1
Sport / Nejvyšší basketbalová liga
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy Dnes v 18:08:44 »Rozpis úvodních dvou sérií semifinále.
Poslední příspěvky
2
Sport / Plavání
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy Včera v 21:18:37 »Závěr Mare Nostrum: Dvě první místa pro Anastasii Gorbenkovou.
4
Sport / Další protiizraelská provokace
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 1. Června 2024, 18:51:23 »Tentokrát k ní došlo v Glasgowě, kde se v Hampden Parku hrálo 31. května 2024 jedno z kvalifikačních mezistátní utkání žen o postup do play-off pro Euro 2025.
Hostitelkami byly domácí Skotky, hosty reprezentantky Státu Izrael.
A tato skutečnost stačila k tomu, aby propalestinští fanatici vyvolali další erupci protiizraelské nenávisti. Nejenže musel být výkop asi o půl hodiny minut posunut, protože k jedné z brankových tyčí se řetězem připoutalo vskutku inteligentní mužské individuum v černém triku s bílým nápisem RED CARD FOR ISRAEL (Červená karta pro Izrael), ale početný dav několika stovek lidí před národním stadionem provolával protiizraelská hesla, aktivoval petardy a dal jasně najevo, jak si přestavuje izraelsko-palestinské smíření. Na jednom z transparentů jsme mohli číst ISRAEL TEAM NOT WELCOME IN GLASGOW (Izraelský tým není v Glasgowě vítán). Když byla na stadionu hrána na počest hostů izraelská hymna Hatikva (podle hráček záměrně slabě), demonstranti ve snaze ji přehlušit pustili před fotbalovým stánkem (z bezpečnostních důvodů se hrálo před prázdnými tribunami) hymnu Palestinskoarabské autonomie Fidai. (Zlé jazyky tvrdí, že po skončení demonstrace se na zemi našlo obrovské množství poztrácených mozků, ale to je nejspíš pomluva.) Izraelský sportovní server Sport 5 s odkazem na svědectví hráček uvedl, že atmosféra vůči nim nebyla přátelská, policejní ochranapři cestě na stadion slabá a po utkání jim Skotky, které vyhrály 4:1, ani nepodaly ruku a záměrně izraelský tým ignorovaly. Prostě ostudné chování.
Jedno svědectví hráčky, která nechtěla být jmenována: „Celý zápas jsme slyšely opravdu hlasité protesty zvenčí, hodně nás to zasáhlo, bylo tam hodně ohňostrojů a výbuchů petard. Snažily jsme se zůstat pospolu, hráčky a realizační tým, koncentrované a soustředěné, a dobře zápas začít, ale byla to šílená situace, dostaly jsme se pod tlak a na některé hráčky to mělo velký vliv.“
Jako by nestačilo, že izraelské reprezentantky nemohou od loňské agrese Hamasu hrát domácí zápasy ve své zemi, ale musí cestovat po Evropě na neutrální hřiště (a nejen ony, v Izraeli se zatím nepořádají žádné mezinárodní klubové ani mezistátní akce, výjimkou byl 19. května Jeruzalémský atletický grandslam), tak jim to ještě fanatici s vlajkami Palestinské autonomie „zpestří“ tímto způsobem. Svérázné pojetí far play, učebnicová ukázka nehorázné politizace sportu – v konečném důsledku ve prospěch teroristů.
Izraelská fotbalová asociace se vyjádřila jasně. „Je to ostudný incident, který musí odsoudit celý fotbalový svět. Je nemyslitelné, aby izraelský ženský národní tým nemohl hrát v bezpečí na mezinárodním turnaji.“ Dodal, že samotný fakt, že propalestinský protestující vtrhne na hřiště a přeruší přípravu na zápas, zatímco propalestinští aktivisté nepřijatelným způsobem protestující před stadionem je skandální. Izraelská asociace vyzvala FIFA a UEFA, aby se touto záležitostí vážně zabývaly a poskytly hráčům izraelského národního týmu jistotu bezpečí.“
Zde je nutné říci, aby nedošlo k omylu, že Izraelci nepožadují žádné zvláštní zacházení, žádné výhody či protěžování, ale pouze jedno: aby s nimi bylo jednáno stejně jako s hráči a hráčkami všech ostatních národních reprezentací. Aby se nestávali terčem nenávisti, diskriminace, bojkotu a všemožných útoků jenom proto, že jsou Izraelci.
SPORTOVNÍ POHLED
Skotsko a Izrael hrají spolu se Slovenskem a Srbskem kvalifikaci o postup do play-off, v němž se rozhodne, kdo pojede na fotbalové ME žen, které bude hostit v červenci 2025 Švýcarsko. Zmíněné čtyři země účinkuji v 2. skupině Ligy B. Současně tato kvalifikace slouží evropské Lize národů, a to v tom smyslu, že určí, která země postoupí do Ligy A (vítěz skupiny 2) a sestoupí do Ligy C (poslední ve skupině 2; aktuálně na sestup aspirují Izraelky). Kvalifikační boje ve skupině 2 se uzavřou letos 16. července. Do play-off o účast na ME mohou teoreticky postoupit všechny čtyři reprezentace ze skupiny 2, a to proto, že z každé ze čtyř 4členných skupin postupují tři a jelikož Švýcarsko hrající ve skupině 1 má jako hostitel účast zajištěnou a ve skupině skončí na některém z prvních tří míst, postoupí místo něj také nejlepší země ze čtvrtého místa. Celkem z Ligy B postoupí do play-off 12 týmů.
DOSAVADNÍ VÝSLEDKY
Jak již řečeno, a ukážeme si to na následujícím přehledu, všechny země v 2. skupině hrají své domácí zápasy skutečně doma, pouze Izraelky musí cestovat do ciziny. To samo o sobě je samozřejmě nevýhoda a jako „bonus“ je někde ještě čekají nechutné projevy fanatické antiizraelské zášti.
Liga B/Kvalifikační skupina 2
1. kolo
5. dubna 2024
Slovensko – Izrael … 2:0
Místo: Senec (SR)
Srbsko -Skotsko … 0:0
Místo: Leskovac (Srbsko)
2. kolo
9. dubna 2024
Izrael – Srbsko … 2:4
Místo: Györ (Maďarsko)
Skotsko – Slovensko … 1:0
Místo: Glasgow (Skotsko)
3. kolo
31. května 2024
Srbsko – Slovensko … 2:1
Místo: Bělehrad (Srbsko)
Skotsko – Izrael… 4:1
Místo: Glasgow (Skotsko)
Izraelky mají před sebou ještě tři zápasy, z toho dva „domácí“, hrané ovšem v maďarském městě Budaörs u Budapešti. Čtvrtého června to bude odveta proti Skotkám a šestnáctého července proti Slovenkám.
AKTUÁLNÍ POŘADÍ
1. Skotsko … 7 bodů … skóre 5:1
2. Srbsko … 7 bodů … skóre 6:3
3. Slovensko … 3 body
4. Izrael … bez bodu
ZDROJE
https://www.ynet.co.il/sport/israelisoccer/article/hjf00r9pva
https://www.bbc.com/news/articles/c0jjg284x83o
https://www.sport5.co.il/articles.aspx?FolderID=4178&docID=471781
Hostitelkami byly domácí Skotky, hosty reprezentantky Státu Izrael.
