fórum komunity Eretz
Judaismus => Rabín odpovídá na Vaše dotazy => Téma založeno: wocicko kdy 5. Července 2011, 00:41:00
-
Hned na okraj Vám chci říci, že máte moc pěkné fórum, plné zajímavých informací a skvělých vtipů ;)
Doufám, že mi pomůžete s mojí nesnází….
Mám takový problém: jsem spisovatel a pro mě žel puntíčkář... Právě se jedna moje postava, dospělý muž, chystá ke konverzi v New Yorku kolem roku 1950 a já bych potřeboval osvětlit pár podrobností:
1. pokud se nemýlím, tak obřízka předchází ponoření do mikve, potřeboval bych vědět, jaká je mezi těmito akty časová prodleva
2. k obřízce samotné: zda se u dospělých používá (už tehdy používalo) nějaké anestetikum a co se vlastně dělá s tím odříznutým… že by se to jen tak vyhodilo?
Děkuji za rady, všechny Vás moc zdravím,
W.
-
Už jsem to všechno pracně pozjištovala ;D , díky za pomoc :'(
-
jít do detailu je pro čtenáře nepodstatné....fikcí živ je spisovatel. Co takhle kdyby postava bydlela v Queensu? Nebo klasicky píšete Brooklyn? Ovšem, tam se nemusí konvertovat...
-
jít do detailu je pro čtenáře nepodstatné....fikcí živ je spisovatel. Co takhle kdyby postava bydlela v Queensu? Nebo klasicky píšete Brooklyn? Ovšem, tam se nemusí konvertovat...
Dobrá fikce není o tom, že napíšu, co mě zrovna napadne, ale že spojím realistické příběhy do nové pro čnenáře obohacující zkušenosti... A zrovna lidé blízcí Judisumu, kde se klade takový důraz na příběh a jeho ontologický status, by to měli chápat.
A moje postava bydlí na Manhattanu >:D
-
jak víte, co je pro čtenáře obohacující zkušenost :o ? Když už jste naznačil (naznačila).... Měl jsem za to, že se má, když tak, bydlet v Lower East Side, protože Lower Manhattan, 50. léta...ale proč ne. Váš konvertita je barový vyhazovač, nebo jaké populární profese vykonává (podobnost s politikem v jisté zemi je čistě náhodná)?
-
Každá zkušenost je obohacující, ty moje "umělé" zkušenosti zvláště - už jsem toho spáchala docela dost, soudím čistě empiricky, z reakcí. Můj konvertita pracuje jako poskok u OSN.
-
ha!.. to bude kontroverzní osoba..
(OSN je silně antisionisticky naladěno) to bude zajímavé..
-
To bude určitě agent NKVD
-
Tohle bude ten jeden z mála sionisticky naladěných. NKVD :-\ To nééé... Těžko říci, co je politicky, ale rozhodně není komouš.I když Petahyah má trochu pravdu: na tajného by se typově hodil. ;) Zato Marcelka je úplný prorok! Kontroverzní? Rozhodně ano. No, třeba o mém Davidovi ještě uslyšíte.
-
Má milá kočičko, přimhuřte vočičko – teď na rovinu: jakou vnitřní katarzí prošel "UNposkok" (pracovně mu říkejme třeba Ivan Johnson - proč hned David?), že se nepřiklonil třeba k svůdnému a tolik konverzně frekventovanému islámu? Bylo by velmi podnětné sledovat duševní pochody konfesně rozervaného jedince, zpitomělého protichůdnými informačními vstupy: podle jedněch jsou oběťmi židé, podle druhých muslimové… Zažije protagonista románu 11. září? Proč se chce stylizovat jako člen národa, jehož mrtvoly byly v r. 1945 zahrnovány buldozery do hromadných hrobů? V jakém stadiu konfesního vývoje ho zastihla zpráva o hnusné vraždě učitele a 3 malých dětí v židovském gymnaziu v Toulouse? Nenapadlo ho třeba, že to může být pomsta bývalého neprospívajícího studenta ? A nechce konvertovat jen kvůli krásným očím (a dolarům) Chany Siebenscheinové? (Toto téma podrobněji rozpracovat – román musí obsahovat nějakou tu erotiku a když se její popis nevymkne z rukou, vydá to i na ságu, možná trilogii.) Typ fízla (programový fízl z přesvědčení nebo jen pro prachy?): no budiž do začátku, každý jsme prodělali stav neucelenosti psychiky, ale uvažovala jste o eventualitě, že se protagonista bude charakterově vyvíjet, takže přes mezistádium Johnyho Ramba či Zorro-mstitele uzraje do podoby třeba altruistického jaderného fyzika, či zakladatele ortodoxní manhattanské ješivy a ne izraelského snipera? Nebude mu vadit odvěký rozpor halachické ortodoxie s existencí Státu Izrael? Jak vážně bude své rozhodnutí ohledně religiozity pojímat? Spokojí se s reformní denominací, nebo k judaismu přistoupí zgruntu seriózně a ultraortodoxně? (Popište jeho duševní utrpení jako osoby abstinující od fastfoodu MacDonald, svíčkové a krevetového salátu.) Tip: zvolte si nějaký časový úsek dějin a příběh nějaké historické postavy a přepracujte ho do soudobých poměrů. (Akiba nebo Hillel v Central Parku, apod.) Prosím o jedno: nezesměšněte protagonistu tím, že ho v záchvatu šlechetnosti vrhnete do kýčovité situace, kdy vytrhne předsedovi Rady bezpečnosti mikrofon a afektovaným projevem odsoudí pochybnosti EU o rituálních porážkách …
Anebo to vše bude jen kolportáž, karikující soudobé světové židovství, na objednávku Dělnické sociální strany? Pište, pište, pište a vypište se z toho. 8)
-
myslím, že jde o padesátá léta. Těžko říci, zda Iván Johnson je třicátník- padesátník. Možná v něm hnutí mysli vyvolalo cestování v příměstských autobusech (nebo linkách Greyhound-u), kde popatřoval v rear side of the car nápisy Colored Patrons s šipkou (pro barevné), které v něm vyvolaly "pnutí připojit se". Globin ke ztmavnutí kůže nesehnal (a nemohl tak sedávat po boku školačky Angely Davis-ové), tak alespoň na svém marylandském řidičáku přidal nad a čárku, a z "ajvna" se stal Iván, ovanulý prvními kroky mužů v kubánské Sierra Madre. Seznámení se Sárou, která sbírala nové produkty U.N. Post Office Station následovalo, když Ivánovi vypadl z peněženky aršík https://en.wikipedia.org/wiki/File:Stamp_Israel_1948-3mil_yellow.jpg (https://en.wikipedia.org/wiki/File:Stamp_Israel_1948-3mil_yellow.jpg) a připlachtil na naleštěnou botu egyptského delegáta Šajtána an-Núrího, zvaného Ďábelské světlo....hmm, ale to je RoDoKaps...kdo bude pokračovat?
-
Sára (Chana) samozřejmě ví o návštěvách dohazovače u svého otce, ale právě prostředí (mladé OSN se Starým Trygve Lie) ji dokáže okouzlit, stejně tak, jako duše mladého filatelisty, experimentujícího, jak se na chodbách proslýchalo, s mikrotečkami...Když Chana viděla ve skromném příbytku Ivánově, kam byla pozvána k poslechu twistu, linoucího se z šelakových gramodesek, starobylou chanuku, ovšem bez ramen, kterou mladý Iván zakoupil ji pro radost (u vetešníka na 32 ulici) její srdce zalil nepopsatelný pocit naděje.... (Dívku jsem přejmenoval- pozn. bibin).
-
Sára věděla, že zvláště její mladší sestra Hadassa ponouká otce, aby ji provdal. Jenom náhoda pomohla tomu, že se nedostala už dříve do rodiny ctihodného newyorského mobstera Katzenberga. Abe také pracoval pro Dutch Schulze. Když byl doma servírován gogl-mogl, mladý Katzenberg si chtěl posloužit vlastním sladidlem z pravé kapsy svého saka (kde obvykle nosívával trofejní ´22). Do šálku však vhodil, snad omylem (i když červené okrystalované chřípí svědčilo o něčem jiném) s automatismem ruce vlastním- sáček hořkého kokainu. To rozhodlo...
-
Hihihi, no vidíte, národe knihy ;D jak vám to jde!
