každopádně Tamar má pravdu, je to vyhnanství. Jenže, vyhnanství umožňuje vidět věci s nadhledem, protože vzdáleně. A nic tam není tabuizováno (abychom ovšem mohli Birobidžan osídlit, potřebujeme nejen osivo, pluhy pro hlubokou orbu, traktory, ale i golemy, kteří je budou řídit). A my budeme přemýšlet. Neříkám filozofovat. Je tu hodně znalců, tak sem dávám to, co mne jinde zaujalo: (ray je katolický exot na jednom diskuzním fóru) "Dovolte mi Rayi pár mých poznámek souvisejících s Vaším postojem k tvorbě druhých.
Celý Nový zákon je složený z citací dosti podivných z kontextu vytrhaných, účelově sebraných a na emoce a nikoliv rozum útočících. Objektivně je třeba si povšimnout i toho, že zatímco Starý zákon je hutný a konzistentní, abych tak řekla – s jasnou a ucelenou koncepcí a je z něho cítit cosi, co lze nazvat ,,dechem dějin,, (poskytuje i nějaké informace), - Nový nikoliv. Navíc si Nový zákon na příliš mnoha místech protiřečí. Prostě schází tomu koncepce, zato je tam dosti slepého entuziasmu. Podotýkám, že se jedná o můj subjektivní přístup k těmto knihám.
Patříte zřejmě mezi ty, co rádi evangelizují a zapáleně konají dobro po heslem,,nic nevnucuji a nikdy nic vnucovat nebudu. Nevěřím takovým ani slovo.
Obtěžují někoho snad podobným způsobem např. kemetisti s horem (a mohli by, mají stejnou historku, zduchovnělá podstata osirida oplodnila isis a narodil se hor – brána hvězd) Uplálili někdy někoho kemetisti? Neupálili. Mají snad inkvizici? Nemají. Naproti tomu nešťastní křesťanští pohrobci považující se za ,,nositelé světla,, pokračovatelé podivné komunity složené z asociálů, otroků a propuštěnců, nesvobodných lidí neschopných si ani tu svobodu vydobýt (takový římský lumpenproletariát), kteří se zmohli pouze na simplexní nesouvislý protiřečící si pseudofilosofický koncept spočívající v dosti bizarním zvyku uctívání ukřižované mrtvoly, scházení se po sklepech, kreslení či ,,sprejování ,, symbolů ryb na tmavá místa (aby je u toho nikdo nechytl) a kteří tak finálně dospěli k nedůslednému vykradení mithraismu a judaismu z nedostatku vlastní invence, naopak soustavně všechny. O inkvizici nemluvě.(dělali by to znovu, kdyby mohli )Jejich papežové nazývající se drze náměstkové nejvyššího na zemi byli z 90% příšerná zkažená pakáž. Už jen přisvojení si takovéhoto titulu si samo říká v jakémkoliv náboženském systému o řádnej výprask a likvidaci – rouhačství první kategorie. Fakt, že se někteří z nich osobně postavili do čela vojska (osobní angažmá ve vraždění) je vedle toho už celkem nezajímavě podružnou záležitostí.
Lze s jistou dávkou nenopitatelné zlomyslnosti dodat, že vždycky, když někdo vyleze z hnoje a získá moc, tak je to katastrofa. Quod errat demonstrandum.
Přihlédnu-li k historickým okolnostem a dějinnému vývoji, pak křesťané – zejména katolící – jsou pro Evropu dnes stejně užiteční jako vši kožichu.
Co se samotné osoby křesťanského spasitele týče – mohu např. podotknout, že v roce 177 vydal filosof Celsus (řecko římský původ) dialog Pravdivé slovo, ve kterém vyvrací křesťanské mýty jeho doby. Dílo se dochovalo z větší části jen díky tomu, že Origenes napsal Contra Celsum, kde cituje jeho celé pasáže, které se potom snaží vyvracet. Toto dílo, stejně jako patnáct knih proti křesťanům od Porfyria ze 3 století bylo spáleno křesťany na hranici v 5. století spolu s dalšími. Zatím bez autorů, ti už naštestí pro ně nežili.
