41
válka 2023 / Re:K odstranění Hassana Nasralláha
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 30. Září 2024, 22:31:14 »Děkuji.
Poslední příspěvky
42
válka 2023 / Re:K odstranění Hassana Nasralláha
« Poslední příspěvek od Vader kdy 29. Září 2024, 11:23:16 »👍
43
válka 2023 / K odstranění Hassana Nasralláha
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 28. Září 2024, 17:46:56 » Přiznám se, že mě likvidace šéfteroristy Nasralláha, který do 27. září stál v čele Hizballáhu, mile překvapila. Domníval jsem se, že nyní je na řadě šéf Hamásu Sinwár, nicméně Nasralláh byl právě tak velkou rybou.
Stejně jako předchozí vůdce Hamásu Haníja, kterého Izrael odstranil přímo v srdci osy teroru, v Teheránu.
Budu trochu osobní. To, že byl Blízký východ zbaven dalšího zloducha jsem oslavil číší chilského merlotu, stroužky španělského suchého salámu Cervelaat a nizozemským sýrem Goudou. A symbolicky poslal upřímnou gratulaci do Izraele k další úspěšné operaci v rámci jeho protiteroristické kampaně.
Nasralláh mohl žít. Stačilo málo. Aby po 7. říjnu 2023 odolal pokušení vojensky podpořit teroristy z Pásma Gazy. Stal se však pravý opak. O den později zahájil Hizballáh pomocí raket a dronů agresi proti severní části Izraele. Výsledkem byli mrtví, zranění, zničené domovy, rozsáhlé požáry. Šedesát tisíc lidí muselo opustit svá obydlí.
Žádný suverénní stát na světě by něco takového nenechal bez odpovědi. Tím méně Izrael, který od počátku svého vzniku 14. května 1948 bojuje o vlastní existenci. Aktuálně čelí útokům na sedmi frontách. Agresoři se aktivovali v Pásmu Gazy, Libanonu, Sýrii, Iráku, Íránu, Jemenu - a rovněž v podobě vražedného teroru, jehož semeniště se nachází v komunitách Palestinskoarabské autonomie v Judeji a Samaří. Zkusme si představit, že by ČR byla vojensky ohrožena (našim spojencům se omlouvám, jde jen o hypotetický příklad) z Německa, Rakouska, Polska, Slovenska, Maďarska a Rumunska – a mimoto by na Moravě fungovaly protičeské buňky nečeské menšiny praktikující teror. Právě takovému tlaku je Izrael vystaven.
Tím, že se Nasralláh připojil k protiizraelské agresi Hamásu, tedy jedné z vlád Palestnskoarabské autonomie, podepsal sám sobě rozsudek smrti. Stejně jako Ismáíl Haníja a Jahjá Sinwár, na kterého spravedlivý trest za masakr ze 7. října 2023 teprve čeká.
Válka s terorismem je během na hodně dlouhou trať. Zejména s terorismem islamistickým, který je podporován íránským režimem, klíčovým destabilizujícím činitelem v blízkovýchodním regionu. Součástí této války je i likvidace hlav tohoto vraždícího draka. Konec Haníji a nyní Nasralláha je víc než dobrou zprávou, důvodem k pozvednutí číše. Protože odstranění lídra teroristů není zločin, ale oceněníhodný akt. Tak praví vyšší princip mravní.
Stejně jako předchozí vůdce Hamásu Haníja, kterého Izrael odstranil přímo v srdci osy teroru, v Teheránu.
Budu trochu osobní. To, že byl Blízký východ zbaven dalšího zloducha jsem oslavil číší chilského merlotu, stroužky španělského suchého salámu Cervelaat a nizozemským sýrem Goudou. A symbolicky poslal upřímnou gratulaci do Izraele k další úspěšné operaci v rámci jeho protiteroristické kampaně.
Nasralláh mohl žít. Stačilo málo. Aby po 7. říjnu 2023 odolal pokušení vojensky podpořit teroristy z Pásma Gazy. Stal se však pravý opak. O den později zahájil Hizballáh pomocí raket a dronů agresi proti severní části Izraele. Výsledkem byli mrtví, zranění, zničené domovy, rozsáhlé požáry. Šedesát tisíc lidí muselo opustit svá obydlí.
Žádný suverénní stát na světě by něco takového nenechal bez odpovědi. Tím méně Izrael, který od počátku svého vzniku 14. května 1948 bojuje o vlastní existenci. Aktuálně čelí útokům na sedmi frontách. Agresoři se aktivovali v Pásmu Gazy, Libanonu, Sýrii, Iráku, Íránu, Jemenu - a rovněž v podobě vražedného teroru, jehož semeniště se nachází v komunitách Palestinskoarabské autonomie v Judeji a Samaří. Zkusme si představit, že by ČR byla vojensky ohrožena (našim spojencům se omlouvám, jde jen o hypotetický příklad) z Německa, Rakouska, Polska, Slovenska, Maďarska a Rumunska – a mimoto by na Moravě fungovaly protičeské buňky nečeské menšiny praktikující teror. Právě takovému tlaku je Izrael vystaven.
Tím, že se Nasralláh připojil k protiizraelské agresi Hamásu, tedy jedné z vlád Palestnskoarabské autonomie, podepsal sám sobě rozsudek smrti. Stejně jako Ismáíl Haníja a Jahjá Sinwár, na kterého spravedlivý trest za masakr ze 7. října 2023 teprve čeká.
Válka s terorismem je během na hodně dlouhou trať. Zejména s terorismem islamistickým, který je podporován íránským režimem, klíčovým destabilizujícím činitelem v blízkovýchodním regionu. Součástí této války je i likvidace hlav tohoto vraždícího draka. Konec Haníji a nyní Nasralláha je víc než dobrou zprávou, důvodem k pozvednutí číše. Protože odstranění lídra teroristů není zločin, ale oceněníhodný akt. Tak praví vyšší princip mravní.
44
válka 2023 / Libanon: Pohled dovnitř
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 25. Září 2024, 18:52:50 »V posledních dnech se na Středním východě obrací pozornost od Pásma Gazy k Libanonu. Ačkoli válka proti terorismu v Pásmu i nadále pokračuje, větší hrozbou jsou stupňující se agresivní útoky Hizballáhu.
Jenom připomeňme, že loni v říjnu nezůstalo pouze u krvavého masakru Hamásu na jihu Izraele. O den později (8. 10. 2023) se k agresi připojil z jihu Libanonu Hizballáh – raketami, drony a minometnými střelami. Jsou ale všichni Libanonci s agresivním počínáním Hizballáhu vůči jižnímu sousedovi srozuměni? Nikoli, neboť v konečném důsledku provokace teroristů ohrožují celou jejich zemi.
Důležitým faktorem pro pochopení vnitrolibanonské situace je konfesijní rozdělení populace na křesťany a muslimské sunnity a šíity. Hizballáh je hnutí šíitské, navíc jde o úzkého spojence Íránu; slouží jako prodloužená ruka teheránského režimu, a proto část křesťanů, třebaže ne všichni, vystupují jako oponenti Hizballáhu a jeho vojenských akcí. Hovoříme-li o křesťanech, pak musíme upřesnit, že jde v první řadě o Maronitskou katolickou církev, jejíž nejvyšší duchovní, patriarcha Bechara Rai, patří mezi přední odpůrce Hizballáhu. V polovině září v kázání kritizoval ty, kdo se snaží destabilizovat zemi zevnitř. „V naší společnosti působí frakce, které si přejí, aby Libanon byl volným pozemkem, kde by mohli realizovat své plány bez zásahů států a bez vlivu zákonů nebo ústavy. Dávají přednost tomu, aby to nebyla vlast, ale parcela v katastru nemovitostí.“
To řekl v severolibanonské obci Mayfouk a je zřejmé, koho tím myslel. Už proto, že patriarcha nemá problém veřejně se proti Hizballáhu vymezit. Dodejme, že řeč je o teroristickém hnutí, které vybudovalo v Libanonu stát ve státě. Disponuje ozbrojenou milicí, která je podle dostupných informací silnější než samotná libanonská armáda (něco ve svobodném světě nepředstavitelné), vlastním bankovním systémem, vlastními sociálními institucemi a supermarkety. Hizballáh zásadním způsobem ovlivňuje libanonskou politiku a veřejný život. V posledních volbách do 128členného parlamentu, které se konaly v roce 2022, obsadil 13 mandátů, ovšem spolu se spojenci jich má 40 a připočítáme-li prohizballáhovské křesťanské Svobodné vlastenecké hnutí a jeho partnery, pak je to dalších dvacet.