Pěknej rodokaps, já mám poněkud odlišný děj. Můj chlapík je Němec, považovaný za Žida, který utekl za války do Švýcarska, za svého minulého života před válkou byl právník, ve Švýcarsku dělal, co mohl. Jeho neutěšené situace využil americko-židovský právník a politik, který si ho vzal do ameriky, nabídl mu práci a potom mu povinně nabalil i svou nesnesitelnou dceru - vdovu, která trvala na "konverzi" teda spíš té jedné fyzické části. No a on si ji vzal. Ale i tak proběhne jistý duševní vývoj konvertity, protože jako inteligentní člověk se bude vyrovnávat s tím co udělal a proč to vlastně udělal. David se jmenuje pro to, že je to obvyklé jméno a přitom není :) Táhne mu na padesát a nemá rád komunisty a muslimy a je vychován jako katolík, ale není nijak zavilý křesťan. A co ještě... jo ten fízl, myslím, že s těma fízlovskejma schopnostma už se narodil. Na místo záhrobních ctihodných rabínů mám moudrého židovského vetešníka (podobnost s 1984 není čistě náhodná). Tato kniha v ždáném případě nekritizuje židovstvo ani jiné náody, teda kromě Američanů. Podotýkám, že David je jen okrajová, ač důležitá, postava.
A ještě Gvodrazko, když vypisujete ty židovské tragédie, vnímám to spíš jako hlas pro gijur, než proti, člověk podpoří správnou věc, aspoň bude o Žida více, broučku!
-
děcka pecka.. .. že já vám zaregistruju společný nick do písmáku "bibi-gugi".. myslím, že když tam tohle uveřejníte na pokračování, místní humorističtí pisálci Květoň Zahájský a MuDr. Konstacky alias Vaud budou muset před vámi smeknout.. 8)
-
"konverze" spíše té jedné fyzické části, aneb Židem od pasu dolů :D >:( :( :'( das ist sehr interessant. Třeba ta jeho němčina není němčina, ale jidiš, jenomže dcera toho právníka je už hluchá, tak to nepozná. Samozřejmě, židovský (americkožidovský) právník si ve Švajcu hire-uje bývalého německého právníka, protože ho, místo šlepru a osla- ten zchudlý právník, považovaný za Žida -(proč pak konvertuje?) tahal každý den několikrát na kopec, kde se tento zbohatlý lyžník americký zotavoval (za světové války, přirozeně) z hrůz mírového Manhattanu. A chudému německému juristovi (kterému táhne na padesátku) nezbývá, než si vzít stárnoucí Hanele, navíc zřejmě nerudnou, a někdy kolem té šedesátky začít pracovat pro tajnou službu, s krytím poskoka OSN..... Často ovšem chodí k vetešníkovi, kde má v "prádle" nejen Hanele, ale i moudrost Talmudu, kterou vetešník skrývá před svou Kehila Janina of Brooklyn, takže jen zřídka bývá vyzván ke čtení tóry....Myslím, že sujet (syžet) příběhu je velmi "neotřelý" (na rozdíl od rukávů obleků vetešníkových, které se již blýskají), a že dílko může aspirovat na "Khaleed Mashal Book Bomb Prize 2013", pokud se autorovi (autorce) podaří včas získat podporu Palestine Bank a Palestine Islamic Bank of Gaza jakožto lavážních organizací Hamas&Fattah Murder Inc., Gaza.
-
Písmák ne, je to z prostředí právníků, tak snad na Causa Privata? Ovšem, až co gv. Nebo do role obsadíme sympatickou ženu (něco jako Vy, paní Marcelo), a děj se hezky přesune do klasických kolejí, kdy po konverzi je přijata především vnější forma, jídlo, a z vášnivého jedlíka Bratwurstů jest učiněn vegetarián, jen výjmečně požívající bílé maso (míněna kuřata, ne arabské holky- tedy pardon, jiné holky). Soulad v jídle je ovšem vykoupen divokými snovými sekvencemi (zde vidím prostor pro gv. fantazii), jako u každého Žida. Nechci se přirozeně držet wocickovo verze, protože náš hrdina, horeuvedený Iván, je málem sveden Sářinou sestrou Hadassou, která se stane předlohou pro vzrušivě-lechtivé fotografické mikrotečky Ivánovy, putující mezi New Yorkským Tompkins Parkem, Casablankou, Nuakšotem, Ulán-bátorem, Papeetee a Uelenem. Chcete být Hadassou, Marcelo? Budete jí (v našem románu)- nebo románku? A přirozeně tam místo mazaného vetešníka, také občas namazaného, bude sympatický, protože rachitický mladší rabín s vousy a brýlemi, rytmicky se naklánějící ve směru a dle zvuku metronomu...Dávejte (teď mluvím i za gv.) nám inspiraci...buďte jí... :)
-
A hele.... Hadassa není špatné jméno..
Rachitického rabína nechcu.. může být menší postavy, brýle nevadí.. ale nejdůležitější jsou ty střapce, co čouhají pod košilí..
-
Book Boom Prize očekávám... jen se obávám, že až to bude celé, dostanu ji spíš od Mossadu, než Palestinců.
Myslím, že vaše verze je moc pěkná, určitě by si Sára a Hadassa zasloužily svůj papírový prostor. Ještě pro upřesnění, můj David je "považován za Žida" jen dle Norimberských zákonů, které se samozřejmě neschodují s Halachou...Proto ta konverze. A další trefa: můj vetešník je samozřejmě často namazaný - dobrý odhad, nebo jen statistická jistota ;)
-
Ve IV. dílu KICUR ŠULCHAN ARUCH v minuciézním překladu Miriam Havelkové se dočítáme, že nežidovský muž mající poměr s židovkou a poté konvertující, nemůže tuto ženu pojmout pod chupe. Nezbývá než doufat, že emeritní rechtsanwalt nepraktikoval se snesitelnou dcerou (nesnesitelnou vdovou) židovsko-amerického přítele předmanželský sex (ale asi ne, protože ta musí striktně trvat na tom, že órl je pro ni asur). Každopádně u mne David zabodoval faktem, že má v sobě 50 % židovské krve po tatínkovi. Tím se kvalita jeho mentality posouvá více ke kýženému cíli – není tak úplně „polem nezoraným“… .Líbí se mi Bibinův postřeh s konexí našeho Ivána Johnsona (Davida) na Dutch Schulze, avšak vzhledem k malé trvanlivosti této postavy se náš konvertita zaměřil spíše na Meiera Lanskyho, který ho naučil pár fíglům, jak vůbec přežít. A občas si zařádit v Havaně. Americká židovka Chana/Sára by jistě jidiš nepřeslechla, když na této mamelošn vyrostla – to se může stát jen v kontinentální Praze, kde nepoznají wienerdialekt od bavorského jódlování. (KampaDeutsch: Bafn zí kufrn und komen zí dolů. Turkiše kafe mit lógr dole. In tramvaj achtung šlohn bágl.)
Iván (David) se jeví být z hlediska etického patrně pozitivní, i když možná epizodní postavou. Poukaz na šoa je velmi důležitý, neboť tím narážím na skutečnost, že (čert ví proč) se před WW II a v jejím průběhu nikdo do konverzí moc nehnal. Až teď. Že David ve Schweizu „dělal, co mohl“ mne jaksi děsí – jestli po formuli „Harei at mekudešet li be'tabaat zo …“ nenavlékl své choti na prst solitér (bezděčně vyrobený ze švýcarského zlata s vyšším obsahem rtuti, znamením, že zlata bylo dříve užito pro dentální účely v ústech souvěrců).
Dějové východisko, korespondující Davidově investigativní, položidovské a juristické mentalitě, bych spatřoval v náhodném setkání se Simonem Wiesenthalem, který dá Davidově existenci ospravedlnění a smysl: masivní angažmá v odlovu členů organizace ODESSA, šílené honičky po argentinských pampách (oblíbené Bibinovo hispanofonní prostředí) za ustašovcem Dinko Šakičem, sabotování Peronova nukleárního programu v r. 1952 asistovaného hitlerovskými fyziky, pak rychlý přesun do Chorvatska a pátrání po dalších monstrech z Jasenovace … Po návratu z kontinentu na Lower Manhattan, vybaven dokumentačním materiálem, odhalí, že vetešník byl spolupracovníkem Chajma Runkowského, Der Alteste der Juden v Lodžském ghettu….. a proto se z něj stal harmonický alkoholik, utápějící výčitky svědomí v bourbonu.... Vyústění v závěru: ambivalence práva na existenci - kdo má pravdu? Ti, kteří přežili, nebo ti, kteří byli přežiti?