A tato skutečnost stačila k tomu, aby propalestinští fanatici vyvolali další erupci protiizraelské nenávisti. Nejenže musel být výkop asi o půl hodiny minut posunut, protože k jedné z brankových tyčí se řetězem připoutalo vskutku inteligentní mužské individuum v černém triku s bílým nápisem RED CARD FOR ISRAEL (Červená karta pro Izrael), ale početný dav několika stovek lidí před národním stadionem provolával protiizraelská hesla, aktivoval petardy a dal jasně najevo, jak si přestavuje izraelsko-palestinské smíření. Na jednom z transparentů jsme mohli číst ISRAEL TEAM NOT WELCOME IN GLASGOW (Izraelský tým není v Glasgowě vítán). Když byla na stadionu hrána na počest hostů izraelská hymna Hatikva (podle hráček záměrně slabě), demonstranti ve snaze ji přehlušit pustili před fotbalovým stánkem (z bezpečnostních důvodů se hrálo před prázdnými tribunami) hymnu Palestinskoarabské autonomie Fidai. (Zlé jazyky tvrdí, že po skončení demonstrace se na zemi našlo obrovské množství poztrácených mozků, ale to je nejspíš pomluva.) Izraelský sportovní server Sport 5 s odkazem na svědectví hráček uvedl, že atmosféra vůči nim nebyla přátelská, policejní ochranapři cestě na stadion slabá a po utkání jim Skotky, které vyhrály 4:1, ani nepodaly ruku a záměrně izraelský tým ignorovaly. Prostě ostudné chování.
Jedno svědectví hráčky, která nechtěla být jmenována: „Celý zápas jsme slyšely opravdu hlasité protesty zvenčí, hodně nás to zasáhlo, bylo tam hodně ohňostrojů a výbuchů petard. Snažily jsme se zůstat pospolu, hráčky a realizační tým, koncentrované a soustředěné, a dobře zápas začít, ale byla to šílená situace, dostaly jsme se pod tlak a na některé hráčky to mělo velký vliv.“
Jako by nestačilo, že izraelské reprezentantky nemohou od loňské agrese Hamasu hrát domácí zápasy ve své zemi, ale musí cestovat po Evropě na neutrální hřiště (a nejen ony, v Izraeli se zatím nepořádají žádné mezinárodní klubové ani mezistátní akce, výjimkou byl 19. května Jeruzalémský atletický grandslam), tak jim to ještě fanatici s vlajkami Palestinské autonomie „zpestří“ tímto způsobem. Svérázné pojetí far play, učebnicová ukázka nehorázné politizace sportu – v konečném důsledku ve prospěch teroristů.
Izraelská fotbalová asociace se vyjádřila jasně. „Je to ostudný incident, který musí odsoudit celý fotbalový svět. Je nemyslitelné, aby izraelský ženský národní tým nemohl hrát v bezpečí na mezinárodním turnaji.“ Dodal, že samotný fakt, že propalestinský protestující vtrhne na hřiště a přeruší přípravu na zápas, zatímco propalestinští aktivisté nepřijatelným způsobem protestující před stadionem je skandální. Izraelská asociace vyzvala FIFA a UEFA, aby se touto záležitostí vážně zabývaly a poskytly hráčům izraelského národního týmu jistotu bezpečí.“
Zde je nutné říci, aby nedošlo k omylu, že Izraelci nepožadují žádné zvláštní zacházení, žádné výhody či protěžování, ale pouze jedno: aby s nimi bylo jednáno stejně jako s hráči a hráčkami všech ostatních národních reprezentací. Aby se nestávali terčem nenávisti, diskriminace, bojkotu a všemožných útoků jenom proto, že jsou Izraelci.
SPORTOVNÍ POHLED
Skotsko a Izrael hrají spolu se Slovenskem a Srbskem kvalifikaci o postup do play-off, v němž se rozhodne, kdo pojede na fotbalové ME žen, které bude hostit v červenci 2025 Švýcarsko. Zmíněné čtyři země účinkuji v 2. skupině Ligy B. Současně tato kvalifikace slouží evropské Lize národů, a to v tom smyslu, že určí, která země postoupí do Ligy A (vítěz skupiny 2) a sestoupí do Ligy C (poslední ve skupině 2; aktuálně na sestup aspirují Izraelky). Kvalifikační boje ve skupině 2 se uzavřou letos 16. července. Do play-off o účast na ME mohou teoreticky postoupit všechny čtyři reprezentace ze skupiny 2, a to proto, že z každé ze čtyř 4členných skupin postupují tři a jelikož Švýcarsko hrající ve skupině 1 má jako hostitel účast zajištěnou a ve skupině skončí na některém z prvních tří míst, postoupí místo něj také nejlepší země ze čtvrtého místa. Celkem z Ligy B postoupí do play-off 12 týmů.
DOSAVADNÍ VÝSLEDKY
Jak již řečeno, a ukážeme si to na následujícím přehledu, všechny země v 2. skupině hrají své domácí zápasy skutečně doma, pouze Izraelky musí cestovat do ciziny. To samo o sobě je samozřejmě nevýhoda a jako „bonus“ je někde ještě čekají nechutné projevy fanatické antiizraelské zášti.
Liga B/Kvalifikační skupina 2
1. kolo
5. dubna 2024
Slovensko – Izrael … 2:0
Místo: Senec (SR)
Srbsko -Skotsko … 0:0
Místo: Leskovac (Srbsko)
2. kolo
9. dubna 2024
Izrael – Srbsko … 2:4
Místo: Györ (Maďarsko)
Skotsko – Slovensko … 1:0
Místo: Glasgow (Skotsko)
3. kolo
31. května 2024
Srbsko – Slovensko … 2:1
Místo: Bělehrad (Srbsko)
Skotsko – Izrael… 4:1
Místo: Glasgow (Skotsko)
Izraelky mají před sebou ještě tři zápasy, z toho dva „domácí“, hrané ovšem v maďarském městě Budaörs u Budapešti. Čtvrtého června to bude odveta proti Skotkám a šestnáctého července proti Slovenkám.
AKTUÁLNÍ POŘADÍ
1. Skotsko … 7 bodů … skóre 5:1
2. Srbsko … 7 bodů … skóre 6:3
3. Slovensko … 3 body
4. Izrael … bez bodu
ZDROJE
https://www.ynet.co.il/sport/israelisoccer/article/hjf00r9pva
https://www.bbc.com/news/articles/c0jjg284x83o
https://www.sport5.co.il/articles.aspx?FolderID=4178&docID=471781
5
Sport / Fotbalový Pohár státu
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 31. Května 2024, 18:18:19 »Vítězem Poháru státu v sezoně 2023/2024 je klub Petach Tikva.
6
válka 2023 / K tragédii v Rafahu
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 29. Května 2024, 23:40:19 »Není to poprvé. V Pásmu Gazy zahyne větší počet civilistů – je to tragédie, ale zuří tam válka, kterou vyprovokovalo tamní vládnoucí hnutí – a Izraeli je okamžitě nasazena psí hlava.
Vzpomeňme na 17. říjen minulého roku. Vně komplexu gazské nemocnice Al Ahli došlo k explozi, „vždy důvěryhodné“ místní zdroje okamžitě hovořily o bezmála pěti stech mrtvých a světem se prohnala „mexická vlna“ protiizraelské hysterie: izraelská armáda barbarsky vybombardovala nemocnici. Než se ukázalo, že všechno bylo poněkud jinak. Jako v anekdotě z Rádia Jerevan. Nešlo o izraelskou bombu, ale jednu z raket Palestinského islámského džihádu, které teroristé sice vyslali na Izrael, ale co ďas nechtěl, tato selhala a spadla na nádvoří nemocnice. A ani ten počet obětí nesedí, s největší pravděpodobností byl o řád nižší. Že by se ale někdo Izraeli omluvil, to jsem nezaznamenal. Na to se prostě nehraje.