Bylo by nošením dříví do lesa, kdybych se obšírně rozepisoval o libanonském systému, podle kterého musí být prezidentem maronita, šéfem kabinetu sunnita a předsedou parlamentu šíita. Systém by za normálních okolností mohl fungovat, ovšem ve stávajících poměrech (frakční rozdělení země, sektářství) přispívá ke své vlastní paralýze. Důkazem budiž skutečnost, že poté, co křesťanskému prezidentu Michelu Aounovi skončil 31. října 2022 mandát, nebyl libanonský parlament dodnes (září 2024) schopen zvolit jeho nástupce. Jedním z důvodů tohoto patu je skutečnost, že Hizballáh sveřepě prosazuje jako kandidáta Sulejmana Franžieho, lídra prosyrského (a tedy prohizballáhovského) maronitského hnutí Marada (a vnuka bývalého prezidenta).
Nespokojenost s tím, že Hizballáh zatahuje Libanon do regionálních konfliktů vyjadřuje maronitský patriarcha dlouhodobě. Od 8. října 2023, kdy Hizballáh spustil masivní přeshraniční útoky proti Izraeli, se výtky proti teroristům staly základem jeho veřejných projevů. Aby ale nedošlo k omylu: patriarcha stejně jako Hizballáh kritizuje i Izrael, nepředstavuje v zemi proizraelskou přátelskou sílu. Vnitropoliticky je ale důležité, že patriarcha je jednou z klíčových osobností představujících opozici proti Hizballáhu. Těžce nese marginalizaci vlivu maronitů v zemi, dobu, kdy politická moc byla v rukou maronitských křesťanů, označuje jako „zlatý věk Libanonu“ a varuje, že republika čelí nejnebezpečnější fázi své historie. Vzhledem k tomu, jak si teroristické hnutí Hizballáh v zemi počíná, ví, o čem mluví. Expert na Libanon v Jeruzalémském výzkumném centru pro zahraniční a bezpečnostní záležitosti Jacque Neriah říká, že patriarcha Rai „je maják, který kolem sebe dokáže křesťany shromáždit; ti ho považují za náboženskou autoritu, která udržuje křesťanský charakter dnešního Libanonu“. Dodává, že ve svých vystoupeních, více politických než náboženských, žádá křesťany, aby se sjednotili a nepraktikovali prohizballáhovskou politiku. Apel je to oprávněný, neboť křesťanské strany obecně, a maronitské právě tak, jsou stiženy rozdělujícím politickým sektářstvím. Ne všechny si uvědomují, a touto slepotou trpěl i exprezident Aoun, zakladatel Svobodného vlasteneckého hnutí, jak velké nebezpečí Hizballáh představuje – sám o sobě a o to víc jako proxy spojenec Íránu.
Patriarchovo volání po jednotě křesťanů má své opodstatnění. Zatímco pravoslavná komunita je obecně prosyrská a tudíž podporuje Hizballáh, maronité jsou rozděleni. O Svobodném vlasteneckém hnutí už zmínka byla, na opačném pólu nacházíme Libanonské síly v čele se Samirem Geageaou,který má i se spojenci ve sněmovně 18 křesel a je nejvýznamnějšínm křesťanským oponentem Hizballáhu. Jeho spojencem je strana Kataíb; tu vede Samy Gemayel a v parlamentu má čtyři mandáty. Oba jsou si vědomi, že Hizballáh by svými vojenskými akcemi proti Izraeli mohl zemi zatáhnout do dlouhodobého a ničivého konfliktu (jak jsme právě svědky). Argumentují logicky: Hizballáh se rozhodl jít do války s Izraelem, aniž by kohokoli požádal o dovolení. Jinak řečeno, vede si svoji soukromou válku, která ovšem postihuje celý stát. Šéf Hizballáhu Nasralláh reagoval na jejich opodstatněnou kritiku naprostou demagogií. Jeho odpůrci si prý užívají restaurací a volnočasových aktivit, zatímco členové Hizballáhu se obětují v bojích na jihu země, kde nesou hlavní břemeno války, aby ochránili většinu libanonské populace. Pro to existuje jediný výraz: chucpe.
Jak jž řečeno, Hizballáh má podporu dvou maronitských stran: Svobodného vlasteneckého hnutí a hnutí Marada. To prvně jmenované, které v roce 1994 generál Michel Aoun, pozdější prezident, nyní vede jeho zeť Gebran Bassil. Marada má základnu na severu země, ve sněmovně disponuje pouze dvěma mandáty, ale jeho vůdce Suleiman Franžie je preferovaným prezidentským kandidátem Hizballáhu.
Hlas rozumu
Patří muži jménem Salah, což je ovšem přezdívka. Už to, že bylo nutné k ní sáhnout je důkazem, jak nenormální poměry v libanonské společnosti panují, a to i s přesahem za hranice. Salah je maronitský politický aktivista, žijící ale v exilu, ve Francii. V minulosti byl členem Svobodného vlasteneckého hnutí. Odešel z něj poté, co se v roce 2005 sblížilo s Hizballáhem a souhlasilo s tím, že vojenské aktivisty teroristů bude nadále považovat za „odpor“ (což je eufemismus pro protiizraelský teror). Podle Salaha neblahou pozici maronitů v zemi zavinili zrádci uvnitř komunity. Připomněl, že odmítnutím mírové smlouvy, kterou Izrael Libanonu v 80. letech minulého století nabízel, jednali lídři maronitů proti zájmům komunity a přispěli k posílení Hizballáhu, který se v té době formoval (inspirován protišáhovskou revolucí v Íránu).
Salah soudí, že největší zradou bylo spojenectví, které zakladatel Svobodného vlasteneckého hnutí Michel Aoun uzavřel v roce 2005 s Hizballáhem, což mnoho maronitů přivedlo do tábora sympatizantů tohoto teroristického hnutí. Tisíce lidí se nechaly přesvědčit výměnou za nabídku pracovních míst v administrativě. Salah současně dodal, že mnoho členů Svobodného vlasteneckého hnutí je nyní rozčarovaných a vnímají Hizballáh jako okupační sílu napojenou na Írán, jejímž cílem je vytvořit v Libanonu islámskou republiku. Navíc v posledních měsících čtyři zákonodárci Svobodného vlasteneckého hnutí buď rezignovali, nebo se stali obětí čistky kvůli názorovým neshodám s lídrem Gebranem Bassilem. Salah tvrdí, že od roku 2015 skončilo na svých postech asi deset prominentních osobností hnutí.
Zmíněná čtveřice se začátkem letošního září setkala s patriarchou Raiem v jeho letním sídle v Dimane na severu země. Tématem bylo prolomení patové situace týkající se volby hlavy státu a posílení jednoty křesťanských frakcí. Slepou uličku má pomoci vyřešit „národní aliance“ a „rozšíření zóny křesťanského a národního sblížení“. Myšlenka je to jistě skvělá, ale v názorově roztříštěném Libanonu zní téměř jako politické scifi. Mnohé zůstává jen v rovině přání. To Salahovo je prosté, ale aktuálně sotva reálné. Touží po budoucnosti, v níž teroristická skupina Hizballáh nebude ovládat život v jeho zemi. A protože působí v exilu, mohl si dovolit dodat: „Nemáme žádný problém s Izraelem ani s izraelským lidem. Nechceme pouze mír s Izraelem, chceme přátelství.“ Kéž by takto smýšlejících Libanonců bylo v té zemi víc. Jenomže: jedno zrnko poušť a jedna kapka vody oázu nedělá.
Volně zpracováno podle serveru The Times of Israel.
Odkaz https://www.timesofisrael.com/as-hezbollah-pummels-north-lebanons-christians-divided-on-support-for-terror-group/
Pramen
https://www.lorientlejour.com/article/1426142/rai-recoit-les-quatre-deputes-demissionnaires-du-cpl-kanaan-plaide-pour-une-alliance-nationale-.html
Jenom připomeňme, že loni v říjnu nezůstalo pouze u krvavého masakru Hamásu na jihu Izraele. O den později (8. 10. 2023) se k agresi připojil z jihu Libanonu Hizballáh – raketami, drony a minometnými střelami. Jsou ale všichni Libanonci s agresivním počínáním Hizballáhu vůči jižnímu sousedovi srozuměni? Nikoli, neboť v konečném důsledku provokace teroristů ohrožují celou jejich zemi.
