Všeobecná kategorie > Všeobecná diskuse

Vtipy

<< < (80/84) > >>

aege:
Josef vchází do tmavého chléva a strašně se praští do hlavy o trám: "Ježíši Kriste, to to bolí!" "No vidíš," Marie zvedne oči od sajícího nemluvněte, "to je hezké jméno. A ty pořád – Hugo, Hugo..."

Stein se vrací z pohřbu své ženy. Jeden smuteční host na něj: "Jak je jim, Stein?" Stein na to: "A vědí, že mi ta malá procházka udělala docela dobře?"



Šmule nezemřel v chudobě.
A tak advokát stojí před shromážděnou rodinou a čte závěť: "Mé drahé Róze odkazuji dům, padesát hektarů lesa a jeden milión liber šterlinků.
Mému synovi Jakobovi odkazuji mého rolls-royce a bentleye.
Mé dceři Sáře odkazuji jachtu.
A mému drahému švagrovi, pro něhož bylo vždy zdraví nad zlato, odkazuji horské slunce."



Potká pan Roubíček pana Kohna v pohřebním průvodu a ptá se co se stalo. "Můj desetiletej kluk je po smrti", odpoví pan Konh. ""Copak", podiví se  Roubíček. "Ale, taková smůla. Šli jsme mu koupit boty. On si jedny zkusil a řekl, že jsou dobrý. Tak je zaplatím, a on v nich jde domů. No, a před barákem mi řekne, že ho ty boty tlačí. No nezabil bys ho"  ............



Starší Žid se oženil s mladou slečnou a měli se hodně rádi. Avšak nezávisle na tom, jak se starý pán snažil, jeho manželka nikdy nedosáhla orgasmu. Ale i židovská manželka má nárok na sexuální uspokojení, a právě proto se obrátili o radu k rabínovi. Rabín vyslechl jejich přání, pohladil bradku a navrhl: "Najměte pěkného mladíka a když se budete milovat, ať nad vámi mává ručníkem. To povzbudí fantazii vaší manželky a orgasmus se určitě dostaví." Tak se vrátili domů, že rabínovu radu vyzkouší. Najali pěkného mladíka a řekli mu, ať nad nimi mává ručníkem, když se oni budou milovat. Vůbec to ale nepomohlo, manželka uspokojena nebyla. Zničení se vrátili k rabínovi. "Dobře," povídá manželovi, "tak to vyzkoušejte opačně. Ať se mladík miluje s vaší ženou a vy nad nimi mávejte ručníkem." Zase se vrátili domů a postupovali podle rabínovy rady. Mladík si lehl do postele s manželkou a starý pán začal mávat ručníkem. Mladík se s vervou pustil do práce a za chvíli manželka měla obrovský, nádherný orgasmus. Manžel se usmál, vítězně se podíval na mladíka a hrdě prohlásil: "Vidíš, ty nemehlo, takhle se mává ručníkem!"



Chudý študent talmudu (bocher) byl osloven sňatkovým dohazovačem (šadchenem): "Měl bych pro nich partii!" Bocher na to: "Nemám zájem." Šadchen to zkouší dál: "Je velmi krásná." Bocher zvedl jedno oko od Talmudu: "Opravdu?" Šadchen hned přihazuje: "Je velmi bohatá." Bocher zdvihá druhé oko. Šadchen pokračuje: "A je z velmi staré, dobré a slavné rodiny." Bocherovi se něco nezdá: "To zní krásně. Ale proč by si chtěla vzít v takovém případě ausgerechnet mě? Není trochu mešuge?" Šadchen na to bezbarvě: "Nikdo není dokonalý."



Známý neznaboh Benny přišel z Haify rovnou do pekla.
Čekalo ho jedno velké překvapení.
Svěží příroda, zelené trávníky, bujné lány, stromy plné všelijakých plodů, zahrady plné zeleniny, zurčící bystřiny, stinné hájky, jezírka - neuvěřitelně utěšený pohled!
Benny jako podnikatel si dovedl spočítat, že bude muset zacálovat nějaké úroky za svůj plně prožitý veskrze hříšný život, ale toto? "Co čučíš, kemo?" drcnul do něj jeden šťastně vyhlížející obyvatel pekla. "No, čučim," připustil světem protřelý bonviván, "čekal jsem leccos, ale toto je co? Myslel jsem si - peklo, to je poušť a šílený vedro bez jediného místa, kde by bylo líp! Ale že bude všude ovoce, květiny, vůně, svěží vánek, oázy stínu a bzučení cikád - to tedy čučim. To ale není peklo! Co se stalo s peklem?" Starousedlík se podrbal za uchem: "Jo, to bejvávalo, přesně jak jsi říkal. A ještě hůř. To bylo kdysi. Pak to ale nabralo tenhle obrat, jak sem přišli nějací ti Izraeliti a celý peklo zničili tím svým zavlažováním!"

