...Tedy modloslužebníci mohou být velmi příjemní lidé. Až na to, že slouží modlám 
Zastavme se třeba u budhistů, Scooolie. Pokud mě paměť neklame, budhismus nemá božstvo, tudíž nemá modlu, kterou by uctíval. "Budhu", tj. možnost osvícení, nosí každý v sobě a je na něm, jakou cestou jej dosáhne. Konfucianismus jakbysmet, nemaje božstva, jde v podstatě o jakýsi "mravní kodex" jak se chovat k ostatním lidem a své zemi. A obě náboženství připouštějí samostatné myšlení, přemýšlení, vyvozování závěrů. Toho jsem si např. u islámu a nakonec ani u křesťanství nevšiml. Šintoismus sice božstvo má, je známá legenda o bohu Izanagi a bohyni Izanami, jejich dceři bohyni slunce Amaterasu, pramáti japonského národa. Toto božstvo je samozřejmě chováno věřícími v úctě, není ale předmětem fanatické poslušnosti, nedá se považovat za modlu. Ve východních náboženstvích je běžný názor, že je v podstatě jedno, jak "vyšší moc" nazveme, proto taková tolerance a úcta k víře jako takové, ať je ona víra jakákoliv. Osobně jsem přesvědčen, že to je velmi zdravý a následováníhodný názor. Lidově řečeno, "proti gustu žádný dišputát", samozřejmě, pokud ve jménu své víry dotyčný neomezuje ostatní v jejich víře, ať nevhodnými slovy či raketami a granáty.
Koukám, že jsem se docela rozpovídal, nicméně to není v žádném případě touha po "rozruchu" na vlákně. Židovský národ a Izrael na straně jedné a dálný východ a zejména Japonsko na straně druhé jsou pro mě velmi "srdeční" záležitost, proto možná nerad vidím "třecí plochy"