O jeden luxus bych si však dovolil požádat: kdyby někdo (ať už devadesátiletý David, nebo jeho děti, či jiná postava z Vašeho románu/novely) přišel do nějaké UN nebo EU instituce a na její půdě dal veřejně facku paní Ashtonové… ;)
-
Vetešník měl přirozeně palírenskou licenci na výčep v Kis Munkáczi, a do Ameriky ho hnala touha vymyslet stejný nápoj, jako jistý lékárník v Atlantě (C. Cola). Místo Coke ovšem vetešník vařil Golem drink. Jeho výhodou (Golem drinku) bylo to, že zmenšoval to, co mělo být zmenšeno (zábrany, třeba) a zvětšoval to, co chtělo být zvětšeno...
-
Ale ne - to jsou téměř falické příběhy mišpacha Liebermann nebo family Kennedy z dob prohibice... Zůstaňme u premisy, že vetešník vyvolává u lidí pouhou piloerekci .... :P
-
Facka Ashtonové, té "naší evropské" Calamity Jane....Izzát ar-Rishq, fámulus hamasovského Mešála (Khalid Meshal) paní A. poděkoval, že "přesně vystihla o co v Gaze a v Toulouse" jde. A. na setkání s Palestinskou mládeží , či jak si říkají, do vražd zamíchala i neštěstí (belgický autobus), protože all is awful. Uvidíme, koho vytáhnou z toho baráku v Toulouse...ale zpět k hrdinům škvárů příštích.
-
tedy škvárů: kdyby to bylo o sto let dříve a kdyby to měla Rózi v pokojíčku, vyrostla by na tom další generace. Omezil bych příběh rokem 1956, aby se ta prvné polovina dala prokreslit, včetně toho, že by tam bylo něco z tísně výborů pro vyšetřování neamerické činnosti, příspěvky o Rosenbergových "z třetí ruky" via East Village News, které by nahradily šoa (věčný strach). Ale nepřeháněl bych to, pokud to má být z knihovničky naší služky. Sára půjde cestou k věčné uštěpačnosti, zatímco Hadassa má literární sklony, a nechce následovat sestru, která začíná připomínat ideální těleso, kouli. Otázka je, co s právní praxí starého pána, kterého asi neuspokojuje, že choť Sáry je "poskokem u OSN". Fire Dept. by už měl lepší zvuk, leč o Irech to není, takže jsme zase u vetešníka a mobstrů, kroužících kolem už jenom kvůli kroužení (nic mne nenapadá), nikoli kvůli Sáře.
-
Shekel zmínil (myslím) autorsky fiktivního novináře Egona Ervína Mische. Mně se to zdá jako téměř ideální pseudonym. ;)
-
Navrhuji: Emil Hurvín Kitsch. Emil: Odvaha a zvidavost Emila Holuba. Hurvín: není už Erwinů, není už ani Švejků - jen Hurvínků. Kitsch: německá verze slova "kýč"....
Leč netlačme na pilu. :-*
-
Hadassa má sice literární sklony, nicméně volání přírody je silnější.. nezapomeňte poč se chtěla provdat.. (pochopitelně jedině z touhy po dítěti). Vím o čem mluvím .. (od rána jsem viděla už šestkrát krtka a je mi intenzivně bráněno v napsání byť jen jedné věty intenzivním řevem: k'tek není!! k'tek není!!!) :D :D :D :D
-
Zajmavá mezihra. Jeden z bývalých obyvatel "klajndojčlandu" přivezl na Ellis Island krtka, který utekl ještě před všemi kontrolami, aby se objevil v East Side a jeho Tompkins Parku, kde občas po ztichlých znojných odpolednách přebíhá Ave B., hraničící s East Hudson. A je to také náš krtek, který řádí v Tompkins a kterého děti milují.
-
Katuška Asthonová by si zasloužila víc než facku, leč David zemře roku 1959, potomky nemajíc. Přidružené postavy končí roku 1991... Že by lovil ODESSáky? Hmmm.... zamyslím se :o
Jinak pod Chupu s protivnou dcerkou nadřízeného jít v klidu může, nijak se do toho nehrnul... A že ve Švýcarsku dělal, co mohl je jen opsání toho, že nedělal zrvna práci odpovídající jeho vzdělání, nic nezákoného. A není Žid po tatínkovi, je podle Alfréda R. bastardní Žid, tedy syn dvou polovičních Židů, což byla výrazně horší pozice než pro poloviční Židy.
-
Fí, ha, David! Skoro jste z něj udělala učebnicový příklad pro germánské apologety teutonské eugeniky. Ten to schytal! Ještě že není synem kohena a rozvedené židovky.... :-* Tak ho alespoň nechte nějakou kapitolu courat po ulicích Jrušalajim... ;D právníka jednoho, inteligentního .... :D , když už je z neznámých důvodů postižen karet (viz Masechet K´ritoth 2a-b)
https://www.steinsaltz.org/learning.php?pg=Daf_Yomi&articleId=2657 (https://www.steinsaltz.org/learning.php?pg=Daf_Yomi&articleId=2657)
Epilog: vítězství elementární spravedlnosti aneb jak krtek o kalhotky přišel ... :P
-
Když vy už všechno víte ::) Karet je rozuzlením, on není postižen z neznámých důvodů. Jen z důvodů neznámých okolí. A courat po Jerušalajim taky bude, to jsem si nemohla nechat ujít i když v jeho době to bylo na přilbu a neprůstřelnou vestu, turistická procházka...
-
...a z povzdálí vše sleduje Stierlitz :P
-
... a vyměnuje si motáky s kapitánem Klossem >:D
-
plukovníka Isajeva bych do toho nepletl Семнадцать Мгновений Весны (https://www.youtube.com/watch?v=f1ttNBN-TJo#)
-
Je pravda, že pro vzdělání jsem schopna vytrpětl ledacos, ale Isajeva jsem vydržela asi čtvrt hodiny... Jedna z největších kinematografických katastrof - fakt by mě zajímalo, jak tímhle utrpením chtěli dělat propagandu. To Kloss byl aspoň sexy ;D
-
propagandu....tu spíš dělali Američané, když se s Lucky Lucianem FBI dohodla na předání Sicílie bez jediného výstřelu, a Američané pak s úsměvy projížděli Palermem a rozdávali žvýkačky a nylonky a Lucky Strike. Zkuste si v Kandaháru DNES říci o nylonky....
-
Ale zpět k Ivánovi, kterého jsme nechali někde v subway, z níž se vynořuje, aby se setkal se skutečným Davidem, totiž Greenglasem...
-
Myslím, že by Iván (když už je to červená knihovna) měl ještě než do toho praští se Sárou (snad si to dobře pamatuju :-X ) bojovat s pokušením ve formě dlouhonohé blondýnky, která má sice všechno venku, ale nic uvnitř, měl by na to přijít - jak brzo, to záleží na tom, jak moc červená ta knihovna bude...
-
:D :D :D :D Zapomínáte na mou postavu, pánové a dámo!! Co Hadassa? Co ten rabín? Co třásně??
(Co krtek?? ??? )
-
Právě naopak, Marcelo! Nedovolujeme si Vás někam manipulovat: máte svůj život ve svých rukách! (teda prstech... a klávenici)
-
krtek taky konvertuje, přirozeně. Co díra v zemi, to modlitebna (nechme ho v Tompkins parku, kde ho snad nepotká osudové setkání s parním potrubím pod městem, nebo požárními hydranty.)
-
Hadassa přirozeně starého pána zlobí, protože je to ona, která se přidává k subkultuře zvané nyuorican, která znamená předstupeň vzniku "líhně" beatníků na East Side. Hadassa batikuje látky, takže někdy vypadají opravdu zajímavě, a nedávno chlapcům ze skupiny String Stringers koupila zesilovač Marshall, aby tak mohla být téměř na každé jejich zkoušce....a přirozeně, při štrikování pozorovala poskakování svých miláčků, kterým bude muset koupit i chrániče na kolena. Kytarové grify je totiž vždy dostanou na zem (ne, aparatura neprobíjí) a připomínají nemocné tancem svatého Víta ve středověkém špitále v Montauban, kde se narodila prapraprapraprabába Hadassy. Dívka s sebou nosí i Hysteps za 90 haléřů, který jí dal Iván. (ze zásob ČSA a jeho letušek) Minule ji totiž na zkoušce jakýsi mladý černý kytarista, prý Hendrix, oslovil "sestro", na což reagovala slovy what the hell the sister of you am I?
-
bezva.. jooo.. ;D ;D skvělé..
a třásně??
