CZ volby 2008

[Elazar]

Mimochodem: Zapomíná se na to, že komunistické a nacistické učení je ostře proti B*hu. Je to do nebes volající rouhání. Už jen proto je hanebné.

Co jsem si četl v Mein Kampfu, tak Áda argumentuje tím, že tím, že se brání Židovi, tak v podstatě dělá dobrou věc pro B-ha. 

[Zina]

Nebylo to jen učení Lenina.A tvrdit,že všichni museli vědět jakými prostředky budou komunisté bojovat,to se mi nezdá reálne.Zajisté podmínky chtěli zlepšit jak píšete socialisti atd.Ale já si nejsem vědoma,že by jejich snaha k něčemu vedla.Vám nejvíce vadí mrzačení lidí  -strach, likvidace majetku,vyhánění obyvatel, atd. Mě to vadí také.Co s tím počít,napravit takové křivdy nejde.A říct byla taková doba,taky není správné.Ale,zase všechny šmahem ( jak se říká )do jednoho pytle házet nemůžete.

[Míla]

Psal, protože tomu věřil, vždyť nás Rusové osvobodili- vím taky, že pak Stalin nenáviděl Židy, ale to všechno bylo až pak a o těch hercích nic nevím, ale ono se to teď dobře kritizuje, když jsme v té době nežili, nebo byly malé děti. Když už jste tak kritický, tak doufám, že znáte jeho hodnocení této doby a jeho sebereflekci. A to mi ukažte od našeho pana prezidenta až po ty ostatní, kteří úspěšně žili nebo studovali v době normalizace, zda jsme se něčeho takového, co dokázal Pavel Kohout, dočkali . Já vím, že Vás štvu Elazare, ale za Pavla Kohouta budu bojovat, jak lev.Míla

[Vodník]

Nacista samozřejmě v Německu roku 1933 nemohl vědět, že mnohem později bude rozhodnuto o vyhlazení Židů. Stejně tak nemohl vědět, že bude totální válka - vždyť Hitler měl plná ústa míru.Mladí lidé v Německu byli vychováváni k obraně německých zájmů - stejně jako děti v komunistických státech k obraně komunistických zájmů.

Tak tohle je pravda! Proto mohl existovat - do určité doby - i "slušný nacista", stejně jako mohl - do určité doby - existovat "slušný kommunista". Od určitého okamžiku už to možné nebylo (až na ty jmenované výjimky: oligofrenie nebo psychická porucha).

Co je to ale ten Váš "slušný a poctivý" komunista? Zrůda, která věřila, že lepší zítřky se musí vykoupit šikanování, okrádáním a vražděním lidí dnes (tzv. třídní boj - což se povinně učil každý komunista).

Ne vždy. A opakuji: není jednotný mustr, spousta lidí to počáteční nadšení a poblouznění prohlédla, jiní v to věřili ještě dále, aniž by se tím nutně měnili ve zrůdy.

Navenek v letech 1945-48 komunisté lhali. Ale mezi sebou snad neměli školení o nutnosti třídního boje, zničení buržoazie jako třídy, nastolení diktatury proletariátu? Oni snad neměli interně povinnost číst Stalinovy spisy?
A jinak všichni přece známe ty Gottwaldovy výroky v parlamentu o tom, co se komunisté jezdí učit do SSSR...

Ve Škvoreckého Miráklu to pěkně popisuje Seifert: mysleli si, že revoluce je takové převzetí moci, že se nikomu nic vlastně nestane a že ty kecy o krvi je jen taková omáčka. Nezapomínejte: míníme-li "slušné kommunisty", mluvíme o prostých lidech, ne o pohlavárech.

Mimochodem: Zapomíná se na to, že komunistické a nacistické učení je ostře proti B*hu. Je to do nebes volající rouhání. Už jen proto je hanebné.

Ano, souhlas. Ale opět: mnozí lidé tomu uvěřili proto, že věřili, že je to cesta k lepším zítřkům, nikoli z nějaké apriorní nenávisti k Bohu, jako "esa" typu Himmler, Lenin apod.

Leninovy a Stalinovy spisy jsou také plné výroků o třídním boji a zničení celý částí společnosti.

