Nevidím takový okruh problémů. Netřeba se mi omlouvat.
Obávat se souvěrců nepevných ve víře, lze i při neexistenci mesiánů.
Zakročuje se proti nim, jako se v historii Izraele zakročovalo proti vyznavačům Baala, Ištary a jiných „ukydaných“ idolů. Nemám z toho obavy – kmen víry zůstal vždy zachován, uschlé větve opadaly.
Nevím, pokud je mi známo, mesiáni vášnivě trvají na tom, že jsou židé, resp. se jako židé narodili. V dnešní době, kdy je však kladen důraz na „halachičnost“ více než na etnicitu, jejich tvrzení před rabináty neobstojí. Souhlasím s větou:
Lze být křesťanem židovské národnosti…… ale nelze být současně věřícím židem a křesťanem.Aron Lustiger, resp. kardinál Jean-Marie Lustiger a Pavel Tigrid se profilovali jako jasní křesťané – s velkou nostalgií ke svému původu a poslání, avšak troufám si říci, že s mesiánstvím by nesouhlasili – domnívám se, že by pro ně bylo málo křesťanské a byli by možná bývali řekli něco v tom smyslu, že mesiánství je religiózní nevyhraněnost nebo pokrytectví. Myslím, že by Pavel Tigrid svého času moc o svém duchovním stavu nemluvil. Nemůžeme posuzovat vnitřní pohnutky jednotlivců – jde kolikrát o velice složitá hnutí mysli. Na konci svých životů asi pocítili strašný stesk po židovství, (vhánělo to slzy do očí, když Lustiger pronášel kadiš za svoji jidišemame v koncentráku), ale cesta zpět už pro ně patrně nebyla možná.
Skutečností ale zůstává, že židovský charakter Medinat Jisrael musí být zachován. Je to imperativ našich dnů. Protože pokud bychom tomuto imperativu nevyhověli, pak bychom se mohli jmenovat třeba „polívkový spolek kovopreclíkářů a obrubovačů obrubníků v kombinaci s malíři ciferníků“.
Na druhou stranu jakés takés pozitivum spatřuji v tom, že člověk jistého religiózního založení „nezlobí“ a „nevyrušuje“, zejména jde-li o určitou příbuznost jeho víry k judaismu. Mesiánství ponechme svému osudu, ovšem za vydatného vyjádření nesouhlasu našich rabínských autorit s ním – je to pouhý test trvanlivosti judaismu. Zlobí mne však, že mesiánství sterilizuje tolik rodilých židů a židovek pro účely židovství a zahání je do řad lidí pro jahadut ztracených. Avšak co se má stát, se stane a my zřejmě mesiánům nevysvětlíme, že hynou na mucholapce dogmatu. Pálení knih je „operetní spektákl“ - nemám to rád, je to zkratové jednání, nezvládnutý nesouhlas s odlišnými názory.
Jen exkurs: pořád přemýšlím, jaké bychom asi dnes v Izraeli zaujali stanovisko k sektě „esénů“ („esejců“), kdyby zrovna za našich dnů vznikla.
Mne spíše trápí problém chilonim, agnostiků, apod.
A proto se ptám: co je větší nebezpečí pro jahadut – mesiánství nebo sekularizace?
gv