-
Dlouhonohá blondýna: to je perfektní dějové odlehčení ...… Když se Davidova denní rutina začne až příliš podobat tichým dnům v Clichy jeho přítele Henryho Millera, Davidovi to dojde, ale definitivně až po rozhovoru s novinářkou nějakého místního jidiš periodika (třeba Hajnt), která mu vysvětlí, že asimilace je horším zlem než genocida. Novinářka si paralelně pokecá jako ženská s ženskou s dotyčnou blondýnou a vyčte jí, že právě kvůli takovým jako je ona, židovští muži zanedbávají micvot. Blondýna se zastydí, začne se Davidovi vyhýbat, avšak později se seznámí s Arthurem Millerem, velmi vzdáleným příbuzným Zdeňka Milera (vazba na krtka !!), avšak pouhým jmenovcem Henryho M. Bylo by podceňováním intelektu čtenáře, kdyby v knize padlo jméno blondýny. :-*
Bibin správně posunul fabulaci směrem k beatnikům, takže by bylo užitečné, ne-li přímo potřebné, aby se dějem mihnul ani ne tak jakýsi Jimmy (mající zatím ještě v hlavě tvrdé basové rify, realizované až v r. 1968 na LP Electric Ladyland), ale kvílející Allen Ginsberg, šermující brožurou Howl a mlaďounký Lenny Cohen …. 8)
-
mně se stejně pletou pojmy s dojmy, gv., takže já se stejně nechám (ohledně té blondýny) poučit (doškolit). David tedy žije židovstvím, zatímco Iván se snaží o vnější konverzi (asi jako dnes Ileana Ross-Lehtinen, s trochou licence- její židovská rodina totiž Kubáncům známa není). Iván a David jsou jedna osoba (podobně se naším vzorem nechal inspirovat Umberto Eco v Il cimitero di Praga, a to ještě dříve, než jsme nápad zveřejnili, a jeho hrdina hledá své alter ego, katolického kněze, ve vedlejším pokoji....) Pak ovšem nechápu, proč David/Iván žida nehraje. Židovství přeci přinejmenším znamená vstup do společnosti hádající se kehily, což si nikdo příčetný ujít nenechá.............. Iván je oslněn redaktorkou (Hadassa, blondýna,redaktorka a Sára - es geht), a nalézá vedlejší zaměstnání v malé typografické dílně, realizující knihtisk z plochy gv. zmíněného periodika. Sní však o tom, že bude Velkým Redaktorem, jako známý pražský junior Fabricius, píšící rozhovory s těmi úplně nejvlivnějšími Osobnostmi malého pokřesťanštělého městyse Praha, které se lstivě připojilo k intelektuálnímu ňadru Bohémie, Josefovu. Je to ovšem jen sen, a tak k mikrotečkám na materiálu Fomapan dodává Iván pouze štočky na platidla svým kamarádům z OSN. Velké popularitě se těší Ivánův štoček "odběrní poukaz", kde Iván tvůrčím způsobem proměňuje datumovku...
-
Hadassa je ta blondýna?? .. (začínám se v tom ztrácet.. ;D ;D )
-
Hadassa je mladší sestra Sáry. Iván je muž v klobouku Bill Haley - Rock Around The Clock (1956) (https://www.youtube.com/watch?v=F5fsqYctXgM#)
-
el topo, krtek, zatím zmizel. Teprve později, mnohem později se začne jinde hovořit o el TOPOLINOVI...
-
a zatím v Římě..... topolino je skutečně slavný, ovšem dívka na skůtru je typově Hadassa. Nepochbujte, že film z foťáku soukromého detektiva skončí jako mikrotečka, na své pouti do Ulan-batoru a Uelenu. https://www.nanopress.it/spettacoli/topolino/video/ (https://www.nanopress.it/spettacoli/topolino/video/)
-
Jeden z důvodů Ivánova úsilí je přiblížit se Bugsymu v jeho novém Flamencu, které bylo v pouštním Las Vegas postaveno také díky elektřině z Boulder (Hoover) Dam, jejíž zakázky na stavbu také schlamstla mafie. Je velmi pravděpodobné, že na seancích, jako je tato se dojednával odchod hazardu z Kalifornie, který byl uzákoněn, a který po válce naplnil Las Vegas. Bugsy a jeho následovníci dokázali Vegas udržet plné, i když kousek odtud prskaly první atomovky. Bugsy má červené triko....Palm Springs, early 1940's. Appearing Ben "Bugsy" Seigel (https://www.youtube.com/watch?v=1O_eqqGFaAI#)
-
Intelektuální ňadro (pražský Josefov) – rovina první a diaspornímu židovství blízká; nevadské Flamenco - rovina druhá a svojí velkosvětskou inklinací ke gojische naches židovství cizí. Jak tyto roviny prolnout? David/Iván reprezentuje jidiškeit klasický, Bugsy je uschlá větev židovství – tudy bych fabuli nehnal. Pokud by David/Iván Johnson (možná alias Lemmy Caution z Alphavillu) učinil lehký strategický oblouček a dopajdal do Andělských Losin, mohl by se kontaktovat prostřednictvím tamní česko-židovské emigrace z Prahou. Zde lze event. zužitkovat jeho polygrafické vlohy, které osvědčil při pozměňování poukázek firmy Darex/Tuzex. Jeho pražskou premiéru bych nechal proběhnout v Alcron hotelu – vyhlášenému to nahrávacímu studiu StB Melody Boys. Fiat Topolino 500 (v té době v pražských ulicích ještě k zastižení) by mohl být dobrou retro-rekvizitou při Davidově nucené rallye ulicemi noční Prahy, v závěsu s černým sedanem agilních kluků z Obranného zpravodajství. V okolí josefovského židovského hřbitova bezděky projede branou času a absolvuje krátkou kabalistickou disputaci s Rabbi Löwem. Poté, co pochopí taje Sefer Jecira, octne se zpět v současnosti na silnici v nevadské poušti – epizodní kruh je uzavřen a vzhůru do dalších dobrodružství.
Blížíme se klasifikaci tohoto threadu do složky Pavilon 31... :P
-
hihihi, cesta časem... no.. to je materiál 8) Do Prahy jsem Davídka samozřejmě chtěla vyslat, ale pak z toho zejména z kapacitních důvodů selšo.
-
ještě že chorobopisy z naší 31 jsou wocickovi nepřístupný.....naposledy na našich postelích ležel našinec, co ho primář rušil při jízdě po méridských serpentinách :) :) každopádně v Alcronu Iván proslul jako "podavač cíg", neboť na vlezlé otázky dveřníků, odkud je, podával beze slova krabičky Stuyvesantek. (Jak známo, klajndojčland byl kdysi majetkem tohoto peera, který si oblíbil zdejší swamps, bažiny, plné Indiánů a posléze i komáry zle ožíraných Jan Kees-ů.)
-
Po krátkém pobytu odletěl s ČSA do Londýna, směr Shannon-Gander- Montreal- Havana. Ač toužil po pina colada ve stínu palmy havanského parku, přemohl se, a z Montrealu cestoval vozem do New Yorku. Cestu musel hlásit, ani pracovníci OSN neměli volný pohyb po Státech. Sáře vezl belgické pralinky, Hadasse nového Camuse, který právě dostal Prix Goncourt a starému pánovi krabici doutníků Romeo y Julietta. Klezmeristům, s nimiž se stýkala Sára, nechal poslat harmoniku v polychromovaném provedení. Vcelku se na šábes v rodině poprvé tešil. Po všech těch evropských změnách se mu po East Side stýskako., a tak pár hodin, které ho čekaly s rodinou, vítal. Četl právě Steganographia de Iohanni Trithemii z roku 1500, rafinovaný systém kryptografického bádání a doufal, že mu Sára vysvětlí to, čemu on rozumí jen povrchně.Ostatně host z Bodleian Library a odborník na Eliase Asmole-a, s nímž se na palubě il-18 seznámil, a kterého dnes představí Sáře, bude jistě také mít co říci k vzácnému tisku....
-
ovšem ouha Sir Cecil byl u požárního schodiště (z něhož sestupoval muž s jasně makedonským výrazem ve tváři) bodnut deštníkem, a snad vinou špatného časování dávky se ihned sesul k nohám Ivánovým. Knihy v příručním zavazadle, které Iván otevřel, svědčily o tom, že u Bodleianů v Oxfordu patřily k nejcenějším. Bylo to sice xx. vydání (A Iván věděl, že gramotní jezuité s radostí sobě vlastní rozdávali hebrejské rukopisy v Americe, stránku po stránce, negramotným indiánům co kornouty na pamlsky), alespoň tak skončilo první až devatenácté vydání), ale právě proto bylo dvacáté vydání cenné. Iván vystoupal po schodišti do vlastního bytu...
