Kolegové, nezlobte se na mě,
ale mám 2 věci, které mě pálí:
1)Reciproční princip "jak Ty ke mně, tak já k Tobě" - knize Přísloví (Slova moudrých) je psáno, že takto se to právě dělat nemá.
2)Kdo s kým sedává, podobným se stává & Špatná společnost kazí dobré mravy. - Pro praktikujícího žida může být úskalím přespřílišné bratříčkování s pohany, protože tlak okolí existuje vždy a kdo znás může dát za sebe ruku do ohně, že se nenechá ve slabé chvilce svést k přestoupení Tóry, aby nebylo dusno. Pohané také nemusí vždy znát a mít pochopení pro naši zbožnost, což může vést k trapným situacím. (Např. já jsem jednou na táboře odmítnul zapůjčit nůž ke krájení špekáčků, ne každý to pochopí.) Nenapadá mě z Tenachu žádný příhodný citát, ale táhne se tam tato myšlenka jako červená nit.
pro Pepina65:
Jsi-li či nejsi-li potomkem Jákova (Jehudy), tak se s tím nedá nic změnit. Podobně jako se nemůžeš stát synem třeba George Harrisona. Můžeš se stát židem (malé ž. = náboženství) tak, že budeš žít podle náboženských předpisů pro židy pln naivního optimismu, že Tě bude i Bůh brát jako žida. Anebo se můžeš stát Židem (velké Ž. = národnost) tak, jako se můžeš stát třeba Islanďanem - integruješ se mezi skupinu jiných Židů (Islanďanů), budeš dělat to, co oni s tím, že až oni budou považovat Tebe za Žida (Islanďana), tak jím budeš. Je samozřejmostí, že si vezmeš za manželku Islanďanku a děti budeš vychovávat jako Islanďany. Ve starověku jsi se mohl buď stát plnoprávným ž(Ž)idem nebo jsi mohl být tzv. zbožným gójem tj. dodržoval jsi některé přikázání v závislosti natom, jak moc jsi byl spřízněn s místní židovskou obcí (chodil-li jsi s židy běžně do synagogy, tak jsi musel být "zbožnější", než když jsi měl s židy jenom občasné přátelské kontakty)
eleazar