Všeobecná kategorie > Všeobecná diskuse

Vtipy

<< < (71/84) > >>

Talmid:
    Rabín jde po ulici a najednou strne. Baumgarter má o šabatu otevřeno a na krámě má dokonce ceduli: Dnes kalhoty za 50%!
    Vejde dovnitř a dává mu co proto: "To se nestyděj mít o šabatu otevřeno a ještě dělat kšefty!?" "Tomu oni říkaj, rebe, kšefty - prodávat za polovic!"

Talmid:
Dva veteráni z šestidenní války se sešli po třiceti letech. "Vzpomeneš si ještě na našeho velitele seržanta Izru?" 
"Jak bych mohl zapomenout?" 
"A pamatuješ si, jak nám tehdy dával do čaje takový bílý prášek, abychom nemysleli na děvčata?" "Samozřejmě, že si to pamatuju."
"Tak, kamaráde, včera v noci jsem měl pocit, že to začalo působit."

Talmid:
Pan Horowitz si s manželkou a tchýní vyjel z Ameriky na dovolenou do Izraele. Během dovolené ale tchýně zemřela. ( :( tak to je fakt smůla) Manželé zašli do pohřebního ústavu, kde jim vysvětlili, že převoz těla zpět do Ameriky bude stát 5 000 dolarů. Pohřeb ve Svaté zemi je na druhou stranu bude stát pouze 150 dolarů. 
     "Pošleme ji domů,"prohlásí nekompromisně pan Horowitz. Zaměstnanec pohřebního ústavu se nechápavě ptá: "Prosím vás, jste si jisti, že to opravdu chcete takto?" Převoz je velmi drahý. Za 150 dolarů byste tady mohli mít krásný pohřeb." Pan Horowitz vykřikne: "Podívejte se, pane, před 2000 lety jste tady pohřbili jednoho chlapíka a on za tři dny vstal z mrtvých. Tak tohle nebudu riskovat!"

Albert Ahornchen:
V osmašedesátém utekl Kohn do Německa. Nedařilo se mu najít práci až jednou v Mnichově uviděl reklamu Roubíček a spol. - prodej chladniček.
 Vešel do obchodu a nechal se ohlásit u šéfa. Zjistil že je to jeho bývalý spolužák, který utekl již ve čtyřicátémosmém. Zavzpomínali na staré časy a po chvíli Roubíček povídá:
 "Poslouchaj Kohn, co ho ke mě přivádí?"
 "Ale hledám nějakou práci. Nenašlo by se něco u nich?"
 "No to vědí, konkurence je tvrdá, ale že jsou to oni, měl bych místo obchodního zástupce pro Grónsko. Berou to?"
 "No jasně, práce jako každá jiná."
 Po měsíci přišla od Kohna objednávka:
 "Objednávám jednu chladničku metr krát metr krát dva metry."
 V podniku z toho bylo trošku zděšení, ale kšeft je kšeft a tak chladničku vyrobili a odeslali do Grónska.
 Další měsíc přišly peníze a objednávka na pět kusů chladniček metr krát metr krát dva metry.
 Opět vyrobili a zaslali do Grónska.
 Po měsíci přišel telegram: "Objednávám dvěstě chladniček metr krát metr krát dva metry, peníze vezou sebou."
 Když Kohn přiletěl z Grónska a dostavil se do kanceláře k Roubíčkovi tak ten mu povídá:
 "Teda Kohn, že jsou kšeftman to jsem věděl, ale jak dokázali ukecat Eskymáky aby si kupovali chladničky, to je mi teda divný?"
 Roubíček s úsměvem odpoví: "Vědí co mi to dalo práce je přesvědčit, že je lepší souložit při mínus pěti stupních Celsia než při mínus čtyřiceti?"

Albert Ahornchen:
Kohn jde smutnej městem a potká Silbersteina s ten se ho ptá: "Copak se jim stalo, že sou tak smutnej?" "Ale, syn se mi žení." odvětí Kohn. "Z toho nejsou smutnej, to se stalo i jinejm. A jak se jmenuje nevěsta?" "Štefan." "No, to neni obvyklé židovské jméno, ale nemají strach, určitě to bude pořadná hospodině."

Navigace

[0] Index zpráv

[#] Další strana

[*] Předchozí strana