Všeobecná kategorie > Politika v Zemi Izrael

Mandátní Palestina a vznik a hranice Izraele

<< < (3/10) > >>

talarich:
Veškeré změny co se hranic týče se měly vyřešit do konce mandátní smlouvy. A jelikož se tak nestalo, tak platí hranice, které určila Liga Národů. A ne že by Izrael nechtěl. Nabídek bylo více a všechny palestinští arabové odmítli, a to i závěry Peelovy komise, která ponechávala Izraeli jen velice malé a velmi omezené území.
Pokud by Ben Gurion vyhlásil stát v hranicích rezoluce 181, tak by Jeruzalém nebyl hlavním městem, protože ona rezoluce 181 považovala Jeruzalém za Corpus Separatum. A jelikož nikdy Jeruzalém nebyl s tímto stavem, tak Ben Gurion stát v hranicích rezoluce 181 nevyhásil.


Nemáte tak zcela pravdu ohledně právní závaznosti RB OSN. Právně závazné jsou rozhodnutí RB OSN pouze pokud jsou podle článku 7. Takže například ani známá rezoluce 242 není de iure právně závazná, neboť RB rozhodovala podle článku 6 a nikoliv článku 7.
Takže nemáte pravdu, pokud tvrdíte, že každé rozhodnutí RB OSN je právně závazné.
Jeruzalém patří de iure Izraeli. A myslím tím celý, jednotný a nerozdělený Jeruzalém.

talarich:
Jeruzalém se stal hlavním městem v roce 1950.  Ale uznávám, že to není zas tak pádný argument. Neříká to nic o tom, co vyhlásil Izrael v roce 1948, uznávám. Nemůžu to použít jako argument.

Jeitteles:
Tak se zamysleme, proč nebyl Jeruzalém hlavním městem již při vyhlášení státu Izrael, ale až v roce 1950.

talarich:
Ben Gurion se snažil za každou cenu odvrátit válku. Takže chtěl mít vyjednávací prostor s araby. Takže když vyhlásil Izrael na celém území Palestiny, přesto byl připraven po vzájemném mírovém jednání s araby jim vyčlenit část území z Izraele a nechat tam vzniknout další arabský stát. Věděl, že kdyby vyhlásil v roce 1948 hlavním městem Jeruzalém, tak by araby naštval a válka by byla na 100% a arabové by měli důvod k válce. Takhle arabové nemají žádný důvod pro válku. Proto Ben Gurion vyhlásil stát chytře. Je to z hlediska pozdějšího obviňování nenapadnutelné.

Jeitteles:
Já myslím, že si trochu protiřečíte.

1) Buď Ben-Gurion vyhlásil stát Izrael v hranicích vymezených rezolucí 181 pro židovský stát. Tedy potom by skutečně Arabové neměli důvod k válce a z hlediska pozdějšího obviňování by vyhlášení Izraele bylo skutečně nenapadnutelné. Deklarace nezávislosti se k rezoluci 181 hlásí.

Anebo 2) vyhlásil stát na celém území Palestiny, tedy včetně Jeruzaléma, a potom by bylo docela jedno, zda je Jeruzalém hlavním městem nebo ne, prostě si ho Izraelci přivlastnili. I kdyby Ben-Gurion v takovém případě předem (tedy ještě těsně před válkou) v Deklaraci přislíbil případná mírová jednání o vzniku dalšího arabského státu západně od Jordánu, už by to nebyla rovná jednání, jelikož Izrael si vzal předem vše a najednou by "možná", "milostivě" něco byl ochoten postupovat Arabům.

Tedy já myslím, že platí scénář 1), avšak Ben-Gurion počítal s válkou, proto při vyhlašování státu záměrně hranice nezmiňoval a přesně neurčoval, počítal s tím, resp. myslel si, že hranice vymezí až stav po válce. A po válce za nezávislost Izrael vybojoval/uhájil západní Jeruzalém a proto se tento stává hlavním městem až v roce 1950.

Navigace

[0] Index zpráv

[#] Další strana

[*] Předchozí strana