aege:
Byla nebyla, židovská rodina. Tři vzorní a bohatí synové se sešli, aby se uradili, co dají mamince k významnému životnímu jubileu.
 "Postavím jí krásný dům, kde bude mít vše, nač jen pomyslí," povídá nejstarší.
 "Pošlu jí bavoráka se šoférem," míní prostřední.
 "A já vás trhnu oba," trumfuje nejmladší, "víte přece, jak mama oblibuje čtení z Tóry - a přitom na tom není s očima už nejlépe. Mám šanci koupit mluvícího papouška, který umí recitovat celou Tóru. Učilo ho sedm rabínů po sedm let! Bude to stát meloun, ale to se vyplatí! Mama jen řekne oddíl a papoušek ho hned odrecituje!"
 Jak řekli, tak udělali. Po čase přijde od maminky poděkování:
 "Synáčkové moji! Ten dům od Miltona je tak velký! Já ale obývám jen jednu cimru, a uklízet ho musím celý. To auto od Marvina je také pěkné. Ale já jsem stará na cestování a nikam nejezdím a z řidiče se stává pěknej protiva. Ale Melvin, ten jediný správně věděl, co jeho matka ocení! To kuřátko bylo epes delikates!"



 
Syn dostal od své matky na Chanuka dvě kravaty, červenou a modrou. Když se rozhodl ji po svátcích opět navštívit, váhal, kterou kravatu si vzít. Nakonec zvolil červenou. Přišel k matce a ta začala lomit rukama:
 "Já věděla, že se ti ta modrá nebude líbit!"





Mojše jede podzemkou a čte arabské noviny. Přistoupí Jojne a strne:
 "Mojše, oni jsou úplnej mešuge! Oni čtou arabské noviny! Proč??"
 Mojše s ledovým klidem odpoví:
 "Nerozčilujou se, Jojne, to je úplně jednoduché. Když čtu naše noviny, tak je to imrvére samý pogrom a persekuce našinců, útoky na Israel, ztráta židovské identity asimilací a smíšenými sňatky a samá mizérie. Ale když čtu arabské noviny, tak co - ? Židi vlastní všechny banky, židi ovládají všechny noviny a televize, židi jsou bohatí a mocní, židi vládnou světu. Neráčej se zlobit, ale není to lepší čtení?"





Mladý Icik přerušil svá talmudická studia a vydal se do Ameriky. Po mnoha letech se vrátil zpět, navštívit svou rodinu. Jak ho matka uviděla, nevěřila svým očím: "Kde máš vousy? Jak to, že se holíš?"
 Icik ji uklidňoval: "Ale to nic, mamá, v Americe vousy už nikdo nenosí."
 Mamá to ale nedalo, aby se nezeptala: "Ale šábes doufám držíš?"
 Icik jí domlouval: "Ale mamá, v Americe jsou obchody to hlavní. Pracuje se šábes nešábes."
 Mamá se ustaraně ptala dál: "Ale košer, to dodržuješ? Jíš doufám ještě košer?"
 Icik jí opatrně vysvětloval: "Ale mamá, to je takový fofr, že se kašrut prostě nedá dodržovat!"
 Mamá vyhrkly slzy do očí, ale ještě se zeptala: "Iciku, řekni mi, ale popravdě: Jsi ještě vůbec obřezaný?"



Jedou dva vlakem. Jeden povídá: "Znáš tu o dvou Židech, jak jdou spolu ..."
Druhý ho přeruší: "Proč pořád o Židech? Podle mě to je nepřístojné a politicky nekorektní!"
První se podvolí a začne vtip znovu: "Znáš tedy tu o dvou Číňanech, jak jsou spolu na bar micva ..."