Inu, zalistuji-li Starým zákonem... Ti slušní lidé měli za to, že nic se nejí tak horké, jak se to uvaří.

[zoom]

NO ono to proti Bohu se take musi brat s vyhradami / na Slovensku to videli jinak.

[Elazar]

Psal, protože tomu věřil, vždyť nás Rusové osvobodili- vím taky, že pak Stalin nenáviděl Židy, ale to všechno bylo až pak a o těch hercích nic nevím, ale ono se to teď dobře kritizuje, když jsme v té době nežili, nebo byly malé děti. Když už jste tak kritický, tak doufám, že znáte jeho hodnocení této doby a jeho sebereflekci. A to mi ukažte od našeho pana prezidenta až po ty ostatní, kteří úspěšně žili nebo studovali v době normalizace, zda jsme se něčeho takového, co dokázal Pavel Kohout, dočkali . Já vím, že Vás štvu Elazare, ale za Pavla Kohouta budu bojovat, jak lev.Míla

To si za něj bojujte jak chcete  , to, že pomáhal posílat nevinné lidi do lágrů nezměníte. Jinak, mě neštvete. Mě štve, když se z Kohouta nebo Pelikána dělají oběti nebo chudáčkové, co trpěli. Jestli trpěli, tak to byla jen malá náplast za zlo, které způsobili.
O Václavu Neomylném a dalších jsem nikdy iluze neměl, ba naopak. Ty mi vůbec nepředhazujte.

[Míla]

Pavel Kohout nikoho do lágru neposílal, to si pletete s Pelikánem a házíte je do jednoho pytle. To se prostě nedělá, kdyby to byla pravda co říkáte, já jsem v té době byla mrňavá holka, tak teď by neměl takovou úctu po celém světě, včetně Izraele, jako má. Mě už to s Vámi docela baví se hádat, když se nebudete zlobit. Kdyby ublížil hercům, jak jste psal, myslíte si, že už by to tady nebylo dávno profláklé. Tohle co já vím, tak vím z Vinohradského divadla a nikdo neříká, že by vyloženě někomu ublížil, on byl jenom poválečný nadšenec, který psal, to co psal a k tomu se veřejně vyjádřil a toho si cením a potom, ještě za totality byl úplně veřejně na druhé straně, a proto musel z vlasti a to já už  jsem zažila. Elazare, můžeme dál diskutovat. Těším se. Míla

[Elazar]

Ono není tak nějak o čem diskutovat natož se hádat. Pelikána s Kohoutem klidně do jednoho pytle hodím, pták jako pták a stalinista jako stalinista. To, že ublížil cíleně některým lidem, rozmázl už před pár lety nejčtenější deník MF Dnes (vím to, protože Blesk ani Právo nečtu) - a že to nevíte vy, neznamená, že se tak nestalo.
Pavel Kohout, alespoň co já vím, zdaleka nemá úctu po celém světě, tu si představuju jinak a jestli je v Izraeli trošku znám, tak díky filmu Svatá Klára natočeném podle jeho (a J. Mašínové) předlohy.
Argument typu "on byl jenom poválečný nadšenec" neberu. Konrad Henlein byl zase jen nadšenec předválečný.

Člověk, který v době, kdy popravovali Horákovou, psal budovatelské básně, korunované v r. 1953 básní Stalin, který byl šéfredaktorem Dikobrazu (který urážel politické ponenty KSČ jako málo co jiného) a byl politrukem v ČST - to vše v padesátých letech - je prostě stalinista a bolševik. A že se pak omylem přidal na tu špatnou stranu a KSČ s ním zametla, líto mi ho není. Beztak si v Rakousku nežil špatně.

SLOVO K SOUDRUHU STALINOVI
 
Kdykoliv básník vchází do prosince,
docela jistě potkává ten zjev:
slovo je náhle drobné jako mince
a jako vločka na rtech taje zpěv.
 
A proč tak tence zní mu zpěv i slova ?
Protože láska, naděje a cit,
protože všechno, všechno co k Vám chová,
je víc než člověk umí vyjádřit.
 