Celsus vyčítá již tehdy křesťanům, že vytvořili tolik rozporných podání o Ježíšovi a tak často měnili text evangelií, až se v tom sami ztratili. Tak například jeho matku měl upozornit arch. Gabriel, že porodí božího syna, ale zapomněli odjinud vyrazit text, že matka a rodina ho pokládali za magora. Dále uvádí, že jeho matka byla vesnická žena ne úplně nejlepší pověsti, kterou manžel (tesař) vyhnal z domu, když zjistil, že mu nasadila parohy s vojákem římské armády jménem Panther, který byl původem Řek. Když syn vyrostl, šel do Egypta na zkušenou a naučil se tam jako spousta jiných čarovat – od kněží. Po návratu do galiley si tím vydělával na živobytí, šlo mu to tak, že propadnul megalománii a začal se prohlašovat za božího syna. Tyto pověsti kolovaly po Římě a tehdejší lidé jim věřili. Brali je vážně lidé jako Lukiános, marcus Aurelius a jiní. Celsus byl a je seriózní autor.
(dodávám sem v rámci objektivity - římský voják Panthera může být zkreslení toho, co hlásali řecky mluvící křesťané o Ježíšově původu z panny ( pathenos) . ale že by si vzdělaný římský literát pletl pathenos a panther, hmm, připomínalo by to hru na tichou poštu :-)) Ovšem pak by byla možná i varianta, která neudělá z panny panthera, ale z panthera pannu, zvláště, když si to mezi sebou vypráví potichu po sklepech řeckým nářečím lidé nejrůznějších národností a není to rodný jazyk ani jednoho z nich - v té době se mluvilo právě v Galileji běžně aramejsky a řecky tedy něčím jako řeckým nářečím resp. koiné, což byla v té době běžná řeč mnohojazyčných národů, které dobyl Alexandr makedonský a které pod správou Řecka helenizovaly. Např. v té době Židé v diaspoře (bylo jich mnohme víc než Palestinců) mluvili převážně řecky a mnohdy byli odkázáni jen na Septuagintu, alexandrijský překlad tóry do řečtiny - septuaginta byla překládána tak asi druhé třetí století př.n.l., dali ji původně přeložit ptolemaiovci, aby ji měli v alexandrijské knihovně, z ní většinou asi taky ti tehdejší křesťané citovali v těch dobách Starý zákon. V samotném Jeruzalémě v té době převládala aramejština. Do Říma se od začátku císařství hrnuli levné pracovní síly – ,,ekonomičtí emigranti,, a otroci z Východu. Jejich jazykem byla řečtina, dokonce si nějaký římský literát,nemůžu si teď vzpomenout kdo, v 1 st. n.l. stěžuje, že ve městě se nedá vydržet pro samou řečtinu. Dá se říct, že to v 1 a 2. st. byl v Římě jazyk spodních vrstev, propuštěnců a otroků. Proto je také logické, že ty příběhy o ,,svém – proletářském ,, novém božstvu si psali, ti co psát uměli, v různých variantách řecky, taky jsou tak napsány evangelia. Myslím, že jsem někde četla, že je zřejmě Pavlův list Židům vyjímka, protože byl asi orig. aramejsky, z výše uvedeného to docela zapadá.)
Ještě poznamenávám, že historka o jeho – tedy ježíšově - smrti je pochybená už proto, že tři události by jistě nezůstaly nezpozorovány např. Pliniem starším, Plutarchem, Juvenalisem a dalšími. Především zatmění slunce si v okolí, kde fungovalo plno astronomů a astrologů nikdo nevšiml, roztrhnutí chrámové opony je pitomost – to si vymyslel někdo, kdo o ni jakživ pohledem nezavadil a vstávání mrtvých z hrobů (opravdu nestandartní záležitost) by jistě zaznamenali i židovští historikové (nejen oni, samozřejmě). Justus z Tiberiady – jak víme od konstantinopolského patriarchy z 9. století, se nezmínil a Josef Flavius také nic. Stejně tak filón Alexandrijský.
Obvykle se setkávám s moc ošklivým zvykem vytáhnout z toho všeho pseudofilosofického žvástu – tím míním Nový zákon - jen První list korintským a tvrdit na takovémto základu, že ,,Bůh = láska,,. Myslím, že je to vzhledem k textu celkově dost problematická záležitost. Novodobá celkem extravagantní letnická hnutí v podstatě považují Starý zákon za zbytečnost byvše podobného sociálního složení jako ti nešťastníci s rybama v 1 a 2,století.