Důležitým faktorem pro pochopení vnitrolibanonské situace je konfesijní rozdělení populace na křesťany a muslimské sunnity a šíity. Hizballáh je hnutí šíitské, navíc jde o úzkého spojence Íránu; slouží jako prodloužená ruka teheránského režimu, a proto část křesťanů, třebaže ne všichni, vystupují jako oponenti Hizballáhu a jeho vojenských akcí. Hovoříme-li o křesťanech, pak musíme upřesnit, že jde v první řadě o Maronitskou katolickou církev, jejíž nejvyšší duchovní, patriarcha Bechara Rai, patří mezi přední odpůrce Hizballáhu. V polovině září v kázání kritizoval ty, kdo se snaží destabilizovat zemi zevnitř. „V naší společnosti působí frakce, které si přejí, aby Libanon byl volným pozemkem, kde by mohli realizovat své plány bez zásahů států a bez vlivu zákonů nebo ústavy. Dávají přednost tomu, aby to nebyla vlast, ale parcela v katastru nemovitostí.“
To řekl v severolibanonské obci Mayfouk a je zřejmé, koho tím myslel. Už proto, že patriarcha nemá problém veřejně se proti Hizballáhu vymezit. Dodejme, že řeč je o teroristickém hnutí, které vybudovalo v Libanonu stát ve státě. Disponuje ozbrojenou milicí, která je podle dostupných informací silnější než samotná libanonská armáda (něco ve svobodném světě nepředstavitelné), vlastním bankovním systémem, vlastními sociálními institucemi a supermarkety. Hizballáh zásadním způsobem ovlivňuje libanonskou politiku a veřejný život. V posledních volbách do 128členného parlamentu, které se konaly v roce 2022, obsadil 13 mandátů, ovšem spolu se spojenci jich má 40 a připočítáme-li prohizballáhovské křesťanské Svobodné vlastenecké hnutí a jeho partnery, pak je to dalších dvacet.
Bylo by nošením dříví do lesa, kdybych se obšírně rozepisoval o libanonském systému, podle kterého musí být prezidentem maronita, šéfem kabinetu sunnita a předsedou parlamentu šíita. Systém by za normálních okolností mohl fungovat, ovšem ve stávajících poměrech (frakční rozdělení země, sektářství) přispívá ke své vlastní paralýze. Důkazem budiž skutečnost, že poté, co křesťanskému prezidentu Michelu Aounovi skončil 31. října 2022 mandát, nebyl libanonský parlament dodnes (září 2024) schopen zvolit jeho nástupce. Jedním z důvodů tohoto patu je skutečnost, že Hizballáh sveřepě prosazuje jako kandidáta Sulejmana Franžieho, lídra prosyrského (a tedy prohizballáhovského) maronitského hnutí Marada (a vnuka bývalého prezidenta).
Nespokojenost s tím, že Hizballáh zatahuje Libanon do regionálních konfliktů vyjadřuje maronitský patriarcha dlouhodobě. Od 8. října 2023, kdy Hizballáh spustil masivní přeshraniční útoky proti Izraeli, se výtky proti teroristům staly základem jeho veřejných projevů. Aby ale nedošlo k omylu: patriarcha stejně jako Hizballáh kritizuje i Izrael, nepředstavuje v zemi proizraelskou přátelskou sílu. Vnitropoliticky je ale důležité, že patriarcha je jednou z klíčových osobností představujících opozici proti Hizballáhu. Těžce nese marginalizaci vlivu maronitů v zemi, dobu, kdy politická moc byla v rukou maronitských křesťanů, označuje jako „zlatý věk Libanonu“ a varuje, že republika čelí nejnebezpečnější fázi své historie. Vzhledem k tomu, jak si teroristické hnutí Hizballáh v zemi počíná, ví, o čem mluví. Expert na Libanon v Jeruzalémském výzkumném centru pro zahraniční a bezpečnostní záležitosti Jacque Neriah říká, že patriarcha Rai „je maják, který kolem sebe dokáže křesťany shromáždit; ti ho považují za náboženskou autoritu, která udržuje křesťanský charakter dnešního Libanonu“. Dodává, že ve svých vystoupeních, více politických než náboženských, žádá křesťany, aby se sjednotili a nepraktikovali prohizballáhovskou politiku. Apel je to oprávněný, neboť křesťanské strany obecně, a maronitské právě tak, jsou stiženy rozdělujícím politickým sektářstvím. Ne všechny si uvědomují, a touto slepotou trpěl i exprezident Aoun, zakladatel Svobodného vlasteneckého hnutí, jak velké nebezpečí Hizballáh představuje – sám o sobě a o to víc jako proxy spojenec Íránu.
Patriarchovo volání po jednotě křesťanů má své opodstatnění. Zatímco pravoslavná komunita je obecně prosyrská a tudíž podporuje Hizballáh, maronité jsou rozděleni. O Svobodném vlasteneckém hnutí už zmínka byla, na opačném pólu nacházíme Libanonské síly v čele se Samirem Geageaou,který má i se spojenci ve sněmovně 18 křesel a je nejvýznamnějšínm křesťanským oponentem Hizballáhu. Jeho spojencem je strana Kataíb; tu vede Samy Gemayel a v parlamentu má čtyři mandáty. Oba jsou si vědomi, že Hizballáh by svými vojenskými akcemi proti Izraeli mohl zemi zatáhnout do dlouhodobého a ničivého konfliktu (jak jsme právě svědky). Argumentují logicky: Hizballáh se rozhodl jít do války s Izraelem, aniž by kohokoli požádal o dovolení. Jinak řečeno, vede si svoji soukromou válku, která ovšem postihuje celý stát. Šéf Hizballáhu Nasralláh reagoval na jejich opodstatněnou kritiku naprostou demagogií. Jeho odpůrci si prý užívají restaurací a volnočasových aktivit, zatímco členové Hizballáhu se obětují v bojích na jihu země, kde nesou hlavní břemeno války, aby ochránili většinu libanonské populace. Pro to existuje jediný výraz: chucpe.
Jak jž řečeno, Hizballáh má podporu dvou maronitských stran: Svobodného vlasteneckého hnutí a hnutí Marada. To prvně jmenované, které v roce 1994 generál Michel Aoun, pozdější prezident, nyní vede jeho zeť Gebran Bassil. Marada má základnu na severu země, ve sněmovně disponuje pouze dvěma mandáty, ale jeho vůdce Suleiman Franžie je preferovaným prezidentským kandidátem Hizballáhu.
Hlas rozumu
Patří muži jménem Salah, což je ovšem přezdívka. Už to, že bylo nutné k ní sáhnout je důkazem, jak nenormální poměry v libanonské společnosti panují, a to i s přesahem za hranice. Salah je maronitský politický aktivista, žijící ale v exilu, ve Francii. V minulosti byl členem Svobodného vlasteneckého hnutí. Odešel z něj poté, co se v roce 2005 sblížilo s Hizballáhem a souhlasilo s tím, že vojenské aktivisty teroristů bude nadále považovat za „odpor“ (což je eufemismus pro protiizraelský teror). Podle Salaha neblahou pozici maronitů v zemi zavinili zrádci uvnitř komunity. Připomněl, že odmítnutím mírové smlouvy, kterou Izrael Libanonu v 80. letech minulého století nabízel, jednali lídři maronitů proti zájmům komunity a přispěli k posílení Hizballáhu, který se v té době formoval (inspirován protišáhovskou revolucí v Íránu).
Salah soudí, že největší zradou bylo spojenectví, které zakladatel Svobodného vlasteneckého hnutí Michel Aoun uzavřel v roce 2005 s Hizballáhem, což mnoho maronitů přivedlo do tábora sympatizantů tohoto teroristického hnutí. Tisíce lidí se nechaly přesvědčit výměnou za nabídku pracovních míst v administrativě. Salah současně dodal, že mnoho členů Svobodného vlasteneckého hnutí je nyní rozčarovaných a vnímají Hizballáh jako okupační sílu napojenou na Írán, jejímž cílem je vytvořit v Libanonu islámskou republiku. Navíc v posledních měsících čtyři zákonodárci Svobodného vlasteneckého hnutí buď rezignovali, nebo se stali obětí čistky kvůli názorovým neshodám s lídrem Gebranem Bassilem. Salah tvrdí, že od roku 2015 skončilo na svých postech asi deset prominentních osobností hnutí.
Zmíněná čtveřice se začátkem letošního září setkala s patriarchou Raiem v jeho letním sídle v Dimane na severu země. Tématem bylo prolomení patové situace týkající se volby hlavy státu a posílení jednoty křesťanských frakcí. Slepou uličku má pomoci vyřešit „národní aliance“ a „rozšíření zóny křesťanského a národního sblížení“. Myšlenka je to jistě skvělá, ale v názorově roztříštěném Libanonu zní téměř jako politické scifi. Mnohé zůstává jen v rovině přání. To Salahovo je prosté, ale aktuálně sotva reálné. Touží po budoucnosti, v níž teroristická skupina Hizballáh nebude ovládat život v jeho zemi. A protože působí v exilu, mohl si dovolit dodat: „Nemáme žádný problém s Izraelem ani s izraelským lidem. Nechceme pouze mír s Izraelem, chceme přátelství.“ Kéž by takto smýšlejících Libanonců bylo v té zemi víc. Jenomže: jedno zrnko poušť a jedna kapka vody oázu nedělá.