Bylo nebylo, mocný japonský císař potřeboval nového vrchního samuraje. Nechal to rozhlásit po celém známém světě, že uspořádá klání, při kterém si šéfsamuraje hodlá vybrat. Rok se sešel s rokem, ale měl pouze tři zájemce. Japonce, Číňana a Žida. Pozval je tedy do paláce a požádal, aby předvedli své dovednosti.
Japonský samuraj otevřel krabičku, z ní vylétl čmelák a - fik! zasvištěl samurajův meč a čmelák vejpůl padl k zemi.
Číňan též vytáhl krabičku, a z ní vylétla mouha. Fik! Moucha mrtva spadla na zem. Císař byl nadšen.
Žid vytáhl krabičku a z ní vylétl komár. Fik! zasvištěl meč a komár rychle vylétl z okna. "Co to má znamenat?" divil se císař.
Židovský samuraj se jen nepatrně usmál a skromně pravil: "Obřezat neznamená zabít."





Z židovských rčení:
* Není žádná hanba, být chudý - je to ale jediná pozitivní věc, která se o tom dá říci.
* Psychoanalytik je židovský doktor, který nesnáší pohled na krev.
* Neurotik buduje vzdušné zámky; psychotik si myslí, že v nich pobývá; psychoanalytik vybírá nájmy od obou.
* Každý, kdo chodí k psychiatrovi, by si měl nechat vyšetřit hlavu.







Mojše pozval maminku na večeři k sobě domů. Obsluhovala je Rivka, kterou Mojše mamince představil jako spolubydlící. Mamá je celý večer pozorně sledovala, a nezdálo se jí, že by to byla jenom spolubydlící, ačkoliv jí Mojše, když zaznamenal její pozorné pohledy, o tom výslovně přesvědčoval.
 Po týdnu říká Rivka Mojšemu: "Je mi to nepříjemné, ale od té doby, co to byla tvoje mamá na večeři, nemohu najít ten krásný stříbrný svícen. To přece není možné, že by ho vzala - nebo snad ano?"
 Mojše na to: "To snad ne. Ale pro jistotu jí to opatrně napíšu."
 Sedl a psal: "Drahá mamá, já neříkám, žes od nás odnesla ten krásný svícen. Já neříkám ani, žes ho neodnesla. Prostě je ale fakt, že od té doby, cos tu byla na večeři, ho nemůžeme najít. Tvůj Mojše."
 Několik dní se nic nedělo, pak přišel dopis: "Synáčku můj, já netvrdím, že spíš s Rivkou, já ale netvrdím ani, že s ní nespíš. Faktem zůstává, že kdyby trávila noci ve své posteli, neměla by dnes problémy s hledáním svého svícnu. Milující mamá.




Rabi Nachum byl velký mudřec. Dovedl odpovědět i na ty nejtěžší talmudické otázky. Jeho žáci měli za to, že pro něj neexistuje žádný problém. Zapochybovali ale, jestli jeho mozek bude stále tak bystrý a jasný, když bude - dejme tomu - unaven. A tak se na něj připravili a na svátek Sukot mu neustále nalévali víno, až se starý mudrc trochu opil a zdříml si. Hned ho odnesli na hřbitov, opatrně položili a ukryli se za náhrobkem. Po chvíli se rabín pohnul, posadil, rozhlédl a takto děl:
 "No, no, no? Jsem-li živ, co tu dělám? No, no, no! Jsem-li však mrtev, proč se mi chce na záchod?!"




Pan Kaplan přišel o dvě hodiny pozdě do práce. Na hlavě obvaz, ruku v bandáži, pajdaje o holi.
 "Kaplan!" zařval šéf, "jdou o dvě hodiny pozdě!!"
 "Ráčej odpustit, pane šéf," koktá Kaplan, "musel jsem neprodleně opravit okenici, aby nespadla - a místo toho jsem sám spadl ze třetího patra..."
 "No!" řval šéf, "a to jim trvalo dvě hodiny?!?"