A všichni výše jmenovaní se uchylují k popisu mladého krásného Ježíše, aniž pro to existuje jakýkoliv faktografický podklad. Celsus (dědic helénské kultury, kde se předpokládá krása ducha spojená a krásou těla) píše o tom jak byl ošklivý, že byste si od něho kus chleba nevzal a tím zpochybňuje možnost duchovní velikosti. Dle mu zprostředkovaného popisu byl Ježíš malé postavy a tvář měl tak nepodařenou, že budila u lidí odpor. A v tom ho překvapivě podporuje naprosto nezávisle v úplně jiné debatě církevní spisovatel Tertulianus, který žil rovněž v druhé polovině 2. století, který ovšem argumentuje, že kdyby byl Ježíš krásný, tak by tak nedopadl, protože by ho nejspíš neukřižovali, z čehož dovodil, že takovouto příšernou podobu na sebe vzal dobrovolně, aby mohl být již zjevem předmětem pohrdání- to vše dle úradku stvořitele a jeho vlastního a tudíž správně. A církevní historik Eusebios popsal jak apoštol Juda v rozhovoru s králem Abgarem popisuje Ježíše jako člověka malé postavy, škaredého, s výrazem dosti simplexního ubožáka. Sice za to plachtil do apokryfů, podobně ho ovšem popisuje křesťanská autorita jako svatý Augustin.
Nechci rýpat (vlastně chci), ale na tom turinském plátnu, co se vynořilo po roce 1200 to nebude on. Symetrický obličej přes 180 cm vysokého chlapa, hmm….
Prvními křesťany zde míním evidentně v té době nepopulární část římského obyvatelstva – (odvolávám se na Tacita – Anály – Nero), ne pár ,,pokřesťanštěných,, Židů v Jeruzalémě – těch asi moc nebylo, pochybuju. Nero je měl nastrčit a stíhat jako viníky, protože byli v obecné nenávisti (Suetonis). Nero zapálil Řím v roce 64 n.l., někdy tehdy nebo krátce potom asi mělo vzniknout Lukášovo evangelium – tedy údajně. Doba vzniku dalších mi není přesněji známá. Ale asi snad taky tak nějak – nejmladší je asi Janovo ? (No konečně to Ray asi ví lépe, má nastudováno,že Rayi?).
Upozorňuju, že je třeba vidět celou tu historickou epochu jako celek, pak je to jasnější, Jeruzalém a Židé v tom dále velkou úlohu nehráli – vlastně byli nejprve využiti jen jako kulisy celé epizody – ¨prostě posloužili jako odrazový můstek pro medializaci. Jeruzalém byl v té době v historickém kontexu Přední Asie v zásadě málo zajímavé město, když obyvatelé zlobili, tak s nimi zacvičili silnější - a to byl vždycky někdo. Podstatné bylo, že se s příběhem - -je jedno jestli úplně vymyšleným nebo jen značně upraveným – faktografický dokument to tedy není v žádném případě, ztotožnil ¨.,, městský proletariát,, v Římě a městech na pobřeží Středozemního moře.
Celá ta historická situace, ve které se zrodil mýtus o Ježíšovi se nám teď opět opakuje, začíná se to tu hemžit emigranty- novým městským proletariátem, nastává kulturní a ekonomický chaos, známky předcházející kolapsy civilizací přibývají, příchod nového mesiáše je na spadnutí - jak v diskuzi kdosi vtipně poznamenal, lze při pitomosti davů s důvěrou očekávat, že to bude trojjediný samooplodňující čtyřrozměrný až desetirozměrný a hodně nachlazený ufoun kráčející vesmíry a odhazující své sople na planety k tomu vybrané a tudíž poctěné a vyvolené k čemusi ,,vyššímu,,. Máme proto jedinou jistotu, i když nás nemusí všechny těšit stejně - nějaký ten Ray se z toho vždycky vyvine, nemusíte se o sebe obávat, v tom je Rayi Vaše pokračování a nesmrtelnost zaručena a já Vám to přeju."
