Roku 1896 o.l. bylo v káhirské geníze nalezeno 5 zlomků hebrejsky psané Knihy moudrosti J. Síracha, v Čechách známé jako Sírachovec.
Později byly nalezeny další její fragmenty v kumránkém klášteře a v Mecadě. Tato kniha má velmi pohnutou historii.
Byla nepsána mezi ponifikátem velekněze Šimeóna a makkabejskými válkami. Jejím největším historickým významem je, že je prvním dokladem o rozdělení Tenachu na Tóru, Neviim a Ktubim.
Po makkabejských válkách byla kniha přeložena do tehdejšího nářečí alexandrijské řečtiny.
Poobně jako jiné knihy se nedochovala pouze v biblické versi, ale mezi lidem kolovalo mnoho jejích opisů, které měly přidané či pozměněné určité verše.
Převést dynaminku hebrejského textu do řečtiny je úkol nadlidský a hebrejská verze se od řecké liší nejen v rozsahu (jako rukopisy), ale některé veše jsou přeloženy z hebrejštiny až příliš volně, takže mají v příslušném jazyce odlišný význam.
Na jamnijském koncilu kniha za kanonickou přijata nebyla, jelikož se tehdy nepodařilo prokázat, že byla původně napsána hebrejsky.
Hebrejský originál ve středověku zmizel, někteří lidé jsou přesvědčeni o tom, že jej schvátily vatikánské archívy a od té doby byl k dispozici jen řecký text, případně jeho překlady.
Do češtiny byla kniha přeložena již za Karla IV. v první české Bibli, ale z latinského překladu. Později byla překládána z řečtiny v rámci Kralické Bible. Prvním překladem do češtiny, který by měl k dispozici i hebrejské zlomky je až Ekumenický překlad, který obsahuje obě verze.