fórum komunity Eretz

Judaismus => Obecná náboženská debata => Téma založeno: OLAM kdy 21. Května 2009, 15:32:38

Název: Cyklus o halaše
Přispěvatel: OLAM kdy 21. Května 2009, 15:32:38
Šalom!
Rád bych upozornil, že od č. 131 našeho týdeníku Šavua tov přinášíme [vedle výkladu týdenní paraše na podkladě tradičních rabínských komentářů] pojednání o halaše.
Šavua tov č. 131 https://olam.cz/aktuality/sidry/5769/vajikra/behar.pdf
Šavua tov č. 132 https://olam.cz/aktuality/sidry/5769/bemidbar/bemidbar.pdf

Navštivte a přispívejte i naše Olamfórum www.olam.cz/forum diskusní arénu o židovství a vším souvisejícím.

Archív čísel pro letošní rok (židovský) naleznete na adrese: https://olam.cz/aktuality/Mapa_sid.html
Název: Re: Cyklus o halaše
Přispěvatel: Vader kdy 21. Května 2009, 17:25:32
Diky, zajimava informace.
Název: Re: Cyklus o halaše
Přispěvatel: OLAM kdy 21. Května 2009, 23:08:07
Pokud někdo má zájem být zařazen do distribučního seznamu odběratelů týdeníku šavua tov (je dodáván s předstihem, subskripientům jsou zasílány i bonusy, které běžně nejsou k dispozici na oficiálních stránkách Olamu - vše samozřejmě gratis) nechť se přihlásí na e-mailovou adresu olam@olam.cz
Název: Re:Cyklus o halaše
Přispěvatel: gvodrazka kdy 31. Října 2011, 13:12:45
Jen pro pořádek bych chtěl nasměrovat vaši pozornost na skutečnost, že vyšel KICUR ŠULCHAN ARUCH (KNIHA I.)  :D
 
https://www.knihy.agadah.com/ (https://www.knihy.agadah.com/)
 
(Netrpělivě čekám na Knihu II.)  8)
Název: Re:Cyklus o halaše
Přispěvatel: Tamar kdy 31. Října 2011, 21:11:16
Jen pro pořádek...

jo jo.. pořádek musí bejt..

Kdosi blíže nejmenovaný z výše uvedeného nakladatelství napsal příspěvek do diskuze na lidé.cz, kde dokonce slibuje brzké vydání Šaarej halacha..

https://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data&forum_ID=98509&ID_from=61950241&dir=1&auth= (https://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data&forum_ID=98509&ID_from=61950241&dir=1&auth=)
Název: Re:Cyklus o halaše
Přispěvatel: gvodrazka kdy 7. Listopadu 2011, 09:54:12
Kdo to myslí dobře s českým/moravským židovstvím. (Replika k recenzi pana J.B.)
 
Motto: „Mozarte, je to nádherné, ale … není v té skladbě nějak moc not?“
                                                         Josef II.
 
Jako bych slyšel říkat pana J.B.: „Kicur Šulchan Aruch od rabi Šlomo Ganzfrieda je jasnou, výstižnou, halachickou příručkou se základními (vida – „základními“ – asi omyl) halachot (podle mne raději „hilchot“), ale … není to nějak přehnaně ŽIDOVSKÉ?!“

Leč po přádku. Na počátku stála (podle mne) poněkud irelevantní anotace, spíše inzerce vydavatele. Po recenzentově mohutné, masivní (avšak právě vzhledem k oné irelevantnosti) zbytečné dělostřelecké přípravě, užívající velkorážnou munici historie základů halachy a geneze díla samotného. Tímto velkokaliberním a nezpochybnitelným vědeckým entrée je navozen dojem vědeckosti dalšího exposé a především fundované futurologičnosti závěrečného exaltovaného zvolání recenzenta, předznamenaného už v titulku otázkou „kam kráčíš“.
 
Bývalo by však pro recenzenta prospěšné seznámit se ponejprve s předmluvou rabi Šlomo Kučery, která naprosto přesně definuje, jak KŠA interpretovat a jak k němu přistupovat, do jaké významové pozice v halachické literatuře  ho zařazovat a jaké ambice mu přisuzovat. Recenzent by pak snáze pochopil, že šel „s kanonem na brouka“ a že KŠA není nukleární balistickou střelou, která se dostala z dosahu řídícího centra.

