Poslední příspěvky

Stran: 1 ... 4 5 [6] 7 8 ... 10
51
Sport / Také Írán se připojil k protiizraelskému štvaní
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 10. Února 2024, 22:52:12 »
Web Fotbalové federace Íránské islámské republiky [1] informoval v sobotu 10. února 2024, že federace vyzvala FIFA a další fotbalové organizace, aby vyloučily „sionistický režim“ ze všech soutěží. Důvodem je válka proti terorismu, kterou je Izrael nucen vést v Pásmu Gazy. Bezpochyby nepřekvapí, že zatímco Izraeli je nasazována psí hlava, o masakru ze 7. října 2023 a následném gangsterismu teroristických spojenců teheránského režimu v podobě únosu nevinných rukojmí na nepřátelské území není v prohlášení ani slovo.

V případě Íránu jde o to větší nehoráznou nestoudnost, že fanatický režim ajatolláhů dlouho zakazoval íránským ženám sledovat na stadionech fotbalová utkání; tato situace se údajně změnila relativně vzato teprve nedávno.

Pokud by tedy měl být někdo z mezinárodního sportu vyloučen, pak je to právě Írán, který porušuje fair play a olympijské principy tím nejodpornějším způsobem. Server stanice Hlas Ameriky, když referoval [2] o nejnovější zvrácené protiizraelské iniciativě Teheránu, připomněl neuvěřitelně drsný zásah režimu proti vlastnímu vzpěrači Mostafu Radžaeimu. Ten se loni v srpnu zúčastnil mistrovství světa vzpěračů kategorie Masters, které hostilo polské město Wieliczka (sousedství Krakova). Íránec zvedal ve věkové skupině M35 a hmotnostní kategorii 109 kg – a skončil mezi sedmi borci na stříbrné pozici. Zvítězil Rakušan Martirosjan a bronz získal Maksim Svirsky, reprezentant Izraele. A to se stalo Íránci osudným.

Jenom proto, že udělal tu nejnormálnější věc na světě, která ke sportu samozřejmě patří: že si borci na stupních vítězů potřesou rukama. Potřásl si tedy i Radžaei se Svirskym, dokonce s ním prohodil pár slov – a krutě na to doplatil. Jak popisuje server Inside the Games [3], po návratu domů se vzpěrač dozvěděl, že se dopustil „neodpustitelného prohřešku“. V prohlášení Íránské vzpěračské federace bylo uvedeno, že její pozice „je v souladu s pozicí posvátného zřízení Íránské islámské republiky“ přičemž Radžaei byl potrestán „doživotním zákazem vstupu do všech sportovních zařízení“. Jako sportovec tedy v zemi skončil.

Nebyl sám, koho režim postihl. Vyhozen byl také Hamed Salehinia, který vedl vzpěračský tým na šampionátu v Polsku a rozpuštěn byl celý realizační tým íránských vzpěračů – veteránů. Předseda vzpěračské federace Sadžad Anouširavani také poníženě sdělil: „Vedle toho, že se omluvím Vůdci revoluce a rodinám mučedníků a všemu íránskému lidu, také slibuji, že ve vzpěračské komunitě už nikdy nebudeme svědky podobných incidentů.“

Zní to jako z jiné planety a rozhodně neplatí „jiný kraj, jiný mrav“. Fair play a principy olympijské charty jsou jenom jedny a měly by platit pro všechny (členy mezinárodní sportovní komunity) bez rozdílu. A režim, který je bezostyšně pošlapává, by měl být z mezinárodní sportovní rodiny nemilosrdně eliminován. Tak jak to udělala Mezinárodní federace juda, když potrestala Írán v roce 2019 zákazem startů na všech svých akcích; původně na neurčito, později po odvolání trval zákaz čtyři roky [4]. Důvod trestu: politizace sportu, která měla podobu režimem nařízeného totálního bojkotu izraelských judistů. Byl tedy z íránské strany uplatněn princip diskriminace.


ODKAZY
[1]
https://the-ffiri.com/
[2]
https://www.voanews.com/a/iran-asks-fifa-to-ban-israel-over-war-in-gaza/7482305.html
[3]
https://www.insidethegames.biz/articles/1140404/iranian-weightlifter-banned-for-life
[4]
https://www.middleeastmonitor.com/20230518-judo-governing-body-says-iran-is-welcome-back-in-september-after-4-year-ban/
52
Sport / K případu Youcefa Atala
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 9. Února 2024, 21:58:00 »
Po skandálu s protiizraelskými nenávistnými příspěvky bvude hrát v Turecku.
53
Sport / Protiizraelské provokace ve sportu pokračují
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 9. Února 2024, 18:23:06 »
Tentokrát se do nich zapojilo v evropském ženském basketbale Irsko a ve světovém fotbale arabské země.

BASKETBAL
V červnu 2025 se bude konat mistrovství Evropy v basketbale žen, přičemž mezi hostiteli bude i Česká republika. V současné době probíhá kvalifikační fáze v osmi skupinách. Ve skupině E bojují vedle Francie a Lotyšska také reprezentantky Irska a Izraele. Tyto dvě posledně jmenované země se utkaly 8. února v prvním vzájemném duelu (hraje se systémem každý s každým jednou doma, jednou venku). Hostitelem měl být Izrael, ale vzhledem k tomu, že od agrese Hamasu proti této zemi a následné protiteroristické válce se v Izraeli žádné mezinárodní sportovní akce nepořádají, konal se kvalifikační duel v lotyšské Rize. (Zde mimochodem našli Izraelci dočasný azyl i v jiných evropských basketbalových soutěžích.)