aege:
Lidi z filmové branže - tzv. holywoodnici - si při pesachovém vyprávění o Mojžíšovi, vyvádějícím lid israelský z Egypta, vzpomenou na jistou variantu tohoto příběhu, v níž Mojše dorazil v čele israelského lidu k Rudému moři a sháněl se po šéfovi logistiky:
 "Side! Side! Kde jsou ty lodě! Potřebujeme se naloďovat, Egypťani tu jsou coby dup!"
 Sid jen zaúpěl: "Lodě! Lodě! Já na to v tom fofru úplně zapomněl!"
 Mojše ztuhnul a lamentoval: "Tak takový šlemajzla já mám za týlaře! Co mám teď dělat? Egypťani za kopcem - už slyším ten kravál!! - a to jako mám asi teďka čas škemrat na Hospodinovi, aby ustoupilo moře, abysme si pěkně suchou nožkou prošli, aby se za náma zase zavřelo a aby se Egypťani utopili jak koťata, tak tohle si teď myslíš, že mám čas dojednávat s Hospodinem, ty šmoku!?!?"
 Sid se rozzářil: "Šéfe, kdybys to dokázal, tak slibuju, že s touhle story budeš nejmíň na dvou stránkách ve Starým zákoně!!!"

 
 
 
 Jossi a Chana, starší židovský pár, letí v letadle, když vtom se ozve pilotovo hlášení:
 "Dámy a pánové, obávám se, že mám pro vás špatnou zprávu. Motory našeho letadla přestaly fungovat a během několika minut jsme dole. Poměrně dobrou zprávou je za těchto okolností skutečnost, že ačkoliv jsme nad mořem, je na obzoru ostrůvek, na němž bychom se mohli zachránit. Tuto zprávu kalí fakt, že nemohu najít tento ostrůvek na mapě, a tudíž nemohu odeslat našim záchranářům jeho souřadnice. To může znamenat, že na tomto ostrůvku strávíme dlouhou dobu, ne-li zbytek života."
 Jossi se ptá Chany: "Drahá, vypnula jsi doma troubu?"
 Chana na to: "Samozřejmě."
 Jossi dále vyzvídá: "A životní pojistky jsi zaplatila?"
 "Samozřejmě."
 "Miláčku, zaplatili jsme příspěvky v synagóze?"
 "Bože," Chana na to, "to jsem dočista zapomněla!"
 Jossi jásá: "Sláva nebesům! Tak to si nás jistě najdou!"

 
 
 
 
 Rebeka Goldsteinová byla hezké děvče a pomýšlela na vdavky. Byla dosti zámožná - otec byl velkoobchodníkem s obilím. Zamilovala se do Arnolda Frankla a svěřila se se svým tajemstvím otci. Otec zbledl a pravil: "Každého jiného si zvol, jen toho ne."
 "A proč?"
 "Protože, protože... jak bych ti to řekl... je to tvůj vlastní bratr... je to můj jediný hřích z minulosti."
 Rebeka v tichu plakala a rmoutila se. Za nějaký čas šla přece jenom k matce a svěřila se jí se svým neštěstím.
 Matka ji potěšila slovy: "Můžeš se klidně vdát. Proti tátově vlastní krvi to nebude - ten jeho strašný hřích z minulosti byl osudově napraven jedním drobným pokleskem."

 
 
 
 Móric letí za rabim: "Rebe, rebe, moje žena - čekáme dítě - už je to tady!"
 "Mazel tov!"
 "Je to naše první dítě, rebe, a už nejsme nejmladší! Řekni mi nějaké speciální požehnání!"
 "Co požehnání, udělám pro tebe víc. Seženu ještě osm mužů, ať máme celý minjan, a přijdeme se k tobě modlit!" A přišli a modlili se a Móricova žena začala rodit.
 "Je to kluk," hlásil šťastný Móric.
 "Mazel tov! Pochválen buď Hospodin!" zvolal rabi.
 Vtom se otevřely dveře ložnice a doktor hlásí: "A holka!"
 Móric je šťastný: "Dvojčata! Kluk a holka!"
 Odevšad se ozývá: "Mazel tov!" a minjan se opřekot modlí.
 Najednou z ložnice vykoukne hlava doktora: "Ještě jedna holka!"
 Móric nevěří svým uším: "Cože?"
 Doktor na to: "No trojčata!"
 Móric se vzpamatuje a zařve na modlící se minjan: "Proboha živého, přestaňte už s tím modlením!"

aege:
"Strýčku, nedáš-li mi tisíc korun, tak skočím do vody."
 "To neuděláš, protože bys dostal rýmu."
 "Nebo si proženu kulku hlavou."
 "To nemám strach. Odrazí se od tvé duté lebky."
 "Koupím si provaz."
 "Jsi příliš zbabělý."
 "Dám se tedy pokřtít."
 "Židi nic neztratí a křesťani nic nenabudou."
 "Vzdám se tedy studií a otevřu si naproti tobě konkurenční obchod."
 "Tady máš tisíc korun.


