V době, kdy jsem psal tento příspěvek, hlásily izraelské servery, že obětí barbarské agrese teroristů Hamasu už je kolem sedmi set. Zraněných jsou přes dva tisíce.
Pro většinu čtenářů v zahraničí jde o pouhá čísla. O statistiku jedné války. Počty obludné, šokující, ale stále jen čísla. Jenomže za každým z nich se skrývá jeden lidský osud a osudy jeho blízkých. Osudy, do nichž fanatici ve jménu své zvrácené ideologie brutálně zasáhli.
Obětí agrese nejsou jen příslušníci a příslušnice ozbrojených sil a bezpečnostních složek. Také civilisté všech věkových kategorií – od nejmenších dětí po seniory. Barbaři se nezastaví před nikým, barbaři podle svých vlastních slov nerozlišují. Jistěže ti, kdo je podporují se sami vylučují z civilizované části světa. Například politici a duchovní íránského režimu. Ale tento článek nemá být primárně o politice.
Je o dvou z oněch sedmi stovek – oba jsou fotbalisté. Jeden bývalý, jeden současný. Prvního teroristé zavraždili, druhého doživotně zmrzačili.
Ač o sobě možná ani nevěděli, spojila je účast na taneční párty, která se konala v noci z pátku na sobotu (6. až 7. října) v kibucu Reim, asi 3 km od hranic Pásma Gazy.
Lior Asulin. Aktivní fotbalista v letech 1997 až 2017, prošel řadou klubů izraelské Premier League. Hrál také za kyperský Apollon Limassol. Ve své době patřil k nejlepším izraelským útočníkům, v roce 2004 vybojoval s týmem Bnej Sachnin Pohár státu. Na 6. října připadly dle občanského kalendáře jeho 43. narozeniny, slavit je šel na onu open-air taneční akci. Domů se už nevrátil. Byl nalezen mezi těmi, koho pod širým nebem zavraždily nelidské zrůdy, které přitáhly z Pásma Gazy.
Ben Benjamin není tak známý jako Asulin. Je členem kádru Hapoelu Kirjat Jam, který působí v regionální Lize Alef – Sever. Na párty dorazil se svou dívkou a bratrem. Když arabští barbaři na hudební akci vtrhli, schoval se s dalšími v krytu. Teroristé po nich stříleli a pak do krytu hodili granát. Fotbalista přežil, ale utrpěl devastující zranění na noze. Byl převezen do fakultní nemocnice Soroka v Beerševě, kde mu nohu museli amputovat. Fanatici nadobro přervali jeho fotbalovou kariéru.
Dva příběhy z onoho černého dne, soboty 7. října. Dva příběhy ze stovek, ba tisíců dalších. Ilustrace toho, co by Izraelce čekalo, kdyby palestinští Arabové měli svůj stát v Pásmu Gazy i na Západním břehu Jordánu, přičemž dle přání světového společenství by Izrael zrušil jak blokádu teroristické entity, tak bezpečnostní bariéru na linii se Západním břehem. Pak bychom se jen mohli nechat šokovat dalším vražděním nevinných Izraelců a „vyzývat obě strany ke zdrženlivosti“, tak jak to slyšíme z různých stran i dnes. Hitler by měl v pekle důvod k radosti.
**