Zdá se, že něčeho podobného jsme svědky nyní, po nedělním (26. 5. 2024) úmrtí asi pětačtyřiceti civilistů (tvrdí Hamas) v oblasti Rafahu na jihu Pásma Gazy. Svět obletěly hrůzostrašné obrázky hořícího dočasného stanového městečka, které Izrael vyčlenil pro tamní civilisty jako bezpečnou zónu, v níž se nebudou odehrávat vojenské operace. A teď – Izrael tuto lokalitu bombarduje. Jaká hanebnost! Titulky hlavních českých serverů: Izrael zaútočil na tábor v Rafahu (v nejrůznějších obměnách totéž). Následovalo zděšení na všech stranách. Šéf OSN Guterres na síti X (27. 5. 2024): „Odsuzuji izraelské činy, které zabily desítky nevinných civilistů, kteří pouze hledali úkryt před tímto smrtícím konfliktem. V Gaze není žádné bezpečné místo. Tato hrůza musí skončit.“ (Skončila by už dávno, kdyby Hamas propustil rukojmí a kapituloval.)
Ano, smrt nevinných civilistů je vždy obrovskou lidskou tragédií. Bohužel je ale součástí války, zejména té, která se odehrává v městském prostředí. Připomeňme rok 1945 a bitvu o filipínskou Manilu. Při osvobozování americkými a filipínskými silami bylo zabito více než 100 tisíc civilistů. Taková byla daň za vítězství v boji proti japonským okupantům, kteří si v ničem nezadali s teroristickými praktikami Hamasu. Rozdíl proti dnešku je v tom, že amerického generála Douglase MacArthura, velitele spojeneckých sil, nikdo nechtěl postavit před nějaký mezinárodní trestní soud, zatímco japonský velitel na Filipínách, generál Yamašita, byl - jako osoba zodpovědná za masakry civilistů - po válce popraven. Inu, tenkrát byl svět ještě normální. Dnes by se na lavici obžalovaných ocitli oba, generál Yamašita i generál Mac Arthur.
IZRAELSKÁ REAKCE
Izraelská strana bere každý takový incident, při němž umírají civilisté, velice vážně. Ačkoli to Mezinárodní trestní soud (ICC) a jeho hlavní prokurátor Karim Khan neberou v potaz, izraelská armáda má fungující a propracovaný právní a vyšetřovací systém. Konkrétně. Analýzu toho, co se v Rafahu 26. května stalo provádí z rozkazu úřadu generální vojenské prokurátorky generálmajorky Yifat Tomer-Yerušalmiové nezávislý armádní orgán, Vyšetřovací mechanismus sboru náčelníků štábů, v jehož čele stojí podplukovník Yoav Har-Even. Ačkoli vyšetřování ještě není u konce, už z počáteční fáze jsou zřejmé skutečnosti, které mají daleko do tvrzení, že Izrael záměrně bombardoval civilisty ve stanovém táboře sloužícím jako bezpečné místo pro evakuované civilisty.
Jaké jsou tedy první poznatky? Cílem operace byli dva vysocí představitelé teroristického hnutí Hamas mající na starosti vražedné akce proti Izraelcům na Západním břehu – Yassin Rabia a Khaled Nagar. Ten úkol byl splněn, oba zločinci byli zlikvidováni. Nenacházeli se v bezpečné zóně určené pro evakuované, ale v uzavřeném komplexu mimo ni. K jejich zabití použilo izraelské letectvo záměrně dvě redukované 17kg střely se záměrem co nejvíce eliminovat vedlejší škody. Přesto k nim došlo a nyní se vyšetřuje, jak se to mohlo stát.
Izraelský armádní mluvčí brigádní generál Daniel Hagari 28. května uvedl, že zmíněné 17kg střely neměly samy o sobě potenciál takovou tragédii způsobit. Dodal, že necelých 50 metrů od místa útoku se nacházela rampa pro odpalování raket proti Izraeli, ovšem stanový tábor pro evakuované byl ve vzdálenosti asi půldruhého kilometru od místa zásahu. Zatím vše nasvědčuje tomu, že požár v táboře způsobily sekundární exploze po neočekávaném zásahu skladu munice nebo PHM, o jehož existenci v lokalitě izraelská armáda nevěděla. Tomu by odpovídal i obsah telefonátů mezi dvěma obyvateli Pásma, z nichž jeden se jmenuje Abu Rafik, který zachytila zpravodajská služba. Zde jsou klíčové pasáže telefonátu:
Muž 1: „A oni říkají, že (teroristé Hamasu, kteří byli cílem útoku) seděli na jednání a že je tam je (zařízení – ne zcela jasné-LS) a navíc měli munici, přičemž všechna ta munice začala explodovat. Vzduchem létaly pytle peněz, Abú Rafiku.“
Abú Rafik: „Tato munice, která vybuchla, byla skutečně naše?
Muž 1: „Ano, je tam sklad munice. Říkám ti, že to explodovalo (nesrozumitelné). Chci říct, že židovské bombardování nebylo silné, byla to malá střela, protože nevytvořila velký kráter. A poté přišla spousta sekundárních výbuchů.“
Zatím lze tedy doporučit. Bylo by ku prospěchu věci při každé takovéto zprávě, ještě předtím, než začne být Izrael jednostranně kritizován a obviňován z nelidských zločinů, kdyby ti, kteří jsou ochotní dělat unáhlené závěry, vyčkali na vyšetřování incidentu. A v mezičase si uvědomili, s jak zákeřným a současně zbabělým a rafinovaným nepřítelem se musí Izrael v Pásmu Gazy potýkat, nota bene pod přísným okem světového společenství, které okamžitě využije každé skutečné, ale i domnělé chyby, které se izraelská strana dopustí, byť neúmyslně. Bohužel platí: o co víc je dnešní svět přísný na Izrael, který se brání islamistickému teroru, o to benevolentnější je ke zločinům páchaným teroristickými agresory. Proto tvrdím: žijeme ve světě myšlenkově zvráceném, který si může dát do erbu symbol dvojího metru a postavu šílence snažícího se chodit po hlavě.
Výstižně to vyjádřil izraelský premiér Netanjahu: „Pro nás je to tragédie, pro Hamas strategie.“
ZDROJE:
https://www.timesofisrael.com/idf-says-hidden-store-of-terror-munitions-may-have-caused-deadly-rafah-blaze/
https://www.ynetnews.com/article/r1oitwq4c#autoplay
Vzpomeňme na 17. říjen minulého roku. Vně komplexu gazské nemocnice Al Ahli došlo k explozi, „vždy důvěryhodné“ místní zdroje okamžitě hovořily o bezmála pěti stech mrtvých a světem se prohnala „mexická vlna“ protiizraelské hysterie: izraelská armáda barbarsky vybombardovala nemocnici. Než se ukázalo, že všechno bylo poněkud jinak. Jako v anekdotě z Rádia Jerevan. Nešlo o izraelskou bombu, ale jednu z raket Palestinského islámského džihádu, které teroristé sice vyslali na Izrael, ale co ďas nechtěl, tato selhala a spadla na nádvoří nemocnice. A ani ten počet obětí nesedí, s největší pravděpodobností byl o řád nižší. Že by se ale někdo Izraeli omluvil, to jsem nezaznamenal. Na to se prostě nehraje.
