To Mr. Elazar:
Na vysvětlení mého postoje v této věci:
…konečný cíl mesiášské doby a oživení mrtvých, což je zjevení jeho slávy a odstranění ducha nečistoty ze země, závisí na přivedení Jeho světla do vitální duše obecenství Izraele skrze plnění všech 613 micvot.
… a vše co je ze sitra achra, dokonalý spravedlivý nenávidí nezměrnou nenávistí pro velikost své lásky k Němu …(volně podle překladu vážené Markéty Holubové: Likutei Amarim – Tanya, Ha-Rav Šneur Zalman z Ljady, z“l, Brno 2007)
Domnívám se proto: Je sice pravda, že nenávidět zlo není micvou, ale výsledným záměrem plnění všech micvot je zničit zlo, tedy
„ vypudit ducha nečistoty ze země“, nalézajícího se nepochybně v sitra achra. Kdo se nalézá v sitra achra je podle mne nepochybné… a už jsem to naznačil v dřívějším příspěvku. Podotýkám pokorně, že se nemohu rovnat
„dokonalým cadikům“, ale nenávidět zlo (tím spíše příslušníky jistého národa personifikované zlo) mi to nemůže přece zabránit…nota bene, když zničení zla a nenávist vůči němu je jakýmsi etickým imperativem všechny micvot završující. Přísahám, že to ode mne není „religion hypocrisy“. Rovněž nemám v genech nenávist - původně dítěti dobrotivému, nevinnému a důvěřivému mi byla nenávist importována.
Pro úplnost dodávám, že „existence zla je
me-ejn la-ješ, což znamená, že zlo, tak jako vše stvořené, je chápáno jako
creatio ex nihilo s tím rozdílem, že nebylo stvořeno kvůli sobě samému a proto je pouze tolerováno.“ (volně opět podle shora uvedeného pramene).
V podstatě ničeho nenamítám nic proti tomu, cos řekl Elazare. Je-li to otázkou tvého svědomí, opravdu nemohu nic namítat. Jen ale na chvilku zkus zapřemýšlet, jestli to přece jen není trochu jinak, než cítíš… Ovšem třeba se mohu mýlit i já následkem špatného pochopení shora uvedené látky.
Prosím, čti pozorně, co jsem psal – nepsal jsem, že máme v genech nenávist. Psal jsem že mám v genech cit pro rovnost.
Nemusíš být smutný, že mi nedáváš zapravdu. V konfrontaci s tvojí distiguovaností, umírněností a nekonfliktností mne jímá jakýsi neurčitý pocit provinilosti, který je však zeslaben vědomím, že „oni“ nám budou nadávat stejně a možná ještě hůře, i když my „jim“ nadávat nebudeme. Jestli „oni“ budou používat vulgarity na naší adresu, nezávisí na tom, jestli my se k „nim“ budeme chovat slušně, či nikoliv.
Nechci nikoho urážet. Některé lidi urážet by znamenalo se s nimi přílišně zabývat.
Dodatečně šavua tov, hochu.
gv
