1
Sport / Fotbal: Evropské klubové soutěže
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 25. Července 2024, 23:31:11 »První kola bez výhry.
Poslední příspěvky
2
Sport / OH 2024
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 25. Července 2024, 21:37:48 »Aktualizace 25/07/2024.
3
Sport / LETNÍ OH: PAŘÍŽ 2024
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 24. Července 2024, 21:44:21 »Termín: 24/07/2024 (oficiální zahájení 26/07/2024) - 11/082024
Hlavní dějiště: Paříž (Francie)
ÚČAST IZRAELE
88 reprezentantů, z toho 54mužů a 3 žen. Soutěžit budou v 16 sportech a v 66 disdciplínách.
Vlajkonoši: Andrea Murezová (plavkyně), Peter Paltčik(judista)
Nehorázným průvodním jevem této olympiády jsou nejrůznější varianty provokací, nenávistných urážek a hrozeb adresované izraelským reprezentantům, počínaje sdělením "nejste v Paříži vítáni" až po vyhrožováním smrtí ("přijedete na vlastní pohřeb"). Zakázat Izraeli účast se pokusily režimy Íránu a Palestinskoarabské autonomie. Není ani vyloučeno, že se Írán pokusí prostřednictvím svých proxy spojenců o teroristický atak na Izraelce. Také z tohoto důvodu panují na hrách mimořádná bezpečnostní opatření. Nepřátelé Izraele nedokáží soutěžit v duchu fair play a všemožně se budou snažit Izraeli škodit, byť to bude zcela v rozporu s olympijskými principy.
*
VÝSLEDLKY IZRAELE
Fotbalový turnaj mužů
Izrael byl nalosován do základní skupiny D, zníž postupují dva nejlepší do čtvrtfinále. Soupeři: Mali, Paraguay, Japonsko.
Zápas 1
24/07/2024
Mali - Izrael ... 1:1
Pozn.: Jak se dalo předpokládat, zápas provázely ze strany fanoušků protiizraelské provokace. Na tribuně byla vidět vlajkaPalestinskoarabské autonomie, během izraelské hymny se ozval pískot a hlasité projevy nesouhlasu, při hře někteří diváci, kteří si pletou sport s politickou demonstrací, pískali, když Izraelci měli v držení míč. Uvidíme, co nás bude čekat příště.
Zápas 2
27/07/2024
Izrael - Paraguay ...
Zápas 3
30/07/2024
Izrael - Japonsko ...
----------
Lukostřelba
Jednotlivkyně
Kvalifikace
Mikhaella Mošeová (Izrael) ... 660 bodů ... 18. místo (z 64 - všichni postupují do vyřazovací fáze)
Vyřazovací fáze
1. kolo
M. Mošeová vs Amaistroaieová (Rumunsko) ...
Jednotlivci
Kvalifikace
Roy Dror (Izrael) ... 655 bodů ... 42. místo (z 64 - všichni postupují do vyřazovací fáze)
Vyřazovacíé fáze
1. kolo
Wijler (Nizozemí) - R. Dror ...
Pokračování příště...
Hlavní dějiště: Paříž (Francie)
ÚČAST IZRAELE
88 reprezentantů, z toho 54mužů a 3 žen. Soutěžit budou v 16 sportech a v 66 disdciplínách.
Vlajkonoši: Andrea Murezová (plavkyně), Peter Paltčik(judista)
Nehorázným průvodním jevem této olympiády jsou nejrůznější varianty provokací, nenávistných urážek a hrozeb adresované izraelským reprezentantům, počínaje sdělením "nejste v Paříži vítáni" až po vyhrožováním smrtí ("přijedete na vlastní pohřeb"). Zakázat Izraeli účast se pokusily režimy Íránu a Palestinskoarabské autonomie. Není ani vyloučeno, že se Írán pokusí prostřednictvím svých proxy spojenců o teroristický atak na Izraelce. Také z tohoto důvodu panují na hrách mimořádná bezpečnostní opatření. Nepřátelé Izraele nedokáží soutěžit v duchu fair play a všemožně se budou snažit Izraeli škodit, byť to bude zcela v rozporu s olympijskými principy.
*
VÝSLEDLKY IZRAELE
Fotbalový turnaj mužů
Izrael byl nalosován do základní skupiny D, zníž postupují dva nejlepší do čtvrtfinále. Soupeři: Mali, Paraguay, Japonsko.
Zápas 1
24/07/2024
Mali - Izrael ... 1:1
Pozn.: Jak se dalo předpokládat, zápas provázely ze strany fanoušků protiizraelské provokace. Na tribuně byla vidět vlajkaPalestinskoarabské autonomie, během izraelské hymny se ozval pískot a hlasité projevy nesouhlasu, při hře někteří diváci, kteří si pletou sport s politickou demonstrací, pískali, když Izraelci měli v držení míč. Uvidíme, co nás bude čekat příště.
Zápas 2
27/07/2024
Izrael - Paraguay ...
Zápas 3
30/07/2024
Izrael - Japonsko ...
----------
Lukostřelba
Jednotlivkyně
Kvalifikace
Mikhaella Mošeová (Izrael) ... 660 bodů ... 18. místo (z 64 - všichni postupují do vyřazovací fáze)
Vyřazovací fáze
1. kolo
M. Mošeová vs Amaistroaieová (Rumunsko) ...
Jednotlivci
Kvalifikace
Roy Dror (Izrael) ... 655 bodů ... 42. místo (z 64 - všichni postupují do vyřazovací fáze)
Vyřazovacíé fáze
1. kolo
Wijler (Nizozemí) - R. Dror ...
Pokračování příště...
4
válka 2023 / K protiizraelskému stanovisku Mezinárodního soudního dvora
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 22. Července 2024, 21:15:10 »Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) v Haagu odpověděl na rezoluci VS OSN z roku 2022. Vydal právně nezávazné, nicméně doporučující stanovisko týkající se izraelské přítomnosti na části Země izraelské.
Jmenovitě v historických regionech Judea a Samaří, ve východním Jeruzalémě a v Pásmu Gazy. Výsledek překvapil asi málokoho. ICJ většinově (nikoli jednomyslně – viz níže) došel k závěru, že izraelská přítomnost, nesmyslně nazývaná okupací, porušuje mezinárodní právo, a proto by měla co nejdříve skončit.
Málokterý národ na světě se může pochlubit tím, že mu bylo nejvyšší soudní instancí mezinárodního společenství upřeno právo žít v jeho historické pravlasti. Této „výsady“ se 19. 7. 2024 dostalo Židům. Na základě čeho tak ICJ rozhodl? Na základě částečně falešné a tedy ne zcela pravdivé interpretace dějinného vývoje, jak si dále ukážeme.
Kromě toho ICJ většinově prokázal, že nechápe (a) smysl mírových dohod z Oslo, (b) realitu arabsko-izraelského konfliktu. K bodu „b“. Co by následovalo, kdyby Judeu, Samaří a východní Jeruzalém (Pásmo Gazy nechme stranou) Izrael opustil, vyklidil všechny židovské komunity a stáhl se za „zelenou linii“ z let 1949-1967? Na zmíněném teritoriu by vznikl arabský stát Palestina. Vytvořila by se obdobná, ale větší a nesrovnatelně nebezpečnější kopie situace v Pásmu Gazy, potažmo v celé arabské autonomii, k níž došlo po jednostranném izraelském stažení v roce 2005 a na kterou svět, včetně OSN, jen nevěřícně zíral. Nejprve celoautonomní volby, v nichž s převahou vyhrál Hamas, pak vnitropoalestinskoarabská občanská válka, vznik dodnes trvajícího dvojvládí a především – v Pásmu Gazy byla ustavena agresivní teroristická entita, od té doby permanentně ohrožující Izrael, což vyvrcholilo loni 7. října bezprecedentním masakrem dvanácti set nevinných lidí v jižním Izraeli a přibližně 250 gangstersky unesených, malé děti nevyjímaje. Dnes by stažení požadované ICJ mělo nesrovnatelně horší následky: Izrael by ztratil to, o čem hovoří rezoluce Rady bezpečnosti OSN 242/1967, totiž právo na život jeho obyvatel uvnitř bezpečných a uznávaných hranic. Jelikož by se ve státu Palestina dostaly k moci síly, které usilují o likvidaci židovského státu, stažení dle „receptu“ ICJ by mír rozhodně nepřineslo. Naopak: je to otevřený návod k další válce. To ICJ chce?