Volně zpracováno podle serveru The Times of Israel.
Odkaz https://www.timesofisrael.com/as-hezbollah-pummels-north-lebanons-christians-divided-on-support-for-terror-group/
Pramen
https://www.lorientlejour.com/article/1426142/rai-recoit-les-quatre-deputes-demissionnaires-du-cpl-kanaan-plaide-pour-une-alliance-nationale-.html
45
Sport / FOTBAL: POHÁR STÁTU 2024/2025
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 24. Září 2024, 21:46:52 »Nejvýznamnější izraelská fotbalová pohárová soutěž, jejíž vítěz se kvalifikuje do 2. předkola Evropské ligy UEFA pfo sezenu 2025/2026. Utkání začala v nižších soutěžích 29. srpna 2024. My ji začneme sledovat, až postoupí do vyšší fáze. Také v tomro ročníku je nutné počítat se změnami v rozpisu zápasů vzhledem k k bezpečnostní situaci způsobenou agresí arabských nepřátel operujících za izraelskými hranicemi.
Pokračování příště...
Pokračování příště...
46
Sport / BASKETBAL: EUROCUP 2024/2025
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 20. Září 2024, 22:32:01 »Druhá nejvyšší evropská soutěž basketbalových klubů (po Eurolize). Izraelská účast: Hapoel Tel Aviv a Hapoel Jeruzalém. Tak jako v jiných sportech, domácí zápasy jsou oba izraelské celky nuceny hrát z bezpečnostních důvodů v neutrálních halách v cizině.
ZÁKLADNÍ ČÁST
Je rozdělena na dvě skupiny A a B po deseti klubech. První a druhý týmkaždé skupiny postoupí přímo do čtvrtfinále, týmy na třetím až šestém místě se kvalifikují do 1. kola vyřazovací části. Hapoel Tel Aviv hraje ve skupině A, Hapoel Jeruzalém ve skupině B.
Skupina A
Zápas 1
24/09/2024
Joventut Badalona (Španělsko) - Hapoel TA ... 78:75
Zápas 2
01/10/2024
Místo: Samokov (Bulharsko)
Hapoel TA - Wolves Vilnius (Litva) ... 89:84
Zápas 3
09/10/2024
Místo: Původně měl být zápas hrán v Bělehradě, jak je uvedeno na webu Eurocupu, ale aktuální zprávy říkají, že hostitelem by měl být Besiktas. Vedení Hapoelu TA proto žádá, aby dostalo garanci týkající se bezpečnosti, neboť v Turecku panuje nenávistná protiizraelská atmosféra, kterou generují nejvyšší politické kruhy.---Upřesnění: Zápas bude nakonec hrán v Bělehradě.
Besiktas Istanbul - Hapoel TA ...87:101
Zápas 4
15/10/2024
Místo: Samokov (Bulharsko)
Hapoel TA - Gran Canaria (Španělsko) ... 79:66
Zápas 5
23/10/2024
Trento (Itálie) - Hapoel TA ... 79:73
Zápas 6
30/10/2024
Místo: Samokov (Bulharsko)
Hapoel TA - Budučnost Podgoria (Černá Hora) ... 92:72
Zápas 7
05/11/2024
Místo: Bělehrad (Srbsko)
Bahsesehir Istanbul (Turecko) - Hapoel TA ... 90:82
Zápas 8
12/11/2024
Trefl Sopot (Polsko) - Hapoel TA ... 64:93
Zápas 9
28/11/2024
Místo: Samokov (Bulharsko)
Hapoel TA - Ulm (SRN) ... 80:82
Zápas 10
04/12/2024
Místo: Samokov (Bulharsko)
Hapoel TA - Joventut Badalona (Španělsko) ... 95:70
Zápas 11
11/12/2024
BC Wolves Vilnius (Litva) - Hapoel TA ...
Skupina B
Zápas 1
25/09/2024
Místo: Samokov, Bulharsko
H. Jeruzalém - Valencie (Španělsko) ... 64:80
Zápas 2
01/10/2024
Lietkabelis Panavežys (Litva) - H. Jeruzalém ... 74:94
Zápas 3
09/10/2024
Místo: Samokov (Bulharsko)
H. Jeruzalém - Hamburk (SRN) ... 89:74
Zápas 4
16/10/2024
Aris Soluň (Řecko) - H. Jeruzalém ... 68:78
Zápas 5
23/10/2024
Místo: Samokov
H. Jeruzalém - Kluž (Rumunsko) ... 73:81
Zápas 6
30/10/2024
Olimpija Lublaň (Slovinsko) - H. Jeruzalém ... 83:94
Zápas 7
06/11/2024
Místo: Samokov (Bulharsko)
H. Jeruzalém - Benátky (Itálie) ... 94:66
Zápas 8
13/11/2024
Místo: Samokov (Bulharsko)
H. Jeruzalém - JL Bourg, Bourg-en-Bresse (Francie) ... 86:77
Zápas 9
28/11/2024
Turk Telekom Ankara (Turecko) - H. Jeruzalém ... 77:94
Zápas 10
04/12/2024
Valencie (Španělsko) - H. Jeruzalém ... 96:83
Zápas 11
Místo: Samokov (Bulharsko)
H. Jeruzalém - Lietkabelis Panevežys (Litva) ...
Pokračování příště...
ZÁKLADNÍ ČÁST
Je rozdělena na dvě skupiny A a B po deseti klubech. První a druhý týmkaždé skupiny postoupí přímo do čtvrtfinále, týmy na třetím až šestém místě se kvalifikují do 1. kola vyřazovací části. Hapoel Tel Aviv hraje ve skupině A, Hapoel Jeruzalém ve skupině B.
Skupina A
Zápas 1
24/09/2024
Joventut Badalona (Španělsko) - Hapoel TA ... 78:75
Zápas 2
01/10/2024
Místo: Samokov (Bulharsko)
Hapoel TA - Wolves Vilnius (Litva) ... 89:84
Zápas 3
09/10/2024
Místo: Původně měl být zápas hrán v Bělehradě, jak je uvedeno na webu Eurocupu, ale aktuální zprávy říkají, že hostitelem by měl být Besiktas. Vedení Hapoelu TA proto žádá, aby dostalo garanci týkající se bezpečnosti, neboť v Turecku panuje nenávistná protiizraelská atmosféra, kterou generují nejvyšší politické kruhy.---Upřesnění: Zápas bude nakonec hrán v Bělehradě.
Besiktas Istanbul - Hapoel TA ...87:101
Zápas 4
15/10/2024
Místo: Samokov (Bulharsko)
Hapoel TA - Gran Canaria (Španělsko) ... 79:66
Zápas 5
23/10/2024
Trento (Itálie) - Hapoel TA ... 79:73
Zápas 6
30/10/2024
Místo: Samokov (Bulharsko)
Hapoel TA - Budučnost Podgoria (Černá Hora) ... 92:72
Zápas 7
05/11/2024
Místo: Bělehrad (Srbsko)
Bahsesehir Istanbul (Turecko) - Hapoel TA ... 90:82
Zápas 8
12/11/2024
Trefl Sopot (Polsko) - Hapoel TA ... 64:93
Zápas 9
28/11/2024
Místo: Samokov (Bulharsko)
Hapoel TA - Ulm (SRN) ... 80:82
Zápas 10
04/12/2024
Místo: Samokov (Bulharsko)
Hapoel TA - Joventut Badalona (Španělsko) ... 95:70
Zápas 11
11/12/2024
BC Wolves Vilnius (Litva) - Hapoel TA ...
Skupina B
Zápas 1
25/09/2024
Místo: Samokov, Bulharsko
H. Jeruzalém - Valencie (Španělsko) ... 64:80
Zápas 2
01/10/2024
Lietkabelis Panavežys (Litva) - H. Jeruzalém ... 74:94
Zápas 3
09/10/2024
Místo: Samokov (Bulharsko)
H. Jeruzalém - Hamburk (SRN) ... 89:74
Zápas 4
16/10/2024
Aris Soluň (Řecko) - H. Jeruzalém ... 68:78
Zápas 5
23/10/2024
Místo: Samokov
H. Jeruzalém - Kluž (Rumunsko) ... 73:81
Zápas 6
30/10/2024
Olimpija Lublaň (Slovinsko) - H. Jeruzalém ... 83:94
Zápas 7
06/11/2024
Místo: Samokov (Bulharsko)
H. Jeruzalém - Benátky (Itálie) ... 94:66
Zápas 8
13/11/2024
Místo: Samokov (Bulharsko)
H. Jeruzalém - JL Bourg, Bourg-en-Bresse (Francie) ... 86:77
Zápas 9
28/11/2024
Turk Telekom Ankara (Turecko) - H. Jeruzalém ... 77:94
Zápas 10
04/12/2024
Valencie (Španělsko) - H. Jeruzalém ... 96:83
Zápas 11
Místo: Samokov (Bulharsko)
H. Jeruzalém - Lietkabelis Panevežys (Litva) ...
Pokračování příště...