Vlastními ústy neumím to říci.
Ať se to za mne říci pokusí
pohádka-bajka, kterou kolchozníci
vyprávějí si o Vás na Rusi:
 
„Car moří severních byl vztekem bledý.
Má jeho sláva zhasnout jako stín?
I kázal vodám zardousiti ledy
sovětský parník – slavný Čeljuskin.
 
Obrovská loď se zmítala jak hračka
v ledové pasti. Tmavě vyla noc.
A tehdy prý pustili z klece ptáčka.
,Leť, drahý, leť a volej o pomoc!’
 
Doletí ptáček k městu obrovskému
a křehkým hláskem volá na lidi:
,Čeljuskin tone! Pospíchejte k němu!’
Však nikdo z nich ho v spěchu nevidí
 
a nikdo si ho, ptáčka, nepovšimne.
Tak marně capká dlouho do noci,
až pod souhvězdím z rubínu si zdřímne,
znaven svým letem a svou bezmocí.
 
Tu slyší hlas: ,Zdaleka letíš, malý?
Copak tu hledáš u kremelských hvězd ?
Tebe jsem ještě neviděl...’ To Stalin!
A jemu ptáček sdělil hroznou zvěst.
 
I poslal Stalin prudké ledoborce,
i poslal Stalin smělé piloty
s příkazem rozbít vzteklé kry, jež horce
drtily krásné lidské životy.“
 
Takovou zkazku o Vás vyprávějí
sovětští lidé všude na Rusi.
A já – já věřím pravdivosti její!
A za svědka svůj národ beru si.
 
To Vy jste poslal do Čech v pravou chvíli
uralské tanky jarem vonící.
To Vaše ruce vlaky naložily,
když český člověk neměl pšenici.
 
Vy víte vždycky – v každém okamžiku –
čím žije a v co doufá každý z nás.
A proto je tak slabé slovo díků
a dokonce i básním vázne hlas.
 
Vám, který dnes jak tenkrát Čeljuskince
chráníte naše lásky od bitev,
posílám pozdrav, drobný jako mince,
zato však vroucí jako vlastní krev!
 
Prosinec 1952

[eleazar]

tak teď by neměl takovou úctu po celém světě, včetně Izraele, jako má.

To, že se někdo těší všeobecné úctě ještě nic neznamená. Arrafat se také těšil tak nepřirozené úctě, že nebylo dodneška dáno na vědomost širší veřejnosti, že to byl prachobyčejnej teplouš.

[Míla]

Elazare, Vy ho prostě nenávidíte, ale věřte, že mezi umělci takovou nenávist nemá. Za báseň Vám děkuji, protože ji opravdu nemám a taky jsem si jí vytiskla. Že něco Mladá Fronta vytiskla ! Odebírám ji a mohu Vás ujistit, že tam bylo spoustu hovadin. Vemte si, nevím kolik Vám bylo let, ale postavit se tomu režimu čelem, což on udělal v té době, byla odvaha. Já jsem v té době tiskla časopis(tajně) a mohu Vás ujistit, že jsem byla strachy bez sebe, když v noci pod barákem zastavilo auto. Ono se to všechno hezky kritizuje teď, když si můžeme psát, co chceme. Jinak Mašínová je jeho žena Jelena, kdyby to nevadilo. Nesouhlasím s Vámi, je mi líto, když Pavla Kohouta dáváte s Konrádem Henleinem. Podle mě nevíte o čem píšete. Žiji v oblasti, kde byl Konrád Henlein a mohu Vás ujistit, že jsem s tím detilně seznámená včetně vypálených synagog. To se prostě nedá srovnat. Je mi líto, ale jsem Váš trvalý oponent. Lajla tov. Míla

[Elazar]

Nenávidět? Proč? Myslíte, že se budím v noci ze spaní s myšlenkami na Kohouta?  Nenechte se vysmát. Kohout je mi ukradený. To, co o něm píšu, je zkrátka pravda a vy ani on s tím nic nenaděláte. V tom není nenávist, to je jen konstatování faktů.
Pravda, nemám rád lidi, kteří se z něj (a jemu podobných) snaží dělat nějakou oběť režimu nebo neřkuli mučedníka. To, že pár let "trpěl" na Sázavě, to je výsměch všem, které on nechal trpět v bolševických kriminálech. Až s ním budete mluvit, tak ať pozdravuje s. Stalina 