Lze namítnou, proč si výše uvedené myslím. Vycházím ze tří průzkumů volebních preferencí palestinských Arabů, který po 7. říjnu 2023 provedla jejich vlastní výzkumná instituce – Palestinian Center for Policy and Survey Research (PCPSR)
Výsledky šetření PCPSR
22. 11 až 2. 12. 2023 … Hamas by volilo 69 % respondentů, Fatah 26%, zbytek ostatní
5. až 10. 3. 2024 … Hamas 60%, Fatah 28 %, zbytek ostatní
26. 5. až 1. 6. 2024 … Hamas 60 %, Fatah 32%
Pokud by se Hamas příštích voleb do nového palestinského parlamentu zúčastnil, s přehledem by je vyhrál. Stejně jako v roce 2006. Co následovalo, máme v živé paměti.
ZAMLŽENÁ HISTORIE
Součástí stanoviska ICJ je pasáž „General Context“, historický přehled, z něhož soudci při svém rozhodováni vycházeli. Od tak významné světové instituce máme právo očekávat, že předloží dokonalou, objektivní, precizní a pravdivou prezentaci. Tomu ale zůstal ICJ hodně dlužen. „General Context“ sestává z bodů 51 až 71; já se dotknu těch největších „nepřesností“.
V bodu 52, který pojednává o rozhodnutí VS OSN z roku 1947 Palestinu rozdělit, čteme: „Zatímco židovské obyvatelstvo plán na rozdělení přijalo, arabským obyvatelstvem Palestiny a arabskými státy byl tento plán odmítnut, mimo jiné s tvrzením, že je nevyvážený.“ To je ovšem nepřijatelný eufemismus. Primárním důvodem, proč Arabové plán odmítli, nebyla jeho „nevyváženost“, ale zásadní odpor Arabů k právu Židů vytvořit v Palestině vlastní stát, přičemž nepokrytě deklarovali svůj záměr zabránit vytvoření židovského státu všemi prostředky. Jak připomíná izraelské ministerstvo zahraničí na svém webu, odmítnutí rezoluce o rozdělení Palestiny arabskými obyvateli mandátního území ukázalo, že nemají zájem o založení vlastního státu v Palestině, pokud by to také znamenalo existenci existenci státu židovského. Tento odpor k uznání práva židovského státu na existenci je dodnes jádrem tamního konfliktu.
Jiné „úsporné“ vyjádření nacházíme v bodu 53. Dozvídáme se, že 14. května 1948 vyhlásil Izrael s odkazem na rezoluci VS OSN o rozdělení svou nezávislost a „poté vypukl ozbrojený konflikt mezi Izraelem a řadou arabských států a plán na rozdělení nebyl realizován“. Ano, plán na rozdělení nebyl realizován, a to jednoznačně vinou Arabů, ovšem informace, že „vypukl ozbrojený konflikt“ si zaslouží zpřesnění: Arabové se dopustili vůči Izraeli agrese s cílem ho zlikvidovat – a další vývoj včetně územních zisků a ztrát a budoucích hranic závisel toliko na výsledku jimi vyvolané války. Formulace ICJ, že „vypukl konflikt“ jde na ruku agresorovi a je nanejvýš nefér. On právě tak 1. září 1939 „vypukl konflikt mezi Polskem a Německem“; takový způsob prezentace nic nevypovídá o tom, kdo je útočník a kdo oběť. Těžko se zbavit dojmu, že právě o to ICJ jde.
Jmenovitě v historických regionech Judea a Samaří, ve východním Jeruzalémě a v Pásmu Gazy. Výsledek překvapil asi málokoho. ICJ většinově (nikoli jednomyslně – viz níže) došel k závěru, že izraelská přítomnost, nesmyslně nazývaná okupací, porušuje mezinárodní právo, a proto by měla co nejdříve skončit.
Než budu pokračovat, vyjádřím svůj údiv nad tím, že v historickém přehledu ICJ zcela pominul klíčovou záležitost, totiž jak se stalo, že Transjordánsko, země na východ od řeky Jordánu, získalo teritorium Judeje a Samaří, stejně jako východní Jeruzalém, přičemž tato palestinská území anektovalo, přejmenovalo na Západní břeh a samo přijalo nový název Jordánsko.
Další záměrně neúplná interpretace je obsažena v bodu 56. Čteme: „V roce 1964 byla vytvořena Organizace pro osvobození Palestiny (PLO), aby zastupovala palestinský lid.“ To zní vskutku vznešeně, skutečnost je ale poněkud jiná. Jak se praví v Palestinské národní chartě roku 1964,
PLO vznikla primárně proto, aby "osvobodila" Palestinu (tj. zničila Izrael), neboť rozdělení Palestiny (britského mandátu) a ustavení Izraele bylo podle jejího textu nezákonné (čl. 17), a to z toho důvodu, že Palestina v hranicích britského mandátu je nedělitelná regionální jednotka (čl. 2) a že jde o arabskou vlast spojenou silnými národními vazbami s ostatními arabskými zeměmi, které společně tvoří velkou arabskou domovinu (čl. 1). ICJ záměrně přehlédl, že PLO vznikla nikoli proto, aby „osvobodila“ Západní břeh a východní Jeruzalém z područí Jordánska či Pásmo Gazy z područí Egypta; její boj byl zaměřen na “osvobození“ Palestiny z izraelské „okupace“ (tj. teritorium Izraele v hranicích zelené linie z let 1949-1967), přičemž základem tohoto boje byl terorismus.
PLO se tak postavila proti samotné OSN, která rozhodla o rozdělení Palestiny a tím umožnila vznik židovského státu (arabský sami Arabové odmítli). To ovšem OSN nebránilo, jak uvádí ICJ v bodu 62, aby 14. října 1974 uznala PLO za zástupce palestinského lidu. Aniž by po PLO požadovala zřeknutí se terorismu, jak jsme toho byli svědky před zahájením mírového procesu z Oslo. Tehdy ale tento požadavek jako podmínku jakýchkoli dalších jednání nevznesla světová organizace, nýbrž vládní vedení Státu Izrael. PLO se k tomu v písemném slibu daném svým tehdejší tehdejším šéfem Jásirem Arafatem zavázala – a dodnes ho plně nedodržela. Také proto je mírový proces na mrtvém bodě.
Doslova zarážející je, že ICJ místo toho, aby se zabýval palestinskoarabským terorismem, „řeší“ Izrael“ a židovskou přítomnost v Zemi izraelské, přičemž vydává doporučení, která teroristům přímo hrají do karet. S ohledem na krvavou zkušenost loňského 7. října je to jedna z nejodpornějších protiizraelských hanebností.
JAK KDO HLASOVAL
Soudců ICJ je patnáct, jejich seznam uvádím v závěru v příloze. Předsedou soudu je Libanonec Nawaf Salam, který v letech 2007 – 2017 působil jako velvyslanec své země při OSN. Zastával tedy
zájmy státu, který Izrael neuznává a uplatňuje vůči němu nepřátelskou politiku zahrnující nenávistnou propagandistickou kampaň. Každého normálně uvažujícího člověka napadne, jestli není v této kauze ve střetu zájmů. Obrazně řečeno: asi jako kdyby finálové utkání na nedávném ME v kopané mezi Španělskem a Anglií rozhodoval jako hlavní sudí Španěl nebo Angličan. Jistě, Salam není v pozici hlavního arbitra, jako byl Francouz François Letexier na finále Eura v Berlíně, přesto ale jeho osoba s ohledem na to kým je a o čem spolurozhoduje vyvolává pochybnosti.