Irsko je známé svojí silnou propalestinskou a tedy protiizraelskou politikou, hraničící až s antisemitismem, a tato nenávistná rakovina prosákla i do sportu. (V tom smyslu se vyjádřila i izraelská basketbalistka Dor Saarová, načež toho Irky využily jako výmluvu svého chování, o němž píšu níže.) Irové mají obecný problém hrát s výběrem Izraele kvůli „válce v Gaze“ (aniž by byli s to rozlišit mezi příčinou a následkem, mezi agresorem a obráncem) a nejinak tomu bylo i v tomto případě. Několik hráček sice v Rize nenastoupilo, nicméně bojkotovat celý zápas si Irky jako tým netroufly, protože by je čekala tučná pokuta od organizace FIBA (až 100 tisíc eur) a zákaz účasti na příštích kvalifikačních turnajích EuroBasketu.

A tak se sice zápas uskutečnil, ale Irky si neodpustily hanebná a přitom dětinská nesportovní gesta: odmítly podat soupeřkám ruku a vyměnit si dárky a při hraní hymen se nepřipojily k Izraelkám stojícím ve středovém kruhu, jak je obvyklé, ale zůstaly stát u lavičky[1] . Svůj odpor vůči Izraeli musely dát stůj co stůj najevo, a tak to učinily alespoň tímto způsobem. Že to neodpovídá duchu fair play a principům sportovního chování, je vedlejší, pakliže jde o to Izrael co nejvíce dehonestovat.

Izraelská reprezentace věděla už před zápasem, že atmosféra v rižském Rimi Olympic Centru nebude ze strany soupeřek nejpřátelštější a jasné bylo tudíž jedno: jediná správná odpověď na irské provokace bude muset být dána na palubovce.

A to se podařilo. Po čtvrtinách 26:16, 25:16, 18:8 a 18:17 přehrály Izraelky irské soupeřky 87:57, tedy rozdílem třiceti bodů. Víc k tomu dodávat netřeba.

FOTBAL
Na Středním východě funguje regionální organizace Západoasijská fotbalová federace (WAFF). Zahrnuje 11 arabských států (Bahrajn, Irák, Jordánsko, Kuvajt, Libanon, Omán, Katar, Saúdskou Arábii, Sýrii, Emiráty a Jemen) a Palestinskou autonomii. Za zmínku stojí, že na mapě členů WAFF [2], kterou najdeme na webu federace, je Palestinská autonomie, označená jako Palestina, vyobrazena na celém území historické Palestiny, tedy i na teritoriu, na němž se nachází Stát Izrael. Jinými slovy, podle tohoto pojetí Izrael neexistuje, tudíž nemůže existovat ani jeho fotbalová asociace a tedy aktivita, kterou WAFF v posledních dnech vyvinula, je z tohoto hlediska nesmyslná. Když něco neexistuje, nelze to zakázat.

WAFF sídlí v jordánském hlavním městě Ammánu a v jejím čele stojí vysoce postavený Jordánec – princ Al Bin Al Hussain, nevlastní bratr vládce jordánské monarchie. Z jeho iniciativy vznikla výzva [3], kterou vedení WAFF adresovalo FIFA, UEFA a všem národním svazům, aby kvůli válce v Gaze byla celosvětově bojkotována Izraelská fotbalová asociace. Tedy aby byl Izrael vyloučen z mezinárodního fotbalového dění. Podle zvrácené arabské logiky by mělo být s Izraelem zacházeno stejně jako s Ruskem: Rusko vede agresi proti Ukrajině a Izrael proti Pásmu Gazy, Rusko už kvůli tomu sankcionováno je, totéž by měl svět uplatnit vůči vůči Izraeli. Takto uvažovat mohou Arabové pouze za předpokladu, že z oběti udělají útočníka a naopak – a přesně tak se zachovali. Není náhoda, že ve výzvě zcela chybí jakákoli zmínka o arabských zvěrstvech ze 7. října 2023 a stejně tak o gangsterském únosu a věznění izraelských (a také zahraničních) rukojmí.

Je vysoce nepravděpodobné, že by tato nestydatá a cynická výzva, jak ji označila izraelská strana, mohla být vyslyšena. Theodore Theodoridis, generální sekretář UEFA, jejímž členem je i Izraelská fotbalová asociace, ve čtvrtek 8. února řekl, že asociace nic takového jako vyloučení Izraele nemá v úmyslu, už proto ne, že situace kolem Ruska a situace kolem Izraele jsou zcela odlišné.

Byl to jen další pokus Arabů zaplevelit sport politikou - a přesně proti tomu se ohradila Izraelská fotbalová asociace a vyzvala FIFA, aby držela fotbal mimo politiku. Kdo sleduje evropskou kopanou dobře ví, že Izrael má teď jiné priority. Úspěšně projít březnovou baráží, aby se konečně, poprvé v historii, zúčastnil fotbalového Eura. V uskutečnění toho cíle má před sebou dvě překážky. Nejprve musí porazit Island a v případě úspěchu lepšího z dvojice Basna a Hercegovina – Ukrajina.

