fórum komunity Eretz

Všeobecná kategorie => Sport => Téma založeno: mrstejskal kdy 7. Srpna 2015, 22:35:24

Název: Na okraj MS v badmintonu: Další protiizraelská provokace
Přispěvatel: mrstejskal kdy 7. Srpna 2015, 22:35:24
V pondělí 10/8 začíná v indonéské Jakartě mistrovství světa v badmintonu. A protože pořadatelská země je  státem většinově muslimským, zdá se, že budeme svědky další neuvěřitelné provokace.

 
Vlastně už jsme. Ale začněme „od lesa“.

 
V české výpravě nechybí Petr Koukal. Nechybí samozřejmě. Není důvod, aby chyběl. Jak by se asi Čechům líbilo, kdyby Petr nemohl na MS soutěžit jednom proto, že mu indonéská strana odmítá udělit vízum. A vízum mu odmítá udělit proto, že Jakarta nemá s Prahou diplomatické styky a nesouhlasí s její politikou.

 
Pak by Čechy (a Češky v čele s Gabrielou Soukalovou předpokládám) nejspíš napadlo, že země, která není s to garantovat z politických důvodů přítomnost všech badmintonistů, kteří na MS patří (což hráč z první padesátky světového žebříčku v singlech bezpochyby je – Petr Koukal zaujímá dle webu Badminton World Federation BWF 49. místo), pak by právo takový šampionát pořádat mít neměla.

 
Přesně to, co jsem uvedl jako hypotetickou ilustraci, se děje kolem jediného zástupce Izraele na MS v Jakartě,  tamní badmintonové jedničky Miši Zilbermana (na žebříčku BWF je na 44. pozici).

 
Při zběžném pohledu na rozlosování prvního kola mužských dvouher v Jakartě nezjistíme, že se děje cosi hodně nepřístojného. Petr Koukal má za soupeře Axelsena z Dánska a Zilberman na jiném místě pavouka hráče jménem Hsu Jen Hao z Tchaj-wanu. Jak patrno, BWT s účastí Zilbermana na šampionátu samozřejmě počítá.

 
Přesto ale hrozí, že se Izraelec nebude moci turnaje zúčastnit. Z politických důvodů.

 
V době, kdy jsem připravoval tento text (pá 7/8 večer), čekal stále v Singapuru na indonéské vízum, o které požádal před 6 (slovy šesti!) měsíci. Proč právě v Singapuru? To vysvětluje server Yahoo na své zpravodajské stránce: Izraelci, kteří chtějí Indonésii navštívit, tak mohou učnit poté, co obdrží zvláštní druh víza buď v Bangkoku (Thajsko), nebo právě Singapuru. Tam už Zilberman trčí dva týdny. Jistěže trénuje, ale především napjatě čeká. S tím, jak se blíží začátek turnaje ubývá naděje, že se do Jakarty vůbec dostane.

 
Ačkoli, jak výše zmíněno, o vízum požádal včas, byl opakovaně odmítnut. Přestože předložil všechny potřebné dokumenty a přiletěl do Singapuru, jak požadováno. Zatím jeho úsilí (potažmo úsilí jeho týmu) vyznívá naprázdno. Proč? Protože Zilberman je reprezentantem Státu Izrael. A ten Indonésie neuznává a tudíž s ním neudržuje diplomatické styky. Ano – pro izraelské TURISTY je byrokraticky obtížné se do Indonésie dostat. Ale Zilberman není přece řadový turista, ale reprezentant členského státu federace, která v Jakartě světový šampionát pořádá!

 
A tady jsme u druhého skandálu. Podle dostupných informací BWF neudělala nic pro to, aby Zilbermanovi s účastí pomohla. Což je v principu ještě horší než indonéská provokace. Nechci se tvářit, že slyším trávu růst, ale těžko se zbavit dojmu, že svoji roli v neochotě angažovat se v případu jednoho „sionistického badmintonisty“  může hrát i skutečnost, že sídlo BWF se nachází  v luxusním komplexu Amoda Building v Kuala Lumpur v Malajsii. Tedy v další muslimské zemi, která se vůči Izraeli chová stejně jako Indonésie. Nic na tom nemění skutečnost, že v čele BWF stojí Poul-Erik Høyer Larsen, někdejší špičkový dánský badmintonista, držitel zlaté medaile z OH 1996.

 
Chování indonéských úřadů (které jsou tak zbabělé, že nejsou s to „na férovku“ sdělit, proč má Zilberman s vízem problémy) je nepřijatelné z mnoha důvodů – a také z hlediska čistě sportovního. O tom, kdo po duelu Zilberman – Hsu Jen Hao postoupí do 2. kola se musí rozhodnout na kurtu, nikoli někde v kanceláři indonéského imigračního úřadu. Pokud v tomto klíčovém bodě nedokáže BWF  ohlídat elementární fair play jí organizovaného světového šampionátu a mlčky přihlíží do očí bijícímu pokusu o míchání politiky do sportu (jak záležitost nazval Robert Singer z vedení Světového židovského kongresu) a není ochotna  zastat se jednoho ze svých členů, pak je chtě nechtě součástí špinavé protiizraelské hry iniciované indonéskými muslimskými politiky. A do takového prostředí politické segregace nepatří nejen badmintonový, ale žádný mezinárodní sportovní podnik.

 
Odpovědní indonéští činitelé mají poslední šanci, jak alespoň zčásti zachránit své renomé. Pokud udělí Zilbermanovi vízum (k jehož neudělení neexistuje jediný racionální důvod) tak, aby včas stihl první kolo jakartského mistrovství. V opačném případě se sami pasují do role ubožáků a celé vedení  BWF do role jejich neméně ubohých lokajů.

AKTUALIZACE/10. 09. 2012
Telegraficky: Miša Zilberman nakonec v pondělí do Jakarty odletěl, když mu bylo vízum vydáno doslova na psolední chvíli. K případu se ještě vrátíme.

 
*

Pokračování viz "Aktuálně k případu Zilberman".