Jinak básničky jsou (pro případný zájem) zde:
https://www.sorela.cz/web/articles.aspx?id=26

[Scooolie]

Scooolie, teď jste mě naštval. O Pavla Kohouta se neotírejte, protože jste v té době nežil, myslím, jako dospělí a nevíte, že ti lidé to mysleli upřímě, neměli žádné jiné úmysly. Bylo po válce. Pavel Kohout je jeden z nejčestnějších lidí, které osobně  znám a stýkám se s ním. Dokázal mluvit o svém zmýlení, ale takových bylo spoustu. Vy si ani nedovedete představit, co pro něho znamenalo vyhnání z vlastní země. Já jsem to s nimi prožívala, částečně. Nebudu mluvit o sledování. On to Michal Viewegh krásně napsal v knize "Báječná léta pod psa" Tak to skutečně bylo. Vy jste takový ježatý na všechno komunistický, v pohodě, ale nedokážete rozlišit, že mezi lidma byly rozdíly. Ty co věřili lepší společnosti, např. moji rodiče, kteří byly na svatební cestě v Mostě v roce 1932, kde všude byla krev, protože se tam střílelo do lidí a pak ti, kterým šlo o koryta, ale to máte teď taky!S pozdravem Míla

Pavel Kohout by člověk, který opěvoval Stalina, zatímco mého dědu drželi ve vazbě a moje babička málem vykrvácela při porodu, protože neměl kdo dojet pro doktora a zavolat ho z telefonu z MNV soudruzi nedovolili (je služební a tohle je rodina kulaka). Pavel Kohout byl člověk, který schvalovat svinský a zločinný režim. Onanoval nad jedním z nejmasovějších vrahů lidstva - Stalinem.
Vyhnání z vlasti? Šel do luxusního exilu. Zatímco v době, kdy dělal šéfredaktora Dikobrazu (1950-2) urážel a zesměšňoval čestné lidi, které komunistický dobytek vraždil.
Ano, mezi lidmi byli rozdíly. Byli i poměrně slušní lidé, kteří do Strany vstoupili, protože by jinak třeba nemohli dělat výzkum. Ale Pavel Kohout? Promiňte, ale to, že to byl stalinistický šmejd, mu klidně řeknu do očí.
To je na tom všem to nejsmutnější - že za oběti komunismu se dnes označují lidé, kteří ten zločinecký systém v 50. letech nadšeně budovali. A když je jejich soudruzi také trošku přidusili, tak začali kňučet. Ale, že oni předtím jásali, když se jiným děli věci mnohem horší? To už se jaksi nepočítá.

[Scooolie]

Mimochodem: Zapomíná se na to, že komunistické a nacistické učení je ostře proti B*hu. Je to do nebes volající rouhání. Už jen proto je hanebné.

Co jsem si četl v Mein Kampfu, tak Áda argumentuje tím, že tím, že se brání Židovi, tak v podstatě dělá dobrou věc pro B-ha. 

Mno a tohle už je rouhání do nebes volající, ne? Jak jinak si představit nehodné braní Jména jeho, než jako tohle?

[Scooolie]

Pavel Kohout nikoho do lágru neposílal, to si pletete s Pelikánem a házíte je do jednoho pytle. To se prostě nedělá, kdyby to byla pravda co říkáte, já jsem v té době byla mrňavá holka, tak teď by neměl takovou úctu po celém světě, včetně Izraele, jako má. Mě už to s Vámi docela baví se hádat, když se nebudete zlobit. Kdyby ublížil hercům, jak jste psal, myslíte si, že už by to tady nebylo dávno profláklé. Tohle co já vím, tak vím z Vinohradského divadla a nikdo neříká, že by vyloženě někomu ublížil, on byl jenom poválečný nadšenec, který psal, to co psal a k tomu se veřejně vyjádřil a toho si cením a potom, ještě za totality byl úplně veřejně na druhé straně, a proto musel z vlasti a to já už  jsem zažila. Elazare, můžeme dál diskutovat. Těším se. Míla

To, že má úctu neznamená nic. Tu měl soudruh Stalin také, že? Pletete totiž dohromady dvě věci: kvality literární a lidské. Psát uměl a umí. O tom se nikdo nikdy nepřel. Ale podporoval zločinecký režim v jeho nejhorší době. Že toho pak nechal? No nechal. Ale to nic nemění na tom, že se pořádně namočil - a také si díky tomu v onu dobu žil jak vepř v žitě.