Tím je zapotřebí se zabývat, nikoli řešit nějaké arabské nenávistné fantasmagorie. Ostatně, a tím se vracím k myšlence uvedené výše, pokud žádný Izrael neexistuje, pak není koho bojkotovat či vylučovat, není-liž pravda? Už na tom vidíme, jak je uvažování činovníků ve WAFF krátkozraké a… (doplňte sami).



ODKAZY
[1]
https://www.dailytelegraph.com.au/sport/basketball/blowup-after-irish-basketball-team-refuses-to-shake-hands-of-israelis/news-story/d7dd98665924b32b683ad73a1abdaa53
[2]
https://the-waff.com/en/wp-content/uploads/sites/3/2023/04/WAFF-Region-Image2-edit.png
[3]
https://news.sky.com/story/israel-faces-calls-for-football-ban-from-nations-in-the-middle-east-but-urges-fifa-not-to-involve-politics-13066461#:~:text=The%20bid%20to%20banish%20Israel's,and%20the%20United%20Arab%20Emirates.
54
Sport / FOTBAL: LIGA NÁRODŮ UEFA 2024/2025
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 8. Února 2024, 20:33:45 »
V září 2022 vyhrál Izrael skupinu 2 Ligy B Ligy národů UEFA a kvalifikoval se do elitní Ligy A. Její los se konal v Paříži 8. února 2024.

Los přisoudil izraelské reprezentaci skupinu 2, v níž jsou dále týmy Itálie, Belgie a Francie. Zápasy začnou v září 2024. První dva ve skupině postoupí do čtvrtfinále, třetí bude hrát baráž o udržení v Lize A a poslední sestoupí do Ligy B.


Pokračování příště...
55
Sport / VODNÍ SPORTY: MS 2024
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 7. Února 2024, 19:24:50 »
Termín: 02-18/02/2024
Pořadatel: Dauhá, Katar


Sledujeme výsledky izraelských reprezentantů.

DÁLKOVÉ PLAVÁNÍ
Muži 10 km
Celkem hodnoceno: 77

Matan Roditi ... 1:48:31.7 h ... 10.místo
Ido Gal ... 1:52:08.7 ... 37. místo

Ženy10 km
Celkem hodnoceno: 67

Eva Fabianova ... 2:02:19.8 ... 32. místo
Eden Girloantová ... 2:03:56.7 ... 34.místo
---

SYNCHRONIZOVANÉ PLAVÁNÍ
Dvojice
Shelly Bobritská/Ariel Nasseeová
Technické sestavy
Kvalifikace ... 251.7183 b. ... 5. místo
Finále ... 251.2432 ... konečné 5. místo (ze 40)

Volné sestavy
Kvalifikace ... 226.7439 ... 9. místo
Finále ... 228.4708 ... konečné 9. místo (z 38)

Družstva
Blecherová/Bobritská/Dorfová/Gazalaová/Kuninová/Nahšonová/Nasseeová/Rubičková
Akrobatické sestavy
Kvalifikace ... 206.8200 ... 10. místo
Finále ... 188.5401 ... konečné 9. místo (z 19)

Technické sestavy
Kvalifikace ... 226.3484 ... 8.místo
Finále ... 237.6533 ... konečné 7. místo (ze 17)

Volné sestavy
Kvalifikace ... 282.3667 ... 7. místo
Finále ... 259.3188 ... konečné 8. místo (z 15)
---

PLAVÁNÍ
Izrael obeslal šampionát pouze třemi plavci, dvěma ženami a jedním mužem.

MUŽI
Denis Loktev
100 m volný způsob
Rozplavby   49,50 ... 32. místo (ze 108 hodnocených) - do semifinále nepostoupil

200 m volný způsob
Rozplavby ... 1:47,37 ... 16.místo (z 67) - poslední postupové do semifinále
Semifinále ... 1:47,11 ... 13. místo, zlepšení, ale do finále nepostoupil

ŽENY
Anastasia Gorbenková
200 m polohový závod
Rozplavby ... 2:12,76 min ... 8. místo (z 25)
Semifinále ... 2:10,15 ... 4. místo (!)
Finále ... 2:10,17 ... čtvrté místo - závodnice na bronzové pozici měla čas 2:09,01;


400 m polohový závod
Rozplavby ... 4:42,79 ... 5 místo (z 21) - postoupila do finále
Finále ... 18/02/2024-fantastický závěr plavecké části MS pro Izrael! Anastasia zvládla finále super skvěle, po většnu závodu byla v čele, v samotném závěru byla ale rychlejší Britka Colbertová. Anastasia doplavala v čase 4:37,36 min, což je nový izraelský rekord a hlavně - STŘÍBRNÁ MEDAILE: Izrael má vicemistryni světa v plavání!!! Je to historicky první medaile pro Izrael na plaveckém světovém šampionátu. Vynikající příslib před pařížskými OH.

