Martine, nevím, čím je mixnutá Vaše víra, ale cítím tam nějaký budhismus či cosi podobného. Mohu to komentovat jen z křesťanského protestantského pohledu, ale nějaké sebezdokonalování, aby nás Pán "lépe slyšel" pro mě zní komicky. On je Absolutní. Slyší každé šustnutí trávy, zná každou naši myšlenku, i tu která nám proběhla hlavou na vteřinku a kterou si už po minutě ani my sami nevybavíme. Pokud On chce, tak slyší naprosto vše. "Sebezdokonalování" (promiňte, jestli ten váš koncept nějak zjednodušuji, ale na mě to tak působilo) je pojetí lidské, které staví do středu člověka, ne Boha. Říká, že my, vlastní silou se můžeme nějakou prací, cvičením Bohu přiblížit. Jaksi si "vysloužit" blízkost. Pošetilé. Proč to dělat, když stačí jen požádat?
Modlit se k lidem je krajně pochybné. Já naprosto chápu židovské výhrady vůči křesťanství s ohledem na Ježíše. A pokud bych někdy došel k závěru, že Ježíš byl pouhý člověk, pak bych okamžitě svoji víru musel odhodit jako cestu vedoucí zcela špatným směrem.
Víte, nástroji Toho-zlého nejsou jen okázalé kulty, odmítající pravou cestu. Nástroji jsou i zdánlivě drobná odchýlení od víry, která však svádějí mimo cestu. Pokud má auto dojet z Prahy do Brna, je jedno jestli jeden na Frankfurt nebo na Ostravu. A stejně to cítím s modlitbou a uctíváním - pokud nesměřují k Bohu, pak je jedno, zda směřují k nějaké zcela exemplární modle nebo k nějakému židovskému cadikovi či křesťanskému světci...