 
 
 
 Potkají se Rozentál a Roubíček, dva úspěšní podnikatelé, majitelé firem a rokují:
 "Ty v dnešní době dáváš ještě zaměstnancům plat?"
 "Ne, nedávám"
 "A chodí ještě do práce?"
 "Ano, chodí"
 "A neměli bychom tedy vybírat vstupné.....?!"


 
 
 Zloděj se vloupal do domu a kradl. Vtom slyší, jakoby někdo říkal: "Ježíš tě vidí."
 Hrklo to v něm jako ve starých pendlovkách, ale bral dál. Vtom slyší zcela zřetelně: "Ježíš tě vidí!"
 Hrklo to v něm znovu. Maminka měla asi pravdu. Ale nic se nedělo, otřepal se a hamounil dál. Když však přišla stejná hláška potřetí, už mu to nedalo a začal pátrat - až přišel na papouška! Ulehčilo se mu: "To jsi říkal ty?"
 Papoušek na to: "Samozřejmě."
 Zloděj se chtěl ještě ujistit: "A jak ti říkají?"
 Papoušek odpověděl: "Mojše."
 Zloděj se uchechtl: "A kdo ti dal takové jméno?"
 Papouška to nevyvedlo z míry: "Ti samí lidé, co říkají Ježíš svému rotvailerovi."


 
 
 Hláška z izraelského rádia:
 "Zde je rádio OJVAJVOJ, vysíláme na vlně osmnáct třicet --- no, že jste to vy, tak osmnáct dvacetpět."

 
 
 
 Při náletu na Tel Aviv běží Kohn s Blumenfieldem do krytu.
 ˝Šem to ale vyveď,˝ zaběduje Blumenfield. ˝Žapomněl jšem ši doma švoje žuby.˝
 ˝A co si myslej, že bude padat?˝ otočí se Kohn. ˝Obložený chlebíčky?˝

 
 
 
 
 Soudce se ptá svědka Chajima Jankela:
 "Viděl jste obžalovaného Tausingera, jak krade slepici?"
 Chajimek se ošívá, mluvit nechce, lhát nechce, pravdu říkat už vůbec ne. Soudce ho však pod pokutou vyzve, aby odpověděl. Chajimek se podrbe a praví:
 "Tausinger je člověk čestný, sečtělý, laskavý, vybraných způsobů, světa znalý, muzikální a poctivý. Ale být slepice, tak před ním vylezu na tu nejvyšší špricli v kurníku.


 
 
 Pan Wasserman vyjde z domu. Potřebuje taxi. Ejhle, jeden volný právě přijíždí. Pan Wasserman ho staví, nasedá a pochvaluje si: "Tak se mi to líbí." Taxikář se ozve: "Perfektní načasování. Jako Chajim."
 Pan Wasserman se diví: "Jaký Chajim?"
 "Chajim Jankel, samozřejmě," odpovídá taxikář, "člověk, kterému vždycky všechno šlo. Jako vy - potřeboval taxi - přijelo taxi. Ne jako já. Když já potřebuju taxi, vystojím důlek."
 Pan Wasserman ho chlácholí: "Nikdo není dokonalý."
 "Kromě Chajima," oponuje taxikář. "Byl to mimochodem i skvělý atlet. S fotbalem to dotáhl až do Tatranu Prešov! Ne jako já - já jsem dobrej okopávat tak akorát brambory."
 "Tak tohle znám," utěšuje ho pan Wasserman.
 "Ojvajvoj," nedá se zastavit taxikář, "Chajim tancoval skoro jako Harapes. To já mám obě nohy levý!"
 "Jak vás tak poslouchám," podotknul pan Wasserman, "tak ten Chajim Jankel musel být opravdu extratřída!"
 "To jste tedy trefil," naříkal taxikář, "třeba doma. Chajim nikdy nezapomněl žádné výročí, narozeniny, jmeniny a šmeniny. Učiněný poklad. Nikdy nepotřeboval žádné řemeslníky, všechno opravil sám. Ne jako já. Měním žárovku - a celá čtvrť je bez proudu."
 To už začínalo být i pro pana Wassermana zajímavé: "To na světě asi není mnoho takových, jako Chajim Jankel."
 "No to si pište, že ne," kvílel taxikář. "A jak se Chajim choval k ženě! Dokázal pro ni udělat první poslední. Nikdy se nehádal. Ne jako já - klidnýho slova u nás neuslyšíte."
 "To musel být zážitek," odtušil pan Wasserman, "se s takovou mimořádnou osobností setkat!"
 "Já jsem se s ním," povídá bezbarvě taxikář, "nikdy nepotkal."
 Pan Wasserman je překvapen. "A tak odkud toho o něm tolik víte?"
 Na to taxikář dutě: "Vzal jsem si po něm vdovu."