47
válka 2023 / Libanonská komedie
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 19. Září 2024, 22:30:50 »Arabové v Libanonu se chovají stejně jako Arabové jinde. Třeba v Palestinské autonomii. Ti mohou vše: terorizovat Izraelce, mrzačit, zabíjet, dělat jim ze života peklo. Když Izrael sáhne po tvrdé odvetě, nastává povyk.
Nejinak je tomu (mělo by být) v Libanonu. Každý stát je odpovědný za to, co se na jeho území děje. Zejména v tak extrémních případech, jako je vytvoření „státu ve státě“. Nemluvě o tom, že to platí stonásobně, když se takovýto „stát ve státě“ po zuby vyzbrojí a dopouští agrese vůči svému sousedovi. Ano, hovořím o libanonském teroristickém hnutí Hizballáh operující na jihu země, odkud vede útočné akce proti území severního Izraele.
Všem, kdo věří v samospasitelnost OSN a soustavně kritizují Izrael, že nerespektuje její rezoluce (kdyby je slepě respektoval, neexistoval by) je zapotřebí připomenout, že Hizballáh operuje na jiholibanonském teritoriu v rozporu s rezolucí RB OSN z roku 2006 (!), která stanoví, že mezi řekou Lítání a hraniční linií s Izraelem nebudou působit žádné vojenské formace kromě dvou – armády libanonského státu a jednotek OSN (UNIFIL). Rezoluci přijala jak vláda v Bejrútu, tak v Jeruzalémě. A výsledek? Izrael, který tehdy v rámci protiteroristické války na jihu Libanonu vojensky operoval, se stáhl. Libanon „dodržel“ svoji část dohody tak, že na onom území působí vedle formací UNIFIL nikoli Libanonské ozbrojené síly podléhající centrální vládě, ale jednotky teroristického hnutí Hizballáh, které disponují obludným množstvím zbraní včetně řízených i neřízených střel v počtu asi 100 tisíc, ne-li více, a útočných dronů. Dlužno dodat, že Hizballáh je na jihu Libanonu přítomen s vědomím OSN, aniž by ovšem byl Libanon světovým společenstvím jakkoli odsuzován (zatímco Izrael je odsuzován a stavěn na pranýř soustavně).
Stejně tak je zapotřebí připomenout pokrytecké chování některých klíčových hráčů na Blízkém východě, například Egypta, Turecka nebo Jordánska, které ostře odsuzují Izrael za jeho sebeobranné protiteroristické aktivity, ovšem samy, když čelí jakékoli hrozbě terorismu, ať už doma nebo za hranicemi (Turecko), bez zaváhání sáhnou k těm nejtvrdším odvetným opatřením. Dělají tedy přesně to, co Izrael, ovšem jemu za to ochotně nasazují psí hlavu. Je to sice už dávno, ale odkaz té záležitosti je stále aktuální. Když palestinskoarabští teroristé začali přerůstat v roce 1970 jordánské monarchii přes hlavu a začali ohrožovat samotnou její podstatu, došlo ke konfliktu mezi jordánskou královskou armádou a teroristickými formacemi a k jejich nekompromisnímu vytlačení do Libanonu (odkud je v rámci operace „Mír pro Galileu“ v roce 1982 vypudil Izrael, když jejich vražedné aktivity byly neúnosné). Stejně tak, když se aktivity islamistických teroristů v Egyptě, zejména na Sinaji, staly pro prezidenta Sisiho neúnosnými, nařídil armádě provést nekompromisní „Komplexní operaci – Sinaj 2018“ s cílem teror ze Sinaje vykořenit. Po pětiletém úsilí bylo oznámeno její úspěšné ukončení.
V uplynulých dnech (17. a 18. 9. 2024) naplnily světová média informace o unikátní protiteroristické operaci, během níž v Libanonu a v menší míře v Sýrii v jednom časovém okamžiku explodovaly pagery (v úterý) a osobní vysílačky (o den později) členů Hizballáhu. Ačkoli se k celé věci Izrael oficiálně nevyjádřil, má se za to, že jde o jeho akci, protože něco tak geniálního jen tak někdo zorganizovat nedovede. Ať tak či onak, platí, že v regionu vede Izrael obrannou protiteroristickou kampaň. Pokud by se za druhé světové války, kdyby byla technika na takové úrovni jako dnes, podařilo Spojencům přivést k detonaci v jedné chvíli tisíce pagerů příslušníků SS, bylo by to vnímáno všemi, kdo podporovali protihitlerovskou koalici, jednoznačně pozitivně. Stejně jako atentát na Heydricha. Jedno i druhé je přece nedílnou součástí nelítostného boje proti bestiálnímu agresorovi. Totéž musí platit o oné kybernetické operaci. Že tomu tak není, je jen dalším důkazem o zvráceném úsudku obrovské části mezinárodního společenství.
Pozoruhodné na celé věci jsou dva momenty. Nedlouho poté, co začaly pagery teroristů explodovat, oznámila libanonská vláda, že podá v Radě bezpečnosti OSN stížnost na Izrael. Stejná vláda, která léta toleruje provokativní protiizraelské aktivity Hizballáhu vedené z jejího území – aktivity, které vyvolaly onu kybernetickou reakci. Bejrút je tedy spoluviníkem současné situace a když čelí důsledkům své nečinnosti vůči teroristům, běží do New Yorku, aby před členy Rady bezpečnosti ronil krokodýlí slzy. Pokrytectví k pohledání.
Moment druhý. Šéf Hizballáhu Nasralláh ve čtvrtečním (19. 9. 2024) televizním projevu tvrdil, že tento kybernetický útok se rovná vyhlášení války. Tento arcizločinec má zřejmě krátkou paměť. Válku vyhlásilo jeho hnutí Izraeli už dávno, nejpozději 8. října 2023, tedy den poté, co Hamás spáchal v pohraničí Pásma Gazy krvavý masakr a gangstersky odvlekl 251 rukojmí. Onoho osmého října zahájil Hizballáh agresi pomocí raket, dronů a jiných zbraní a způsobil, že na 60 tisíc obyvatel izraelského severu muselo opustit své domovy. Tato agrese stále trvá a všechno, co Izrael ve vojenské oblasti podniká, je pouze a jenom legitimní sebeobrana. Proto opakuji: skutečnost, že podstatná část světa interpretuje izraelské akce v Libanonu falešně je další ilustrací toho, v jak hodnotově pokřiveném světě žijeme.
Vrah volá chyťte vraha – a svět mu věří. Čest výjimkám.
Nejinak je tomu (mělo by být) v Libanonu. Každý stát je odpovědný za to, co se na jeho území děje. Zejména v tak extrémních případech, jako je vytvoření „státu ve státě“. Nemluvě o tom, že to platí stonásobně, když se takovýto „stát ve státě“ po zuby vyzbrojí a dopouští agrese vůči svému sousedovi. Ano, hovořím o libanonském teroristickém hnutí Hizballáh operující na jihu země, odkud vede útočné akce proti území severního Izraele.
Všem, kdo věří v samospasitelnost OSN a soustavně kritizují Izrael, že nerespektuje její rezoluce (kdyby je slepě respektoval, neexistoval by) je zapotřebí připomenout, že Hizballáh operuje na jiholibanonském teritoriu v rozporu s rezolucí RB OSN z roku 2006 (!), která stanoví, že mezi řekou Lítání a hraniční linií s Izraelem nebudou působit žádné vojenské formace kromě dvou – armády libanonského státu a jednotek OSN (UNIFIL). Rezoluci přijala jak vláda v Bejrútu, tak v Jeruzalémě. A výsledek? Izrael, který tehdy v rámci protiteroristické války na jihu Libanonu vojensky operoval, se stáhl. Libanon „dodržel“ svoji část dohody tak, že na onom území působí vedle formací UNIFIL nikoli Libanonské ozbrojené síly podléhající centrální vládě, ale jednotky teroristického hnutí Hizballáh, které disponují obludným množstvím zbraní včetně řízených i neřízených střel v počtu asi 100 tisíc, ne-li více, a útočných dronů. Dlužno dodat, že Hizballáh je na jihu Libanonu přítomen s vědomím OSN, aniž by ovšem byl Libanon světovým společenstvím jakkoli odsuzován (zatímco Izrael je odsuzován a stavěn na pranýř soustavně).