Ve stanovisku ICJ, kterému se věnuje tento článek, hlasovali soudci o devíti bodech, přičemž pouze v jednom případě byl výsledek jednomyslný (15:0). Šlo o bod „1“, zda má ICJ pravomoc poskytnout Valnému shromáždění OSN požadované poradní stanovisko.
V bodu „2“ se hlasovalo o tom, jestli má ICJ Valnému shromáždění vyhovět. Čtrnáct soudců řeklo, že ano, pouze místopředsedkyně ICJ Julia Sebutindeová z Ugandy byla proti. Zde je nutné uvést, že soudkyně Sebutindeová, zhusta osamocená, nepodpořila žádný další bod, o němž se hlasovalo.
Bod „3“ – Pokračující přítomnost na okupovaném palestinském území je nezákonná. Pro bylo 11 soudců, proti čtyři: J. Sebutindeová, P. Tomka (Slovensko), R. Abraham (Francie) a B. Aurescu (Rumunsko).
Stejným poměrem 11 ku 4 skončilo hlasování o bodu „4“ – Stát Izrael je povinen co nejrychleji ukončit svou nezákonnou přítomnost na okupovaném palestinském území. Proti: J. Sebutindeová, P. Tomka, R. Abraham a B. Aurescu.
Osamocená s názorem proti byla znovu J. Sebutindeová v bodu „5“ – Stát Izrael je povinen okamžitě ukončit veškeré nové osídlovací činnosti a evakuovat všechny osadníky z okupovaného palestinského území.
Stejným poměrem hlasů skončil i bod „6“ - Stát Izrael má povinnost nahradit škodu způsobenou všem dotčeným fyzickým nebo právnickým osobám na okupovaném palestinském území. Proti: J. Sebutindeová.
Body „7“, „8“ a „9“ se týkaly toho, že státy světa jsou povinny neuznat jako legální situaci vyplývající z nezákonné izraelské přítomnosti na okupovaném palestinském území, totéž platí pro mezinárodní organizace včetně OSN, přičemž OSN by měla zvážit další kroky nezbytné k co nejrychlejšímu ukončení nezákonné přítomnosti Státu Izrael na okupovaném palestinském území.
V těchto třech bodech byli vedle J. Sebutindeové proti R. Abraham a B. Aurescu.
Chtěl bych na tomto místě vysoce ocenit zdravý úsudek a smysl pro historické souvislosti soudkyně Julie Sebutindeové. Jako jediná ani v jednom bodu nepodlehla štvavé protiizraelské kampani. Za to si zaslouží upřímné poděkování.
PŘÍLOHA
Seznam soudců a soudkyň Mezinárodního soudního dvora
1/ Nawaf Salam, Libanon - předseda
2/ Julia Sebutindeová, Uganda - místopředsedkyně
3/ Peter Tomka, Slovensko
4/ Ronny Abraham, Francie
5/ Abdulqawi Yusuf, Somálsko
6/ Xue Hanqin (žena), ČLR
7/ Dalveer Bhandari, Indie
8/ Yuji Iwasawa, Japonsko
9/ Georg Nolte, Německo
10/ Hilary Charlesworthová, Austrálie
11/ Leonardo Nemer Caldeira Brant, Brazílie
12/ Juan Manuel Gómez Robledo Verduzco, Mexiko
13/ Sarah Clevelandová, USA
14/Bogdan Aurescu, Rumunsko
15/Dire Tladi, JAR
ODKAZY
https://www.icj-cij.org/sites/default/files/case-related/186/186-20240719-adv-01-00-en.pdf
https://mfa.gov.il/Jubilee-years/Pages/1947-UN-General-Assembly-Resolution-181-The-international-community-says-Yes-to-the-establishment-of-the-State-of-Israel.aspx
Jmenovitě v historických regionech Judea a Samaří, ve východním Jeruzalémě a v Pásmu Gazy. Výsledek překvapil asi málokoho. ICJ většinově (nikoli jednomyslně – viz níže) došel k závěru, že izraelská přítomnost, nesmyslně nazývaná okupací, porušuje mezinárodní právo, a proto by měla co nejdříve skončit.
Málokterý národ na světě se může pochlubit tím, že mu bylo nejvyšší soudní instancí mezinárodního společenství upřeno právo žít v jeho historické pravlasti. Této „výsady“ se 19. 7. 2024 dostalo Židům. Na základě čeho tak ICJ rozhodl? Na základě částečně falešné a tedy ne zcela pravdivé interpretace dějinného vývoje, jak si dále ukážeme.
Kromě toho ICJ většinově prokázal, že nechápe (a) smysl mírových dohod z Oslo, (b) realitu arabsko-izraelského konfliktu. K bodu „b“. Co by následovalo, kdyby Judeu, Samaří a východní Jeruzalém (Pásmo Gazy nechme stranou) Izrael opustil, vyklidil všechny židovské komunity a stáhl se za „zelenou linii“ z let 1949-1967? Na zmíněném teritoriu by vznikl arabský stát Palestina. Vytvořila by se obdobná, ale větší a nesrovnatelně nebezpečnější kopie situace v Pásmu Gazy, potažmo v celé arabské autonomii, k níž došlo po jednostranném izraelském stažení v roce 2005 a na kterou svět, včetně OSN, jen nevěřícně zíral. Nejprve celoautonomní volby, v nichž s převahou vyhrál Hamas, pak vnitropoalestinskoarabská občanská válka, vznik dodnes trvajícího dvojvládí a především – v Pásmu Gazy byla ustavena agresivní teroristická entita, od té doby permanentně ohrožující Izrael, což vyvrcholilo loni 7. října bezprecedentním masakrem dvanácti set nevinných lidí v jižním Izraeli a přibližně 250 gangstersky unesených, malé děti nevyjímaje. Dnes by stažení požadované ICJ mělo nesrovnatelně horší následky: Izrael by ztratil to, o čem hovoří rezoluce Rady bezpečnosti OSN 242/1967, totiž právo na život jeho obyvatel uvnitř bezpečných a uznávaných hranic. Jelikož by se ve státu Palestina dostaly k moci síly, které usilují o likvidaci židovského státu, stažení dle „receptu“ ICJ by mír rozhodně nepřineslo. Naopak: je to otevřený návod k další válce. To ICJ chce?
Lze namítnou, proč si výše uvedené myslím. Vycházím ze tří průzkumů volebních preferencí palestinských Arabů, který po 7. říjnu 2023 provedla jejich vlastní výzkumná instituce – Palestinian Center for Policy and Survey Research (PCPSR)
Výsledky šetření PCPSR
22. 11 až 2. 12. 2023 … Hamas by volilo 69 % respondentů, Fatah 26%, zbytek ostatní
5. až 10. 3. 2024 … Hamas 60%, Fatah 28 %, zbytek ostatní
26. 5. až 1. 6. 2024 … Hamas 60 %, Fatah 32%
Pokud by se Hamas příštích voleb do nového palestinského parlamentu zúčastnil, s přehledem by je vyhrál. Stejně jako v roce 2006. Co následovalo, máme v živé paměti.
ZAMLŽENÁ HISTORIE
Součástí stanoviska ICJ je pasáž „General Context“, historický přehled, z něhož soudci při svém rozhodováni vycházeli. Od tak významné světové instituce máme právo očekávat, že předloží dokonalou, objektivní, precizní a pravdivou prezentaci. Tomu ale zůstal ICJ hodně dlužen. „General Context“ sestává z bodů 51 až 71; já se dotknu těch největších „nepřesností“.