-
Kapacitní důvody (nízký rozpočet, nebo nechuť příliš se rozepisovat) plně vykryje "brána času". BTW: Svého času jsem se o rozpočtu na film těžce porafal se Štěpánem Špilberkem - je to nechutný šetřílek - navrhoval pouhých 200 mil. $$$ na produkování mých vizí (já požadoval 450 mil. $$$ s návratností 3 měsíce promítání !) Fikaný nápad s "branou času" byl vítaným produkčním kompromisem !
Ještě před odjezdem do Prahy by David/Iván mohl absolvovat bezčasovou grotesku někde v okolí Mulholland Drive. V Praze z něho nebudeme dělat začínajícího Sőrőse, ale íkváče. Předpokládám, že Hadasse veze třídílné Deníky Alberta Camuse (a ne Camus V.S.O.P. !), ačkoliv netuším, proč by srdce Američanů měla rezonovat levicovým brakem změkčilé Evropy. Po návratu Sarah, od které bral rozumy i Allen Stewart Kőnigsberg, nastíní Davidovi další perspektivy jejich vztahu: "... everything you always wanted to know about sex, but was afraid to ask ..." Steganographia ... z roku 1500, spadne z kanape rozevřena na str. 154 s textem: "...vnoř se do tajemství..." , potupně na koberec.... (Teprve až v daleké budoucnosti, poté, co z Davida v jejím srdci zbude jen nezřetelná emoční šmouha, předá své didaktické zkušenosti mladíkovi, který jí okouzlí hrou na saxofon.)
A teď teprve se otevírá prostor pro Davidovu/Ivánovu éru peripetií před Komisí pro vyšetřování neamerické činnosti... 8) (Neplést do toho manžele Rosenbergovi - bylo by to kýčovité).
-
Nechuť se rozepisovat ani rozpočet v tom není... Prostě kdybych napsala všechno, co chci, nikdu by tu bichli ani neunesl, natož četl... Ostatně ne nadarmo se říká, že dobrého autora dělá umění škrtat.
Zrovna Štěpánovi Špilberkovi bych neprodala jedinou svou vizi ani za dvojnásobek požadované částky :-X Spolu s kolegou Šitanik-Cameronem by měli být souzeni za zločiny proti lidskosti, konkrétně za perevrzi vkusu miliónů nevinných diváků.
-
Hadassa botoumá po East Side (ještě je bezpečno) a Greenwich Village, mající knihy spojené gumou, aby každý viděl, že čte náročnou literaturu. Aktovku, jako žádný západní intelektuál, nenosí.
-
https://cultura.elpais.com/cultura/2012/03/16/actualidad/1331915071_426010.html (https://cultura.elpais.com/cultura/2012/03/16/actualidad/1331915071_426010.html)
-
Myslím, že Hadassa miluje Camuse..
Uno de los buenos preceptos de una filosofía digna de ese nombre es el de jamás caer en lamentaciones inútiles ante un estado de cosas que no puede ser evitado.
..
Porque, si no puede decir todo lo que piensa, puede no decir lo que no piensa o lo que cree que es falso.
-
to je skvěle řečeno, Marcelo. Jenže, kdo dneska říká vše....ani Iván se nehodlá "rozhalovat" jako Saša Baron Cohen v Americe, přestože je oba na podobná místa přivedla podobná realita (ale Iván se nechlubil tím, že v jeho rodné zemi mají sochu Mela Gibsona zvíci eiffelovky, z níž mladí astaňané hází exkrementy do židovského města...trochu nevkusné i na Cohena). Wocicko intelektuálně hibernuje jak ježek v zimě (na to, že je autorka, toho vymyslela pramálo) a my se k našemu Ivánovi také vrátíme, až pomine den a dohoří svíce. ...
-
;D
"dobrého autora dělá umění škrtat"
Právě proto, že jsem dobrý autor, jsem si ještě ani "neškrtl"... 8)
Ale tachles: Vočíčko není povinna něco vymyslet, ale je nezbytné, aby nás uzemnila překvapující pointou. Skoro bych si s chutí nejdříve přečetl přeškrtané, do koše vyhozené pasáže.... a pak teprve konformní, zbylý, "vymačkaný citron".
Hadassa kapíruje, že pro A.Camuse je důležité, aby ten kdo chce svobodně psát, vládl čtyřmi vlastnostmi:
La lucidité, le refus, l'ironie et l'obstination.
Dodal bych k tomu ještě "umění zdrhat", které zjevně neovládala třeba paní Politkovská. Ta se permanentně stavěla do prostoru mezi svými přáteli a jejich popravčí četou....
-
pokud bychom měli wocicku šetřit, pak navrhuji návrat do éry němého filmu. Klapka první: Buster Keaton, ač tragického výzoru, sedí v kupé (vlakovém) s elegantní mladou ženou. Bez textu. Klapka druhá: vlak vjíždí do tunelu.... tma...klapka třetí: kupé se, po výjezdu vlaku objevuje, Keaton má posunutý klobouk, růž nad horním rtem, slečna jest pocuchána a s uvolněným podvazkem - a na plátně se objevuje text: "waw, you were so awfully good!". Released thru Paneretz Studies, Hollywood, by gugi-bibi. (Aby bylo jasno, Vy těch pár metrů platíte. V případě finanční tísně můžeme na "tmu" nastříhat exponovaný film z odpadu ostatní produkce). A neříkejte mi, že nám to na ty vily v Malibu nebude stačit... :)
-
Hihi, taky jsem točila němý film, je to sranda. Ono ostatně filmová režije se učí na němých, ale o to důkladnější musí být scénář a dramaturgie.
Gvodrazko, až kniha vyjde, klidně Ti pošlu i ty vyhozené části, čistě z piety si je schovávám, no a ty které jsem vyškrtla, aniž bych je napsala, ráda odvyprávím 8)
S pointou snad přijdu, ale nic neslibuji, vy už jste se dostali s Ivánem tak daleko, že na to nestačím, mě příliš poutá můj David a spol., nejsem schopna se soustředit na moc jiných věcí. Ale ráda to čtu ;)
No a umění zdrhat... to se nám "experimentálním" autorům hodí. Nejdřív před kritikou a když za mnoho let dav dospeje k pochopení, potom před fanoušky a tiskem.
-
než se setmí: připomínáte mi mladého Ivána, jak si ho pamatuje paní Goldplatfussová.... z Buchbindergasse 13. Iván si také v dětství založil deníček. Měl zlatou ořízku (pozor, neplést) a první zápis osmiletého Ivána byl "Dnes se nestalo nic zvláštního"....ale ani druhý den "se nestalo nic zvláštního", ani dvoustý, dvoutisící...a dodnes se nestalo nic zvláštního. Občas se Ivánovi zdá, že už není." Nic zvláštního", říká jeho astrální tělo.
-
Právě kvůli tomu deníčku musel Iván konvertovat: aby se alespoň každý týden stalo něco zajímavého :D Užijte si královnu-nevěstu. :-*
-
Jednoho dne se zdál Ivánovi sen. Byl kozlem v pouštním táboře. Rozhodl se, že pozná svět, ale zejména, poputuje do Mekky, o které se v táborech nomádů tolik hovořilo a odkud přijížděly přetěžké karavany, mizící za obzorem Tassili. Vysvětlil vše kůzlatům, kozy mu přichystaly vak, a do vaku chléb, med, datle a jiné pochoutky a vyrazil. Už za táborem si všiml, že ho stopuje hyena. Vzal tedy kopýtka na ramena, a běžel a běžel. Najednou uviděl jámu. Nerozmýšlel se- a skočil do ní. A hyena za ním...jenže, v jámě ležel lev, který se při dopadu obou probudil. "Co tu chceš?", zeptal se kozla : "Slyšel jsem, že jsi nemocen" dí kozel, "a přinesl jsem Ti lék" "Lék?" zeptal se hladem umořený lev....a kozel mu podal kus chleba, který namočil do slaďoučkého medu. Lev se mlsně olízl. "Máš skvělý lék, kozle, chutná mi," povídá lev, a ptá se: "Co to je za lék?" "To je maso z hyeny, milý lve". Lev pohodil hřívou, podíval se na hyenu, která cenila zuby za kozlem, a skočil po ní. Kozel na nic nečekal, a pelášil zpět do tábora. "Už jsi zpátky z Mekky?" mečely kozy s notnou jizlivostí...."vyprávěj". Co mám vypravovat, dí kozel. "Na to, abyste byli blízko B"hu, vůbec nemusíte do Mekky".
