Abych jen v obecné rovině nekritizoval, pokusím se stručně shrnout podstatu křesťanského vnímání spásy:
1) Bůh dal přikázání (ať již pozitivní nebo zákazy), které je každý člověk povinen dodržovat
2) Nedodržování přikázání (v křesťanské terminologii "hřích") není žádná legrace, vedou k duchovnímu oddělení se člověka od Boha, k duchovní smrti ("mzdou hříchu je smrt"), k tomu, že člověk nedojde spásy
3) Bůh je vševědoucí, takže dobře ví o každém hříchu, i kdyby ho člověk dokázal utajit před všemi ostatními, před Bohem ne
4) Hříchem není jen zjevný skutek (nebo nečinnost, když se správně jednat má), ale i přemýšlení o tom, že by bylo fajn hřešit (tj. porušovat přikázání)
5) Vezmeme-li dohromady body 1) až 4) zjistíme, že na světě není člověk, který by byl skutečně zcela spravedlivý, alespoň občas neporušil přikázání. Třeba jen tím, že se zálibně podívá na cizí ženu s vteřinovou myšlenkou na mimomanželský sex nebo užije Jeho jméno nadarmo při nějaké nevhodné a nedůstojné příležitosti, případně nedodržuje skutečně den odpočinku (vymýšlí různé fígle, co se dá ještě dělat). A protože 3) tak Bůh o tom samozřejmě ví a protože 2) tak hřích vede k odtržení od Boha a => takové porušení přikázání bude předloženo u Soudu proti onomu člověku a protože 2) člověk před soudem neobstojí.
6) Víme-li, že porušujeme přikázání, máme 2 možnosti:
a) pýchu a samolibost s tím, že děláme také plno jiných dobrých věcí a Bůh to jistě spravedlivě posoudí a protože dobře víme, že jsme dobří, tak to nemůže pro nás dopadnout špatně
b) pokoru a zkroušenost, kdy máme velké pochybnosti o tom, jak soud dopadne, uvědomujeme si, že Bůh dobře ví o všech našich lumpárnách, že v jeho očích prostě nejsme ti, kdo by obstáli
(k samostudiu
podobenství o farizeovi a celníkovi Lk 18:10-17)
7) Zvolíme-li 6a) pak nejsme skuteční křesťané, ale cokoliv jiného a čeká nás soud za naše skutky - nedopadne dobře
zvolíme-li 6b) pak jediné, co skutečně můžeme udělat, je prosit o prominutí, o milost, slitování. O to, aby Panovník nás nesoudil, ale prostě nám prominul, co jsme udělali.
8] Při postupu 6b) ovšem máme problém. Panovník JE Spravedlivý. Tedy on nemůže prominout "jen tak", když už dříve řekl, že důsledkem porušování přikázání bude trest.
9) Pokud akceptujeme, že Ježíš vzal na sebe jako Beránek všechny hříchy světa a zemřel smrtí za všechny z nás, které by jinak smrt (nejen fyzická, ale i duchovní) čekala, pak máme situaci, že se můžeme "odvolat" na jeho oběť. Říci: "Panovníku, omilostni mě, vždyť jsem hříšný, ale lituji toho. Trest za mě už odpykal Ježíš". A protože křesťané věří, že takováto zástupná oběť byla a je možná, tak tudy vede cesta spásy.
Vyhnutím se Soudu, který nemůže pro nikoho z nás dopadnout dobře. Pokud nejsme pyšní a nesoudní a jsme schopni poznat, jak porušujeme micvot...