Zdá se, že něčeho podobného jsme svědky nyní, po nedělním (26. 5. 2024) úmrtí asi pětačtyřiceti civilistů (tvrdí Hamas) v oblasti Rafahu na jihu Pásma Gazy. Svět obletěly hrůzostrašné obrázky hořícího dočasného stanového městečka, které Izrael vyčlenil pro tamní civilisty jako bezpečnou zónu, v níž se nebudou odehrávat vojenské operace. A teď – Izrael tuto lokalitu bombarduje. Jaká hanebnost! Titulky hlavních českých serverů: Izrael zaútočil na tábor v Rafahu (v nejrůznějších obměnách totéž). Následovalo zděšení na všech stranách. Šéf OSN Guterres na síti X (27. 5. 2024): „Odsuzuji izraelské činy, které zabily desítky nevinných civilistů, kteří pouze hledali úkryt před tímto smrtícím konfliktem. V Gaze není žádné bezpečné místo. Tato hrůza musí skončit.“ (Skončila by už dávno, kdyby Hamas propustil rukojmí a kapituloval.)
Ano, smrt nevinných civilistů je vždy obrovskou lidskou tragédií. Bohužel je ale součástí války, zejména té, která se odehrává v městském prostředí. Připomeňme rok 1945 a bitvu o filipínskou Manilu. Při osvobozování americkými a filipínskými silami bylo zabito více než 100 tisíc civilistů. Taková byla daň za vítězství v boji proti japonským okupantům, kteří si v ničem nezadali s teroristickými praktikami Hamasu. Rozdíl proti dnešku je v tom, že amerického generála Douglase MacArthura, velitele spojeneckých sil, nikdo nechtěl postavit před nějaký mezinárodní trestní soud, zatímco japonský velitel na Filipínách, generál Yamašita, byl - jako osoba zodpovědná za masakry civilistů - po válce popraven. Inu, tenkrát byl svět ještě normální. Dnes by se na lavici obžalovaných ocitli oba, generál Yamašita i generál Mac Arthur.
IZRAELSKÁ REAKCE
Izraelská strana bere každý takový incident, při němž umírají civilisté, velice vážně. Ačkoli to Mezinárodní trestní soud (ICC) a jeho hlavní prokurátor Karim Khan neberou v potaz, izraelská armáda má fungující a propracovaný právní a vyšetřovací systém. Konkrétně. Analýzu toho, co se v Rafahu 26. května stalo provádí z rozkazu úřadu generální vojenské prokurátorky generálmajorky Yifat Tomer-Yerušalmiové nezávislý armádní orgán, Vyšetřovací mechanismus sboru náčelníků štábů, v jehož čele stojí podplukovník Yoav Har-Even. Ačkoli vyšetřování ještě není u konce, už z počáteční fáze jsou zřejmé skutečnosti, které mají daleko do tvrzení, že Izrael záměrně bombardoval civilisty ve stanovém táboře sloužícím jako bezpečné místo pro evakuované civilisty.
Jaké jsou tedy první poznatky? Cílem operace byli dva vysocí představitelé teroristického hnutí Hamas mající na starosti vražedné akce proti Izraelcům na Západním břehu – Yassin Rabia a Khaled Nagar. Ten úkol byl splněn, oba zločinci byli zlikvidováni. Nenacházeli se v bezpečné zóně určené pro evakuované, ale v uzavřeném komplexu mimo ni. K jejich zabití použilo izraelské letectvo záměrně dvě redukované 17kg střely se záměrem co nejvíce eliminovat vedlejší škody. Přesto k nim došlo a nyní se vyšetřuje, jak se to mohlo stát.
Izraelský armádní mluvčí brigádní generál Daniel Hagari 28. května uvedl, že zmíněné 17kg střely neměly samy o sobě potenciál takovou tragédii způsobit. Dodal, že necelých 50 metrů od místa útoku se nacházela rampa pro odpalování raket proti Izraeli, ovšem stanový tábor pro evakuované byl ve vzdálenosti asi půldruhého kilometru od místa zásahu. Zatím vše nasvědčuje tomu, že požár v táboře způsobily sekundární exploze po neočekávaném zásahu skladu munice nebo PHM, o jehož existenci v lokalitě izraelská armáda nevěděla. Tomu by odpovídal i obsah telefonátů mezi dvěma obyvateli Pásma, z nichž jeden se jmenuje Abu Rafik, který zachytila zpravodajská služba. Zde jsou klíčové pasáže telefonátu:
Muž 1: „A oni říkají, že (teroristé Hamasu, kteří byli cílem útoku) seděli na jednání a že je tam je (zařízení – ne zcela jasné-LS) a navíc měli munici, přičemž všechna ta munice začala explodovat. Vzduchem létaly pytle peněz, Abú Rafiku.“
Abú Rafik: „Tato munice, která vybuchla, byla skutečně naše?
Muž 1: „Ano, je tam sklad munice. Říkám ti, že to explodovalo (nesrozumitelné). Chci říct, že židovské bombardování nebylo silné, byla to malá střela, protože nevytvořila velký kráter. A poté přišla spousta sekundárních výbuchů.“
Zatím lze tedy doporučit. Bylo by ku prospěchu věci při každé takovéto zprávě, ještě předtím, než začne být Izrael jednostranně kritizován a obviňován z nelidských zločinů, kdyby ti, kteří jsou ochotní dělat unáhlené závěry, vyčkali na vyšetřování incidentu. A v mezičase si uvědomili, s jak zákeřným a současně zbabělým a rafinovaným nepřítelem se musí Izrael v Pásmu Gazy potýkat, nota bene pod přísným okem světového společenství, které okamžitě využije každé skutečné, ale i domnělé chyby, které se izraelská strana dopustí, byť neúmyslně. Bohužel platí: o co víc je dnešní svět přísný na Izrael, který se brání islamistickému teroru, o to benevolentnější je ke zločinům páchaným teroristickými agresory. Proto tvrdím: žijeme ve světě myšlenkově zvráceném, který si může dát do erbu symbol dvojího metru a postavu šílence snažícího se chodit po hlavě.
Výstižně to vyjádřil izraelský premiér Netanjahu: „Pro nás je to tragédie, pro Hamas strategie.“
ZDROJE:
https://www.timesofisrael.com/idf-says-hidden-store-of-terror-munitions-may-have-caused-deadly-rafah-blaze/
https://www.ynetnews.com/article/r1oitwq4c#autoplay
7
válka 2023 / K uznání „Státu Palestina“ třemi evropskými zeměmi
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 28. Května 2024, 13:07:24 »„Příhodnější“ datum si Norsko, Irsko a Španělsko vybrat nemohly, když se rozhodly uznat „Stát Palestina“ s platností od 28. května 2024.
Toho dne před šedesáti lety se v tehdy jordánském východním Jeruzalémě sešli zástupci palestinských Arabů na ustavujícím kongresu Palestinské národní rady. Výsledkem šestidenního jednání bylo přijetí Palestinské národní charty a vznik Organizace pro osvobození Palestiny (PLO).