-
Originally posted by teh_nomad (https://teh-nomad.livejournal.com/) at Что можно подарить священнику? (https://teh-nomad.livejournal.com/1337385.html)Попалась мне на глаза газета "Православное обозрение Радонеж". Почитал интервью с протоиереем Дмитрием Смирновым и понял — что–то я пропустил в этой жизни...
(https://img-fotki.yandex.ru/get/6104/134924539.21/0_66a23_b73d396a_XXL)
-
Iván se probouzí: probouzí ho kopance do těžkých dubových dveří...New York, nikoli Mnichov, ani Havana, ani Praha...říká si....kdo to může být....za dveřmi leží/sedí Jákov ben Avraham. Tedy leží, sípe v opilosti. "Vodku ti ale rabín nenaléval" říká Iván vyčítavě. Zběsilý pohled Jákovův ho zastavuje. Četls, četls, to krucinál? "Co četl, spal jsem... a už asi nebudu" Tady, ukazuje mu Jákov žurnál pravoslavných křesťanů na širé Rusi, tady ten odstavec, čti, čti...Iván si nasadí brýle a čte zaškrtnutý odstavec (viz výše), co lze dát zpovědníkovi, prostě knězi,..... za vhodný dárek.....auto, dům...dům za městem. "Zbláznil ses", říká Jákovovi...úuuuíííí, uháááá, uvíííí, line se z úst nebožákových, který se postupně, s Ivánovou pomocí, staví na nohy... Chrysostom jsem měl být, vyje Jákov, Chysostom, a měl bych.... "možná bys měl.....možná.... kbelík brambor v Jakutsku" dokončuje Iván a vzteká se. Kdo ti říkal, že máš odjet z Ruska do Haify, a když už jsi tam byl, co Tě zase táhlo sem... "Ne Iváne. Nic nevíš. Víš, že za otření knížky si sestra patriarchy Kyrilla účtuje bratru 200 dolarů? Otření prachu a že těch knížek má otec vší Rusi 970, takže to hází pěkný milion?" Ale prosím Tě, 6.500 rublů krát 970 není milion. Je to víc. Právě (smutně dí Jákov), a ukazuje Ivánovi toto: https://www.rosbalt.ru/moscow/2012/03/22/960327.html (https://www.rosbalt.ru/moscow/2012/03/22/960327.html) vždyť to se ani v ctihodné pražské Mataně neuděje. No neuděje. Matana totiž nemá nemovitosti po carovi s výhledem na chrám Vasila Blaženého, na Kreml a na říčku Moskva současně. A to, že se generálplukovník akademik lékařských věd Jurij Leonidovič Ševčenko, známý hrudní chirurg také vší Rusi zapletl s patriarchou Kyrillem, který shodou okolností jako "svjaščenik" bydlí nad ním, to je jeho věc. Pardon, právně přesně, jak by Ti vysvětlil můj budoucí tchán (a nebo i Sára, která všechny kauzy s otcem vyslechla jako dítko pod jídelním stolem) je to věc sestry patriarchy Kyrilla, protože jeho svátost nebo blahorodí, nebo co, je vyňat z působení ruských světských zákonů. Ona žaluje chirurga Ševčenka, protože předpokládá, že jako bývalý Jelcinův a Putinův ministr zdravotnictví je řádně ve vatě. Takže ty vícepráce v řádu dvaceti tří milionů rublů, které údajně způsobil mírným diskonfortem pro otce Kyrilla, vyrovná na počkání. A do té doby, máš to tu "schwarz an wei3" má exministr "arest na kvartiru", neboli plombu na bytě. Ostatně, vyšší soud (mosgorodskoj) říká, že byt může Ševčenko předat Kyrillovi jako náhradi této újmy a doplatit. Jak ale čtu v petitu, má chirurg právo na těch třináct židlí, co účtuje sestra otce Kyrilla, která je i jeho hospodyní... Ale jinak, mezi námi dvěma, ani gv. v Praze by s tím nic nesvedl. A tím se řiď. Jákov se po skleničce ledového borůvkového džúsu probral. "Vlastně máš pravdu", povídá. "Ševčenko si za to může sám. Pa nomenklaturam si o něj Kyrill může boty očistit. Neměl dva roky dálkově studovat seminář a přijímat jméno otec Grigorij." Ne ne, ukázal prstem Iván, mýlíš se. Smůlu si přivolal už tehdy když nechal patriarchou Alexejem II. vysvětit budovu ministerstva zdravotnictví. Sám jako Moskvan víš, že to byla- burza. A s tím se, oba přátelé, zatím rozešli po svých.
-
Iván sedí, hlavu v dlaních, dveře za Jákovem dávno zaklaply, a říká si: který rabín by si mohl koupit byt za 80 milionů rublů, jako patriarcha Kyril (0,5 mil za m2), sto metrů od Kremlu. A chtěl by vůbec někdo bydlet pod svícnem? https://maps.yandex.ru/?text=%D0%A0%D0%BE%D1%81%D1%81%D0%B8%D1%8F%2C%20%D0%9C%D0%BE%D1%81%D0%BA%D0%B2%D0%B0%2C%20%D1%83%D0%BB%D0%B8%D1%86%D0%B0%20%D0%A1%D0%B5%D1%80%D0%B0%D1%84%D0%B8%D0%BC%D0%BE%D0%B2%D0%B8%D1%87%D0%B0&sll=37.613512,55.744500&l=map&ol=geo&vrb=1 (https://maps.yandex.ru/?text=%D0%A0%D0%BE%D1%81%D1%81%D0%B8%D1%8F%2C%20%D0%9C%D0%BE%D1%81%D0%BA%D0%B2%D0%B0%2C%20%D1%83%D0%BB%D0%B8%D1%86%D0%B0%20%D0%A1%D0%B5%D1%80%D0%B0%D1%84%D0%B8%D0%BC%D0%BE%D0%B2%D0%B8%D1%87%D0%B0&sll=37.613512,55.744500&l=map&ol=geo&vrb=1)
-
Téda Bibine, ty to rozjíždíš takříkajíc na všech frontách, do všech světových stran. Sen byl úžasný! Je to původní tvorba, nebo FanFiction na Talmud? ;D
-
... a to další na Mistra a Markétku 8)
-
Pravdu? Dvě třetiny kozla jsou z naučení v jazyce tamišek...třetina, ten závěr, poslední čtyři řádky od toho medu až po B"ha...moje. Kozel se vrací, a říká, že stejně všechno nejlepší je v táboře kočovníků. Trochu jiné, a moc "soft" naučení. Mně se líbí to moje. Lid Amazigh si ( to původní) vypráví u ohňů, ale to bych Vás, wocicko, "vlekl" až ke královně Kehině (od Cohanim), která kdysi jediná v Africe zastavila vojska muslimských nájezdníků...
-
Afel kaj tarba tammet messina dar e"riq´. "Jestliže máš lásku ženy, máš lásku B"ha. Přísloví kočovníků Sahelu. Ale zpět k Ivánovi...
-
Funguje to přílsoví i obráceně? Jo a omlouvám se Vám, Bibine, za tykání :-[
-
Myslíte....jestliže máš lásku muže? To je naopak...ne myslím si, že ne. Společnost těchto kočovníků je semitská (na lingvistické kořeny, které se neosvědčily už i u Vámbéryho zařazení Maďarů do protoaltajské jazykové skupiny nedbám) a ženám přiznává stejná práva jako mužům, možná více. Žádná mešitosynagogální segregace (pardon, transvestita izraelitského ritu sedí kde????). Milovaná a milující žena zkrásní. Ví se to po tisíciletí, jenom stoupenci Prorokovi (Peace Be Upon Him) a charedim se žen bojí, a proto je trestají. Ostatně, charedim, muži, mají rádi přítomnost jiných mužů, stejných jako oni. Důkazů nespočet. Zřejmě nehledají pozemskou inspiraci (ale teď tlumočím Ivánovy pochyby, samozřejmě).
-
Opovrhují snad hnětením z hlíny?, ptal se Iván sám sebe...
-
Transvestita je pěknej "hlod" 8) Nevím jak Iván, ale můj David ve finále konvertoval z existenciálních důvodů. Asi neměl žádné dílčí pochybnosti, jen ty, zda to vůbec udělat. Navíc bude konzervativní, takže synagogální segregace nehrozí a jeho drahá polovička (je od H, ale Hanele to není) ho bude tak terorizovat, že o nerovnosti pohaví může být řeč jen opačně, než bývá.