V bodu 52, který pojednává o rozhodnutí VS OSN z roku 1947 Palestinu rozdělit, čteme: „Zatímco židovské obyvatelstvo plán na rozdělení přijalo, arabským obyvatelstvem Palestiny a arabskými státy byl tento plán odmítnut, mimo jiné s tvrzením, že je nevyvážený.“ To je ovšem nepřijatelný eufemismus. Primárním důvodem, proč Arabové plán odmítli, nebyla jeho „nevyváženost“, ale zásadní odpor Arabů k právu Židů vytvořit v Palestině vlastní stát, přičemž nepokrytě deklarovali svůj záměr zabránit vytvoření židovského státu všemi prostředky. Jak připomíná izraelské ministerstvo zahraničí na svém webu, odmítnutí rezoluce o rozdělení Palestiny arabskými obyvateli mandátního území ukázalo, že nemají zájem o založení vlastního státu v Palestině, pokud by to také znamenalo existenci existenci státu židovského. Tento odpor k uznání práva židovského státu na existenci je dodnes jádrem tamního konfliktu.
Jiné „úsporné“ vyjádření nacházíme v bodu 53. Dozvídáme se, že 14. května 1948 vyhlásil Izrael s odkazem na rezoluci VS OSN o rozdělení svou nezávislost a „poté vypukl ozbrojený konflikt mezi Izraelem a řadou arabských států a plán na rozdělení nebyl realizován“. Ano, plán na rozdělení nebyl realizován, a to jednoznačně vinou Arabů, ovšem informace, že „vypukl ozbrojený konflikt“ si zaslouží zpřesnění: Arabové se dopustili vůči Izraeli agrese s cílem ho zlikvidovat – a další vývoj včetně územních zisků a ztrát a budoucích hranic závisel toliko na výsledku jimi vyvolané války. Formulace ICJ, že „vypukl konflikt“ jde na ruku agresorovi a je nanejvýš nefér. On právě tak 1. září 1939 „vypukl konflikt mezi Polskem a Německem“; takový způsob prezentace nic nevypovídá o tom, kdo je útočník a kdo oběť. Těžko se zbavit dojmu, že právě o to ICJ jde.
Jmenovitě v historických regionech Judea a Samaří, ve východním Jeruzalémě a v Pásmu Gazy. Výsledek překvapil asi málokoho. ICJ většinově (nikoli jednomyslně – viz níže) došel k závěru, že izraelská přítomnost, nesmyslně nazývaná okupací, porušuje mezinárodní právo, a proto by měla co nejdříve skončit.
Než budu pokračovat, vyjádřím svůj údiv nad tím, že v historickém přehledu ICJ zcela pominul klíčovou záležitost, totiž jak se stalo, že Transjordánsko, země na východ od řeky Jordánu, získalo teritorium Judeje a Samaří, stejně jako východní Jeruzalém, přičemž tato palestinská území anektovalo, přejmenovalo na Západní břeh a samo přijalo nový název Jordánsko.
Další záměrně neúplná interpretace je obsažena v bodu 56. Čteme: „V roce 1964 byla vytvořena Organizace pro osvobození Palestiny (PLO), aby zastupovala palestinský lid.“ To zní vskutku vznešeně, skutečnost je ale poněkud jiná. Jak se praví v Palestinské národní chartě roku 1964,
PLO vznikla primárně proto, aby "osvobodila" Palestinu (tj. zničila Izrael), neboť rozdělení Palestiny (britského mandátu) a ustavení Izraele bylo podle jejího textu nezákonné (čl. 17), a to z toho důvodu, že Palestina v hranicích britského mandátu je nedělitelná regionální jednotka (čl. 2) a že jde o arabskou vlast spojenou silnými národními vazbami s ostatními arabskými zeměmi, které společně tvoří velkou arabskou domovinu (čl. 1). ICJ záměrně přehlédl, že PLO vznikla nikoli proto, aby „osvobodila“ Západní břeh a východní Jeruzalém z područí Jordánska či Pásmo Gazy z područí Egypta; její boj byl zaměřen na “osvobození“ Palestiny z izraelské „okupace“ (tj. teritorium Izraele v hranicích zelené linie z let 1949-1967), přičemž základem tohoto boje byl terorismus.
PLO se tak postavila proti samotné OSN, která rozhodla o rozdělení Palestiny a tím umožnila vznik židovského státu (arabský sami Arabové odmítli). To ovšem OSN nebránilo, jak uvádí ICJ v bodu 62, aby 14. října 1974 uznala PLO za zástupce palestinského lidu. Aniž by po PLO požadovala zřeknutí se terorismu, jak jsme toho byli svědky před zahájením mírového procesu z Oslo. Tehdy ale tento požadavek jako podmínku jakýchkoli dalších jednání nevznesla světová organizace, nýbrž vládní vedení Státu Izrael. PLO se k tomu v písemném slibu daném svým tehdejší tehdejším šéfem Jásirem Arafatem zavázala – a dodnes ho plně nedodržela. Také proto je mírový proces na mrtvém bodě.
Doslova zarážející je, že ICJ místo toho, aby se zabýval palestinskoarabským terorismem, „řeší“ Izrael“ a židovskou přítomnost v Zemi izraelské, přičemž vydává doporučení, která teroristům přímo hrají do karet. S ohledem na krvavou zkušenost loňského 7. října je to jedna z nejodpornějších protiizraelských hanebností.
JAK KDO HLASOVAL
Soudců ICJ je patnáct, jejich seznam uvádím v závěru v příloze. Předsedou soudu je Libanonec Nawaf Salam, který v letech 2007 – 2017 působil jako velvyslanec své země při OSN. Zastával tedy
zájmy státu, který Izrael neuznává a uplatňuje vůči němu nepřátelskou politiku zahrnující nenávistnou propagandistickou kampaň. Každého normálně uvažujícího člověka napadne, jestli není v této kauze ve střetu zájmů. Obrazně řečeno: asi jako kdyby finálové utkání na nedávném ME v kopané mezi Španělskem a Anglií rozhodoval jako hlavní sudí Španěl nebo Angličan. Jistě, Salam není v pozici hlavního arbitra, jako byl Francouz François Letexier na finále Eura v Berlíně, přesto ale jeho osoba s ohledem na to kým je a o čem spolurozhoduje vyvolává pochybnosti.
Ve stanovisku ICJ, kterému se věnuje tento článek, hlasovali soudci o devíti bodech, přičemž pouze v jednom případě byl výsledek jednomyslný (15:0). Šlo o bod „1“, zda má ICJ pravomoc poskytnout Valnému shromáždění OSN požadované poradní stanovisko.
V bodu „2“ se hlasovalo o tom, jestli má ICJ Valnému shromáždění vyhovět. Čtrnáct soudců řeklo, že ano, pouze místopředsedkyně ICJ Julia Sebutindeová z Ugandy byla proti. Zde je nutné uvést, že soudkyně Sebutindeová, zhusta osamocená, nepodpořila žádný další bod, o němž se hlasovalo.
Bod „3“ – Pokračující přítomnost na okupovaném palestinském území je nezákonná. Pro bylo 11 soudců, proti čtyři: J. Sebutindeová, P. Tomka (Slovensko), R. Abraham (Francie) a B. Aurescu (Rumunsko).
Stejným poměrem 11 ku 4 skončilo hlasování o bodu „4“ – Stát Izrael je povinen co nejrychleji ukončit svou nezákonnou přítomnost na okupovaném palestinském území. Proti: J. Sebutindeová, P. Tomka, R. Abraham a B. Aurescu.