Žel, po závodě jsme byli svědky další protiizraelské hanebnosti. Místní publikum, které se nemohlo smířit s úspěchem Gorbenkové, dalo hromadným pískotem a bušením najevo svůj nenávistný odpor, zcela proti duchu fair play, a to jak při krátkém rozhovoru s izraelskou reprezentantkou, tak při medailovém ceremoniálu. Opět se potvrdilo, že svěřit pořadatelství mezinárodní sportovní akce muslimské zemi vyžaduje něco víc než jen moderní a technicky dokonalá sportoviště.

200 m volný způsob
Rozplavby ... 2:00,25 ... 24 místo (z 50) - do semifinále nepostoupila

200 m znak
Rozplavby ... 2:11,78 ... 9. místo (z 32)
Semifinále ... 2:10,94 ... 9. místo - první nepostupové do finále, od něhož ji dělilo 27 setin sekundy!

Daria Golovatyová
100 m volný způsob
Rozplavby ... 55,71 ... 21. místo (z 84) - do semifinále nepostoupila

200 m volný způsob
Rozplavby ... 1:59,11 ... 14. místo (z 50) - postup do semifinále (na MS poprvé v kariéře, je jí 18)
Semifinále ... 1:59,36 ... 14. místo - do finále nepostoupila
Semifinálovému závodu (13/02/2024) předcházela jedna protiizrelská nehoráznost. Když plavkyně přicházely ke startovním místům, místní rozhlas je představil, anglicky a arabsky; uvedl jméno a stát, za který soutěží. V případě Golovatyové byla představena pouze v angličtině, místo verze v arabštině bylo slyšet pouze trapné ticho. Jak ubohé. Když už nepřátelé Izraele nemohou sportovcům židovského státu znemožnit z politických důvodů účast na mezinárodních sportovních akcích, které pořadají, což se v minulosti opakovaně dělo, škodí alespoň tímto podlým způsobem. Hanba jim.

400 m volný způsob
Rozplavby ... 4:14,42 ... 17. místo (z 34) - do finále nepostoupila


**
56
Sport / Davis Cup
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 4. Února 2024, 15:59:48 »
ČR - Izrael 4:0.
57
Sport / Izrael má opět mistryni světa ve windsurfingu!
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 4. Února 2024, 00:00:39 »
Jmenuje se Šaron Kantorová, je jí jednadvacet a na vlnách Atlantiku u břehů Kanárských ostrovů zažila triumf. Díky němu bude reprezentovat Izrael na pařížské olympiádě.

Na ostrově Lanzarote se konalo ve dnech 26. ledna až 3. února 2024 mistrovství světa ve třídě iQFoil, která nahradila třídu RS:X. Opět se potvrdilo, že windsurfing patří mezi sporty v Izraeli k nejúspěšnějším.

Ve čtvrtfinále bojovalo o postup do semifinále sedm závodnic, z toho dvě Izraelky - Šaron Kantorová a úřadující mistryně světa Šahar Tibiová. Postoupit mohly pouze dvě. Tibiová byla diskvalifikovaná, čímž přišla o možnost obhájit titul a také o letenku na OH. Do semifinále se probojovaly Kantorová a Nizozemka Wennekesová a doplnily tak dvojici vzešlou z předchozí fáze šampionátu, Španělku Lamadridovou a další Izraelku Katy Spyčakovou, úřadující vicemistryni světa. Na dvě nejlepší ze semifinále čekalo Velké finále o medaile, kde už měla zajištěnou účast Britka Wilsonová.

Semifinále potvrdilo skvělou formu izraelských děvčat, protože Kantorová i Spyčaková postoupily. V dramatické medailové fázi už šlo „jenom“ o to, jaké bude postavení na stupních vítězů. Dopadlo to následovně:

Zlato … Šaron Kantorová (Izrael) – nová mistryně světa
Stříbro … Emma Wilsonová (Velká Británie)
Bronz … Katy Spyčaková (Izrael)

Pořadí Izraelek na dalších místech:
8. Šahar Tibiová (mistryně světa z roku 2023)
13. Danilela Pelegová
14. Tamar Steinbergová
16. Maya Morrisová

Z českých surfařek byla nejlepší Kateřina Švíková na 30. místě (z 94 závodnic).

Izraelský mužský windsurfing skončil tentokrát bez medaile. Nejlepšího výkonu dosáhl Tom Reuveny (8. místo), na dalších pozicích se umístili Yoav Omer (27.), Yoav Cohen (37.) a Tomer Vardimon (38.). Z Čechů byl na nejlepším místě David Drda (77.), Karel Lavický skončil o deset příček pod ním (ze 188 účastníků).

**
58
válka 2023 / K uvalení amerických sankcí na čtyři izraelské osadníky
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 2. Února 2024, 12:12:26 »
Téměř by se chtělo prezidentu Bidenovi připomenout přísloví „the eagle does not catch flies“. Po našem „orel much nelapá“. Ale budiž. Ti lidé se provinili a Američané je sankcionují.

Prezident Biden podepsal 1. února 2024 tzv. Executive Order (výkonné nařízení) obsahující uvalení stanovených sankcí na osoby, které podkopávají mír, bezpečnost a stabilitu na Západním břehu. Obsáhlý dokument je na webu Bílého domu [1].

Kdo by podvědomě čekal, že se bude primárně týkat palestinských Arabů dlouhodobě zapojených do protiizraelského teroru, čekal by marně. Nařízení se netýká teroristů arabských, ale židovských. Konkrétní jména ovšem prezidentem podepsané nařízení neobsahuje, dodal je na svém webu State Department čili US ministerstvo zahraničí [2].