Bodem číslo jedna programu bylo „osvobození Palestiny“. Jelikož v té době byla bývala britská mandátní Palestina rozdělena na tři části – Stát Izrael, Předjordánsko jako součást Jordánska a Pásmo Gazy pod správou Egypta – nabízí se otázka, které území mělo být „osvobozeno“. V Chartě je jasně řečeno, že se to netýká ani Předjordánska, ani Pásma Gazy. Zbývá tedy – ano, území židovského státu Izrael. Před šedesáti lety dostal politický program, jehož cílem byl vymazat Izrael z politické mapy Středního východu, nový impuls. Místo Izraele měl být ustaven arabský palestinský stát nazvaný, jak jinak, Palestina.
V té době žili ještě Arabové v iluzi, že Izrael bude možné porazit vojenskou silou, jak se o to pokusili už při jeho vzniku v roce 1948. Tento politický přelud se rozplynul po šestidenní válce 1967 – a palestinští Arabové se skřípěním zubů pochopili, že holuba na střeše nikdy nepolapí, a tak se velice neochotně smířili s vrabcem v hrsti. V listopadu 1988 vyhlásili v Alžíru „Stát Palestina“, přičemž z tehdejší deklarace lze vyrozumět, že snad budou akceptovat pro tento stát území Předjordánska, Pásma Gazy a východního Jeruzaléma. (Ovšem v praxi pouze ti takzvaně umírnění, maximalisté podporovaní Íránem a spol. požadují pro Araby i nadále Palestinu celou, což samozřejmě znamená likvidaci Izraele.)
Jak již řečeno, vyhlašovatelé tohoto státu, ať už ho pak papírově uznal či neuznal kdokoli, neměli v té době ani toho příslovečného vrabce v hrsti. Izrael po vyhrané obranné válce z června 1967 kontroloval všechna teritoria, která si palestinští Arabové nárokují.
STÁT ZROZENÝ Z TERORU
V alžírské „deklaraci palestinské nezávislosti“ jsou zajímavé dvě pasáže (kromě bezpočtu dalších, vesměs proklamativních a odtržených od reality): 1. „Stát Palestina“ je arabský stát, integrální a nedělitelná součást arabského národa…“ (Palestinští Arabové si nárokují právo označovat svůj stát jako arabský, ale stejní palestinští Arabové odmítají akceptovat Izrael jako stát židovský.) 2. „Naše srdce jsou povznesena a ozářena světlem požehnané intifády…“ (Intifáda je jejich označení pro vražený protiizraelský teror. Ve světle této oddanosti intifádě, v té době zuřila první intifáda 1978-1993, během níž byly zavražděny dvě stovky Izraelců, jsou řeči o tom, že „Stát Palestina“ odmítá teror nehorázné lži.)
Z oblasti politických fantasmagorií se situace více přiblížila k realitě v 90. letech minulého století, když Izraelci a palestinští Arabové uzavřeli Dohody z Oslo. S nimi můžeme ostře nesouhlasit (tak jako z principiálních důvodů autor tohoto článku), nicméně platí základní zásada tohoto procesu: o konečném statusu sporných území musí být rozhodnuto v rámci jednání mezi Izraelem a reprezentací palestinských Arabů, což současně znamená, že jakékoli jednostranné kroky by byly jednáním proti duchu Dohod z Oslo. To je obecný závěr.
Navíc, a to je zásadní, ze strany palestinských Arabů došlo k brutálnímu pošlapání slibu danému před samotným vznikem mírového procesu, totiž že se zříkají terorismu, což vyvrcholilo masakrem ze 7. října 2023. Z toho lze dovodit, navzdory všem ujištěním o opaku, že jednostranné uznání „Státu Palestina“ vládami Norska, Irska a Španělska není ničím, než nehoráznou odměnou za tu nejnelidštější formu teroru – a navíc „skvělý“ dárek palestinským Arabům k 60. výročí založení PLO, která vznikla s cílem Izrael zlikvidovat. Je to srovnatelné s tím, jako kdyby Spojenci nedlouho po lidickém masakru odměnili Hitlera, nota bene za současného vyhrožování, že stejné vraždění zopakuje znovu a znovu, kdykoli se vyskytne vhodná příležitost. V tak absurdním světě dnes žijeme.
Věc má ale ještě jeden aspekt. Máme-li vzít vážně politický akt Oslo, Dublinu a Madridu, tedy jednostrannou podporu pro arabský stát na sporných teritoriích, proč bychom neměli vzít vážně případnou jednostrannou izraelskou anexi části sporných území v Předjordánsku odůvodněnou bezpečnostními potřebami.
Toho dne před šedesáti lety se v tehdy jordánském východním Jeruzalémě sešli zástupci palestinských Arabů na ustavujícím kongresu Palestinské národní rady. Výsledkem šestidenního jednání bylo přijetí Palestinské národní charty a vznik Organizace pro osvobození Palestiny (PLO).
Bodem číslo jedna programu bylo „osvobození Palestiny“. Jelikož v té době byla bývala britská mandátní Palestina rozdělena na tři části – Stát Izrael, Předjordánsko jako součást Jordánska a Pásmo Gazy pod správou Egypta – nabízí se otázka, které území mělo být „osvobozeno“. V Chartě je jasně řečeno, že se to netýká ani Předjordánska, ani Pásma Gazy. Zbývá tedy – ano, území židovského státu Izrael. Před šedesáti lety dostal politický program, jehož cílem byl vymazat Izrael z politické mapy Středního východu, nový impuls. Místo Izraele měl být ustaven arabský palestinský stát nazvaný, jak jinak, Palestina.
V té době žili ještě Arabové v iluzi, že Izrael bude možné porazit vojenskou silou, jak se o to pokusili už při jeho vzniku v roce 1948. Tento politický přelud se rozplynul po šestidenní válce 1967 – a palestinští Arabové se skřípěním zubů pochopili, že holuba na střeše nikdy nepolapí, a tak se velice neochotně smířili s vrabcem v hrsti. V listopadu 1988 vyhlásili v Alžíru „Stát Palestina“, přičemž z tehdejší deklarace lze vyrozumět, že snad budou akceptovat pro tento stát území Předjordánska, Pásma Gazy a východního Jeruzaléma. (Ovšem v praxi pouze ti takzvaně umírnění, maximalisté podporovaní Íránem a spol. požadují pro Araby i nadále Palestinu celou, což samozřejmě znamená likvidaci Izraele.)
Jak již řečeno, vyhlašovatelé tohoto státu, ať už ho pak papírově uznal či neuznal kdokoli, neměli v té době ani toho příslovečného vrabce v hrsti. Izrael po vyhrané obranné válce z června 1967 kontroloval všechna teritoria, která si palestinští Arabové nárokují.
STÁT ZROZENÝ Z TERORU
V alžírské „deklaraci palestinské nezávislosti“ jsou zajímavé dvě pasáže (kromě bezpočtu dalších, vesměs proklamativních a odtržených od reality): 1. „Stát Palestina“ je arabský stát, integrální a nedělitelná součást arabského národa…“ (Palestinští Arabové si nárokují právo označovat svůj stát jako arabský, ale stejní palestinští Arabové odmítají akceptovat Izrael jako stát židovský.) 2. „Naše srdce jsou povznesena a ozářena světlem požehnané intifády…“ (Intifáda je jejich označení pro vražený protiizraelský teror. Ve světle této oddanosti intifádě, v té době zuřila první intifáda 1978-1993, během níž byly zavražděny dvě stovky Izraelců, jsou řeči o tom, že „Stát Palestina“ odmítá teror nehorázné lži.)
