KarelS: Machloket je, jak správně píšeš, názorový spor, který je ale pochopitelný a vysvětlitelný uplatněním různých zásad či předpokladů obou názorových oponentů. Kašja je naproti tomu rozpor v nějakém homogenním učení, který při nejlepší vůli nedokáže nikdo vysvětlit.
ad korban: ACHAB tím chtěl zřejmě naznačit, že ve slově korban se ukrývá příblížení (k Bohu), takže když Bůh řekl Adamovi ‘Kde jsi?’, naznačoval tím, že se od Něj vzdálil. Z toho pak vyplývá – a já s tím souhlasím – že instituce obětního rituálu je pouze zástupnou věcí sloužící k přiblížení se Bohu. Tato instituce však není nenahraditelnou. V Talmudu (Chagiga 27a) se učí k verši Ez 41,22 výrok r. Jochanana a Reš Lakiše: „Po celou dobu trvání Chrámu usmiřoval člověka oltář. Nyní usmiřuje člověka jeho stůl.“ Tím je míněno, že obecně se lze k Bohu přiblížit i jinak: ‘zvaním chudých ke svému stolu’, tedy nezištnou službou okolnímu světu.
Jinými slovy, budeme-li co nejlépe plnit Boží přikázání v Tóře (a klidně můžeme pominout taková, která nám momentální situace plnit nedovoluje, což jsou právě ty chrámové a kněžské rituály), pak je všechno v nejlepším pořádku.
Hledáš-li odpověď na způsob usmiřování osobních vin a hříchů, odpovědí je právě pokání (tešuva) a upřímná lítost, která je účinná kdykoliv, dokonce i na samém prahu smrti, jak dokazují některé historky z Talmudu. Důkaz, že výše napsané platilo dokonce už v době existence Chrámu a obětí, nabízí pasáž Izaiáš 1,10-20.