To my Scooolie:
Hush, hush … Nehodlám se pouštět do úvah o historické úloze a dopadu přítomnosti
Rahmba ve White House.
Jen podotknu
gottseidank, že tam vůbec někdo aspoň nějak za nás židy lobboval - byť s problematickými názory na Izrael. Nemohl tam, xakru, sedět třeba Ketzale Katz nebo Arje Eldad – nemusí pršet, stačí když kape.
Rahmbo si nemohl dovolit transparentně sympatizovat s Izraelem v zemi, která se dívá z 50% na Izrael jako na
„shitty little land“, schopnou U.S.A. zavléct do války….
Vysoká hodnota mé sentence
však spočívá v krédu, které nám (přes Vámi tvrzené škůdcovství během svého působení ve WH) zanechal.
Hussain O. se ukazuje jako staromódní, polomuslimský měkkýš, uplatňující pouze archaickou, učebnicovou zásadu posilovat rovnoměrně všechny znesvářené strany, aby žádná z nich nedosáhla dominance. To je za situace, vyžadující rychlé operativní kroky, jednání na úrovni opeřence jménem
Didus Ineptus a nedostatek politické odvahy. Být živ Theodor Roosevelt (Teddy), ten by spolu s jeho
Rough Riders do věci vnesl pořádek a rázem by přestaly růst obavy investorů o osud Suezu a ceny ropy. Měj v ruce klacek a mluv vlídně, říkával Teddy. Sociální pracovník Hussain, který se vyzná snad jen v problematice
slums, však jen mluví vlídně a o klacek tak leda akorát zakopne. Rahmbo je možná Američan, ale Hussain není, není, není, není
Američan.
Teď je chvíle na
„deus ex machina“ a ne na slabošské manévrování. Po plichtách v Iráku a Afghanistánu je třeba předvést něco excelentního, a ne vyšumělá moudra z příruček State departmentu z období cold war...