Jde o osoby, které jsou spojeny s židovským násilím spáchaným vůči Arabům žijícím na Západním břehu (v Judeji a Samaří), přičemž v jednom případě jde o iniciátora loňského pogromu ve městě Huwara a okolí v regionu Samaří, k němuž došlo 26. února. Během řádění židovských osadníků byl tehdy jeden Arab zastřelen a zapáleno na třicet domů a velké množství motorových vozidel. Desítky Arabů byly zraněny.

Jak si ale mnozí, kdo tamní situaci sledují vzpomenou, této násilné akci předcházel arabský teroristický útok proti dvěma Izraelcům, kteří Huwarou pouze projížděli. Bratři Yanivovi, Hilel a Yagel, byli místním Arabem v autě chladnokrevně zastřeleni; terorista použil útočnou pušku M16.

Útok proti Huwaře a okolí se tudíž nezrodil „ve vzduchoprázdnu“ (což je oblíbený termín šéfa OSN Guterrese), ale byl vyprovokován terorem protistrany. To nesmí být přehlédnuto, přestože samotný pogrom způsobený židovskými teroristy nelze v žádném případě schvalovat.

Zde je stručná vizitka oněch čtyř sankcionovaných Izraelců (podle Američanů).

David Chai Chasdai – inicioval a vedl řádění v Huwaře, které zahrnovalo hrůzné činy již zmíněné. Tedy žhářství vůči budovám a automobilům a jiné ničení majetku, fyzické útoky na civilisty, které měly za následek smrt místního obyvatele a velké množství zraněných.

Einan Tanjil – podílel se na napadení arabských farmářů a izraelských aktivistů*/ tím, že na ně útočil kameny a tyčemi, což mělo za následek řadu zranění vyžadujících lékařské ošetření.

Šalom Zicherman – podle videozáznamů napadal v Judeji a Samaří izraelské aktivisty a jejich vozidla, na silnici je blokoval, pokoušel se rozbít okna projíždějících aut a nejméně dva aktivisty zahnal do slepé uličky a oba zranil.

Yinon Levi vedl skupinu osadníků, kteří se zapojili do akcí vytvářejících na Západním břehu atmosféru strachu. Pravidelně organizoval skupiny pocházející z tzv. předsunuté základny (typ osady) známé jako Farma Meitarim. Členové těchto skupin napadali palestinské a beduínské civilisty, vyhrožovali jim násilím, pokud neopustí své domovy, zapalovali jejich pole a ničili jejich majetek. Levi a další osadníci z Farmy Meitarim opakovaně napadli několik komunit**/ na Západním břehu Jordánu.

*/ Zřejmě jde o tzv. mírové propalestinské aktivisty.
**/ Není jasné, o jaké komunity jde, patrně arabské.

Jak tyto kroky Bílého domu a State Departmentu hodnotit? Jsem dalek toho, aby je kritizoval. Už proto, že s násilím židovských osadníků v Judeji a Samaří bytostně nesouhlasím. Jednak z principu, na arabský teror nelze reagovat terorem židovským, jednak proto, že kompetentní pro udržování bezpečnosti a pořádku v oblasti je jak z hlediska samotné logiky, tak i v souladu s Dohodami z Oslo izraelská armáda a další izraelské bezpečnostní složky. Brát spravedlnosti do vlastních rukou v právním státě nelze, byť by se jednalo o reakci na předchozí teror, který tuto lavinu násilí spustil.

Současně jen třeba říci, že židovské násilí (opakuji: je nepřijatelné) představuje pouze nepatrný zlomek teroru arabského. Z pohledu izraelské společnosti mají násilné aktivity osadníků charakter excesů, zatímco na opačné straně je teror nedílnou součástí fungování palestinskoarabské společnosti. Fatah vládnoucí na Západním břehu je bývalá teroristická organizace, která se ale z tohoto prokletí zcela nevymanila (finanční odměny teroristům a jejich rodinám, zabijáci rovná se mučedníci apod.). Hamas vládnoucí v Pásmu Gazy pak je mezinárodně uznanou teroristickou organizací se vším všudy. Loni 7. října jeho lidé celému světu ukázali, že je srovnatelný s Islámským státem.