Stejně tak je zapotřebí připomenout pokrytecké chování některých klíčových hráčů na Blízkém východě, například Egypta, Turecka nebo Jordánska, které ostře odsuzují Izrael za jeho sebeobranné protiteroristické aktivity, ovšem samy, když čelí jakékoli hrozbě terorismu, ať už doma nebo za hranicemi (Turecko), bez zaváhání sáhnou k těm nejtvrdším odvetným opatřením. Dělají tedy přesně to, co Izrael, ovšem jemu za to ochotně nasazují psí hlavu. Je to sice už dávno, ale odkaz té záležitosti je stále aktuální. Když palestinskoarabští teroristé začali přerůstat v roce 1970 jordánské monarchii přes hlavu a začali ohrožovat samotnou její podstatu, došlo ke konfliktu mezi jordánskou královskou armádou a teroristickými formacemi a k jejich nekompromisnímu vytlačení do Libanonu (odkud je v rámci operace „Mír pro Galileu“ v roce 1982 vypudil Izrael, když jejich vražedné aktivity byly neúnosné). Stejně tak, když se aktivity islamistických teroristů v Egyptě, zejména na Sinaji, staly pro prezidenta Sisiho neúnosnými, nařídil armádě provést nekompromisní „Komplexní operaci – Sinaj 2018“ s cílem teror ze Sinaje vykořenit. Po pětiletém úsilí bylo oznámeno její úspěšné ukončení.
V uplynulých dnech (17. a 18. 9. 2024) naplnily světová média informace o unikátní protiteroristické operaci, během níž v Libanonu a v menší míře v Sýrii v jednom časovém okamžiku explodovaly pagery (v úterý) a osobní vysílačky (o den později) členů Hizballáhu. Ačkoli se k celé věci Izrael oficiálně nevyjádřil, má se za to, že jde o jeho akci, protože něco tak geniálního jen tak někdo zorganizovat nedovede. Ať tak či onak, platí, že v regionu vede Izrael obrannou protiteroristickou kampaň. Pokud by se za druhé světové války, kdyby byla technika na takové úrovni jako dnes, podařilo Spojencům přivést k detonaci v jedné chvíli tisíce pagerů příslušníků SS, bylo by to vnímáno všemi, kdo podporovali protihitlerovskou koalici, jednoznačně pozitivně. Stejně jako atentát na Heydricha. Jedno i druhé je přece nedílnou součástí nelítostného boje proti bestiálnímu agresorovi. Totéž musí platit o oné kybernetické operaci. Že tomu tak není, je jen dalším důkazem o zvráceném úsudku obrovské části mezinárodního společenství.
Pozoruhodné na celé věci jsou dva momenty. Nedlouho poté, co začaly pagery teroristů explodovat, oznámila libanonská vláda, že podá v Radě bezpečnosti OSN stížnost na Izrael. Stejná vláda, která léta toleruje provokativní protiizraelské aktivity Hizballáhu vedené z jejího území – aktivity, které vyvolaly onu kybernetickou reakci. Bejrút je tedy spoluviníkem současné situace a když čelí důsledkům své nečinnosti vůči teroristům, běží do New Yorku, aby před členy Rady bezpečnosti ronil krokodýlí slzy. Pokrytectví k pohledání.
Moment druhý. Šéf Hizballáhu Nasralláh ve čtvrtečním (19. 9. 2024) televizním projevu tvrdil, že tento kybernetický útok se rovná vyhlášení války. Tento arcizločinec má zřejmě krátkou paměť. Válku vyhlásilo jeho hnutí Izraeli už dávno, nejpozději 8. října 2023, tedy den poté, co Hamás spáchal v pohraničí Pásma Gazy krvavý masakr a gangstersky odvlekl 251 rukojmí. Onoho osmého října zahájil Hizballáh agresi pomocí raket, dronů a jiných zbraní a způsobil, že na 60 tisíc obyvatel izraelského severu muselo opustit své domovy. Tato agrese stále trvá a všechno, co Izrael ve vojenské oblasti podniká, je pouze a jenom legitimní sebeobrana. Proto opakuji: skutečnost, že podstatná část světa interpretuje izraelské akce v Libanonu falešně je další ilustrací toho, v jak hodnotově pokřiveném světě žijeme.
Vrah volá chyťte vraha – a svět mu věří. Čest výjimkám.
48
Sport / Tenis
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 14. Září 2024, 22:03:06 »Izrael porazil Ukraji nu a zůstává ve Světoví skupině I.
49
válka 2023 / Jordánsko: Není král jako král. Otec se omluvil, syn mlčí
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 13. Září 2024, 10:34:32 »Dva hrůzné příběhy, dva panovníci téže dynastie, otec a syn, a zcela odlišný přístup. Dělí je od sebe dvacet sedm let. Je to hodně? Málo? Ať tak či onak, tento dvojí příběh ukazuje, jak moc se Blízký východ za tu dobu změnil.
Příběh první
Ve čtvrtek 13. března 1997 se vypravila skupina žaček základní školy v Bejt Šemeš u Jeruzaléma i s učitelkou na výlet. Autobus zamířil na sever. Jedním z cílů byl Ostrov míru na izraelsko-jordánské hranici. Jižně od Genezaretského jezera, na soutoku řek Jordán a Jarmuk.
Dnes je tato lokalita součástí jordánské monarchie, ale v době návštěvy školaček se jednalo sice o jordánské území, ale se zvláštním režimem. Na znamení dobrých vztahů mezi oběma státy po podepsání mírové smlouvy (1994) měli Izraelci na Ostrov bezvízový přístup; stačil jen občanský průkaz. Kromě toho mohli Izraelci volně farmařit na tamních pozemcích. Tento režim skončil v roce 2019. Ammán příslušnou klauzuli v mírové smlouvě, která toto umožňovala, neprodloužil.
V lokalitě se nachází vyhlídková plošina, z níž je možné spatřit už dávno nefunkční, ale před vznikem Izrael velice významnou vodní elektrárnu, zničenou v důsledku agrese Arabů proti Izraeli v roce 1948. Politická situace po válce 1948-1949 neumožnila její obnovu a dnes slouží jako národní technická památka. Ve své době představovala klíčový zdroj elektrické energie pro celou mandátní Palestinu.
Onoho odpoledne 13. března 1997, když autobus dorazil na místo, sotva kdo mohl tušit, jak děsivá tragédie je před nimi. Na místě hlídkovali jordánští vojáci. Když se výprava vydala k vyhlídkové plošině, jeden z mužů v uniformě, desátník Jordánské královské armády, zahájil palbu z útočné pušky M16. Školní výlet utopil v krvi: sedm dívek ve věku 13 a 14 let zavraždil, pět dalších a učitelku zranil. Masakr nebyl hrůznější jen díky tomu, že se mu zbraň zasekla.
Asi nemá smysl popisovat, jak obrovský šok tento zákeřný teroristický čin v Izraeli způsobil. Zakrátko se ale stalo něco jedinečného. Jordánský král Husajn přijel do Izraele, navštívil rodiny zavražděných dívek, vyjádřil soustrast a osobně se za zločin onoho desátníka omluvil.
Vraždící poddůstojník byl odsouzen na dvacet let žaláře. Trest si odpykal celý. Před trestem smrti ho uchránilo pouze to, že byl údajně duševně labilní.
Příběh druhý
V době, kdy na Ostrově míru v Naharajimu k masakru došlo a kdy se jordánský panovník v Izraeli pozůstalým osobně omlouval, bylo jeho synovi, dnešnímu králi Abdalláhovi II., pětatřicet let. O hrůzné události samozřejmě věděl, stejně jako o tom, jak šlechetně si počínal jeho otec. Navíc Abdalláh v 90. letech sloužil jako důstojník v jordánské armádě. Proč to připomínám?
Zhruba 100 km od Naharajimu směrem na jih se nachází klíčový hraniční přechod mezi Izraelem a Jordánskem. Leží u Allenbyho mostu přes řeku Jordán. Před několika dny, v neděli 8. září 2024, došlo v oblasti nákladového terminálu k dalšímu ze série protiizraelských teroristických útoků. Pachatelem tentokrát nebyl Arab palestinský, ale jordánský. Řidič nákladního automobilu. Po příjezdu k terminálu vytáhl útočnou pušku a začal střílet. Než byl zlikvidován, zavraždil tři izraelské civilní zaměstnance terminálu.
Jako vrchol hanebnosti lze považovat fakt, že mnozí Jordánci čin oslavili rozdáváním sladkostí, radostnými manifestacemi a ohňostroji. To je ale arabská ulice. A co panovník? Vzpomněl si na příklad svého otce z března 1997? Ne. Nikdo po něm samozřejmě nechce, aby se vypravil do Judeje a Samaří, kde zavraždění pracovníci žili a rodinám se osobně omluvil. Stačilo by mnohem méně a i to by mělo svoji hodnotu: z Ammánu vyjádřit soustrast a odsoudit jak tento teroristický zločin, tak všechny, kdo ho v jeho zemi oslavují. Prostě zachovat se v principu stejně odvážně jako jeho otec. Ničeho takového jsme ale svědky nebyli. Za těch sedmadvacet let, při vší úctě k Jordánsku a jeho vladaři, se Blízký východ změnil viditelně k horšímu. I takové je poučení z obou krvavých příběhů.