Rabi Šlomo Ganzfried, z“l, představil své dílo r. 5624, resp. toho roku ho vydala tiskárna Carla Jägera v Ungváru. Dílo si nekladlo za cíl být výhradně validní rukovětí pro dajanim v regionu Krakow-Chust-Ungvár. Ani zákoníkem až tam, kam dosahoval akční radius autority užhorodského Bejt Dinu. Mělo fungovat jak zvětšovací lupa, umožňující propracovat se k podrobnější halachické judikatuře  - být zkrátka vodítkem. Rabi Šlomo Kučera správně říká v předmluvě: „Napil ses poznání z dobré studny ale jsou ještě jezera , řeky..“ Tato slova jsou klíčem k pochopení významu a role KŠA. Rabi Šlomo Ganzfried, z“l, zjevně vycházel z rutinních poměrů kolem sebe a dobové reálie venkova uherských zemí i Ukrajiny tomu jasně nasvědčují. Dnešním jazykem: rabi tehdy sepsal něco jako impozantní, systematický přehled FAQ, vztahujících se k Šulchan Aruchu.

Toto Ganzfriedovo klasické kompendium židovského práva doznalo řady vděčných reedicí a překladů, uvedených též v tiráži českého překladu. Kromě toho se jeho dílo prezentovalo pro anglofonní oblast i na websitu https://www.torah.org/learning/halacha/    kde požívá značné vážnosti. Nejdůstojnější podoby pak došlo izraelským vydáním z r. 5749. Jak překvapivé, že anglofonní kruhy i Izrael vstřebaly Ganzfriedův KŠA bez traumatických predikcí, že by místní židovství podstupovalo riziko inklinace k Užgorodu či Mukačevu. Nikdo si nekladl otázku vhodnosti „prezentace tohoto díla jako normy pro život“ současné JEWRY jednoduše proto, že …. její jewish daily way of life tomu prostě odpovídala a konvenovala. Izrael akceptovala dílo do té míry, že dokonce připojila sbírku nařízení, vztahujících se k zemi izraelské a s přihlédnutím ke zvyklostem tamtéž, čímž dílo tvořivě doplnila, aniž by ho modifikovala. Všichni tito vděční šiřitelé díla rabi Ganzfrieda důvodně předpokládali, že KŠA organicky splyne s místními židovskými reáliemi.

Po dělostřelecké přípravě vědecké analýzy nastupuje frontální útok infanterie domněnek recenzenta. A tady se pomalu dostáváme k hypokritičnosti recenze. Její autor nás sice ujišťuje, že nehodlá „shazovat práci M.H., vydavatele a.j.“, ale z obsahu vyplývají jeho vážné pochyby, zda M.H. ve spolupachatelství s vydavatelem měla vůbec něco takového překládat, resp. předkládat to současné věřící českomoravské veřejnosti.  O kus dál nás formálně ubezpečuje , že „není nic špatného mít po ruce jasnou příručku“, avšak v rozporu s tímto jeho tvrzením v dalším textu zjistíme, že je silně proti zavádění a praktikování jejího obsahu ! Mluví taktéž o potřebě „velkorysosti“ a dušuje se, že nemá na mysli „slevování či ustupování“ z postulátů judaismu, avšak z kontextu neklamně plyne, že pod „velkorysostí“ si  slevování a ustupování z důsledných halachických předpisů fakticky představuje. (Ergo: je to určitě vynikající dílo – jen kdyby nebylo tak radikálně židovské a ultraortodoxně „válcující“.)

Jistě – najít hromadu písku pro vyhloubení důlku pro konvici šábesového kafe či objevit dveře bez pantů nebo aplikovat předpisy šabatu na hospodářské zvířectvo je značně obtížné v biotopu česko-moravského vrcholného židovství, vybaveného kuchyní z wolfram-iridiové oceli, plné kachlíků, titanu a automatických časových spínačů, apod. Snad právě proto je Ganzfriedův KŠA tak široce použitelný všude tam, kde není problémem bytostný kontakt s realitou přírody, nebo tam, kde se začíná „na zelené louce“. A snad právě proto je tak hrozně nekompatibilní s prostředím svébytných, kulturně i religiózně vysoce vyspělých tuzemských židovských obcí.