Osamocená s názorem proti byla znovu J. Sebutindeová v bodu „5“ – Stát Izrael je povinen okamžitě ukončit veškeré nové osídlovací činnosti a evakuovat všechny osadníky z okupovaného palestinského území.
Stejným poměrem hlasů skončil i bod „6“ - Stát Izrael má povinnost nahradit škodu způsobenou všem dotčeným fyzickým nebo právnickým osobám na okupovaném palestinském území. Proti: J. Sebutindeová.
Body „7“, „8“ a „9“ se týkaly toho, že státy světa jsou povinny neuznat jako legální situaci vyplývající z nezákonné izraelské přítomnosti na okupovaném palestinském území, totéž platí pro mezinárodní organizace včetně OSN, přičemž OSN by měla zvážit další kroky nezbytné k co nejrychlejšímu ukončení nezákonné přítomnosti Státu Izrael na okupovaném palestinském území.
V těchto třech bodech byli vedle J. Sebutindeové proti R. Abraham a B. Aurescu.
Chtěl bych na tomto místě vysoce ocenit zdravý úsudek a smysl pro historické souvislosti soudkyně Julie Sebutindeové. Jako jediná ani v jednom bodu nepodlehla štvavé protiizraelské kampani. Za to si zaslouží upřímné poděkování.
PŘÍLOHA
Seznam soudců a soudkyň Mezinárodního soudního dvora
1/ Nawaf Salam, Libanon - předseda
2/ Julia Sebutindeová, Uganda - místopředsedkyně
3/ Peter Tomka, Slovensko
4/ Ronny Abraham, Francie
5/ Abdulqawi Yusuf, Somálsko
6/ Xue Hanqin (žena), ČLR
7/ Dalveer Bhandari, Indie
8/ Yuji Iwasawa, Japonsko
9/ Georg Nolte, Německo
10/ Hilary Charlesworthová, Austrálie
11/ Leonardo Nemer Caldeira Brant, Brazílie
12/ Juan Manuel Gómez Robledo Verduzco, Mexiko
13/ Sarah Clevelandová, USA
14/Bogdan Aurescu, Rumunsko
15/Dire Tladi, JAR
ODKAZY
https://www.icj-cij.org/sites/default/files/case-related/186/186-20240719-adv-01-00-en.pdf
https://mfa.gov.il/Jubilee-years/Pages/1947-UN-General-Assembly-Resolution-181-The-international-community-says-Yes-to-the-establishment-of-the-State-of-Israel.aspx
5
Sport / Basketbal
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 21. Července 2024, 22:39:39 »Izraelská "20" skončila na ME desátá. Zůstává v Divizi A.
6
Sport / Fotbal: Prvoligový Toto Cup
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 20. Července 2024, 22:30:16 »Známe první semifinalisty.
7
Sport / Fotbal
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 19. Července 2024, 18:59:22 »Kauza Yehezkel je (snad)u konce.
8
Sport / Fotbal
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 17. Července 2024, 16:25:07 »Izraelská ženská reprezentace na ME 2025 hrát nebude.
9
válka 2023 / Agrese Hamasu ze 7. 10. 2023: První výsledky izraelského vyšetřování
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 15. Července 2024, 16:43:11 »Věděl jsem, že to bude jako kousnutí do hodně kyselého jablka. Nezbývalo než – obrazně řečeno – zavřít oči a skousnout.
Izraelská armáda (IDF) zveřejnila na svém webu [1] výsledky prvního dílčího interního vyšetřování týkajícího se událostí spojených s loňským 7. říjnem. Asi není nutné připomínat, že jde o brutální gangsterský masakr spáchaný v Jižní distriktu Izraele teroristy Hamasu a Palestinského islámského džihádu a také civilisty z Pásma Gazy. Vyšetřování bylo zaměřeno na pohraniční kibuc Beeri, kde bylo zabito 101 civilistů, dvaatřicet bylo uneseno do Pásma Gazy (teroristé jich stále vězní jedenáct z této skupiny) a život položilo 31 pracovníků bezpečnosti a stejný počet příslušníků armády a týmu civilní sebeobrany.
Téměř tříměsíční vyšetřování vedl generálmajor (ve výslužbě) Mickey Edelstein; do jeho skupiny patřili podplukovník (v. v.) Dr. Oded Megiddo, major (v. v.) Dror Engelstein a kapitán (v. v.) Šir Dani. S armádními důstojníky spolupracovala vnitřní tajná služba Šin Bet a zástupci izraelské policie, protože příslušníci obou útvarů v oblasti rovněž působili.
Zde je nutné odpovědět na základní otázku, proč vlastně IDF k tomuto šetření přistoupila. Protože v rámci izraelské reakce na agresi teroristů došlo k řadě selhání a chyb, které je nutné pojmenovat a vyvodit z nich patřičné poučení a přijmout závěry. Jinou otázkou je osobní odpovědnost kompetentních nejvyšších velitelů a politiků, ale tím se toto dílčí šetření nezabývalo. (Nehledě k tomu, že toto by měla mít v agendě případná budoucí státní vyšetřovací komise, jako po Jomkipurské válce 1973, nikoli odborná komise armádní.)
Šetření ukázalo, že do kibucu Beeri proniklo přibližně 340 teroristů včetně asi stovky členů komanda „Nukhba“, které je součástí Kassámových brigád, vojenského křídla Hamasu. Všichni se podíleli na vraženém masakru, únosech rukojmí, rabování, mučení znásilňování a zapalování obydlí. Zpráva říká, že při bojích v kibucu Beeri bylo těchto vetřelců zlikvidováno přibližně sto. Těžké škody při útoku utrpěly také domy v kibucu; obnova bude záležitostí značně dlouhé doby.
Vyšetřovatelé rozdělili analýzu bitvy o Beeri do šesti časových fází. Ty nám pomohou lépe se orientovat v tom, co se v kibucu 7. října 2023 postupně dělo.
Fáze 1 … 6:30 – 6:45 hod. místního času
Zahájení útoku a přesun teroristů z Pásma Gazy k Beeri.
Fáze 2 … 6:45 – 9:00 hod.
Zahájení útoku Arabů na Beeri. První teroristé pronikli do kibucu ze dvou směrů. Vzhledem k nepřítomnosti IDF museli bojovat s vetřelci příslušníci civilní sebeobrany, k nimž se připojili další obyvatelé kibucu.
Fáze 3 … 9:00 – 13:00 hod.
Nepříteli se podařilo získat na kibucem kontrolu. V této fázi civilní sebeobrana a do bojů zapojení obyvatelé stabilizovali obrannou linii ve snaze nápor vetřelců zastavit. Objevili se první vojáci IDF, mnozí ale byly postřeleni, došlo k evakuaci raněných vojáků; vojáci se přemístili ke vchodu do kibucu, kde vedli boj s teroristy, kteří tam mezitím dorazili. V závěru této fáze dokončil agresor únosy civilistů z Beeri. Vzhledem k nepříznivé situaci rozhodla armáda, že na místo vyšle vyššího velitele (brigádního generála Baraka Hirama), aby velel jednotkám přicházejícím do oblasti a řídil boj.
Fáze 4 … 13:30 - 22:00 hod.
Nepřítele se podařilo zastavit. Do Beeri přichází větší počet příslušníků bezpečnostních sil. V 16:15 začala v kibucu bojovat 99. divize. Do 18:00 hod. působilo v lokalitě na 700 vojáků IDF a dalších bezpečnostních sil*/. Odpoledne se bojové úsilí zaměřilo také na evakuaci obyvatel Beeri.
Fáze 5 … 22:00 – 05:00 hod. (8. 10. 2023)
V okolí kibucu a posléze v něm samotném se postupně podařilo obnovit operační kontrolu izraelských sil. Proběhla hlavní část evakuace civilistů a byla prohledána většina prostor v Beeri.
