Nikdo netvrdí, milý bucku, že my máme pravdu na sto procent. Jenže Íránci jsou na asketismus zvyklí, i na onu nesvobodu (nebo svobodu fandit především borcům z revolučních gard) a každá chvilka, kterou "ukradnou" náboženskému dozoru je pro ně zázrakem, který si ovšem vyčítají jako mladá holka, která dostane kapesné, jde do cukrárny, a sní co vidí. Zákonitě má poté pocit viny (nežije přeci pro konzum v cukrárně a bude tlustá, což nechce) a tak končí vomitem na WC. A základ mentální anorexie nebo bulimie je tady. Duchovenstvo jasně říká, vy jste ničím, něčím jsou jen šahídové. A tak i malé děti se přepásávají jakoby explozivy, na hlavě mají čelenku s veršem z Koránu, a učí se těšit se na svou prominentní úlohu, stejně jako japonští kamikadze. Mnoho dětí se šahídy nestane a dost pilotů "na jedno použití" v Japonsku přežilo. To ovšem neznamená, že došlo ke změně hodnot ve společnosti. Bude-li Japonsko byť lokálně válčit, bude mít sebevrahy tak, jako je vychovávají islámské režimy. Problém je dnes skutečně v tom, že Středovýchodní společnost nežije vedle císařského Íránu a kemalistického Turecka, ale vedle teokratického tmářského Íránu a islamizovaného Turecka. Dalo by se věřit, že tyto společnosti chtějí "jen" návrat k roku "jedna" hidžry (622 obč.letopočtu). Tehdy rozhodoval Posel a možná vznikaly základy islámského práva. Toho, jehož těžiště mělo být- ukradneš věc- přijdeš o ruku, ukradneš velblouda (obživu rodiny) přijdeš o život, pokud tví lidé nezaplatí.Ale také- podvede chudáka úředník: bude veřejně bičován Jasné, prosté, bez stresování, každý věděl, že Prorokovi jde v podstatě o pořádek. Jak to ale vypadá? Teheránské vězení Evín- mučení, znásilňování žen, věznění bez soudu, lidé bezprávní a právníci bez práva...TO je ideál k implementování? Jistěže ne.Z práva se stal kodifikovaný teror, který v onom Koránu vlastně i je- povolení bít ženu(y).