[Míla]

Prostě moji vážení s vámi nesouhlasím, protože jste v té době nežili, ujišťuji vás, že i můj život nebyl jednoduchý, ale vy jste takový přímočarý, kladný, nebo záporný, ale ono to tak v životě obvykle není a to mě na vás vadí. Kohout byl jeden z mála, který celou tuto dobu popsal a nikde není zmínka, že by konkrétně ublížil. Scooolie, nevím, jak jste starý, ale můj strýc vybudoval firmu LIDKA na čokoládu začal se Sázavskými lesněnkami. Pak o ní přišel. Celá rodina se prakticky odstěhovala do zahraničí. Firmu jsme nemohli uhlídat. Prostě to také nebylo jednoduché, ale to neznamená, že odsuzuji jenom proto, že po válce byla nějaká doba. Mimochodem Vránová byla jeho žena a chodila s Rážem . Nevím jak pánové by jste reagovali na takové situace, ale pokud vím, oba dál tvořili filmy, na které jsem se jako dítě koukala. A už dnes lajla tov. Míla

[Scooolie]

To je nesmysl. Kohout byl člověk, který aktivně a nadšeně (ne z donucení, ne z existenčních důvodů, ne po vydírání) podporoval zločinecký režim v jeho nejhorší době, jaká v Československu byla. Ublížil někomu konkrétně třeba Göbles? Ublížila někomu Leni Reiftenstahl?
Vaše ochota omlouvat člověka, který je exemplárním příkladem nadšeného budovatele komunistické diktatury, je smutná. Je to podobné, jako když Rakušáci nebo Bavoráci vzpomínají, jak to bylo za Třetí říše fajn, ano chyby se dělaly, "ale vy jste tehdy nežili, tak jak si nás troufáte soudit" a "udělalo se plno dobrých věcí pro lidi - stavěly se silnice, nezaměstnaní dostali práci, sociální pojištění bylo - a řada národních socialistů byli hodní lidé. Co vy o tom víte?"

[Scooolie]

Abych odcitoval odjinud (https://blisty.cz/2002/1/3/art9568.html):

Mladý Pavel Kohout si byl vědom, že za stalinismu v Československu existuje útlak, a schvaloval ho, a to hned od února 1948. To je na jeho postojích v této době pro mě zdaleka nejvíc nepřijatelné. Nebyl to jen idealista, ale utlačovatel. 10. března 1948 napsal jedné své dívce: "Zabírali jsme reakční divadla, zabírali jsme bary, zavřeli jsme pochybné hotely a nastěhovali tam pracující a studující mládež, která nemá byt. Jen to skončilo, dostal jsem nový úkol. Vycházelo u nás 80 časopisů pro mládež, většinou reakčních. Do konce týdne předkládám návrh na zastavení 47 časopisů a ve všech povolených budou komisaři Svazu české mládeže. Už dnes vím, že budu spravovat nějaký katolický časopis."

Když převzal v prosinci 1950 jako dvaadvacetiletý funkci šéfredaktora časopisu Dikobraz, napsal o tom v jednom ze svých stranických životopisů toto: "Bylo to těsně poté, co se v listě objevily některé protistátní materiály a redakce byla zčásti odvolána, zčásti zatčena."

