoktrinováni židovskými názory?
Nechci předjímat, ale pokřik o antisemitismu a kritika ze všech by byla jistá....
Ono do konce dotaženo - pokud by křesťané vyšli židům vstříc a přestali se zajímat o židovské kořeny křesťanství a společné hodnoty, obrátilo by se to především proti židům. Pokud dnes křesťané jsou vůči židům pozitivně naladěni (jistě, že ne všichni, ale mluvím o těch, co jsou), pak právě kvůli onomu vnímání čehosi "společného." Nebude-li na křesťanské straně vědomí "společnosti", pak budou židé bráni na stejné úrovni jako budhisté či muslimové - a nebude jediný důvod uznávat např. židovský nárok na Zemi Izrael... (proč také? starají se snad křesťané o územní spory budhistů a hinduistů na Srí Lance? )
On je to paradox - byli to židé, kdo nejprve vítali křesťanské přihlášení se ke společným kořenům, aby se ho následně lekli. Při vší úctě k rabinátu (který jak uváděl rabi Deri, to vůbec neměl při rozhodování lehké) - za tím odmítnutím je strach. Nedostatek sebevědomí, obava ze slabosti vlastní víry. Sám by nešel debatovat na konferenci s muslimy či budhisty, ale pokud někdo chce, ať tam klidně jde. Je-li silný ve víře, vydrží. Není-li, pak žádná škoda, jeho víra nebyla opravdová.