Má-li americká administrativa za to, a prezident Biden to ve svém výkonném nařízení tak formuluje, že „situace na Západním břehu Jordánu – zejména vysoká míra násilí extremistických osadníků, nucené vysídlování lidí a vesnic a ničení majetku – dosáhla neúnosné úrovně a představuje vážnou hrozbu pro mír, bezpečnost a stabilitu Západního břehu Jordánu a Gazy, Izraele a širšího regionu Středního východu“, přičemž takovéto násilné akce „představují neobvyklou a mimořádnou hrozbu pro národní bezpečnost a zahraniční politiku Spojených států“, pak nezbývá než doufat, že sankční seznam neskončí u těchto čtyř židovských extremistů, ale bude co nejdříve rozšířen o jména z opačného tábora. Například vedení Palestinské samosprávy v čele s Mahmúdem Abbásem představuje svými finančními odměnami určenými teroristům a jejich rodinám pro „mír, bezpečnost a stabilitu Západního břehu Jordánu a Gazy, Izraele a širšího regionu Středního východu“ právě takovou hrozbu jako násilné akce židovských extremistů. Nemluvě o hnízdech vražedných teroristických komand zejména v Džanínu a jinde na Západním břehu pod správou autonomie. Zatímco židovští násilníci jsou izraelským politickým establishmentem s výjimkou krajní pravice široce a jednoznačně odsuzováni, Mahmúd Abbás je Američany vnímán jako jediný ctihodný partner na palestinskoarabské straně pro jednání o mírovém narovnání. I tak je možné vnímat nejnovější Bidenův „Executive Order“ zaměřený na osadnické násilníky na Západním břehu. Jakkoli je chování židovských extremistů, chcete-li teroristů, absolutně nepřijatelné, odsouzeníhodné a zasluhující trest, rozhodně nepředstavuje jedinou vážnou hrozbu pro mír, bezpečnost a stabilitu v oblasti. To Američané samozřejmě velice dobře vědí. Teď jde jen o to, abychom to viděli i v jejich praktické politice.



ODKAZY
[1]
https://www.whitehouse.gov/briefing-room/presidential-actions/2024/02/01/executive-order-on-imposing-certain-sanctions-on-persons-undermining-peace-security-and-stability-in-the-west-bank/
[2]
https://www.state.gov/announcement-of-further-measures-to-promote-peace-security-and-stability-in-the-west-bank/

59
válka 2023 / Ke konferenci o obnovení židovských osad v Gaze
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 1. Února 2024, 20:33:14 »
Poslední lednovou neděli se ve zcela zaplněném jeruzalémském Mezinárodním kongresovém centru konala konference, která je nejen v Izraeli považována za značně kontroverzní.

Pořádána byla pod názvem „Settlements Bring Security“ (Osady přinášejí bezpečnost), z čehož je zřejmé, kdo byli její účastníci. Podporovatelé návratu Židů do Pásma Gazy, na prvním místě z nábožensko-sionistického tábora, ale i někteří politici vládnoucí strany Likud [1]. Pozvání přijali nejen ministři krajně pravicových stran Židovská síla a Náboženští sionisté, ale také jeden člen kabinetu za ultraortodoxní Sjednocený judaismus Tóry a pět ministrů Likudu. Spolu s nimi podpořilo židovské znovuosídlení Pásma Gazy patnáct koaličních poslanců Knesetu.

Tato část izraelského politického spektra považuje stažení z Pásma Gazy z roku 2005, které zahrnovalo nejen odchod vojenských jednotek, ale také více než osmi tisíc Izraelců a likvidaci 21 osad (sedmnáct v rámci uceleného bloku Guš Katif a čtyři zbudované mimo tento blok), za politickou chybu, která musí být po vítězství v současné válce proti terorismu odčiněna. Samozřejmě formou návratu izraelských Židů do Pásma a opětným vybudováním nových osad.

Kromě toho se na konferenci objevily hlasy, a to z úst ministra komunikací Karhiho (Likud), že stávající obyvatelstvo Pásma by měla izraelská strana přimět k dobrovolnému odchodu a v podstatě naznačil, pakliže to nepůjde po dobrém, přijde na řadu nátlak. Něco takového je přirozeně zcela nepřijatelné. Nejextrémnější postoj vyjádřila šéfka osadnického hnutí „Nachala“ Daniela Weissová: „Pouze lid Izraele osídlí celé Pásmo Gazy a bude vládnout celému Pásmu Gazy.“

To vše ale není nic víc než pouhé velké a upřímné přání lidí z nábožensko-sionistického sektoru, které lze svým způsobem chápat, ale nikoli s ním souhlasit. S reálnou politikou nemá nic společného. Jedním dechem je nutné férově uvést, že premiér Netanjahu se konference nezúčastnil a vyjádřil se jasně. Návrhy na židovské znovuosídlení Pásma Gazy nejsou součástí vládní politiky Izraele. Ministři a zákonodárci sice mohou svobodně vyjadřovat své názory, ale o politice Izraele v této věci má kompetenci vydávat závazná nařízení bezpečnostní kabinet a ten o ničem takovém nerozhodl. Premiér dodal, že na jeho nesouhlasu s obnovením židovských osad v Pásmu Gazy se nic nezměnilo.

Za zmínku stojí postoj ministra financí Bezalela Smotriče z krajně pravicové Nábožensko-sionistické strany. Na konferenci sice podepsal dokument „Dohoda o vítězství a obnově osídlení“, ale ve čtvrtek 1. února v armádním rozhlase realisticky přiznal, že „cílem války není posílit osady, ale přivést domů rukojmí a zničit Hamás“[2]. Zřejmě pochopil, patrně i pod vlivem veřejného mínění, že izraelské priority spočívají v něčem jiném než ve fantazírování o obnovení komunit v Pásmu Gazy.

Dění na konferenci podrobili kritice jak představitelé opozice, včetně té, která se dočasně na dobu války připojila k vládě (strana Národní jednota), tak i někteří politici vládních stran. Server The Times of Israel [3] uvádí ministra válečného kabinetu Bennyho Gantze ze strany Národní unie
a bývalého náčelníka generálního štábu armády, Gadiho Eizenkota, který slouží ve válečném kabinetu jako pozorovatel a je rovněž členem Národní unie a bývalým náčelníkem generálního štábu.