[Míla]

Scooolie, já si Vás velice vážím, ale věřte, já Vám nevyvracím, to co jste napsal, ale umíte pochopit, že v té době tomu někdo opravdu věřil ? Že za tím nebyl jen zisk a přeci víte, když jste daleko znalejší než já, že se proti režimu postavil otevřeně, což v té době bylo smrtelné !!, Nedokážete mu jeho mladické okouzlení po válce odpustit ? Přeci takových bylo mraky. To já si myslím, že daleko horší byli  po roce 1968, kteří už vše věděli a ty máme ve vedeních společností, ve vládě a podobně. Proto mi ten Kohout vadí a věřte neměl ze začátku žádnou supr výhodu v Rakousku, byl rád, že ho zaměstnali z lágru. Jinak Vám přeji krásný den.Míla

[Elazar]

Ačkoli otázka nebyla na mě, odpovím na ní - ano, dokážu pochopit, že tomu někdo věřil.
Ne, nepostavil se režimu v době kdy to bylo smrtelné (to bylo v r. 1950, kdy on ten režim tvořil), postavil se proti režimu v době, kdy to bylo in (1968).
Mladické okouzlení bych samozřejmě rád odpustil, u něj to ovšem bylo něco víc. Skoro dvacet let se podílel na budování bolševické hrůzovlády, tak nepište nic o "mladickém okouzlení".

Nechápu ovšem, jak můžete (a jak vůbec někdo může) člověka, který prokazatelně pomáhal nastolit stalinistickou diktaturu, považovat za "oběť komunistického režimu" a že ten člověk má ještě tolik drzosti, že se za tu oběť sám vydává!
Za normálních okolností se Scoooliem v řadě případů nesouhlasím, ale na Kohoutovi se shodneme, toho bych stalinským ******** (doplňte sami) nazval klidně osobně a pořád bych se cítil víc slušně, než on.

[gvodrazka]

  Vezmu to obšírněji:
Čeští levicoví protagonisté po roce 1945-48 zvolili za svůj názor komunismus zčásti proto, že jim to připadalo intelektuálně progresivní, zčásti proto, že je do náručí prosovětského bolševických prasáren vehnala léta nacistických prasáren a zčásti z jednoduché české vypočítavosti. Spousta z nich si připadala div ne jako Albert Camus, či Jean-Paul Sartre, ale až na malé výjimky to byli čeští hospodští radikálové.
Postupně však poté, co vývojem doby zjišťovali neudržitelnost social/komunismu a jeho skutečné plebejství a dacanskost, odpadávali formou různých „revizionismů“, „odchylek“, „obrod“ a prostřednictvím nejznámějšího debaklu – „socialismu s lidskou tváří“. To byl poslední pokus získat jakési takési historické alibi social/komunismu v Čechách. Šlo v podstatě o největší hromadné oblbování. Skoro každý od toho očekával úplně něco jiného, než sám říkal. Tehdy se tomu říkalo „společná naštvanost z různých příčin“. Politicky však přežili jen vyložení kolaboranti Moskvy. Jediný „pozitivní“ rys to však mělo – čeští kolaboranti dokázali Moskvě, že situaci zvládají a díky tomu establishment v Československu Rusové nepřevzali přímo. Což byste, vážení nynější čeští občané, teprve koukali, co je to pravý ruský socialismus, praktikovaný v Rusku. Zvěrstva KSČ a StB v letech 1970-1988 do jisté míry zachránila Čechy před daleko většími ruskými zvěrstvy. To čeští komunisté měli vždy na paměti a jestli někde, pak na české politické scéně zejména bylo praktikováno ono tradiční „švejkování“. 

