Napjatě čekám na Sarkovy činy a věřte, že jsem okamžitě připraven se od něj distancovat, jakmile bude praktikovat realpolitiku proti Izraeli. Zatím se velmi slibně vyjádřil protiíránským směrem. Jsem si vědom, že (opět jako francouzský prezident) nemá zájem na íránské hegemonii na Near East, když tam chce prosazovat francouzské zájmy a jeho politika není ani tak proizraelská jako spíše imperiálně francouzská.
Předeslal jsem už dříve, že Sarko pronáší hrozné věci a jeho výzvy k vystěhování všech Židů z Judeje a Samaří a rozdělení Jeruzaléma jsou tím, co jsem myslel. Představme si však opak: Sarko, proklamující bezvýhradnou pomoc Izraeli ve všem a za každou cenu. Co si budeme povídat - Francie ve své podstatě není příliš filosemitským státem. Dopadlo by to tak, že Sarko by díky svým principiálně ušlechtilým výrokům riskoval komplikace na domácí politické scéně a v konečném impaktu by Izraeli nebyl vůbec na nic, když nyní je aspoň k něčemu. Musíme holt kalkulovat jen s někým, jehož prarodiče byli našinci, když by tu byl zapotřebí státník většího kalibru třeba jako Leon Blum (bez marxistické příchuti, zajisté). Mezi námi – Sarko toto může pronášet za stavu, kdy ani my nejsme v této otázce jednotni. Co po něm chceme? Aby řekl něco, co sami nedokážeme říci unisono? Až bude jednomyslně jasná politika Izraele, pak po něm můžeme vyžadovat, aby se s ní plně identifikoval. Ale za situace, kdy polovina národa je pro mír s Filištíny a polovina pro jejich vyhnání?
Budoucnost ukáže, zda v Sarkově případě jde jen o slohové etudy, nebo o skutečné přátelství k Izraeli motivované jeho "pintele jid". Ale především si musíme ujasnit sami co chceme, vystupovat navenek i uvnitř jednotně a pak teprve můžeme požadovat po zahraničních politicích souhlas s takovou naší linií.
gv