Benny Gantz v prohlášení uvedl, že konference „poškozuje izraelskou společnost v době války, poškozuje naši mezinárodní legitimitu a úsilí o vytvoření rámce pro návrat našich rukojmí“. Gadi Eizenkot to vidí takto: „Zatímco vojáci bojují bok po boku ve válce, která nemá obdoby, a zatímco my navzdory neshodám hledáme to, co nás spojuje, jiní si nacházejí čas na událost, která rozděluje izraelskou společnost a zvyšuje nedůvěru ve vládu.“ Podobně na akci nahlíží i Jair Lapid, šéf opozice a vůdce strany Ješ Atid. Varoval, že konference by mohla poškodit postavení Izraele na mezinárodní úrovni a ohrozit šance rukojmí ze 7. října, která stále drží v Pásmu Gazy teroristická skupina Hamas. Předseda opoziční pravicové strany Jisrael Beiteinu Avigdor Liberman hodnotí konferenci jako „halucinační“ a šéfka opozičních labouristů Merav Michaeliová sáhla k ještě ostřejším slovům: Účastníci konference „plivou do tváře občanům Izraele a plivou do tváře Spojeným státům“.

Z vládních ministrů jsou jmenováni dva, šéf resortu školství Joav Kisch (Likud), podle kterého uspořádání konference byla chyba, a ministr práce a sociálních věcí Jaakov Margi z ultraortodoxní strany Šas. Vyzval k větší zdrženlivosti v této mimořádně citlivé době.

Uvádím tyto oponentní postoje z vysokých míst izraelské politiky především proto, že palestinští propagandisté a jejich podporovatelé bezpochyby nafouknou tuto akci izraelské pravice do obludných rozměrů a začnou hlásat do světa bludy, že Izrael vede ničivou válku v Pásmu Gazy proto, aby ji pak mohl zabrat a opanovat. Proto je třeba říci hned a hlasitě: Znovuobnovení židovských komunit v Pásmu Gazy není součástí oficiální politiky Státu Izrael.

A co na to izraelská veřejnost? Televize Channel 12 uspořádala 30. ledna výzkum veřejného mínění [4], v němž na otázku, zda souhlasí se znovuzřízením židovských osad v Pásmu Gazy odpovědělo 51 procent záporně, zatímco pro bylo 38 procent respondentů. Ostatní se nevyjádřili. Většina, byť těsně nadpoloviční, tedy s touto myšlenkou srozuměna není.

Mohu-li přidat svůj soukromý názor, tak v širším kontextu uvedu, že v roce 2005 jsem podpořil stažení z Pásma Gazy, a to takříkajíc jednou provždy. Nikdy jsem to nepovažoval za chybu, ale tento akt politické odvahy Ariela Šarona jsem chápal jako ukázku izraelské velkorysosti, dobré vůle a schopnosti přijímat kompromisy a jako jednoznačně vstřícný krok. To co následovalo po této (nikoli poprvé) podané ruce k míru ze strany Izraele odhalilo skutečnou tvář reprezentace palestinských Arabů. Nemyslím si, že cílem po porážce Hamasu by měly být nové osady v Pásmu, ale garance toho, že Pásmo nebude už nikdy představovat pro Izrael bezpečnostní hrozbu. Byla-li válka v Libanonu v roce 1982, která skončila odsunem Arafata a jeho teroristických formací z této země do Tuniska a jiných států, vedená pod praporem „Mír pro Galileu“, pak nynější válce lze přiřadit heslo „Mír pro jih Izraele“.

Představy, že by snad bylo možné byť jenom uvažovat o něčem jako dobrovolném přestěhování Gazanů jinam jsou iluzorní a zcela mimo realitu. Miliony Arabů žijících na teritoriu bývalého britského mandátu Palestina jsou faktem, s nímž je třeba při hledání jakéhokoli řešení tamního konfliktu samozřejmě kalkulovat, což nutně neznamená, že by měli mít samostatný stát (ale to je jiné téma). Arabů v Palestině se prostě zbavit nelze, stejně jako Židů, což by si zase přáli extrémně smýšlející muslimové. Oba národy budou muset tak či onak koexistovat, což se neobejde bez někdy bolestných kompromisů. Jinou alternativu tento problém nemá.



ODKAZY
[1]
https://www.timesofisrael.com/12-ministers-call-to-resettle-gaza-encourage-gazans-to-leave-at-jubilant-conference/
[2]
https://www.timesofisrael.com/far-right-minister-smotrich-settlements-in-gaza-not-among-goals-of-war/
[3]
https://www.timesofisrael.com/eisenkot-pans-coalition-colleagues-for-attending-event-championing-gaza-resettlement/
[4]
https://www.timesofisrael.com/almost-4-in-10-israelis-back-a-revival-of-jewish-settlements-in-gaza-poll-finds/
60
válka 2023 / Jak si počíná Izrael v současné válce?
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 31. Ledna 2024, 21:15:45 »
Provádí izraelská armáda (IDF) v Pásmu Gazy genocidu? Anebo dělá maximum, co je ve válce možné, aby na nepřátelské civilisty brala ohledy? A lze vůbec válčit jinak?

