Pouhé poznámky k tématu.
Ad antisemitismus:
Nemluvit o něm, to je jako špatně zaléčená, zanedbaná syfilis. Opatrné našlapování kolem tohoto tématu jako kolem minového pole způsobí, že se jen více rozšiřuje latentní antisemitismus. Rodiče budou svým dětem tradovat: „ O židech se raději nikde moc nebav, nechceš-li mít problémy…“ Pak přijde zase nějaký Hitler a lidé se k němu sice ve valné většině nepřidají, ale ve valné většině nám také nepomohou. Z nějakých důvodů se mi, pokud bych zůstal trčet v diaspoře, líbí čím dál tím více diasporní anglo-americká oblast. Tím, že antisemité budou ukřičeni, nebudou změněni. Ale protože judaismus nemá misijní podstatu (viz níže) nemůžeme přece pořádat nápravné semináře pro své nepřátele – ačkoliv nutno podotknout, že nedávná akce „švédští neo v Jad Vašem“ měla perfektní výsledky.
K místnímu tématu:
Konečně někdo poukázal na pravý význam slova „demokracie“.
Demokracie (vláda lidu, tj. davu, ulice) ScoolieAkcentuji spíše tu „ulici, dav“. Je to vláda většiny, se všemi negacemi s tím spojená. Mrazí mne, když se řekne: „demokraticky rozhodneme“. Ačkoliv si řada lidí pod tímto obratem představuje, že bude zohledněn názor menšiny, opak je pravdou – menšina je ukřičena.
A víme všichni, že většina neznamená automaticky i kvalitu.
"I have a dream" o vládě moudrých, kteří by byli pro své funkce léta odborně a duševně připravováni.
Nejblíže se této mé představě blíží klerikální, religiózní stát s rozhodujícím vlivem kléru.
Každá (jakákoliv) církev na světě ví (a také s tím kalkuluje), že církev nehledá lidi, ale lidi hledají církev. Církev má čas a proto dokáže čekat staletí. Ona ví, že lidé ji jednou sami vyhledají, že k ní dojdou buď na základě intelektuální volby, nebo citového hnutí mysli. Ne každá církev ovšem s tímto poznatkem moudře nakládá.
A tak je každá církev lidmi buď transparentně, nebo mlčky respektována. V tom spočívá tajemství úspěšného fungování religiózního státu, který navíc v sobě má i vlastní, sebeočistné mechanismy. Nemám na mysli hořící „táboráky“ s čarodějnicemi nebo cheremy, či jiné druhy religiózních sankcí. Když dojde k tomuhle, je to znamením, že se zanedbala prevence, že se někde zaspalo. Trpělivý kontinuální vliv a výuka generací lidí. To přece musí fungovat.
Občas dojde k anomáliím, ale podle zákona středních hodnot, kdy akce střídá reakci do té doby, než se ustálí rovnovážný stav, pak dojde opět k míru pod olivami.
Křesťanství má, stejně jako islám, velmi nepříjemnou vlastnost – a tou je jeho misijní podstata. Judaismus tuto podstatu nemá. Říci, že ji postrádá, by bylo jako naznačovat, že je to politováníhodný moment. Domnívám se, že je to spíše jeho výhoda. Judaismus je jako krásné umělecké dílo pro znalce a esoteriky, které ocení opravdu jen znalci, anebo lidé s přirozeným vkusem a citem pro krásu.
Misijní „religions“ se doslova podbízejí, vnucují a vtírají a šíří. Tím nutně riskují protitlak a stejně jako některé oblasti jsou těmito „religions“ ovládnuty, mohou je stejně rychle ztratit.
Naše infrastruktura je jiná, ne tak prkenná a těžkopádná. Nechová se neomaleně a drze.
Chtělo by se mi říci, že židovské obce existují i na místech této planety, kde by křesťanským misionářům byly bez milosti useknuty hlavy…. a je třeba to doplnit, že tato existence je naší zásluhou, nikoliv zásluhou těch míst.
Přátelé, Šabat šalom a Chag HaŠavuot SameAch a papejte mlíčko a pak po hodince masíčko.
gv