aege:
Cesta do Izraele     Khon se rozhodl, že pojede na návštěvu za svou rodinou do Izraele. Sbalí si pár věcí, sedne do auta a jede. Na hranicích ho nechají celníci otevřít kufr. Tam je v plátně zabalený obrovský obraz.
   „Co to je?”
   „Jak to, co to je, snad kdo to je. Klaus.”
   Proti tomu nemohli ani celníci nic namítat, tak ho pustili dál.
   Dojede na místo a předvádí rodině svůj dar. Rodina rozpačitě hledí na obraz a nejstarší se ptá: „Kdo to je?”
   „Jak to, kdo to je. Snad co to je? Platinový rám.”



Hrob u domu     Potkají se Khon s Roubíčkem a Khon říká: „Tak jak, Roubíček, co je nového?”
   A Roubíček odpoví: „Ale chudák moje tchyně, už to má taky za sebou.”
   Khon na to: „Ale nehovořej, vždyť ani nevím, že by měla funus!”
   „Ale vždyť taky neměla,” říká Roubíček. „Chtěli jsme ušetřit, tak jsme ji zakopali doma na zahradě.”
   Přijdou na zahradu a Khon se při pohledu na holou zadnici trčící ze záhonu zhrozí: „Poslechnou, Roubíček, to jste ji nemohli zahrabat hlouběji?!”
   A Roubíček odpoví: „Víte, Khon, možná maj pravdu, vypadá to sice trochu neesteticky, ale víte, jak se do toho nádherně staví kolo?”



Slabá hrozba     Kupé rychlíku jedoucího z Prahy do Brna, zcela sám sedí starší vousatý pán. Vlak zastavil v Kolíně a když se znovu dával do pohybu, otevřeli se dveře a do kupé vpadla asi tříletá holčina, plácla sebou a řvala. Za ní tam vletěl asi pětiletý kluk, který rovněž řval a byl pohlavkován starým Židem, jenž nadávaje usedl na sedadlo.
   Starý pán vyskočil a rozhodně povídá: „Pane, jsem strašně nervózní!”
   „Co je mi do toho, že sou voni nervózní,” odseknul Žid.
   „Povídám, že jsem strašně nervózní a neodejdete-li okamžitě s těmi dětmi pryč, způsobím vám velkou nepříjemnost!”
   „Nepříjemnost? Cha! Cha! Mojí starý se narodily dvojčata, a mám za ní přijet do Prahy - sed sem si do vlaku do Brna, holka se mi pokadila, kluk sežral jízdenky, tak jakou mi voni můžou udělat nepříjemnost?!”




Hovory s bohem     Přijede nejvyšší rabi do Vatikánu na návštěvu. Všechno si prohlédne, lecos se mu líbí, ale nechápe, proč uprostřed chrámu stojí telefonní budka. Zeptá se tedy: „Svatý otče, k čemu je ta telefonní budka?”
   „To je spojení k bohu.”
   „A mohl bych si zatelefonovat?”
   „Ale zajisté.”
   Rabi vejde do budky, vytočí číslo a takových deset minut hovoří s bohem. Po skončení hovoru vyjde z budky a ptá se: „Co zaplatím?”
   „500 dolarů.”
   „Cože, 500 dolarů za deset minut?”
   „No, ono to jde přes satelit a to stojí hrozný peníze,” odpovídá svatý otec.
   Rabi nekomentuje, vytáhne pět set dolarů a zaplatí.
   Po nějakém čase vyrazí papež do Jeruzaléma, všechno si prohlédne a všimne si, že v největší synagoze stojí také telefonní budka.
   „To je spojení s bohem?” ptá se.
   „Jistě, svatý otče.”
   „A mohl bych si zavolat?”
   „Zajisté, svatý otče.”
   Papež vejde do budky a asi deset minut hovoří s bohem. Po skončení hovoru vyjde a ptá se: „Co zaplatím?”
   „10 centů, svatý otče.”
   „Cože, jen deset centů, když u nás to stojí takový peníze?”
   „To víte, místní hovor.”




