Letos 6. ledna byla hlavní zprávou pocházející z Malajsie informace o náhlé abdikaci tamního krále Muhammada V. Té země se ale toho dne týkal ještě jeden údaj, ve svých důsledcích závažnější. V září 2017 bylo rozhodnuto, že světový šampionát paralympijských plavců pro rok 2019 se bude konat v malajsijském městě Kuching na ostrově Borneo. Bylo z toho velké nadšení, jak v budoucí hostitelské zemi, tak na straně organizace World Para Swimming. Šest set plavců ze sedmi desítek zemí se zúčastní této akce, hlásaly servery. Podnik to byl veledůležitý, neboť šlo o kvalifikaci na letní paralympijské hry v Tokiu 2020. Do mezinárodního sportovního kalendáře byl zapsáno: mistrovství světa paraplavců v Kuchingu se bude konat od 29. července do 4. srpna 2019.
Jaksi se při tom všem nadšení zapomnělo na to, že Malajsie je většinově muslimská země – a že mohou nastat problémy. Vlastně by nenastaly, kdyby v jedné malé zemi vzdálené od hostitelského města něco přes osm a půl tisíce kilometrů západním směrem neměli velmi dobré paralympijské plavce, kteří by se také rádi tohoto šampionátu zúčastnili ve snaze získat kvalifikaci na tokijské hry. Tou malou zemí, přibližně 15krát menší než Malajsie, je Izrael – a izraelští paraplavci mají tu smůlu, že jejich stát je z politických důvodů malajsijským režimem nenáviděn. Obě země nemají diplomatické styky – a to nevěstilo nic dobrého. Obavy se záhy potvrdily. 6. ledna 2019 napsal izraelský server Ynetnews: „Ani po dvouměsíčním úsilí se izraelské straně nepodařilo získat víza, případně závazný slib, že její sportovci víza obdrží a budou se moci šampionátu zúčastnit.“ Výkonný ředitel Olympijského výboru Izrael Nissim Sasportas doplnil: „Už nějakou dobu se snažíme zajistit naši účast na světovém šampionátu. V zásadě každý říká, že to dobře dopadne, ale ještě jsme nedostali ani pozvání, ani víza.“
Do šampionátu bylo relativně daleko, ale Izraelci, vědomi si reality v podobných případech (kdy hostitelskou zemí je země muslimská), se zajímali o víza v dostatečném předstihu, aby se pak nedozvěděli, že jim nemohla být vyřízena, neboť se o ně přihlásili pozdě (což je jeden z triků muslimských úřadů). Celá věc měla ale ještě děsivější pokračování. Ve středu 16. ledna přišla malajsijská odpověď týkající se izraelské účasti na mistrovství světa v Kuchingu. Byla nepřátelská, kategorická, šokující, hanebná – a nepřijatelná. Tamní vláda rozhodla, že izraelské paraplavce do země nepustí (neudělí jim víza) a v budoucnu nebude hostitelem žádné mezinárodní akce, které by se zúčastnili izraelští reprezentanti.
Jasný postoj – skandální, vrcholně nehorázný. Teď už bylo na příslušných mezinárodních sportovních autoritách, aby se podle toho zařídily. Musely se rozhodnout, jestli hodlají tuto obludnou diskriminaci podporovat či nikoli. V tom druhém případě nezbývalo nic jiného, než Malajsii pořadatelství MS v paraplavání odebrat. Stalo se. V neděli 27. ledna jsme se na webu IPC dočetli, že Malajsie byla práva pořádat MS 2019 v paraplavání zbavena. S logickým odůvodněním, že každý pořadatelský stát musí garantovat vstup do země všem zahraničním reprezentantům, kteří jsou oprávněni na základě sportovních kritérií se dané akce zúčastnit. Všem bez výjimky – tedy i Izraelcům. IPC pak musel najít nového pořadatele. V dubnu bylo oznámeno, že se jím stane Londýn. V tamním Aquatics Centre se šampionát konal od 9. do 15. září. V této souvislosti budiž řečeno, že bránit z politických důvodů sportovcům jakékoli země v účasti na mezinárodním podniku typu mistrovství světa je ze strany pořadatelů ohavnost – a ohavnost dvojnásobná, jedná-li se o sportovce postižené.
Za zmínku stojí i jedna velká satisfakce: jedním z těch, kdo by na tomto mistrovství světa soutěžit nemohli, kdyby příslušné mezinárodní sportovní autority akceptovaly zvrácený postoj malajsijského režimu, je izraelský paralympijský plavec Mark Malyar. V Londýně ovšem soutěžil – a v v disciplíně 400 m volný způsob nejenže získal zlatou medaili a kvalifikoval se na hry do Tokia, ale navíc vytvořil nový světový rekord: má hodnotu 4:33,64 minuty. Překonal tím Brita Josefa Craiga, který v září 2013 dosáhl v Montrealu na této trati rekordního času 4:39,14 minuty. Ano, také o to lídrům malajsijského režimu a tamního sportu šlo: aby se Izraelci nemohli dostat na paralympijské hry. Podle hesla: Škodit, škodit, škodit, kde to jen jde. Záleží na představitelích mezinárodního sportu, především na těch ze svobodného světa, nakolik či jak dlouho si takovéto hanebné jednání nechají líbit.
IZRAELSKÉ ÚSPĚCHY NA MS PARAPLAVCŮ 2019
Mark Malyar/400 m volný způsob muži … čas 4:33,64 – nový světový rekord … ZLATO
Mark Malyar/200 m polohový závod … STŘÍBRO
Ami Omer Dadaon/150 m polohový závod muži … STŘÍBRO
Ami Omer Dadaon/200 m volný způsob ... BRONZ
Další finálová umístění izraelských reprezentantů:
Iyad Šalabi/50 m znak ... 7. místo
Inbal Pezarová/200 m volný způsob ... 4. místo
Ami Omer Dadaon/100 m volný způsob ... 4. místo
Erel Haleviová/400 m volný způsob ... osmé místo
Iyad Šalabi/100 m znak ... 7. místo
Mark Malyar/100 m znak ... 5. místo
Veronika Guirenková/50 m znak ... 7. místo
Inbal Pezarová/200 m polohový závod ... 4. místo
Julia Gordijčuková/400 m volný způsob ... 6. místo
Mark Malyar/100 m prsa ... 4. místo
Ami Omer Dadaon/50 m prsa ... 4. místo
Inbal Pezarová/100 m volný způsob ... 7. místo
Veronika Guirenková/100 m volný způsob ... 6. místo
**
