Chtěla bych Vám říct, že se mi ta kniha náhodou dostala do rukou, přečetla jsem ji jedním dechem, je to smutná, velmi smutná četba z 2. světové války, zařadila bych ji do tzv. žánrové literatury, psal se rok 1941, Hana Bělohradská v ní popisuje lidi z jednoho pražského činžáku - názory, chování, jedním z nich je židovský lékař - je to hluboce lidská útlá kniha, napsaná s obrovským, ale střízlivým citem, a smyslem pro detail, aniž by však autorka cokoli zbytečně rozepisovala.