Nemá smysl tvrdit něco jiného. Skóre 1:5 a 1:6 v dvojzápase s Liverpoolem je fotbalová tragédie. Jako slávistovi (od školních let) mi bylo Letenských upřímně líto.
Zkusme si ale představit – zní to jako z jiného vesmíru -, že by Sparta mířila k odvetě do Liverpoolu s opačným výsledek. Že by doma udolala The Reds 5:1…
Optimismus a bezbřehá naděje před nástupem na trávník Anfieldu by se daly krájet. Pak ale to nepopsatelné zklamání při stejném výsledku druhého zápasu: Liverpool by postoupil s rozdílem jediného gólu (7:6 z jeho pohledu).
Něco hodně podobného se stalo téhož dne (14. 3.) na severu Srbska. V zápase Evropské konferenční ligy (ECL) mezi izraelským Maccabi Tel Aviv a řeckým Olympiacos Piraeus. Proč ale v Srbsku?
Od agrese Hamasu proti Izraeli z loňského 7. října a kvůli následné odvetné válce proti terorismu hrají všechny izraelské kluby – nejen fotbalové – domácí zápasy v rámci mezinárodních soutěží na neutrálním hřišti v různých zemích Evropy. Pro odvetný zápas s Olympiacosem našel celek Maccabi azyl ve městě Bačka Topola. Na stadionu TSC Arena.
Z prvního zápasu osmifinále (ECL) si hráči Maccabi přivezli z Řecka vítězství 4:1 a (bohužel falešné) přesvědčení, že pro postup do čtvrtfinále mají dostatečný náskok. Jak se ele ukázalo, nic nebylo vzdálenějšího pravdě.
Pohroma přišla v prvním poločase, Olympiacos vsítil tři góly, Maccabi ani jeden – a rázem bylo po výhodě, celkové skóre 4:4. V druhé polovině oba celky přidaly po jedné brance a šlo se do prodloužení. V té řecký tým vsítil další dva góly a sen Maccabi o čtvrtfinále, který se před 120 minutami zdál lehce dosažitelný, byl tentam.
Krutá prohra, kruté vystřízlivění, kruté rozčarování. Co Makabejským zbývá? Být co nejúspěšnější doma – v nejvyšší lize a v Poháru státu. Jenom tak si mohou být jisti, že se příští opět představí ve fotbalové Evropě.
