Leviticus 21:1 Hospodin řekl Mojžíšovi: "Mluv ke kněžím, Áronovcům, a řekni jim: Žádný kněz se neposkvrní při někom mrtvém ze svého lidu
2 s výjimkou svého nejbližšího příbuzného: matky, otce, syna, dcery, bratra
3 a svobodné sestry; byla mu blízká, protože se neprovdala; při ní se smí poskvrnit.
4 Neposkvrní se ve svém lidu ani jako manžel, aby nebyl znesvěcen.
5 Kněží si nebudou vyholovat na hlavě lysinu ani zastřihovat okraj svého vousu ani své tělo zjizvovat.
6 Mají být svatí pro svého Boha; neznesvětí jeho jméno, neboť přinášejí ohnivé oběti Hospodinovy, chléb svého Boha. Proto budou svatí.
7 Nevezmou si za ženu nevěstku nebo zneuctěnou ženu, ani se neožení se ženou zapuzenou od muže, neboť kněz je svatý pro svého Boha.
8 Měj ho tedy za svatého, neboť přináší na oltář chléb tvého Boha. Bude pro tebe svatý, protože svatý jsem já Hospodin; já vás posvěcuji.
Otázka je zde ta, jak si vykládat svatost - v tomto verši se hovoří pouze o kohenech (a proto je někteří charedim neneosí), v jiném již o celém Izraeli, aby byl svatý (a proto je někteří nosí).
Kultur-religio-historik by to vysvětlil tak, že dlouhé vlasy jsou semitský zvyk (viz asyrské reliéfy), zatímco vyholování hlavy a vousů egyptský (a tudíž špatný) zvyk.