Z oblasti politických fantasmagorií se situace více přiblížila k realitě v 90. letech minulého století, když Izraelci a palestinští Arabové uzavřeli Dohody z Oslo. S nimi můžeme ostře nesouhlasit (tak jako z principiálních důvodů autor tohoto článku), nicméně platí základní zásada tohoto procesu: o konečném statusu sporných území musí být rozhodnuto v rámci jednání mezi Izraelem a reprezentací palestinských Arabů, což současně znamená, že jakékoli jednostranné kroky by byly jednáním proti duchu Dohod z Oslo. To je obecný závěr.
Navíc, a to je zásadní, ze strany palestinských Arabů došlo k brutálnímu pošlapání slibu danému před samotným vznikem mírového procesu, totiž že se zříkají terorismu, což vyvrcholilo masakrem ze 7. října 2023. Z toho lze dovodit, navzdory všem ujištěním o opaku, že jednostranné uznání „Státu Palestina“ vládami Norska, Irska a Španělska není ničím, než nehoráznou odměnou za tu nejnelidštější formu teroru – a navíc „skvělý“ dárek palestinským Arabům k 60. výročí založení PLO, která vznikla s cílem Izrael zlikvidovat. Je to srovnatelné s tím, jako kdyby Spojenci nedlouho po lidickém masakru odměnili Hitlera, nota bene za současného vyhrožování, že stejné vraždění zopakuje znovu a znovu, kdykoli se vyskytne vhodná příležitost. V tak absurdním světě dnes žijeme.
Věc má ale ještě jeden aspekt. Máme-li vzít vážně politický akt Oslo, Dublinu a Madridu, tedy jednostrannou podporu pro arabský stát na sporných teritoriích, proč bychom neměli vzít vážně případnou jednostrannou izraelskou anexi části sporných území v Předjordánsku odůvodněnou bezpečnostními potřebami.
8
válka 2023 / Omyly hlavního žalobce Mezinárodního trestního soudu
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 27. Května 2024, 16:08:46 »Karim Khan, hlavní žalobce Mezinárodního trestního soudu (ICC), požaduje vydání zatykačů nejen na pohlaváry teroristické organizace Hamas, ale i na dva představitele bránícího se Izraele.
V části svobodného světa vyvolal oprávněné pobouření, protože vytvořil morálně absolutně nepřijatelné rovnítko ve stylu „Churchill = Hitler“. On sám to ale považuje za „nesmysl“, jak se vyjádřil ve svém prvním velkém rozhovoru pro média na toto téma. Dvacátého šestého května hovořil s novinami The Sunday Times, kterým řekl: „Neříkám, že Izrael se svou demokracií a svým Nejvyšším soudem je podobný Hamasu, jistěže ne. Nemohu se vyjádřit jasněji když tvrdím, že Izrael má plné právo chránit své obyvatelstvo a získat zpět rukojmí. Ale nikdo není oprávněn páchat válečné zločiny nebo zločiny proti lidskosti.“ Souhlas, ovšem s výhradou vůči tvrzení, že válečné zločiny páchá vedle barbarů Hamasu také Izrael. To ale není jediný omyl Karima Khana a spol.
Ten další se týká příkladu použitého jako odpověď na jednoho izraelského úředníka, jakým způsobem by měli Izraelci rukojmí v Gaze vypátrat. Hlavní žalobce v odkazu na konflikt v Severním Irsku z druhé poloviny minulého století(zjednodušeně Velká Británie vs Irská republikánská armáda) dovodil: „Došlo k pokusům zabít Margaret Thatcherovou, Airey Neave* byl vyhozen do vzduchu, lord Mountbatten** byl vyhozen do vzduchu, došlo k útoku v Enniskillenu***, měli jsme střelbu do kolen****. Ale Britové neřekli: »Nuže, na Falls Road***** se nepochybně mohou vyskytovat členové Irské republikánské armády a republikánští sympatizanti, tak na Falls Road shodíme 2000librovou bombu.« To udělat nemůžete.“
* Airey Neave – poslanec britské Dolní sněmovny. Zavražděn 30. března 1997 při výbuchu bomby nastražené severoirskými republikánskými teroristy.
** Lord Mountbatten - britský námořní velitel a politik. Zavražděn 27. srpna 1979 při výbuchu bomby nastražené severoirským republikánským teroristou Thomasem McMahonem.
*** Bombový útok spáchaný severoirskými republikánskými teroristy 8. listopadu 1987. Bilance: 12 mrtvých.
**** Drsná raktika severoirských polovojenských jednotek, sloužila jako svévolné trestání nepohodlných.
***** Ulice v Belfastu, centrum katolické (republikánské) komunity.
Tento Khanův historický příklad je ovšem absolutně nepatřičný. Především: Izraelská armáda nebombarduje lokality v Pásmu Gazy proto, že se domnívá, že by tam teroristé mohli být, ale proto, že tam jsou, což je výsledek operačních zpravodajských analýz. (Pak se i civilní lokality zneužité teroristy stávají legitimními vojenskými cíli.) Dál: Zatímco Irská republikánská armáda a její odnože operovaly v rámci suverénní monarchie (proti ní), přičemž Londýn musel v rámci boje s nimi tuto skutečnost zohlednit, Hamas a jeho ozbrojené formace jsou vládním hnutím, které napadlo a vede válku proti sousední zemi. Správným příkladem tudíž není model „Velká Británie proti severoirským teroristům“, ale „Velká Británie proti nacistickému Německu“. Ten druhý a správně použitý model pak vrhá na dnešní válku v Pásmu Gazy docela jiné světlo. Tak jako bylo v zájmu porážky zla jménem nacismus nutné přistoupit k bombardování vojenských cílů na území Velkoněmecké říše, je právě tak nutné, v zájmu porážky zla jménem islamistický terorismus Hamasu, aby Izrael přistoupil k bombardování vojenských cílů na gazské části území Palestinskoarabské autonomie.
Pokud by chtěl Karim Khan použít férový příklad, musel by říci něco jiného. Například: Irská republikánská armáda by zvítězila v Irsku ve volbách, jejím hlavním programem by byla likvidace nejen britské správy v Severním Irsku, ale na celém území Velké Británie, na části irského teritoria by vytvořila vládu nezávislou na Dublinu a odtud by zahájila systematický individuální teror proti vojákům a protestantům v Severním Irsku (občas by u toho přišel o život i nějaký ten katolík) a mimoto by z tohoto svého území vedla řadu let raketovou agresi nejen proti Severnímu Irsku, ale také proti Anglii, Skotsku a Walesu. A kdyby irští teroristé používali na území pod svou kontrolou obyvatele jako lidské štíty a operovali ze škol, nemocnic a kostelů a místo péče o vlastní občany by se zaměřili na budování tunelů pro své vlastní zvrácené vojenské cíle, pak by vláda v Londýně rozhodně nebyla tak zdrženlivá, jak to Karim Khan naznačil v novinovém rozhovoru.
O tom, co se bude a nebude bombardovat nerozhodovali během druhé světové války soudci, ale politici a generálové. Totéž musí platit i dnes, neboť charakter války v Pásmu Gazy je v principu stejný. Nechat soudce zasahovat do klíčových aspektů vojenských operací týkajících se obranné války proti terorismu je pošetilá chyba, která pak generuje takové nesmysly, jako je úsilí dostat před Mezinárodní trestní soud jak pohlaváry agresora (Haníja, Sinwar, Deif), tak demokraticky zvolené představitele bránící se země (premiér Netanjahu, ministr Gallant).