A to že milované ženy zkrásní, to můžu potvrdit (pár jsem jich viděla), škoda jen, že rozchod jim potom nadělá mnohem více vrásek, takže v součtu je každé milostné vzplanutí z hlediska estetiky záporné. Kdepak kdepak, teoreticky to zní tak jednoduše: Milujte se množte se... ale praxe... No, nic. Co Iván? Kam ještě pojede? Pošlete ho na lov do Jižní Ameriky?
-
Iván vzpomenul na Sáru, i na její mladší i krásnější sestru Hadassu. I u ní se však už začaly projevovat rysy všech žen jejich rodu, které muže vedou k tomu, aby jim vždy pomalu zvedali sukně, už jenom proto, aby se sami přesvědčili, že přes všechno peskování jsou ženy stvořeními, zcela odlišnými od mužů.....Upřimně řečeno, Iván ještě nerozchodil Jákovovu návštěvu..."jsou snad takoví všichni konvertité?", ptal se sám sebe. Přilnou, aby odpadli...Iván vypouštěl obláčky dýmu (kouříval Javaanse Jongen promíchaný s tím nejsprostším-ale doutníkovým- řezem Bacco1), a občas se napil ledového džúsu ( borůvkového). Lidem na obci v East Side on sám říkal Vikingové, ale ne před Sárou, nebo tchánem. Událo se to jednoduše: Iván měl podstoupit banální vyšetření v nemocnici Mt.Sinai, ale byl svědkem nehody i potřeby rychlé transfúze. Iván nabídl svou krev, a když odběr skončil, nenapadlo jej nic jiného, než říci si o genetické vyšetření. Když o týden později přišel ke svému lékaři, dr. Rubinstein, vždy korektní a střízlivý, se lehce taktilně dotkl jeho ramene, podíval se mu laskavě do očí a řekl: šalom, příteli. Dobrá zpráva. Jste zdráv jako řípa a máte haploskupinu J2 a i vaše mitochondriální DNA (markery) vykazují, že jste byl pěkných pár generací v poušti, a vaši balkánští předci také pár století přebývali ve stanech, s turbany pěkně veselých barev, jak by řekl náš vrstevník Coen, který s vámi chce ostatně hovořit. Ale, vždycky jsem byl "und Sie doch bleiben, unser geliebter Iván, für uns in Schweiz nur ein gemischter Mischling", jak říkával i můj učitel, podivoval se Iván. "No, to si příteli přeberte sám" dodal Noel. Jistě víte, jaké pokroky teď dělá izraelská genetická epidemiologie, bez níž by návrat Falašů, jakkoli se tváří "politicky", vůbec nebyl možný...Doma Iván otevřel wikipedii, v jejíž anglické verzi nalezl toto: Genetic studies on Jews (https://en.wikipedia.org/wiki/Genetic_studies_on_Jews): Y-chromosomal Aaron (https://en.wikipedia.org/wiki/Y-chromosomal_Aaron), Genealogical DNA test (https://en.wikipedia.org/wiki/Genealogical_DNA_test), and Matrilineality (https://en.wikipedia.org/wiki/Matrilineality)Genetic (https://en.wikipedia.org/wiki/DNA) studies indicate various lineages found in modern Jewish populations; however, most of these populations share a lineage in common, traceable to an ancient population that underwent geographic branching and subsequent independent evolutions (https://en.wikipedia.org/wiki/Evolution).[42] While DNA (https://en.wikipedia.org/wiki/DNA) tests have demonstrated inter-marriage in all of the various Jewish ethnic divisions (https://en.wikipedia.org/wiki/Jewish_ethnic_divisions) over the last 3,000 years, it was substantially less than in other populations.[43]...
DNA analysis further determined that modern Jews of the priesthood tribe—"Kohanim (https://en.wikipedia.org/wiki/Kohen)"—share an ancestor dating back about 3,000 years.[44] This result is consistent for all Jewish populations around the world.[44] The researchers estimated that the most recent common ancestor (https://en.wikipedia.org/wiki/Most_recent_common_ancestor) of modern Kohanim lived between 1000 BCE (roughly the time of the Biblical Exodus (https://en.wikipedia.org/wiki/The_Exodus)) and 586 BCE, when the Babylonians (https://en.wikipedia.org/wiki/Babylonia) destroyed the First Temple (https://en.wikipedia.org/wiki/Solomon%27s_Temple).[45] They found similar results analyzing DNA from Ashkenazi and Sephardi Jews.[45] The scientists estimated the date of the original priest based on genetic mutations, which indicated that the priest lived roughly 106 generations ago, between 2,650 and 3,180 years ago depending whether one counts a generation as 25 or 30 years.[45] These Jews belong to the haplotypes J1e and J2a. However, more recent research has shown that many ethnic groups in the Middle East and Mediterranean area also share this genetic profile.[46][42][47][48] A 2009 study was able to genetically identify individuals with full or partial Ashkenazi Jewish (https://en.wikipedia.org/wiki/Ashkenazi_Jew) ancestry.[49] Male lineages: Y chromosomal DNAA study published by the National Academy of Sciences (https://en.wikipedia.org/wiki/United_States_National_Academy_of_Sciences) found that "the paternal gene (https://en.wikipedia.org/wiki/Y_chromosome) pools of Jewish communities from Europe, North Africa, and the Middle East descended from a common Middle Eastern ancestral population", and suggested that "most Jewish communities have remained relatively isolated from neighboring non-Jewish communities during and after the Diaspora".[42] Researchers expressed surprise at the remarkable genetic uniformity they found among modern Jews, no matter where the diaspora (https://en.wikipedia.org/wiki/Diaspora) has become dispersed around the world.[42]
Other Y-chromosome (https://en.wikipedia.org/wiki/Y-chromosome) findings show that the world's Jewish communities are closely related to Kurds (https://en.wikipedia.org/wiki/Kurd), Syrians (https://en.wikipedia.org/wiki/Syrian) and Palestinians (https://en.wikipedia.org/wiki/Palestinian_people).[44][50] Skorecki and colleague wrote that "the extremely close affinity of Jewish and non-Jewish Middle Eastern populations observed ... supports the hypothesis of a common Middle Eastern origin".[44] According to another study of the same year, more than 70% of Jewish men and half of the Arab men (inhabitants of Israel and the territories only) whose DNA was studied inherited their Y-chromosomes from the same paternal ancestors who lived in the region within the last few thousand years....[51]
A study of haplotypes (https://en.wikipedia.org/wiki/Haplotypes) of the Y-chromosome, published in 2000, addressed the paternal origins of Ashkenazi Jews. Hammer et al.[42] found that the Y chromosome (https://en.wikipedia.org/wiki/Y_chromosome) of some Ashkenazi and Sephardi Jews contained mutations that are also common among Middle Eastern peoples, but uncommon in the general European population. This suggested that the male ancestors of the Ashkenazi Jews could be traced mostly to the Middle East. The proportion of male genetic admixture (https://en.wikipedia.org/wiki/Genetic_admixture) in Ashkenazi Jews amounts to less than 0.5% per generation over an estimated 80 generations, with "relatively minor contribution of European Y chromosomes to the Ashkenazim," and a total admixture estimate "very similar to Motulsky's average estimate of 12.5%." This supported the finding that "Diaspora Jews from Europe, Northwest Africa, and the Near East resemble each other more closely than they resemble their non-Jewish neighbors." However, when all haplotypes were included in the analysis, m (the admixture percentage) increased to 23% ± 7%. In addition, of the Jewish populations in this cluster, the Ashkenazim were closest to South European populations, specifically the Greeks.[42]
In Jewish populations, Haplogroup J1 (defined by the 267 marker) constitutes 30% of the Yemenite Jews[52] 20.0% of the Ashkenazim results and 12% of the Sephardic results.[52][53][54][55] [64]
Haplogroup J2 which is found in the Sephardic Jews (29%)[66] and Ashkenazi Jews (23%),[66] or 19%.[67] is found mainly in the Fertile Crescent (https://en.wikipedia.org/wiki/Fertile_Crescent), the Caucasus (https://en.wikipedia.org/wiki/Caucasus),[68] Anatolia (https://en.wikipedia.org/wiki/Anatolia), the Balkans (https://en.wikipedia.org/wiki/Balkans), Italy (https://en.wikipedia.org/wiki/Italy), the Mediterranean (https://en.wikipedia.org/wiki/Mediterranean) littoral (https://en.wiktionary.org/wiki/littoral), the Iranian plateau (https://en.wikipedia.org/wiki/Iranian_plateau), Central Asia (https://en.wikipedia.org/wiki/Central_Asia), and South Asia (https://en.wikipedia.org/wiki/South_Asia).[66] Female lineages: Mitochondrial DNABefore 2006, geneticists largely attributed the genesis of most of the world's Jewish populations (https://en.wikipedia.org/wiki/Jewish_ethnic_divisions) to founding acts by males who migrated from the Middle East and "by the women from each local population whom they took as wives and converted to Judaism", though no genetic relation was found between Jewish and non Jewish female lineages. However, more recent findings of studies of maternally inherited mitochondrial DNA (https://en.wikipedia.org/wiki/Mitochondrial_DNA), at least in Ashkenazi Jews, has led to a review of this archetype (https://en.wikipedia.org/wiki/Archetype).[77] In addition, Behar (2006) suggested that the rest of Ashkenazi mtDNA is originated from about 150 women, most of those were probably of Middle Eastern origin.[78] Approximately 32% of people with Ashkenazi Jewish (https://en.wikipedia.org/wiki/Ashkenazi_Jewish) ancestry belong to the mtDNA haplogroup K. This high percentage points to a genetic bottleneck occurring some 100 generations ago.[79]