Volně podle The Jerusalem Postu, odkaz https://www.jpost.com/middle-east/article-819829
Prameny
https://en.wikipedia.org/wiki/Island_of_Peace_massacre
https://en.wikipedia.org/wiki/First_Jordan_Hydro-Electric_Power_House
https://en.wikipedia.org/wiki/2024_Allenby_Bridge_shooting
Příběh první
Ve čtvrtek 13. března 1997 se vypravila skupina žaček základní školy v Bejt Šemeš u Jeruzaléma i s učitelkou na výlet. Autobus zamířil na sever. Jedním z cílů byl Ostrov míru na izraelsko-jordánské hranici. Jižně od Genezaretského jezera, na soutoku řek Jordán a Jarmuk.
Dnes je tato lokalita součástí jordánské monarchie, ale v době návštěvy školaček se jednalo sice o jordánské území, ale se zvláštním režimem. Na znamení dobrých vztahů mezi oběma státy po podepsání mírové smlouvy (1994) měli Izraelci na Ostrov bezvízový přístup; stačil jen občanský průkaz. Kromě toho mohli Izraelci volně farmařit na tamních pozemcích. Tento režim skončil v roce 2019. Ammán příslušnou klauzuli v mírové smlouvě, která toto umožňovala, neprodloužil.
V lokalitě se nachází vyhlídková plošina, z níž je možné spatřit už dávno nefunkční, ale před vznikem Izrael velice významnou vodní elektrárnu, zničenou v důsledku agrese Arabů proti Izraeli v roce 1948. Politická situace po válce 1948-1949 neumožnila její obnovu a dnes slouží jako národní technická památka. Ve své době představovala klíčový zdroj elektrické energie pro celou mandátní Palestinu.
Onoho odpoledne 13. března 1997, když autobus dorazil na místo, sotva kdo mohl tušit, jak děsivá tragédie je před nimi. Na místě hlídkovali jordánští vojáci. Když se výprava vydala k vyhlídkové plošině, jeden z mužů v uniformě, desátník Jordánské královské armády, zahájil palbu z útočné pušky M16. Školní výlet utopil v krvi: sedm dívek ve věku 13 a 14 let zavraždil, pět dalších a učitelku zranil. Masakr nebyl hrůznější jen díky tomu, že se mu zbraň zasekla.
Asi nemá smysl popisovat, jak obrovský šok tento zákeřný teroristický čin v Izraeli způsobil. Zakrátko se ale stalo něco jedinečného. Jordánský král Husajn přijel do Izraele, navštívil rodiny zavražděných dívek, vyjádřil soustrast a osobně se za zločin onoho desátníka omluvil.
Vraždící poddůstojník byl odsouzen na dvacet let žaláře. Trest si odpykal celý. Před trestem smrti ho uchránilo pouze to, že byl údajně duševně labilní.
Příběh druhý
V době, kdy na Ostrově míru v Naharajimu k masakru došlo a kdy se jordánský panovník v Izraeli pozůstalým osobně omlouval, bylo jeho synovi, dnešnímu králi Abdalláhovi II., pětatřicet let. O hrůzné události samozřejmě věděl, stejně jako o tom, jak šlechetně si počínal jeho otec. Navíc Abdalláh v 90. letech sloužil jako důstojník v jordánské armádě. Proč to připomínám?
Zhruba 100 km od Naharajimu směrem na jih se nachází klíčový hraniční přechod mezi Izraelem a Jordánskem. Leží u Allenbyho mostu přes řeku Jordán. Před několika dny, v neděli 8. září 2024, došlo v oblasti nákladového terminálu k dalšímu ze série protiizraelských teroristických útoků. Pachatelem tentokrát nebyl Arab palestinský, ale jordánský. Řidič nákladního automobilu. Po příjezdu k terminálu vytáhl útočnou pušku a začal střílet. Než byl zlikvidován, zavraždil tři izraelské civilní zaměstnance terminálu.
Jako vrchol hanebnosti lze považovat fakt, že mnozí Jordánci čin oslavili rozdáváním sladkostí, radostnými manifestacemi a ohňostroji. To je ale arabská ulice. A co panovník? Vzpomněl si na příklad svého otce z března 1997? Ne. Nikdo po něm samozřejmě nechce, aby se vypravil do Judeje a Samaří, kde zavraždění pracovníci žili a rodinám se osobně omluvil. Stačilo by mnohem méně a i to by mělo svoji hodnotu: z Ammánu vyjádřit soustrast a odsoudit jak tento teroristický zločin, tak všechny, kdo ho v jeho zemi oslavují. Prostě zachovat se v principu stejně odvážně jako jeho otec. Ničeho takového jsme ale svědky nebyli. Za těch sedmadvacet let, při vší úctě k Jordánsku a jeho vladaři, se Blízký východ změnil viditelně k horšímu. I takové je poučení z obou krvavých příběhů.
Volně podle The Jerusalem Postu, odkaz https://www.jpost.com/middle-east/article-819829
Prameny
https://en.wikipedia.org/wiki/Island_of_Peace_massacre
https://en.wikipedia.org/wiki/First_Jordan_Hydro-Electric_Power_House
https://en.wikipedia.org/wiki/2024_Allenby_Bridge_shooting
50
válka 2023 / Gaza: Tunel hrůzy
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 13. Září 2024, 09:31:22 »V úterý 10. září 2024 zveřejnila izraelská armáda (IDF) video dlouhé něco přes tři minuty, které ukazuje podzemní tunel, v němž byla držena a posléze zavražděna šestice rukojmí.Odvlečena byla do Pásma Gazy při barbarském vpádu Hamásu na jih Izraele loni 7. října.
Sluší se připomenout jejich jména. Dvě ženy: Eden Jerušalmiová a Carmel Gatová. Čtyři muži: Hersh Goldberg-Polin (měl i US občanství), Ori Danino, Alex Lobanov a Almog Sarusi. Budiž požehnána jejich památka. A na věky prokleti jejich věznitelé a vrazi.
Videem provází mluvčí IDF brigádní generál*/ Daniel Hagari. Dlužno dodat, že během oněch více než tří minut jsou diváci konfrontováni s celou řadou šoků. Ten první: pod obytným domem v lokalitě Tel al Sultan severozápadně od Rafahu, města ležícího na hranici Pásma s Egyptem, se nacházela asi 20metrová šachta vedoucí k průchozímu tunelu. Šok druhý: šachta začínala v těsné blízkosti dětského pokoje. Důkaz, že rozdíl mezi pojmy „civilní“ a „vojenský“ se v teroristické entitě stírá. Téměř neexistuje.
*/ Daniel Hagari sloužil celou svoji vojenskou kariéru v izraelském námořnictvu. Proto je možné setkat se na některých anglickojazyčných serverech s hodnostním označením kontraadmirál (Rear Admiral), přestože ve všech složkách IDF (pozemní síly, námořnictvo, letectvo) jsou hodnosti jednotné. Hagariho hodnost tat aluf (na náramenících zkřížený meč a olivová ratolest) odpovídá brigádnímu generálovi.
Tunel, v němž byla rukojmí držena a v závěru svého děsivého věznění chladnokrevně zavražděna, neměl žádné místnosti – byl průchozí. Dlouhý asi 120 metrů, úzký a vysoký tak, že se v něm dospělý člověk obvyklého vzrůstu nemohl postavit. Charakteristická byla extrémní vlhkost a zkažený vzduch. Generál Hagari během krátkého pobytu v tunelu, kam slanil z onoho dětského pokoje, byl viditelně totálně zpocený. Zkusme si představit, jaký byl život zajatců, kteří v tomto klaustrofobickém pekle trávili týdny, měsíce, téměř rok, než byly střelou do týlu povražděni.
V tunelu našli izraelští vojáci – vedle šesti mrtvých rukojmí – v pytlích lahve s močí; jako provizorní WC sloužil větší kýbl. Hygienické možnosti téměř žádné. Na zemi krvavé skvrny po čerstvých vraždách, objeveny byly poměrné velké zásoby sušeného jídla a vody, ženské šaty, matrace na spaní a zásobníky pro útočné pušky teroristů.
