fórum komunity Eretz
Všeobecná kategorie => Sport => Téma založeno: mrstejskal kdy 19. Května 2010, 09:41:01
-
Jestliže Katana trápila záda, v případě Nira Davidoviče jsou důvodem odchodu problémy s kolenními vazy.
Není to tak dlouho, co jsme v samostatném článku informovali o tom, že se Janiv Katan, kapitán Maccabi Haifa, rozhodl odejít z výběru izraelské fotbalové reprezentace. Důvodem byla právě ta záda. V pondělí 17. 5. 2010 oznámil podobné rozhodnutí i brankář haifského Maccabi Nir Davidovič.
Především ze zdravotních důvodů přišel čas říci sbohem a děkuji, citoval server Jpost.com gólmana, který musel v reprezentaci uvolnit místo Duduovi Aouatemu (tým RCM Mallorca), a v poslední době byl nasazován pouze na přátelské zápasy.
"Bylo mi ctí sloužit izraelské reprezentaci 12 let. Teď se ze mě stane její fanoušek." (Vítej na palubě, chtělo by se říci.)
Davidovič se tak stal prvním fotbalistou, kterého musel nový trenér reprezentace vyškrtnout ze sestavy pro přátelské zápasy v Jižní Americe, jež se hrají 26. 5. (Uruguay) a 30. 5. (Chile).
OHLÉDNUTÍ ...
Sotva o někom platí známé pořekadlo o jablku, jež nepadne daleko od stromu víc než o Niru Davidovičovi. Jeho otec Benjamin, jeden z těch nemnoha, kdo měli to zázračné štěstí a přežili holocaust, se stal po návratu do Erec Jisreal také branařem - a také v klubu Maccabi Haifa, kde odchytal 23 zápasů.
Nir se narodil v Haifě (*1976) a tomuto městu zůstává věrný. V klubu Maccabi začal v roce 1986 jako junior a v polovině 90. let přešel mezi seniory. S týmem získal celkem 6 mistrovských titulů a dvakrát vyhrál Pohár státu. Hvězdnou sezonou pro něl byl ročník 2003/2004, kdy kromě zisku mistrovského titulu byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem ligy. Jak již bylo zmíněno, zranění mu nejednou, někdy i na delší čas, znemožňovalo pomáhat týmu tam, kde bylo jeho přirozené místo: mezi tyčemi.
Reprezentoval od roku 1995. Nejprve dva roky ve výběru jednadvacítky, od devadesátého osmého v národním týmu.
V sezoně 2003/2004 zazářil v Poháru UEFA, když v prvním zápase druhého kola vychytal nulu ve Valencii, která v tom roce soutěž vyhrála. Za to si od španělských novinářů vysloužil přezdívku Chobotnice. (Euforie ovšem netrvala dlouho, protože po nadějné remíze 0:0 převálcovala tehdy Valencie Haifu v odvetném zápase 4:0 a tím iluze o postupu drsným způsobem pohřbila.)