Nějací Kohoutové a jiní šašci (dosaďte si sami patřičná jména), toť pouzí ubozí kejklíři na scéně bolševických kolaborantů! Každý z nich položil na oltář vlasti nějaký ten přiblblý veršík – dokonce i Vladimír Holan !
Pokus „mužů ledna“ o návrat na politickou scénu využitím událostí v listopadu r. 1989  - trapné „dèja vu“ lidí, kteří zaspali dobu a na nové poměry byli už příliš málo radikální – doba nejenže nechtěla vyčichlý socialismus z r. 1968, ale nechtěla socialismus žádný. Lidé už nechtěli Dubčeka, ale zajímavé je, že dodnes důvěřují uslintanému „služebnímu pivu“ … Komunista v r. 1989 pochopil, že nejlépe udělá, když se dohodne po dobrém o předání moci, čímž zachrání lidský i majetkový potenciál, stáhne se do ilegality a bude přes plot házet kamínky a jinak zlobit a vyrušovat. Protože nová garnitura neměla a nestihla si vypěstovat předem elitní kádr (jak to učinili komunisti při převratu v r.1948, když věděli kdy, koho, kým a kde  přes noc vymění), musela si nechat odpřisáhnout poslušnost od kovaných bolševických odborníků, aby nedošlo ke kolapsu celého státního systému – od armády až po hokynářství. Nový establishment byl nucen sebou táhnout přítěž všech těch různých starých kreatur vyhozených z KSČ v r. 1969-70, nehledě na tisíce denunciantů StB, na jejichž udavačství se přicházelo velmi pomalu a těžkopádně.
Liknavost a „schlamperei“ (jak tomu říkají Vídeňáci) nového establishmentu se vymstila natolik, že až dodnes se v Česku objevuje, jak ti co převlékli kabáty, spolupracují s KGB, šíří chaos a sabotují, co mohou. Šlapeme na nevybuchlou munici české nedůslednosti... Krásnou ilustrací následků nerozhodnosti při vypořádávání se s  komunisty je, jakými zhovadilostmi prochází smlouva o umístění u.s. radaru, s jakou procedurální diverzí se setkává prosazení většího vojenského kontingentu českých vojáků do Afghanistanu apod.

gv

[zoom]

Mozna, ze Mila ma na mysli obet jineho druhu nez Vy si myslite, obet prave toho zblbnuti a spolubudovani opravdu hodne zleho rezimu. Asi nebyl blizko nikdo kdo by mu to vysvetlil a asi nebyl pripraven poslouchat. Je jasne, ze v te dobe, kazdy, kdo chtel trochu neceho dosahnout musel drzet usta a krok, ale nemusel byt nutne revolucni hrdina a takovych bylo mnoho. To "revolucni hrdinstvi" bylo opravdu mnohdy vice nez mladicka nerozvaznost, casto to bylo prospecharske. Nedovedu posoudit jak dalece Kohout, ale z toho co tady bylo receno .... Pravda je ze v 68 bylo snadne delat pokani a byt "s lidskou tvari". Po r. 70 ovsem uz to bylo horsi ale zdaleka ne srovnatelne s lety padesatymi. Takze prozil svuj zivot tak jak ho prozil, byl nahore i dole a k staru se s tim filozoficky vyrovnal, OK. Ale zdaleka to neznamena, ze v tezkych dobach velmi trpel. Jako lide v lagrech a veznicich v letech padesatych. V Rakousku to jiste nebylo jenom prijemne, ale jiste take ne jenom neprijemne.

[Míla]

Gvodrazko, skorem bych se až na nepatrné výjimky podepsat i když se musím přiznat na socialismus s lidskou tváří Dubčeka jsem jako mladá naletěla i já a naprosto jsem riskovala v okupaci v 68 svoji nejen existenci. Okupace mě, jako tehdy mladou dostala a bojovala jsem všemi prostředky.Zdravím Míla

[Scooolie]

Scooolie, já si Vás velice vážím, ale věřte, já Vám nevyvracím, to co jste napsal, ale umíte pochopit, že v té době tomu někdo opravdu věřil ? Že za tím nebyl jen zisk a přeci víte, když jste daleko znalejší než já, že se proti režimu postavil otevřeně, což v té době bylo smrtelné !!, Nedokážete mu jeho mladické okouzlení po válce odpustit ? Přeci takových bylo mraky. To já si myslím, že daleko horší byli  po roce 1968, kteří už vše věděli a ty máme ve vedeních společností, ve vládě a podobně. Proto mi ten Kohout vadí a věřte neměl ze začátku žádnou supr výhodu v Rakousku, byl rád, že ho zaměstnali z lágru. Jinak Vám přeji krásný den.Míla

Umím to pochopit. Ale o to je to strašnější. Umím pochopit zloděje, který krade a dobře ví, že se krást nemá. To je prostě zloděj. Ale děsím se lidí, kteří upřímně věří tomu, že okrádání a zabíjení zcela nevinných lidí (kteří se provinili jen příslušností k nesprávné sociální či národnostní skupině) je správné. Jde z nich na mě strach, hrůza. Stejně přece věřili ve správnost svého jednání esesáci v táborech smrti. Ti také neměli ve své většině pochybnost, že jednají správně.