K tomuto tématu se vyjádřil odborník na slovo vzatý, major US Army ve výslužbě John Spencer, vojenský analytik působící na americké akademii West Point, kde v Institutu moderní války vede sekci zaměřenou na studia válčení v městské zástavbě. Je považován za předního světového experta na tento druh boje (urban warfare).

Jeho názor na to, jak si Izrael v Pásmu Gazy vede si tedy zaslouží pozornost všech, koho tato otázka zajímá a jsou otevřeni objektivnímu a pravdivému hodnocení (což znamená, že nejsou stiženi jednostrannou ideologickou slepotou a propagandistickou předpojatostí).

John Spencer se k této záležitosti vyjádřil v sérii postů v monotematickém vláknu na svém účtu na síti X [1]. Zveřejněny byly 30. ledna 2024. Nabízím výtah toho nejpodstatnějšího.

Izraeli je kritizován za to, že ve válce málo přesně naváděnou munici (PGM) oproti jejímu opaku, non-PGM, neřízeným střelám. Autor v první řadě vyvrací mýtus, že armáda musí ve válce použít více PGM než non-PGM. I v kategorii non-PGM existují takové druhy munice, které svým charakterem a způsobem použiti snižují ztráty v civilním sektoru.

Během První války v Zálivu použili Američané během 43 dnů na 250 tisíc bomb a raket, přičemž definici PGM odpovídal jen zlomek z tohoto počtu. Dotkl se také výhrady, že IDF používá munici se zbytečně nadměrným destrukčním účinkem vzhledem k zaměřenému cíli a odhadu vedlejších škod. Tvrzení, že 500librová bomba by dosáhla stejného efektu jako použitá bomba 2000librová postrádá relevanci, pakliže není současně uvedeno, že cílem je likvidace podzemních tunelů.

Dalším faktorem války je varování poskytované obyvatelstvu a s tím související evakuace města před zahájením kombinované vzdušné a pozemní operace. John Spencer zdůrazňuje, že použití této taktiky nabízí nepřátelům vojenskou výhodu, ale je to jeden z nejlepších způsobů, jak zabránit civilním obětem. Jako účastník války v Iráku uvádí, že USA to při invazi v roce 2003 ani při následném útoku na Baghdád neudělaly, stejně jako v První bitvě o Fallúdžu v roce 2004, ale aplikovaly varování pro civilisty v Druhé bitvě o Fallúdžu o půl roku později.

Naproti tomu Izrael v nynější válce dosud poskytoval během dnů a týdnů sérii varování adresovaných civilistům v Pásmu Gazy, a to několika způsoby. Bylo shozeno 1,524 mil letáků s upozorněním na blížící se operaci IDF a výzvami k odchodu, z Izraele bylo uskutečněno 19,734 tis telefonních hovorů, odesláno 4,366 mil SMS a 5,998 mil automatických hlasových výzev k evakuaci s instrukcemi, aby obyvatelé bojovou oblast opustili za použití předem stanovených koridorů. „V historii městského válčení žádná armáda nikdy nic takového neudělala,“ poznamenal John Spencer. (Přesto se Mezinárodní soudní dvůr v Haagu nestydí zabývat nesmyslným obviněním podaným Jihoafrickou republikou, že Izrael páchá v Pásmu Gazy genocidu – LS.)

Autor uzavírá. „Žádná armáda v moderní historii nečelila 30 tis obráncům usazeným ve více než sedmi městech, kteří používají lidské štíty a stovky mil podzemních tunelů záměrně vybudovaným pod civilními místy, přičemž zadržovali stovky rukojmí a vypálili přes 12 tis raket na civilní oblasti útočící armády.“ A konstatuje, že Izrael zavedl víc opatření, aby zabránil civilním obětem, než kterákoli jiná armáda v historii válečných konfliktů. Kritici tvrdí, že Izrael mohl počkat delší čas, použít jinou munici nebo dokonce nevést válku vůbec, ale vůbec neberou do úvahy kontext – otázku rukojmí, raketovou agresi, faktor tunelů, existenci hrozby ze strany Hamasu atp. -, stejně jako nejsou ochotni uznat, co všechno Izrael udělal, aby zabránil civilním obětem.

Za sebe dodám. Je to stejné, jako kdyby salónní hodnotitelé druhé světové války zcela odsunuli do pozadí kolosální a výlučnou vinu nacistického Německa na jejím rozpoutání, jednostranně se zaměřili pouze na akce armády Spojenců a obvinili je z páchání genocidy německého civilního obyvatelstva. Takové počínání by nebylo možné hodnotit jinak než jako vyjádření podpory Hitlerovi a jeho bestiálnímu režimu. A jako nehorázné zkreslení skutečnosti. Ve vztahu k Pásmu Gazy to není jiné. Soustavné obviňovaní Izraele, že nevede válku podle představ hodnotitelů znamená vyjádření podpory Hamasu, byť by bylo i neúmyslné. Jedno i druhé je odporná hanebnost.



ODKAZY
O Johnu Spencerovi
https://www.johnspenceronline.com/bio

[1]
https://twitter.com/SpencerGuard/status/1752181728016277765
Stran: 1 ... 4 5 [6] 7 8 ... 10