Izraelská strana předpokládá, že zmíněných šest rukojmí bylo postříleno 29. srpna. O dva dny dříve se podařilo IDF ve spolupráci s tajnou službou Šin Bet osvobodit zajatého izraelského beduína Qaida Farhana al Qadiho. Nacházel se ve stejné lokalitě, asi 700 metrů od místa, kde bylo drženo, zavražděno a na přelomu srpna a září objeveno oněch šest už mrtvých zajatců. Al Qadi později vypověděl, že o jejich přítomnosti neměl tušení. Ani nemohl, obě místa podzemního komplexu byla vzájemně oddělena.
Video nám znovu připomnělo, s jak zákeřným a bestiálním nepřítelem se Izrael musí potýkat. Pochopí to konečně i ti, kdo stojí na straně palestinskoarabských agresorů? Svět lká nad neblahým osudem civilistů (ale jsou to všichni opravdu civilisté?) v Pásmu Gazy. Nezemřel by ani jeden, nebýt 7. října 2023. A stejný svět ochotně zapomíná na to, že ne pochybné příměří s někým, kdo nedodržuje elementární pravidla civilizovaného soužití, ale pouze tlak na Hamás, aby všechny zadržované okamžitě propustil, vrátil ostatky zemřelých a kapituloval představuje smysluplnou a spravedlivou cestou k míru. Tlak tímto směrem nebyl od 7. října z příslušných míst (OSN, EU, Arabská liga aj.) nikdy vyvinut; zde má mezinárodní společenství vůči nevinným lidem, gangstersky zavlečeným teroristickými zločinci do Pásma Gazy, obrovský dluh. Je to podobné, jako kdyby rok po agresi Německa proti Sovětskému svazu a agresi Japonska proti USA (obojí 1941) pomyslné světové společenství volalo nikoli po porážce útočníků, ale po příměří – s poukazem na velký počet civilních obětí a materiální destrukci civilního sektoru. Pošetilost tohoto druhu tehdy napadla málokoho, dnes se ale šíří jako mor.
V souvislosti s tímto tragickým příběhem jsem se zajímal o počty unesených, osvobozených a také těch, kdo atak gangsterů a následné dlouhodobé věznění nepřežili.
Základní číslo: 251 unesených, z toho propuštěno živých 117, přičemž 105 v rámci dohodnuté výměny, 4 propustil Hamás o své vůli a 8 bylo zachráněno izraelskou armádou a tajnou službou Šin Bet.
Zbývajících 134 se dělí takto: předpokládá se, že živých je 97 a mrtvých by mělo být 37, ať nalezených a převezených do Izraele, nebo těch, kdo zůstávají v držení teroristů. Poslední dvě čísla ale nejsou jistá, poměr může být méně příznivý, pokud jde o živé zajatce.
PRAMENY
https://x.com/i/status/1833557217913471348
https://www.timesofisrael.com/idf-video-shows-horrific-conditions-of-tunnel-where-6-hostages-were-held-executed/
https://en.wikipedia.org/wiki/Israel%E2%80%93Hamas_war_hostage_crisis#:~:text=The%20captives%20are%20likely%20being,locations%20in%20the%20Gaza%20Strip.&text=As%20of%2028%20August%202024,Israel%20Defense%20Forces%20(IDF).
Sluší se připomenout jejich jména. Dvě ženy: Eden Jerušalmiová a Carmel Gatová. Čtyři muži: Hersh Goldberg-Polin (měl i US občanství), Ori Danino, Alex Lobanov a Almog Sarusi. Budiž požehnána jejich památka. A na věky prokleti jejich věznitelé a vrazi.
Videem provází mluvčí IDF brigádní generál*/ Daniel Hagari. Dlužno dodat, že během oněch více než tří minut jsou diváci konfrontováni s celou řadou šoků. Ten první: pod obytným domem v lokalitě Tel al Sultan severozápadně od Rafahu, města ležícího na hranici Pásma s Egyptem, se nacházela asi 20metrová šachta vedoucí k průchozímu tunelu. Šok druhý: šachta začínala v těsné blízkosti dětského pokoje. Důkaz, že rozdíl mezi pojmy „civilní“ a „vojenský“ se v teroristické entitě stírá. Téměř neexistuje.
*/ Daniel Hagari sloužil celou svoji vojenskou kariéru v izraelském námořnictvu. Proto je možné setkat se na některých anglickojazyčných serverech s hodnostním označením kontraadmirál (Rear Admiral), přestože ve všech složkách IDF (pozemní síly, námořnictvo, letectvo) jsou hodnosti jednotné. Hagariho hodnost tat aluf (na náramenících zkřížený meč a olivová ratolest) odpovídá brigádnímu generálovi.
Tunel, v němž byla rukojmí držena a v závěru svého děsivého věznění chladnokrevně zavražděna, neměl žádné místnosti – byl průchozí. Dlouhý asi 120 metrů, úzký a vysoký tak, že se v něm dospělý člověk obvyklého vzrůstu nemohl postavit. Charakteristická byla extrémní vlhkost a zkažený vzduch. Generál Hagari během krátkého pobytu v tunelu, kam slanil z onoho dětského pokoje, byl viditelně totálně zpocený. Zkusme si představit, jaký byl život zajatců, kteří v tomto klaustrofobickém pekle trávili týdny, měsíce, téměř rok, než byly střelou do týlu povražděni.
V tunelu našli izraelští vojáci – vedle šesti mrtvých rukojmí – v pytlích lahve s močí; jako provizorní WC sloužil větší kýbl. Hygienické možnosti téměř žádné. Na zemi krvavé skvrny po čerstvých vraždách, objeveny byly poměrné velké zásoby sušeného jídla a vody, ženské šaty, matrace na spaní a zásobníky pro útočné pušky teroristů.
Izraelská strana předpokládá, že zmíněných šest rukojmí bylo postříleno 29. srpna. O dva dny dříve se podařilo IDF ve spolupráci s tajnou službou Šin Bet osvobodit zajatého izraelského beduína Qaida Farhana al Qadiho. Nacházel se ve stejné lokalitě, asi 700 metrů od místa, kde bylo drženo, zavražděno a na přelomu srpna a září objeveno oněch šest už mrtvých zajatců. Al Qadi později vypověděl, že o jejich přítomnosti neměl tušení. Ani nemohl, obě místa podzemního komplexu byla vzájemně oddělena.
Video nám znovu připomnělo, s jak zákeřným a bestiálním nepřítelem se Izrael musí potýkat. Pochopí to konečně i ti, kdo stojí na straně palestinskoarabských agresorů? Svět lká nad neblahým osudem civilistů (ale jsou to všichni opravdu civilisté?) v Pásmu Gazy. Nezemřel by ani jeden, nebýt 7. října 2023. A stejný svět ochotně zapomíná na to, že ne pochybné příměří s někým, kdo nedodržuje elementární pravidla civilizovaného soužití, ale pouze tlak na Hamás, aby všechny zadržované okamžitě propustil, vrátil ostatky zemřelých a kapituloval představuje smysluplnou a spravedlivou cestou k míru. Tlak tímto směrem nebyl od 7. října z příslušných míst (OSN, EU, Arabská liga aj.) nikdy vyvinut; zde má mezinárodní společenství vůči nevinným lidem, gangstersky zavlečeným teroristickými zločinci do Pásma Gazy, obrovský dluh. Je to podobné, jako kdyby rok po agresi Německa proti Sovětskému svazu a agresi Japonska proti USA (obojí 1941) pomyslné světové společenství volalo nikoli po porážce útočníků, ale po příměří – s poukazem na velký počet civilních obětí a materiální destrukci civilního sektoru. Pošetilost tohoto druhu tehdy napadla málokoho, dnes se ale šíří jako mor.
V souvislosti s tímto tragickým příběhem jsem se zajímal o počty unesených, osvobozených a také těch, kdo atak gangsterů a následné dlouhodobé věznění nepřežili.
Základní číslo: 251 unesených, z toho propuštěno živých 117, přičemž 105 v rámci dohodnuté výměny, 4 propustil Hamás o své vůli a 8 bylo zachráněno izraelskou armádou a tajnou službou Šin Bet.
Zbývajících 134 se dělí takto: předpokládá se, že živých je 97 a mrtvých by mělo být 37, ať nalezených a převezených do Izraele, nebo těch, kdo zůstávají v držení teroristů. Poslední dvě čísla ale nejsou jistá, poměr může být méně příznivý, pokud jde o živé zajatce.
PRAMENY
https://x.com/i/status/1833557217913471348
https://www.timesofisrael.com/idf-video-shows-horrific-conditions-of-tunnel-where-6-hostages-were-held-executed/
https://en.wikipedia.org/wiki/Israel%E2%80%93Hamas_war_hostage_crisis#:~:text=The%20captives%20are%20likely%20being,locations%20in%20the%20Gaza%20Strip.&text=As%20of%2028%20August%202024,Israel%20Defense%20Forces%20(IDF).