Pane kolego Vadere, zde se produciruji s quasi psychologickou studií na dané téma:
Nekomplikovaná varianta:Někde v Maďarsku v 1. polovině čtyřicátých let. Jsem rabi početné maďarské denominace. Dovídám se, že se chystají transporty nikoliv na nucené práce, ale do plynu…
Vydávám pokyn: Zachraň se kdo můžeš, odteď každý na vlastní pěst, rozptylme se a snažme se přežít jak se dá…. protože koho z vás chytí, jde do plynu…
Komplikovaná varianta:Někde v Maďarsku v 1. polovině čtyřicátých let. Jsem rabi početné maďarské denominace. Dovídám se, že se chystají transporty nikoliv na nucené práce, ale do plynu…
Přichází jistý sturmbanführer a sdělí mi: "Buď nebudeš dělat paniku a svoje lidi přesvědčíš, aby pokojně naklusali do vagonů směr Auschwitz, kde půjdou, jak víš, do plynu, nebo si ty a tvoje rodina můžete rovnou sednout k nim… Když to uděláš, dostaneš ty a tvoje rodina místenku do Schweizu."
Řeknu: "Oj vavoj" a promyslím, co mohu dělat:
a) zastřelím se (nečtete tyto řádky);
b) udělám, co se po mně chce (a za 60 let píši tyto řádky);
c) udělám, co se po mně chce a současně přitom skrytě naznačuji těm, kdo jsou schopni pochopit, o co tu ve
skutečnosti jde (a za 60 let píši tyto řádky);
d) neudělám, co se po mně chce, resp. vylíčím všem svým lidem otevřeně, že je čeká plyn (nečtete tyto řádky).
I když bych rád napsal, že provedu alternativu d) a poslední dějství zfixluji bonusovou epizodou, že se mi povede z transportu utéci a přidat se k partyzánům, patrně bych zvolil variantu a), neboť bych nemohl žít s vědomím, že jsem své lidi poslal do plynu a navíc bych zpanikařil v domnění, že sturmbanführer mi lže co se týče záchrany ve Schweizu, takže tak jako tak není záchrany …
Ale teď se nepíší čtyřicátá léta, neprobíhá šoa, jsme o něco historicky poučenější, a hlavně situace není skoro šachmatová jako tenkrát...
gv
