Každý ze židovských svátků má určitý svůj atribut: o Roš hašana se troubí na šofar, jímž se B-hu připomínají zásluhy akedy (svázání Jicchaka) a podle tradice je tak umlčena satanova obžaloba židovského národa před B-žím soudem. O Jom kipur se pokořujeme, bereme na sebe pět zákazů. O Sukot pobýváme v suce a připomínáme si tak oblaky slávy, které nás chránily celou dobu v poušti; také bereme do ruky čtyři druhy, symbolizující různé typy jednotlivců a nutnost jejich jednoty jakožto národa. O Pesachu jíme macot- symbol přejití z otroctví k svobodě.
Svátek Šavuot- „z´man matan toratenu- čas darování naší Tóry“ nemá žádný podobný symbol. Podstatou svátku je pochopení a procítění faktu „být vyvolen“. Toto uvědomění a procítění však je možné jen na individuální bázi, nelze je symbolizovat- každá osoba prožívá naději očekávání i radost z darování Tóry tak, nakolik je schopna uvědomit si, pochopit a zvnitřnit fakt „být vyvolen k získání B-žího nejcennějšího daru“.
Svátek má charakteristický rys: není udáván jako ostatní svátky přímým stanovením dne, určuje se jen odpočítáním určitého počtu dní od svátku Pesach. To je micva počítání omeru. Počítá se plných sedm týdnů, tj. 7x 7 dní, a padesátý den začíná svátek Šavuot- 6. sivan, den, kdy byla dána Tóra na Sinaji. Chinuch vysvětluje význam počítání omeru: Počítáme od Exodu z Egypta do obdržení Tóry- v nadějném očekávání toho mimořádného okamžiku, tak jako otrok pracující v slunečním žáru touží celou dobu po chvíli úlevy ve stínu.
Když člověk počítá dni k Šavuot, vzbudí v sobě podobně intenzivní očekávání a naději, jaké pociťovali Židé po odchodu z Egypta. Čím více se blíží den události na Sinaji, tím vyšší hladina duchovní energie je ve světě a tím více nám pomáhá, abychom jasněji chápali Tóru a pozvedali se výš. To je vyjádřeno počítáním omeru. Událost na Sinaji měla duchovní účin na celé další dějiny; každý rok o Šavuot přichází do světa táž duchovní energie jako na Sinaji a znovu prožíváme tuto zkušenost.
V dobách Chrámu se druhý den Pesachu přinášela oběť omeru z nové úrody ječmene, který z obilovin dozrál jako první; o Šavuot se přinášely dva bochníky chleba z pšeničné mouky. Ječmen je v Mišně popsán jako „potrava pro dobytek“; naopak pšenice se považuje za potravu určenou k lidské spotřebě, podle gemary aktivuje procesy lidského mozku (proto halacha doporučuje jíst ráno pšeničný chléb). Pražský Maharal vysvětluje, že oběť omeru (ječmen) symbolizuje nízkou duchovní úroveň Židů při vyjití z Egypta, srovnatelnou se zvířaty, jejichž existence je pouze fyzická. Ale o 50 dní později už stál národ u hory Sinaj a dosáhl duchovního vrcholu, to je znázorněno obětí pšeničného chleba.
Více informací naleznete v našem týdenním periodiku Šavua tov
https://olam.cz/aktuality/svatky/savuot5769.pdf nebo přímo na našich webových stránkách
www.olam.cz
