Událost, která se stala na Teddyho stadionu v Jeruzalémě v sobotu 13. 3. 2010 během prvoligového utkání mezi domácím Bejtarem a Ašdodem, znovu rozproudila diskusi na téma diváckého násilí ve sportu.
Během poločasové přestávky skupina fanoušků jeruzalémského oddílu fyzicky napadla dva arabské teenagery. Mladí údržbáři Mohamed a Udaj utrpěli sice jen lehká zranění, ale to na závažnosti případu nic nemění. Ve svém pravidelné rubrice „Sinai Says“ na to upozorňuje sportovní redaktor listu Jerusalem Post Allon Sinai.
Autor připomíná, že bigotní protiarabské skandování není na izraelských stadionech ničím neobvyklým a sportovní chrám Bejtaru není v tomto směru výjimkou. Platí to i obráceně: tam, kde je v ochozech většina Arabů, ozývají se protižidovská hesla.
Těmto projevům xenofobie je ale nutné učinit přítrž. Dříve než někdo při kopané přijde o život, míní Sinai.
Podle jeho soudu velká odpovědnost leží na klubech. Nicméně dává za pravdu šéfovi Bejtaru Iciku Kornfeinovi, který řekl, že je na orgánech činných v trestním řízení, aby si došláply na výtržníky, kteří v žádném případě nemohou být považováni za fanoušky.
Kornfein se po sobotním incidentu setkal s jeruzalémským starostou Nirem Barkatem a oběťmi napadení. Připustil, že v takovýchto případech je klub více méně bezmocný. „Byl to kriminální čin, který musí řešit policie.“ A dodal: „Kdyby se to stalo jinde než na stadionu, pachatelé by byli zatčeni. Nemyslím si, že fotbalové hřiště by mělo být vnímáno jinak než ostatní veřejné prostory.“
Zatím byli zatčeni tři podezřelí. Policie nevyloučila, že jejich počet ještě stoupne.
Allon Sinai ve svém článku dále vypočítává negativní aspekty, které s násilím na stadionech souvisejí. Navzdory desítkám tisíc nových šekelů vynaloženým na zajištění bezpečnosti během prvoligových zápasů, neplní policie svoji práci tak, jak by bylo třeba. Často se spokojí s tím, že doprovodí fanoušky na stadion, v jehož prostorách jim dovolí dělat to, co se jim zlíbí. Neméně znepokojující je až příliš benevolentní soudní systém. I když se podaří dostat delikventy k soudu, tresty jsou spíše symbolické než exemplární. A do třetice všeho špatného: neexistuje způsob, jak zabránit tomu, aby se agresivní fanoušci – recidivisté nemohli na stadiony vracet a v trestné činnosti pokračovat.
„Jediné, co můžeme dělat, „ připustil Kornfein, „je pranýřovat takové chování a apelovat na aktéry násilí, aby s tím přestali.“
V závěru článku autor konstatuje, že by bylo chybou nechat se ukolébat tím, že zmíněný problém se týká neopatrného procenta fotbalových fanoušků v Izraeli. Pokud se včas nepodniknou nezbytná opatření k vykořenění této neblahé setby násilí, může se zanedlouho situace dostat zpod kontroly. Sobotní incident v Jeruzalémě byl názornou ukázkou, jak snadno může agrese slov přerůst v agresi činů.
Nadešel čas, aby fotbalová asociace, kluby a drtivá většina fotbalových příznivců vyvinuli tlak na kompetentní osoby k definitivnímu vymýcení této ostudy. Dřív než bude pozdě.
Volně podle jpost.com.