Judaismus > Obecná náboženská debata

Tšuva, pokaní, hřešení...

<< < (9/9)

achab:

Chápu, že šabat je vždycky v sobotu a že ani Jom kippurim nepřipadá na jiný den než 10. Tišri. Jsem asi věčný kverulant, ale musím se přiznat že mám maličko problémy s tím, jak se ty „smířlivé promluvy“ objevují pravidelně jen před Jom kippurim. A pak přijde zase období Happy-chanukových mejlů, a to už jsou výlohy zpravidla plné červeno-zlaté curové vatičky komerčního sentimentu…
A tak za mnou tuhle přišel anděl Kawanael a povídá: Nepřepínej, neřeš!  Na to je už od stvoření u nohou Trůnu jedno spešl oddělení. A bylo…  Hned mám víc času na *tešuvu a taky na *tikun …

Tak hezké dny  -acb-

Vader:

--- Citace: achab kdy  9. Října 2008, 20:20:24 ---.... ale musím se přiznat že mám maličko problémy s tím, jak se ty „smířlivé promluvy“ objevují pravidelně jen před Jom kippurim.

--- Ukončit citaci ---

Ale no tak, Achabe, snad i Ty chapes, ze nekteri maji extremni hruzu prave v ony dny. Me konkretne by v deset dnu po Rosh HaShana mohla odvezt z hruzy sanitka. Neni lepsi, kdyz hrisnika dostihne jeho svedomi v onech dnech, nez nikdy ? Lepsi je uvedomit si svoji hrisnost v tyto dny, nez nikdy. Nevidim vubec nic spatneho, kdyz se mi kamarad/pritel/blizni omluvi prave v techto dnech (a vice versa) a mysli to uprimne, nez aby na me hazel bobek cely svuj/muj zivot.
BTW mas samo sebou pravo nesouhlasit.
A pro ty, kteri to jeste nezaregistrovali, je Achab moderator. Co z toho plyne je snad jasne....

zoom:
Achab ma trochu jiny úhel pohledu, vyrozumnela jsem, že by chtěl abyvhom byli o dost lepší a pak problémy s omluvami odpadly, protože by se nebylo za co omlouvat. Ale tak to není. Pro měkteré lidi je hrozně těžké se omluvit, proto je ta kolektivní možnost, konec konců, když se všichni omlouváme, tak to není tak hrozné se připojit a člověka, kterému jsem jenom tak trochu ublížil poprosit o odpuštění, protože jak jinak by nám mohl náš sladký nebeský Otec odpustit, když my neodpustíme těm kdo nám ublížili.
Něco jiného a to je takové zajímavé téma, odpustit ale nezapomenout. Já jsem letos řešila jeden takový problém, někdo mi ublížil - dost a já jsem  věděla, že musím odpustit (konec konců mám na svém kontě také ledascos co bych ráda aby bylo odpuštěno), ale na druhou stranu tu věc nechci zapomenout, protože chybu, kterou jsem udělala a tomu člověku umožnila udělat hřích, nechci zopakovat. Takže musím žít s tím, že odpuštěno, ale nezapomenuto, což je dost těžké, protože ta hranice je velmi tenká. Na druhou stranu chyby nesmíme opakovat ... Takže nesměšovat odpustit - zapomenout.
Ale je pravda, že omluvit by se člověk měl hned jak něco provede a je si toho vědom, aby nemusel před Jom kipur mít obavy z toho, že při inventuře něco zapomene. Mimochodem mame ještě Purim, kdy pomocí Misloach manot můžeme také ledascos spravit.

Navigace

[0] Index zpráv

[*] Předchozí strana