Ono ani s tím zpřísněním to není tak jednoznačné. Ježíš na jednu stranu (velmi!) zpřísňuje (jeho výroky, že hříchem smilstva je už jen žádostivý pohled na ženu svého bližního, že vraždou je už jen hněv na svého bratra, atd.). Ale cílem tohoto zpřísnění není utužení pravidel samotných. Cílem je ukázat, že ve skutečnosti nikdo - ani ten nejvíce spravedlivý člověk - není schopen dodržet vždy a všechna pravidla. Celým NZ se vine jako červená nit, že "nikdo není spravedlivý, leda B*h".
A z toho se pak odvozuje druhá zásadní idea NZ, že nikdo nemůže obstát u B*žího soudu, pokud se spoléhá jen na to, že je spravedlivý a že kvůli svému životu ("skutkům") obstojí.
A z toho se dovozuje třetí idea, že nelze-li spoléhat na skutky, je nutné najít jinou cestu. A tou je "milost" - vyznání svých hříchů, upřímná lítost a pokorná prosba Vladaři, který je i Soudcem, aby viníka nesoudil podle jeho skutků, ale dal mu milost. Aby mu prominul trest za jinak trestuhodné skutky.
A závěr - zlatý hřeb křesťanství - protože B*h slíbil hříchy trestat, nelze je omilostnit "jen tak". Je nutná smírčí oběť, něco/někdo, kdo ony hříchy vezme na sebe a bude za ně potrestán. Bezhříšný beránek B*ží - který je spatřován v Ježíši, který na sebe bere hříchy těch, kdo v něj věří a umírá za tyto hříšníky, "neb B*h tak miloval svět, že dal svého jednorozeného syna, by každý kdo v něj věří nezahynul, ale měl život věčný."