Celá tato záležitost má i jeden tragikomický aspekt. Podle The Sunday Times používá Karim Khan náramek s nápisem „Bring Them Home“ (Přiveďte je domů), který vyzývá k návratu unesených rukojmí, a také symbolickou vojenskou identifikační známku věnovanou nejmladšímu unesenému Kfiru Bibasovi. Hlavní žalobce k tomu říká: „Tohle by zlomilo srdce každému. Kfirovi bylo pouhých devět měsíců, když ho unesli.“ Současně dodal: „Ale na utrpení neexistuje žádný monopol. Umírají i palestinské děti a my nemůžeme používat dvojí metr.“
Převedeno do situace ve druhé světové války. „Utrpení židovských dětí v koncentračních táborech by každému zlomilo srdce, ale umírají i německé děti.“ Proto by poslal před norimberský tribunál vedle nacistických zločinců také Churchilla, Trumana a Stalina. Na utrpení přece není monopol a nelze používat dvojí metr.
Je to tak správně?
V části svobodného světa vyvolal oprávněné pobouření, protože vytvořil morálně absolutně nepřijatelné rovnítko ve stylu „Churchill = Hitler“. On sám to ale považuje za „nesmysl“, jak se vyjádřil ve svém prvním velkém rozhovoru pro média na toto téma. Dvacátého šestého května hovořil s novinami The Sunday Times, kterým řekl: „Neříkám, že Izrael se svou demokracií a svým Nejvyšším soudem je podobný Hamasu, jistěže ne. Nemohu se vyjádřit jasněji když tvrdím, že Izrael má plné právo chránit své obyvatelstvo a získat zpět rukojmí. Ale nikdo není oprávněn páchat válečné zločiny nebo zločiny proti lidskosti.“ Souhlas, ovšem s výhradou vůči tvrzení, že válečné zločiny páchá vedle barbarů Hamasu také Izrael. To ale není jediný omyl Karima Khana a spol.
Ten další se týká příkladu použitého jako odpověď na jednoho izraelského úředníka, jakým způsobem by měli Izraelci rukojmí v Gaze vypátrat. Hlavní žalobce v odkazu na konflikt v Severním Irsku z druhé poloviny minulého století(zjednodušeně Velká Británie vs Irská republikánská armáda) dovodil: „Došlo k pokusům zabít Margaret Thatcherovou, Airey Neave* byl vyhozen do vzduchu, lord Mountbatten** byl vyhozen do vzduchu, došlo k útoku v Enniskillenu***, měli jsme střelbu do kolen****. Ale Britové neřekli: »Nuže, na Falls Road***** se nepochybně mohou vyskytovat členové Irské republikánské armády a republikánští sympatizanti, tak na Falls Road shodíme 2000librovou bombu.« To udělat nemůžete.“
* Airey Neave – poslanec britské Dolní sněmovny. Zavražděn 30. března 1997 při výbuchu bomby nastražené severoirskými republikánskými teroristy.
** Lord Mountbatten - britský námořní velitel a politik. Zavražděn 27. srpna 1979 při výbuchu bomby nastražené severoirským republikánským teroristou Thomasem McMahonem.
*** Bombový útok spáchaný severoirskými republikánskými teroristy 8. listopadu 1987. Bilance: 12 mrtvých.
**** Drsná raktika severoirských polovojenských jednotek, sloužila jako svévolné trestání nepohodlných.
***** Ulice v Belfastu, centrum katolické (republikánské) komunity.
Tento Khanův historický příklad je ovšem absolutně nepatřičný. Především: Izraelská armáda nebombarduje lokality v Pásmu Gazy proto, že se domnívá, že by tam teroristé mohli být, ale proto, že tam jsou, což je výsledek operačních zpravodajských analýz. (Pak se i civilní lokality zneužité teroristy stávají legitimními vojenskými cíli.) Dál: Zatímco Irská republikánská armáda a její odnože operovaly v rámci suverénní monarchie (proti ní), přičemž Londýn musel v rámci boje s nimi tuto skutečnost zohlednit, Hamas a jeho ozbrojené formace jsou vládním hnutím, které napadlo a vede válku proti sousední zemi. Správným příkladem tudíž není model „Velká Británie proti severoirským teroristům“, ale „Velká Británie proti nacistickému Německu“. Ten druhý a správně použitý model pak vrhá na dnešní válku v Pásmu Gazy docela jiné světlo. Tak jako bylo v zájmu porážky zla jménem nacismus nutné přistoupit k bombardování vojenských cílů na území Velkoněmecké říše, je právě tak nutné, v zájmu porážky zla jménem islamistický terorismus Hamasu, aby Izrael přistoupil k bombardování vojenských cílů na gazské části území Palestinskoarabské autonomie.
Pokud by chtěl Karim Khan použít férový příklad, musel by říci něco jiného. Například: Irská republikánská armáda by zvítězila v Irsku ve volbách, jejím hlavním programem by byla likvidace nejen britské správy v Severním Irsku, ale na celém území Velké Británie, na části irského teritoria by vytvořila vládu nezávislou na Dublinu a odtud by zahájila systematický individuální teror proti vojákům a protestantům v Severním Irsku (občas by u toho přišel o život i nějaký ten katolík) a mimoto by z tohoto svého území vedla řadu let raketovou agresi nejen proti Severnímu Irsku, ale také proti Anglii, Skotsku a Walesu. A kdyby irští teroristé používali na území pod svou kontrolou obyvatele jako lidské štíty a operovali ze škol, nemocnic a kostelů a místo péče o vlastní občany by se zaměřili na budování tunelů pro své vlastní zvrácené vojenské cíle, pak by vláda v Londýně rozhodně nebyla tak zdrženlivá, jak to Karim Khan naznačil v novinovém rozhovoru.
O tom, co se bude a nebude bombardovat nerozhodovali během druhé světové války soudci, ale politici a generálové. Totéž musí platit i dnes, neboť charakter války v Pásmu Gazy je v principu stejný. Nechat soudce zasahovat do klíčových aspektů vojenských operací týkajících se obranné války proti terorismu je pošetilá chyba, která pak generuje takové nesmysly, jako je úsilí dostat před Mezinárodní trestní soud jak pohlaváry agresora (Haníja, Sinwar, Deif), tak demokraticky zvolené představitele bránící se země (premiér Netanjahu, ministr Gallant).
Celá tato záležitost má i jeden tragikomický aspekt. Podle The Sunday Times používá Karim Khan náramek s nápisem „Bring Them Home“ (Přiveďte je domů), který vyzývá k návratu unesených rukojmí, a také symbolickou vojenskou identifikační známku věnovanou nejmladšímu unesenému Kfiru Bibasovi. Hlavní žalobce k tomu říká: „Tohle by zlomilo srdce každému. Kfirovi bylo pouhých devět měsíců, když ho unesli.“ Současně dodal: „Ale na utrpení neexistuje žádný monopol. Umírají i palestinské děti a my nemůžeme používat dvojí metr.“
Převedeno do situace ve druhé světové války. „Utrpení židovských dětí v koncentračních táborech by každému zlomilo srdce, ale umírají i německé děti.“ Proto by poslal před norimberský tribunál vedle nacistických zločinců také Churchilla, Trumana a Stalina. Na utrpení přece není monopol a nelze používat dvojí metr.
Je to tak správně?