Shrneme-li tedy obsah recenze, dospějeme k následujícímu: především nás udiví, proč tak pracně vědecko-literárně-historicko-halachická a nervózní polemika se zanedbatelně nekompetentní a irelevantní inzercí? Když přece stačilo jen říci: do anotace se vloudila chybička. Uvědomíme si, že jde o spouštěcí mechanismus pro odpálení jiného exploziva. A tím je obava z „mutace svébytného malého českého židovství“. Odhlédneme-li od apriorní směšnosti tohoto pojmu, vybavíme si náhle, že historie se opakuje: recenzent pohlíží na Ganzfriedovo dílo se stejnými rozpaky a despektem jako svého času shlíželi pražští židé kolem r. 1910 na své haličské souvěrce, prchající před pogromy.. Za časů Franze Kafky se jim po Praze říkávalo „takyžidi“ a všichni je chtěli mít co nejdřív hezky dále od sebe. Kontaktem s autentickým, skoro by se dalo říci „prvoliniovým“ židovstvím z předních zákopů jeho války s antisemitismem a asimilantstvím, se české emancipované židovstvo cítilo kompromitováno a chasidut byl vnímán div ne jako něco mezi folklórním excesem a náboženskou provokací. Možná mezi těmi haličskými běženci byl i někdo kdo rabi Šlomo Ganzfrieda znal osobně … Stejně jako tenkrát, i dnes lze zaslechnout znechucené hlasy o „středověkosti“ halachy, o rituálních přežitcích, anachronismech. A taková je i konkludentní pointa recenze: Nechuť a strach ze směřování česko-moravského židovství směrem k transparentnímu, autentickému judaismu, oproštěnému od zásady „židem doma, Čechem na ulici“, event.  od fenomenu vánočně-chanukových Mojžíšků … Panika při pomyšlení, že autoritami by v židovském životě mohly být osobnosti ražení rabi Šlomo Ganzfrieda.
Vskutku – od hrůzných dob šoa došlo k mocnému posunu ve vnímání kořenů židovství a zatímco ještě za bolševika jsem se setkal s upřímnou, vážně míněnou konfesí: „ …já opravdu nejsem žid …matka a otec ještě byli, ale já už ne…“, dnes už ostentativní, nezastírané, svobodné a hrdé židovství prospívá a žije.

Recenzent, stylizující se do role starostlivého reprezentanta česko-moravského židovství tak pouze dokazuje, že má na mysli patrně jen to, co by se dalo nazvat „svébytné malé Jiříkovo židovství“. A spíše čtenář by se mohl ptát: quo vadis, Jiříku?

Skvělý počin, skoro průkopnický mezník v galerii českojazyčných judaik, jakým je vydání KŠA v minuciézním překladu paní M.H., nebude příčinou dynamické transformace Prahy a Brna na haličsko-zakarpatský štetl nebo Lubaviče Brooklyn. Je smutné to říci, ale vzrůstající či klesající míra dobové religiozity i pestrosti denominací judaismu se vždy odvíjela od intenzity hněvu Baruch Ha Šem, valící se na jeho lid, který mu k němu zavdal záminku, nikoliv od intenzity šíření toho kterého halachického díla. Jidiš nezazněla a nezazní v ulicích česko-moravských velkoměst, leda jen v podání importovaného klezmeru….

Učiníme-li malý exkurs, pak je zajímavé srovnat rozsáhlý a žádnou situaci v židovském životě nevynechávající Ganzfriedův KŠA s dílem „Choulkhane Aroukh Abrégé“ (5.vydání z r. 1980). Jeho autor, vrchní rabín Haut-Rhine, rabi Ernest Weill, který započal práci na něm v r. 1929, se tematicky zabýval pouze problematikou průběhu modliteb a bohoslužeb, benedikcí, šabatu a svátků. Rozdílná šíře záběru obou děl vypovídá výmluvně, kterým otázkám autoři přikládají důležitost a které se v daném prostředí tomu kterému autorovi jeví jako frekventovanější. Oběma autorům je však společná idea, že Šulchan Aruch není petrifikací Zákona.

A tak se konečně dostávám k resumé: recenzent, i přes počáteční deklarovanou snahu o důsledné oddělení práce paní M.H., vydavatele a rabi Šlomo Ganzfrieda, dospěl ke kompaktnímu rezultátu o zbytečnosti, ne-li přímo škodlivosti úsilí všech třech uvedených osob „en bloc“, projeveného formou rozvracení svébytnosti malého česko-moravského židovství.

Recenze i replika na ni dávno zmizí z paměti čtenářů, ale odkaz rqbi Šlomo Ganzfrieda se dočká dalších a dalších reedicí. Nechť jeden z exemplářů českojazyčného KŠA rychle pospíchá do Tvých rukou, vážený čtenáři.  :)
 
Název: Re:Cyklus o halaše
Přispěvatel: Tamar kdy 7. Listopadu 2011, 12:33:55
Recenze i replika na ni dávno zmizí z paměti čtenářů, ale odkaz rabi Šlomo Ganzfrieda se dočká dalších a dalších reedicí. Nechť jeden z exemplářů českojazyčného KŠA rychle pospíchá do Tvých rukou, vážený čtenáři. :)