Fáze 6 … 5:00 – 15:00 hod. (8. 10. 2023)
Kibuc byl postupně vyčištěn od teroristů, proběhla kontrola místa, na několika místech došlo ke sporadickým přestřelkám.
Podíváme-li se pozorně na časové údaje, nevyhneme se otázce, proč to všechno trvalo tak dlouho. Konkrétně, proč museli obyvatelé Beeri tak dlouho čelit gangsterům sami, kde byla IDF? Je to klíčová otázka a také na ni se vyšetřovací komise samozřejmě zaměřila.
Konstatuje – a přiznává -, že IDF nebyla připravena na tak masivní scénář konfrontace, k němž 7. října došlo. Agresivní akce Hamasu zahrnovala vpád tisíců teroristů na desítkách míst současně, zatímco výcvik IDF byl zaměřen na izolované a specifické infiltrace a tomu odpovídalo i rozmístění jednotek. V dané chvíli nebyly v oblasti Beeri k dispozici žádné záložní síly, které by bylo možné okamžitě poslat obyvatelům kibucu na pomoc. Tato záležitost bude ještě prověřena v rámci celkového armádního vyšetřování.
Neblahou skutečností tedy zůstává, že do 13:30 hod. (7. 10. 2023) byla civilní sebeobrana nucena vést boj s vetřelci sama, jistěže s dobrovolníky z řad obyvatel, jak již řečeno. Obyvatelé kibucu se bránili dlouhých sedm hodin, přičemž jejich aktivita a vynalézavost zabránily teroristům v rozšíření útoku do další částí kibucu. Po příchodu vojáků a příslušníků dalších bezpečnostních sil*/ s nimi civilní bojovníci kibucu úzce spolupracovali.
*/ Web IDF jmenuje v této souvislosti specializovanou jednotku policie zaměřenou na záchranu rukojmí YAMAM, jednotku Pohraniční policie YAMAS a útvar Izraelských policejních sil MATPA.
Vyšetřovatelé uvádějí, že vzhledem k mnoha ohniskům agrese a řadě obtíží komplikujících situační hodnocení charakterizovaly v prvních hodinách boj proti vetřelcům nedostatky ve velení a operativním řízení, dále v koordinaci a udílení rozkazů pro jednotlivé jednotky. To mj. způsobilo, že se bezpečnostní síly seskupily u vchodu do kibucu, aniž by se okamžitě zapojily do boje. To bylo vysvětleno několika důvody. Mezi nimi: některé jednotky se nezapojily do boje, protože velitelé rozhodli o tom, že se tak stane, až bude provedena evakuace civilistů, jiní vojáci se zapojili s hodinovým zpožděním, neboť čekali na velitele a jiná skupina zůstala vně kibucu, kde vytvořila obranný perimetr. Také tyto skutečnosti budou předmětem dalšího šetření. Bodem obratu, po němž se situace začala měnit ve prospěch obranných sil Izraele, byl příchod ad hoc ustaveného velitele bojového sektoru, brigádního generála Baraka Hirama. Komise současně uznává, že navzdory operačním chybám a nedostatkům při rozmístění sil je nutné ocenit řadu hrdinských činů a projevů vrcholné odvahy, díky čemuž bylo – navzdory děsivé tragédii – mnoho obyvatel zachráněno.
Vyšetřování také podrobilo kritice nevhodné jednání některých vojáků vůči civilistům, například byla upřednostněna evakuace zraněných příslušníků armády před zraněnými civilisty. Na druhou stranu potvrdilo už dřívější závěr v případě „dům Pessiho Cohena“ v Beeri. Teroristé v něm drželi 14 rukojmí a když odpálili granát a vyhrožovali, že rukojmí zabíjí dal gen. Hiram rozkaz veliteli tanku IDF, aby na dům vystřelil ve snaze vyvinout na teroristy tlak v zájmu osvobození zadržovaných. Kvůli tomu byl Hiram později obviněn ze smrti rukojmí, protože kromě dvou byli všichni v domě nalezeni mrtví. Vyšetřování ale prokázalo, že nebyli zabiti střelou z tanku, ale s největší pravděpodobností zbraněmi teroristů – s výjimkou dvou nešťastných případů, kdy byli šrapnelem zasaženi dva civilisté nacházející se vně domu. Komise naopak označila tuto akci jako provedenou koordinovaně a profesionálně. (Hiram byl už předtím obvinění zproštěn.)
VYJÁDŘENÍ NÁČELNÍKA GENERÁLNÍHO ŠTÁBU
Nejvyšší velitel IDF generálporučík Herzi Halevi přijal závěry vyšetřování bez výhrad. Souhlasí s tím, že armáda tím nejznepokojivějším způsobem nesplnila svou misi bránit obyvatele státu a v tomto svém poslání selhala. Vysoce ocenil statečnost civilních obránci kibucu Beeri, stejně jako členů krizového týmu tamní komunity, protože dokázali aktualizovat hodnocení situace a udržovat kontakt s obyvateli, kteří se dostali pod palbu nepřátel. Přestože došlo k vážným chybám a omylům, mnoho příslušníků bezpečnostních sil bojovalo statečně a předvedlo hrdinské činy. Jako extrémně vážnou hodnotí generál Halevi situaci, při níž jednotky čekaly před kibucem, zatímco uvnitř Beeri pokračoval masakr. Něco takového se už nesmí stát: za takové situace se musí všechny jednotky aktivně zapojit a udělat maximum pro to, aby zastavily masakr páchaný na civilistech. Ochrana civilistů musí mít v každém případě přednost před ochranou bezpečnostních složek – je to nejvyšší priorita. Halevi řekl, že vojáci musí vždy přednostně pomáhat civilistům při evakuaci, obraně a jakékoli jejich další potřebě, která v bojové zóně nastane. To je zásadní hodnota, která musí být vojákům důsledně vštěpována od základního výcviku a v další službě. Současně uznal, že existovaly případy, kdy se vojáci této zásady drželi.
Náčelník generálního štábu izraelské armády uvedl, že vyšetřování bitvy o Beeri je pouze první částí komplexního interního vyšetřovacího procesu, který v současné době IDF provádí a který zkoumá události ze 7. října a to, co k nim vedlo. Toto první vyšetřování a neposkytuje úplný obraz toho, co se tehdy stalo, nicméně jasně ilustruje velikost selhání a rozsah katastrofy, která postihla obyvatele Jihu, kteří mnoho hodin vlastními těly bránili své rodiny, zatímco ti, kdo je měli chránit, vojáci IDF, tam nebyli. V závěru svého vyjádření dodal: Po skončení vyšetřovacího procesu, který vytvoří úplný obraz o sérii tehdejších událostí, budou učiněna rozhodnutí a vyvozeny důsledky, vedle operativních závěrů, které budou implementovány bezodkladně.“ Dodal, že hloubkové šetření, poučení z chyb a náprava s cílem posílit a zkvalitnit obranu je povinnost, kterou má IDF vůči celé izraelské společnosti a zvláště vůči obyvatelům Jihu.
K tomu není moc co dodat. Snad jen: asi málokterá armáda v muslimském světě by byla ochotná takto veřejně, pravdivě a férově přiznat vlastní kolosální selhání.
PRAMEN
[1]
https://www.idf.il/216005
Izraelská armáda (IDF) zveřejnila na svém webu [1] výsledky prvního dílčího interního vyšetřování týkajícího se událostí spojených s loňským 7. říjnem. Asi není nutné připomínat, že jde o brutální gangsterský masakr spáchaný v Jižní distriktu Izraele teroristy Hamasu a Palestinského islámského džihádu a také civilisty z Pásma Gazy. Vyšetřování bylo zaměřeno na pohraniční kibuc Beeri, kde bylo zabito 101 civilistů, dvaatřicet bylo uneseno do Pásma Gazy (teroristé jich stále vězní jedenáct z této skupiny) a život položilo 31 pracovníků bezpečnosti a stejný počet příslušníků armády a týmu civilní sebeobrany.