[Elazar]

Mozna, ze Mila ma na mysli obet jineho druhu nez Vy si myslite, obet prave toho zblbnuti a spolubudovani opravdu hodne zleho rezimu. Asi nebyl blizko nikdo kdo by mu to vysvetlil a asi nebyl pripraven poslouchat. Je jasne, ze v te dobe, kazdy, kdo chtel trochu neceho dosahnout musel drzet usta a krok, ale nemusel byt nutne revolucni hrdina a takovych bylo mnoho. To "revolucni hrdinstvi" bylo opravdu mnohdy vice nez mladicka nerozvaznost, casto to bylo prospecharske. Nedovedu posoudit jak dalece Kohout, ale z toho co tady bylo receno .... Pravda je ze v 68 bylo snadne delat pokani a byt "s lidskou tvari". Po r. 70 ovsem uz to bylo horsi ale zdaleka ne srovnatelne s lety padesatymi. Takze prozil svuj zivot tak jak ho prozil, byl nahore i dole a k staru se s tim filozoficky vyrovnal, OK. Ale zdaleka to neznamena, ze v tezkych dobach velmi trpel. Jako lide v lagrech a veznicich v letech padesatych. V Rakousku to jiste nebylo jenom prijemne, ale jiste take ne jenom neprijemne.

V podstatě souhlas. Vezměme třeba Lustiga (nebo někoho podobného, kdo ani nemusí být žid), vrátil se z lágru, měl otřesnou zkušenost, nedivím se, že se takoví lidé zhlédli v komunismu, který sliboval, že se tohle už nikdy nebude opakovat, nadto jeho nositeli byli ti hrdinní vojáci s harmonikou ověnčeni šeříky, co od fašismu osvobodili půlku Evropy.
Kdo tenkrát věděl o tom, co se dělo ve 20. a 30. letech v SSSR? Kdo tenkrát věděl o gulagu?
Ty, kteří věděli, bylo nutné více či méně otevřeně umlčet (Píka, Sochor), pokud se jich tedy nezbavili už během války (Jaroš a tisíce Čechoslováků a volyňských Čechů nahnaných před tanky a kulomety v duchu ruské taktiky "nas mnogo").

Komunisté dali dělníkům, kteří za první republiky neměli ani na doktora, lázně a bezplatné zdravotnictví - za tohle bych je možná tenkrát volil taky   Takže u takových těch "prostých komunistů", co zkrátka vstoupili do strany, ale dál si žili svůj život (chodili do práce, snažili se přežít) já zavírám jedno až obě oči, protože se mi nechce vyřknout soudy typu "kdo byl v KSČ, byl kolaborant" (znám dost takových lidí a vím, že nebyli, že zkrátka jen chtěli přežít). Koneckonců, 80% Čechů bylo členy Národního souručenství....

Ale pak tu máme lidi, kteří ten komunismus skutečě budovali aktivně a tam už zavírat oči nechci, naopak, je třeba je mít otevřené.

A pak tu je další kategorie lidí, mě osobně zdaleka nejodpornější - ti, co ten režim pomáhali zavést, pak je tento režim pohtil a oni si teď hrají na trpící chudáčky.

[Míla]

Zoom, děkuji za pochopení, je to přesně tak, jenomže mám takový pocit, že Ti mladí se neumí vžít do doby, kterou neprožili. A debata o Kohoutovi mi připadá na našich stránkách směšná, protože tady v současné Evropě jsou daleko větší nebezpečí pro naší komunitu : neonacismus, který sílý hlavně ve východním Německu a vytvoření muslimského státu v Evropě a to bude pro nás horší. Kohoutovi je přes 80. let, Jolana je o rok starší než já, vůbec nechápu. Znám je jako velice čestné lidi. Poznala jsem je v Sázavě, po roce 68, co museli prožívat a on se tomu režimu dokázal postavit. Kde v té době byl Klaus, ale i já? Neměla jsem takovou odvahu. Já jsem jen tiskla ty tajné noviny a pak jsem měla strach, kdy mě seberou.Zdravím Míla