Nikdo, kdo mě zná, by mě nikdy nepodezíral ze sympatií ke komunismu a komunistům.
Když tak čtu předchozí diskusi, uvažuji, jaký názor na věc mám já. První, co mě napadne, je odpor, který ke všemu, co je s komunismem spojené, mám. Pak se snažím rozhodnout, na kterou stranu Scoolieho ankety se přiklonit a zjišťuji, že to není vůbec jednoduchá a jednoznačná volba.
Záleží opravdu na tom, jak k posuzování přistoupíme. Zda to bude přes povahu člověka, nebo jeho chování, jeho inteligenci či konkrétní činy.
Myslím, že je pravděpodobné, že mohli existovat v raných obdobích komunismu lidé (u nás asi maximálně do roku 48), kteří prostě o hrůzách komunismu v Rusku nebyli informováni a jako hlavní plus komunismu viděli jeho nereálné „zglajchšaltování“ všech na jednu úroveň. Někteří skutečně nemuseli mít představu, jaké prostředky se používaly a budou používat. Pro tyto bych měl zrnko pochopení za předpokladu, že jakmile poznali, co je komunismus skutečně zač, se od něj odvrátili.
Pokud ne, pak se v mých očích stávají velmi nebezpečnými hlupáky, kteří věří zvrácené ideologii a jsou ochotni ji prosazovat jakýmikoli prostředky.
Pro lidi, kteří se stali komunisty a podporovali tuto ideu ze zištných důvodů (kariéra, mocenské postavení, další různé výhody lépe dostupné s rudou knížkou) nemám omluvu. Zde lze rozlišovat tyto lidi dále podle jejich skutečných činů. Všichni jsou sice charakterově závadní a všichni svým chováním pomohli komunismu k moci, nebo ho u ní drželi déle, než by možná jinak bylo možné, ale ne všichni jsou bestie
na stejné úrovni.
Ti, kteří „jen“ vlastnili tu knížku, ale aktivně neškodili nebo možná i někdy byli schopni pomoci, jsou jistě v jiné kategorii než estébák, který svými metodami „vyslýchá“ zadrženého, domovní důvěrník, který udává souseda, kolega v práci, který přes stranu zlikviduje nepohodlného konkurenta.
Jen pro ilustraci. V 80. letech jsem měl šéfa, který byl z té první kategorie. Prostě se bál, že když jim nekývne, přijde o místo a bude mít problém uživit rodinu. Jinak slušný člověk, se kterým e opravdu dalo mluvit o všem (i o politice
). Tento komunista byl ve firmě první, kdo podepsal „Několik vět“ ještě dlouho předtím, než mohlo být vůbec tušeno, že přijde nějaký listopad.
Takže to shrnu, Komunismus nenávidím, každý i minulý komunista je mi apriori podezřelý a musí udělat mnohem více než nekomunista, aby mě přesvědčil, že může být i slušný člověk.
Pokud je pak komunistou někdo i dnes, pak to svědčí buď o jeho senilitě, nebo o velmi závažné vadě charakteru, která by měla mít vlastní diagnozu.