Téměř tříměsíční vyšetřování vedl generálmajor (ve výslužbě) Mickey Edelstein; do jeho skupiny patřili podplukovník (v. v.) Dr. Oded Megiddo, major (v. v.) Dror Engelstein a kapitán (v. v.) Šir Dani. S armádními důstojníky spolupracovala vnitřní tajná služba Šin Bet a zástupci izraelské policie, protože příslušníci obou útvarů v oblasti rovněž působili.
Zde je nutné odpovědět na základní otázku, proč vlastně IDF k tomuto šetření přistoupila. Protože v rámci izraelské reakce na agresi teroristů došlo k řadě selhání a chyb, které je nutné pojmenovat a vyvodit z nich patřičné poučení a přijmout závěry. Jinou otázkou je osobní odpovědnost kompetentních nejvyšších velitelů a politiků, ale tím se toto dílčí šetření nezabývalo. (Nehledě k tomu, že toto by měla mít v agendě případná budoucí státní vyšetřovací komise, jako po Jomkipurské válce 1973, nikoli odborná komise armádní.)
Šetření ukázalo, že do kibucu Beeri proniklo přibližně 340 teroristů včetně asi stovky členů komanda „Nukhba“, které je součástí Kassámových brigád, vojenského křídla Hamasu. Všichni se podíleli na vraženém masakru, únosech rukojmí, rabování, mučení znásilňování a zapalování obydlí. Zpráva říká, že při bojích v kibucu Beeri bylo těchto vetřelců zlikvidováno přibližně sto. Těžké škody při útoku utrpěly také domy v kibucu; obnova bude záležitostí značně dlouhé doby.
Vyšetřovatelé rozdělili analýzu bitvy o Beeri do šesti časových fází. Ty nám pomohou lépe se orientovat v tom, co se v kibucu 7. října 2023 postupně dělo.
Fáze 1 … 6:30 – 6:45 hod. místního času
Zahájení útoku a přesun teroristů z Pásma Gazy k Beeri.
Fáze 2 … 6:45 – 9:00 hod.
Zahájení útoku Arabů na Beeri. První teroristé pronikli do kibucu ze dvou směrů. Vzhledem k nepřítomnosti IDF museli bojovat s vetřelci příslušníci civilní sebeobrany, k nimž se připojili další obyvatelé kibucu.
Fáze 3 … 9:00 – 13:00 hod.
Nepříteli se podařilo získat na kibucem kontrolu. V této fázi civilní sebeobrana a do bojů zapojení obyvatelé stabilizovali obrannou linii ve snaze nápor vetřelců zastavit. Objevili se první vojáci IDF, mnozí ale byly postřeleni, došlo k evakuaci raněných vojáků; vojáci se přemístili ke vchodu do kibucu, kde vedli boj s teroristy, kteří tam mezitím dorazili. V závěru této fáze dokončil agresor únosy civilistů z Beeri. Vzhledem k nepříznivé situaci rozhodla armáda, že na místo vyšle vyššího velitele (brigádního generála Baraka Hirama), aby velel jednotkám přicházejícím do oblasti a řídil boj.
Fáze 4 … 13:30 - 22:00 hod.
Nepřítele se podařilo zastavit. Do Beeri přichází větší počet příslušníků bezpečnostních sil. V 16:15 začala v kibucu bojovat 99. divize. Do 18:00 hod. působilo v lokalitě na 700 vojáků IDF a dalších bezpečnostních sil*/. Odpoledne se bojové úsilí zaměřilo také na evakuaci obyvatel Beeri.
Fáze 5 … 22:00 – 05:00 hod. (8. 10. 2023)
V okolí kibucu a posléze v něm samotném se postupně podařilo obnovit operační kontrolu izraelských sil. Proběhla hlavní část evakuace civilistů a byla prohledána většina prostor v Beeri.
Fáze 6 … 5:00 – 15:00 hod. (8. 10. 2023)
Kibuc byl postupně vyčištěn od teroristů, proběhla kontrola místa, na několika místech došlo ke sporadickým přestřelkám.
Podíváme-li se pozorně na časové údaje, nevyhneme se otázce, proč to všechno trvalo tak dlouho. Konkrétně, proč museli obyvatelé Beeri tak dlouho čelit gangsterům sami, kde byla IDF? Je to klíčová otázka a také na ni se vyšetřovací komise samozřejmě zaměřila.
Konstatuje – a přiznává -, že IDF nebyla připravena na tak masivní scénář konfrontace, k němž 7. října došlo. Agresivní akce Hamasu zahrnovala vpád tisíců teroristů na desítkách míst současně, zatímco výcvik IDF byl zaměřen na izolované a specifické infiltrace a tomu odpovídalo i rozmístění jednotek. V dané chvíli nebyly v oblasti Beeri k dispozici žádné záložní síly, které by bylo možné okamžitě poslat obyvatelům kibucu na pomoc. Tato záležitost bude ještě prověřena v rámci celkového armádního vyšetřování.
Neblahou skutečností tedy zůstává, že do 13:30 hod. (7. 10. 2023) byla civilní sebeobrana nucena vést boj s vetřelci sama, jistěže s dobrovolníky z řad obyvatel, jak již řečeno. Obyvatelé kibucu se bránili dlouhých sedm hodin, přičemž jejich aktivita a vynalézavost zabránily teroristům v rozšíření útoku do další částí kibucu. Po příchodu vojáků a příslušníků dalších bezpečnostních sil*/ s nimi civilní bojovníci kibucu úzce spolupracovali.
*/ Web IDF jmenuje v této souvislosti specializovanou jednotku policie zaměřenou na záchranu rukojmí YAMAM, jednotku Pohraniční policie YAMAS a útvar Izraelských policejních sil MATPA.
Vyšetřovatelé uvádějí, že vzhledem k mnoha ohniskům agrese a řadě obtíží komplikujících situační hodnocení charakterizovaly v prvních hodinách boj proti vetřelcům nedostatky ve velení a operativním řízení, dále v koordinaci a udílení rozkazů pro jednotlivé jednotky. To mj. způsobilo, že se bezpečnostní síly seskupily u vchodu do kibucu, aniž by se okamžitě zapojily do boje. To bylo vysvětleno několika důvody. Mezi nimi: některé jednotky se nezapojily do boje, protože velitelé rozhodli o tom, že se tak stane, až bude provedena evakuace civilistů, jiní vojáci se zapojili s hodinovým zpožděním, neboť čekali na velitele a jiná skupina zůstala vně kibucu, kde vytvořila obranný perimetr. Také tyto skutečnosti budou předmětem dalšího šetření. Bodem obratu, po němž se situace začala měnit ve prospěch obranných sil Izraele, byl příchod ad hoc ustaveného velitele bojového sektoru, brigádního generála Baraka Hirama. Komise současně uznává, že navzdory operačním chybám a nedostatkům při rozmístění sil je nutné ocenit řadu hrdinských činů a projevů vrcholné odvahy, díky čemuž bylo – navzdory děsivé tragédii – mnoho obyvatel zachráněno.