Představěj si, Kohn, já vám takhle jednou sedím v zahradní restauraci, když si vtom ke mně přisedla taková pěkná dívenka. Tak jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, potom jsme navštívili kino, odtud jsme přešli do baru na skleničku, pak jsem ji pozval k sobě domů a tam jsme se třikrát, představěj si, Kohn, třikrát jsme se pomilovali.”
   „Já jim úplně věřím, že seděli v zahradní restauraci, i to, že si k nim přisedla dívenka (i když, chudinka, asi musela mít šedej zákal), věřím jim i to, že byli spolu na zmrzlině, i u nich doma, věřím jim i to, že se spolu třikrát pomilovali, ale co jim nemůžu věřit, Roubíček, nemůžu jim věřit to, že byli spolu v kině!”
   „Himlhergot, Kohn, když mi věřej, že jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, že jsme šli do baru, pak jsem ji pozval k sobě domů a dokonce i to, že jsme se tam třikrát pomilovali, proč mi ausgerechnet nevěřej, že jsme byli spolu v kině?”
   „To když voni, Roubíček, ještě mohli třikrát, to ještě žádný biografy neexistovaly!”




Kojící čtrnáctka     Přiběhne Kohn za Roubíčkem a volá už ve dveřích: „Kohne, tvoje čtrnáctiletá dcera v parku kojí!”
   Na to Roubíček s bohorovným klidem odpoví: „A proč by nekojila, když má čas a mlíko?”





Rabín v baru     Přijde takhle rabín do baru, ve kterém všichni tančí a bezvadně se baví. Dojde k barpultu a ptá se číšníka, jestli si může odskočit. V tu chvíli celý bar ztichne a všichni se dívají k pultu. Číšník povídá: „No, opravdu si nemyslím, že byste měl.”
   „Prosím vás, proč ne?”
   „No, víte, vedle umyvadla je socha mladé nahé dámy, která je kryta jen jedním fíkovým listem.”
   „No a? Prosím vás, člověka, jako jsem já, taková socha vůbec nezajímá.”
   Tak mu číšník ukázal, kterým směrem jsou záchody. Rabín se tam ihned vydal. Když se po pár minutách vrátil, všichni už zase tancovali a bavili se. Tak jde k baru a zas se ptá číšníka: „Prosím vás, já tomu nerozumím. Když jsem přišel, všichni se bezvadně bavili, ale najednou ztichli, a teď se zas baví a tancují...”
   „Teď, když jste jedním z nás, můžu vám něco nalít?”
   „Počkejte, já tomu pořád nerozumím!”
   „To máte tak. Pokaždé, když někdo nadzvedne ten fíkový list, tady v místnosti zhasnou světla. Takže, co si dáte?”



Třetí varle     Přijde Kohn k doktorovi: „Pán tochtor, mi se u ten pširoseny dělá takofy boula.”
   Doktor ho prohlédne a uklidní: „Kohne, to nic není, to ti roste třetí varle. Prohlídka byla jednoduchá, zaplatíš jenom sto korun.”
   Kohn poděkuje, zaplatí, vyjde ven a po židácku přemýšlí: „No jo, ale sto korun jsou také peníze. Jak já je dostanu zpátky?”
   Když vtom potká Icika: „Icik, pojď se vsadit o stovku, že budeme mít oba dohromady pět koulí.”
   Icik souhlasí a plácnou si. Kohn začne rozepínat kalhoty, aby předvedl důkaz, když ho Icik přeruší: „Hele, Kohn, ty se ještě nevysvlíkat. Jak nemáš štyry, taks prohrál. Já mám jenom jedno!”

Navigace

[0] Index zpráv

[#] Další strana

[*] Předchozí strana