9
Sport / KRÁTCE ZE SPORTU: VÝSLEDKY, INFORMACE (OD 26/05/2024)
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 26. Května 2024, 23:50:19 »26/05/2024
MODERNÍ GYMNASTIKA
Na evropském šampionátu, který se konal v maďarské Budapešti v termínu 22-26/05/2024, získala izraelská děvčata 9 medailí.
Seniorky -jednotlivkyně
Kužele ... DanielaMunitsová ... ZLATO
Míč ... Daniela Munitsová ... BRONZ
Seniorky - družstva
Bakanová/Friedmanová/Paritská/Šahamová/Svertsovová
5 obručí ... BRONZ
3 stuhy + 2 míče ... STŘÍBRO
Juniorky - jednotlivkyně
Obruč ... Alona Tal Francová ... STŘÍBRO
Kužele ... Alona Tal Francová ... BRONZ
Míč ... Meital Maayan Sumkinová ... ZLATO
Juniorky - skupina ... STŘÍBRO
Seniorky - skupina ... BRONZ
---
27/05/2024
PLAVÁNÍ
Vynikajícího úspěchu dosáhla špičková izraelská plavkyně Anastasia Gorbenková na prvním letošním podniku série Mare Nostrum na jihu Francie. Zvítězila na tratích 200 m a 400 m polohového závodu žen a na obou vytvořila nový izraelský rekord.
200 m polohový závod … Anastasia Gorbenová … 2:08,63 min
400 m polohový závod … Anastasia Gorbenová … 4:36,95 min
Série Mare Nostrum se koná na třech místech středomořského pobřeží:
25-26/05/2024 … Cannet-de-Rousillon (Francie)
29-30/05/2024 … Barcelona (Španělsko)
01-02/2024 … Monako
---
29/05/2024
PLAVÁNÍ
Na druhém podniku Mare Nostrum konaném v Barceloně vytvořila během prvního závodního dne 29. května 2024 Anastasia Gorbenková opět dva nové izraelské rekordy. Jednak překonala sebe sama na 200 m polohový závod, jednak překonala rekord Avivy Barzilayové na trati 200 znak. Ten měl hodnotu 2:10,42 min.
Anastasia Gorbenková ... 200 m polohový závod ... 1. místo ... nový izraelský rekord: 2:08,55 min
Anastasia Gorbenková ... 200 m znak ... 1. místo ... nový izraelský rekord: 2:08,54 min
Fenomenální Anastasia pokračovala v překonávání rekordů i během druhého dne v Barceloně. Ve čtvrtek 30. května zvládla trať 400 m polohového závodu v čase 4:36,57 min, čímž vytvořila nový izraelský rekord a zdolala svůj vlastní z předchozího závodu této série v Cannet-de-Rousillon. Skvěle závodil také David Gerčik na 200m znak.
Anastasia Gorbenková ... 400 m polohový závod ... 1. místo ... 4:36,57 min - nový izraelský rekord
David Gerčik ... 200 m znak ... 3. místo ... 1:59,36 min
---
01/06/2024
PLAVÁNÍ
Fantastická Anastasia Gorbenková pokračuje v překonávání sebe sama. Seriál Mare Nostrum se přesunul do Monaka a během prvního dne Anastasia opět vyhrála polohový závod na 400 m a vytvořila opět nový izraelský rekord. Je to už její šestý na letošní sérii Mare Nostrum! Má hodnotu 4:34,87 min.
---
02/06/2024
PLAVÁNÍ
Závěrečný den letošní série a druhý den závodů v Monaku (02/06/2024) sice další překonání žádného izraelského rekordu nepřinesl, nicméně zlaté medaile ano:
Anastasia Gorbenová ... 100m znak ... 59,58 sec ... 1.místo
Anastasia Gorbenková ... 200 m polohový závod ... 2:09,19 min ... 1. místo
---
MODERNÍ GYMNASTIKA
Na evropském šampionátu, který se konal v maďarské Budapešti v termínu 22-26/05/2024, získala izraelská děvčata 9 medailí.
Seniorky -jednotlivkyně
Kužele ... DanielaMunitsová ... ZLATO
Míč ... Daniela Munitsová ... BRONZ
Seniorky - družstva
Bakanová/Friedmanová/Paritská/Šahamová/Svertsovová
5 obručí ... BRONZ
3 stuhy + 2 míče ... STŘÍBRO
Juniorky - jednotlivkyně
Obruč ... Alona Tal Francová ... STŘÍBRO
Kužele ... Alona Tal Francová ... BRONZ
Míč ... Meital Maayan Sumkinová ... ZLATO
Juniorky - skupina ... STŘÍBRO
Seniorky - skupina ... BRONZ
---
27/05/2024
PLAVÁNÍ
Vynikajícího úspěchu dosáhla špičková izraelská plavkyně Anastasia Gorbenková na prvním letošním podniku série Mare Nostrum na jihu Francie. Zvítězila na tratích 200 m a 400 m polohového závodu žen a na obou vytvořila nový izraelský rekord.
200 m polohový závod … Anastasia Gorbenová … 2:08,63 min
400 m polohový závod … Anastasia Gorbenová … 4:36,95 min
Série Mare Nostrum se koná na třech místech středomořského pobřeží:
25-26/05/2024 … Cannet-de-Rousillon (Francie)
29-30/05/2024 … Barcelona (Španělsko)
01-02/2024 … Monako
---
29/05/2024
PLAVÁNÍ
Na druhém podniku Mare Nostrum konaném v Barceloně vytvořila během prvního závodního dne 29. května 2024 Anastasia Gorbenková opět dva nové izraelské rekordy. Jednak překonala sebe sama na 200 m polohový závod, jednak překonala rekord Avivy Barzilayové na trati 200 znak. Ten měl hodnotu 2:10,42 min.
Anastasia Gorbenková ... 200 m polohový závod ... 1. místo ... nový izraelský rekord: 2:08,55 min
Anastasia Gorbenková ... 200 m znak ... 1. místo ... nový izraelský rekord: 2:08,54 min
Fenomenální Anastasia pokračovala v překonávání rekordů i během druhého dne v Barceloně. Ve čtvrtek 30. května zvládla trať 400 m polohového závodu v čase 4:36,57 min, čímž vytvořila nový izraelský rekord a zdolala svůj vlastní z předchozího závodu této série v Cannet-de-Rousillon. Skvěle závodil také David Gerčik na 200m znak.
Anastasia Gorbenková ... 400 m polohový závod ... 1. místo ... 4:36,57 min - nový izraelský rekord
David Gerčik ... 200 m znak ... 3. místo ... 1:59,36 min
---
01/06/2024
PLAVÁNÍ
Fantastická Anastasia Gorbenková pokračuje v překonávání sebe sama. Seriál Mare Nostrum se přesunul do Monaka a během prvního dne Anastasia opět vyhrála polohový závod na 400 m a vytvořila opět nový izraelský rekord. Je to už její šestý na letošní sérii Mare Nostrum! Má hodnotu 4:34,87 min.
---
02/06/2024
PLAVÁNÍ
Závěrečný den letošní série a druhý den závodů v Monaku (02/06/2024) sice další překonání žádného izraelského rekordu nepřinesl, nicméně zlaté medaile ano:
Anastasia Gorbenová ... 100m znak ... 59,58 sec ... 1.místo
Anastasia Gorbenková ... 200 m polohový závod ... 2:09,19 min ... 1. místo
---
10
Sport / Nejvyšší fotbalová liga
« Poslední příspěvek od mrstejskal kdy 25. Května 2024, 16:22:24 »V sobotu 25. května skončí sezona 2023/2024.