Vyšetřování také podrobilo kritice nevhodné jednání některých vojáků vůči civilistům, například byla upřednostněna evakuace zraněných příslušníků armády před zraněnými civilisty. Na druhou stranu potvrdilo už dřívější závěr v případě „dům Pessiho Cohena“ v Beeri. Teroristé v něm drželi 14 rukojmí a když odpálili granát a vyhrožovali, že rukojmí zabíjí dal gen. Hiram rozkaz veliteli tanku IDF, aby na dům vystřelil ve snaze vyvinout na teroristy tlak v zájmu osvobození zadržovaných. Kvůli tomu byl Hiram později obviněn ze smrti rukojmí, protože kromě dvou byli všichni v domě nalezeni mrtví. Vyšetřování ale prokázalo, že nebyli zabiti střelou z tanku, ale s největší pravděpodobností zbraněmi teroristů – s výjimkou dvou nešťastných případů, kdy byli šrapnelem zasaženi dva civilisté nacházející se vně domu. Komise naopak označila tuto akci jako provedenou koordinovaně a profesionálně. (Hiram byl už předtím obvinění zproštěn.)
VYJÁDŘENÍ NÁČELNÍKA GENERÁLNÍHO ŠTÁBU
Nejvyšší velitel IDF generálporučík Herzi Halevi přijal závěry vyšetřování bez výhrad. Souhlasí s tím, že armáda tím nejznepokojivějším způsobem nesplnila svou misi bránit obyvatele státu a v tomto svém poslání selhala. Vysoce ocenil statečnost civilních obránci kibucu Beeri, stejně jako členů krizového týmu tamní komunity, protože dokázali aktualizovat hodnocení situace a udržovat kontakt s obyvateli, kteří se dostali pod palbu nepřátel. Přestože došlo k vážným chybám a omylům, mnoho příslušníků bezpečnostních sil bojovalo statečně a předvedlo hrdinské činy. Jako extrémně vážnou hodnotí generál Halevi situaci, při níž jednotky čekaly před kibucem, zatímco uvnitř Beeri pokračoval masakr. Něco takového se už nesmí stát: za takové situace se musí všechny jednotky aktivně zapojit a udělat maximum pro to, aby zastavily masakr páchaný na civilistech. Ochrana civilistů musí mít v každém případě přednost před ochranou bezpečnostních složek – je to nejvyšší priorita. Halevi řekl, že vojáci musí vždy přednostně pomáhat civilistům při evakuaci, obraně a jakékoli jejich další potřebě, která v bojové zóně nastane. To je zásadní hodnota, která musí být vojákům důsledně vštěpována od základního výcviku a v další službě. Současně uznal, že existovaly případy, kdy se vojáci této zásady drželi.
Náčelník generálního štábu izraelské armády uvedl, že vyšetřování bitvy o Beeri je pouze první částí komplexního interního vyšetřovacího procesu, který v současné době IDF provádí a který zkoumá události ze 7. října a to, co k nim vedlo. Toto první vyšetřování a neposkytuje úplný obraz toho, co se tehdy stalo, nicméně jasně ilustruje velikost selhání a rozsah katastrofy, která postihla obyvatele Jihu, kteří mnoho hodin vlastními těly bránili své rodiny, zatímco ti, kdo je měli chránit, vojáci IDF, tam nebyli. V závěru svého vyjádření dodal: Po skončení vyšetřovacího procesu, který vytvoří úplný obraz o sérii tehdejších událostí, budou učiněna rozhodnutí a vyvozeny důsledky, vedle operativních závěrů, které budou implementovány bezodkladně.“ Dodal, že hloubkové šetření, poučení z chyb a náprava s cílem posílit a zkvalitnit obranu je povinnost, kterou má IDF vůči celé izraelské společnosti a zvláště vůči obyvatelům Jihu.
K tomu není moc co dodat. Snad jen: asi málokterá armáda v muslimském světě by byla ochotná takto veřejně, pravdivě a férově přiznat vlastní kolosální selhání.
PRAMEN
[1]
https://www.idf.il/216005
10
Sport / FOTBAL: PRVOLIGOVÝ TOTO CUP 2024
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 15. Července 2024, 08:42:48 »Třetí nejvýznamější fotbalová soutěž v Izraeli po nejvyšší lize a Poháru státu. Zúčastní se všech 14 klubů ročníku 2024/2025, které jsou rozděleny do tří skupin.
Mužstva účastnící se evropských pohárů UEFA 2024/2025 nehrají základní skupinovou část, ale postupují do nadstavbové fáze. Jsou to Maccabi Tel Aviv, Maccabi Haifa, Hapoel Beerševa a Maccabi Petach Tikva, přičemž Maccabi TA a M. Petach Tikva se utkají v rámci Superpoháru o postup do semifinále 1 a M. Haifa a H. Beerševa v zápase o postup do semifinále 2.
Zbývajících deset týmů je rozděleno do dvou skupin - severní (A) a jižní (B), kde hraje každý s každým (pouze jednou), přičemž
- vítězové skupin ... postoupí do semifinále 1 nebo 2
- ostatní kluby budou hrát v nadstavbě o konečné pořadí spolu s poraženými v zápasech o semifinále (bude upřesněno;
SKUPINA A ... Bnej Sachnin, Hapole Haifa, Bnej Reine, Kirjat Šmona a Tiberias.
SKUPINA B ... Bejtar Jeruzalém, Ašdod, Hadera, Hapoel Jeruzalém a Maccabi Netanya.
Toto Cup budeme sledovat na Eretzu až od nadstavbové fáze. Základní skupinová fáze je naplánována na období 28/07-11/08/2024.
NADSTAVBOVÁ FÁZE
Izraelský Superpohár -účastníci: mistr ligy 2023/2024 a vítěz Poháru státu 2023/2024. Vítěz postoupí do semifinále 1, poražený bude hrát o 5. místo.
Izraelský Superpohár
15/07/2024
Maccabi TA - M. Petach Tikva ... 2:0 - Maccabi Tel Aviv je vítězem Superpoháru 2024
Zápas o semifinále 2
Vítěz postoupí do semifinále 2, poražený bude hrát o 7. místo.
20/07/2024
M. Haifa - H. Beerševa ...3:0
Do semifinále 1 postupuje Maccabi Tel Aviv, do semifinále 2 M. Haifa.
Pokračování příště...
Mužstva účastnící se evropských pohárů UEFA 2024/2025 nehrají základní skupinovou část, ale postupují do nadstavbové fáze. Jsou to Maccabi Tel Aviv, Maccabi Haifa, Hapoel Beerševa a Maccabi Petach Tikva, přičemž Maccabi TA a M. Petach Tikva se utkají v rámci Superpoháru o postup do semifinále 1 a M. Haifa a H. Beerševa v zápase o postup do semifinále 2.
Zbývajících deset týmů je rozděleno do dvou skupin - severní (A) a jižní (B), kde hraje každý s každým (pouze jednou), přičemž
- vítězové skupin ... postoupí do semifinále 1 nebo 2
- ostatní kluby budou hrát v nadstavbě o konečné pořadí spolu s poraženými v zápasech o semifinále (bude upřesněno;
SKUPINA A ... Bnej Sachnin, Hapole Haifa, Bnej Reine, Kirjat Šmona a Tiberias.
SKUPINA B ... Bejtar Jeruzalém, Ašdod, Hadera, Hapoel Jeruzalém a Maccabi Netanya.
Toto Cup budeme sledovat na Eretzu až od nadstavbové fáze. Základní skupinová fáze je naplánována na období 28/07-11/08/2024.
NADSTAVBOVÁ FÁZE
Izraelský Superpohár -účastníci: mistr ligy 2023/2024 a vítěz Poháru státu 2023/2024. Vítěz postoupí do semifinále 1, poražený bude hrát o 5. místo.
Izraelský Superpohár
15/07/2024
Maccabi TA - M. Petach Tikva ... 2:0 - Maccabi Tel Aviv je vítězem Superpoháru 2024
Zápas o semifinále 2
Vítěz postoupí do semifinále 2, poražený bude hrát o 7. místo.
20/07/2024
M. Haifa - H. Beerševa ...3:0
Do semifinále 1 postupuje Maccabi Tel Aviv, do semifinále 2 M. Haifa.
Pokračování příště...