Research in 2008 found significant founder effects in many non-Asheknazi Jewish populations.....[80] Among Yemenites (https://en.wikipedia.org/wiki/Yemenite_Jews), the average stands at 35% lineages within the past 3,000 years.[81] Genome-wide association and linkage studiesIn genetic epidemiology (https://en.wikipedia.org/wiki/Genetic_epidemiology), a genome-wide association study (https://en.wikipedia.org/wiki/Genome-wide_association_study) (GWA study, or GWAS) is an examination of all or most of the genes (the genome) of different individuals of a particular species to see how much the genes vary from individual to individual. These techniques were originally designed for epidemiological uses, to identify genetic associations with observable traits.[82]
A 2006 study by Seldin, et al. used over five thousand autosomal SNPs to demonstrate European genetic substructure amongst the Ashkenazi. The results showed "a consistent and reproducible distinction between 'northern' and 'southern' European population groups". Most northern, central, and eastern Europeans (Finns, Swedes, English, Irish, Germans, and Ukrainians) showed >90% in the 'northern' population group, while most individual participants with southern European ancestry (Italians, Greeks, Portuguese, Spaniards) showed >85% in the 'southern' group. Both Ashkenazi Jews as well as Sephardic Jews showed >85% membership in the "southern" group. Referring to the Jews clustering with southern Europeans, the authors state the results were "consistent with a later Mediterranean origin of these ethnic groups".[83]
A 2007 study by Bauchet, et al. found that Ashkenazi Jews were most closely clustered with Arabic North African populations when compared to Global population, and in the European structure analysis, they share similarities only with Greeks and Southern Italians, reflecting their east Mediterranean origins.[84][85]
A 2010 study on Jewish ancestry by Atzmon-Ostrer et al. stated "Two major groups were identified by principal component, phylogenetic, and identity by descent (IBD) analysis: Middle Eastern Jews and European/Syrian Jews. The IBD segment sharing and the proximity of European Jews to each other and to southern European populations suggested similar origins for European Jewry and refuted large-scale genetic contributions of Central and Eastern European and Slavic populations to the formation of Ashkenazi Jewry.", as both groups - the Middle Eastern Jews and European/Syrian Jews shared common ancestors in the Middle East about 2500 years ago. The study examines genetic markers spread across the entire genome and shows that the Jewish groups (Ashkenazi and non Ashkenazi) share large swaths of DNA, indicating close relationships and that each of the Jewish groups in the study (Iranian, Iraqi, Syrian, Italian, Turkish, Greek and Ashkenazi) has its own genetic signature but is more closely related to the other Jewish groups than to their non Jewish fellow countrymen.[86] Atzmon's team found that the SNP markers in genetic segments of 3 million DNA letters or longer were 10 times more likely to be identical among Jews than non-Jews. Results of the analysis also tally with biblical accounts of the fate of the Jews. Using their DNA analysis, the authors traced the ancestors of all Jews to Persia and Babylon, areas that now form part of Iran and Iraq.[87] The study also found that with respect to non-Jewish European groups, the population most closely related to Ashkenazi Jews are modern-day Italians. The study speculated that the genetic-similarity between Ashkenazi Jews and Italians may be due to inter-marriage and conversions in the time of the Roman Empire. It was also found that any two Ashkenazi Jewish participants in the study shared about as much DNA as fourth or fifth cousins[88][89]
A 2010 study by Bray et al, using SNP (https://en.wikipedia.org/wiki/SNP_array) microarray (https://en.wikipedia.org/wiki/DNA_microarray) techniques and linkage analysis (https://en.wikipedia.org/wiki/Linkage_analysis), estimated that 35 to 55 percent of the modern Ashkenazi genome is specifically traceable to Europe, and that European "admixture is considerably higher than previous estimates by studies that used the Y chromosome". ...as interpreted as "matches signs of interbreeding or 'admixture' between Middle Eastern and European populations". In their press release, Bray stated: "We were surprised to find evidence that Ashkenazi Jews have higher heterozygosity (https://en.wikipedia.org/wiki/Heterozygosity) than Europeans, contradicting the widely-held presumption that they have been a largely isolated group". "Thus, the AJ population shows evidence of past founding events; however, admixture and selection have also strongly influenced its current genetic makeup." The authors note that their results will require further investigation.[90][91]
-
Mein Gott! odplivil si Iván, doma už jsem o genetice něco slyšel a moc mě to nebralo ;D
-
Ohromilo ho to, i to, že stejný text se nenacházel v jiných jazykových mutacích wiki, nahrazující pramen encyklopedistů. "Víte, to je tak", řekl mu dr. Coen, když se nakonec shledali. "Jako se liší právo od spravedlnosti, tak se lišíme i my navzájem. Ale nikdo z nich, kteří čtou Knihy, nepotřebuje, abychom byli jeleny, když máme být tažnými býky. Ostatně (pa)rohy jako rohy. Alespoň pro ně.". Znamená to ale, stále ohromen koktal Iván..."ano, když Vikingové podstoupí v East Sidu gijur, budou Židé i se svými vikingskými geny, zatímco vy, genetický Žid - řekněme- zůstanete pro ně gojimem i po smrti", podotkl Coen. "Tak už to bývá. Ostatně, víte co říkali mí marákešští předci? Co je v pytli poznáš, až když tam strčíš hlavu"...napijme se, osmělil se Iván. Rozhodně na tykání....Jsem Abadía Coen...Iván. Jejich pohledy se setkaly.
-
No jo, ale to nám Iván zase cestuje v čase, tentokrát dopředu. Ale umění se meze nekladou 8)
-
Novodobý hrabě de Saint Germain, neboli Cagliostro....slyšela jste o něm, milá wocicko??? Literárně vděčný Ahasver je věčný. Třebas jako Iván
-
Coen se zamyslel. "Prostě to není golfový klub, kde se naučíte, jaké hole používat, jak se na greenu chovat, jaký mít handicap a kde se která jamka, a s jakým sklonem, nachází." "Členství v klubu si zaplatíte", pokračoval. "Jsou ale věci, které se jednoduše pořídit nedají. Ostatně, tyto řeči snese jen zinc (barový pult) této restaurace." Iván tušil, že všechno není v pořádku, když kdysi viděl snímek al-Kaddáfího ve skupince ortodoxních učenců, kteří arabského vůdce ujišťovali, že Izrael pro ně neexistuje. Věděl, že libyjská lidová kancelář při OSN byla vcelku pyšná na to, že učenci přijali právě "zelené" libyjské pasy. Ostatně, snad jen Iván měl v rukou diapozitivy z tajného archivu bývalé Společnosti Národů v Ženevě, Včetně záznamů řeckého špeha na dvoře sultána Abdulhamida, kde se hovořilo o důverném jednání Herzel- Abdülhamid v roce 01, které mělo vrcholit povolením imigrace Židů do Osmanského impéria. Přílohou záznamu, který se- ostatně kdoví jak- ocitl u SN, byl plán, feasebility study, na usídlení Židů v Kyrenajce. Plán zmařila smrt Herzla a intervence Italského království v Libyi...Konflikt se sionismem, se solidární prací, na které byl založen novodobý Stát Izrael, byl tedy i Ivánovi zřejmý, a delegace židovského státu byla,, kvůli chování antisionistických charedim, terčem všeobecného posměchu. "Obraťme list", řekl Coen. "Kdo chce žít v bludišti, nechť žije. Mimochodem, dostal jsem pár lístků na koncert Berlínských filharmoniků. Nepřijede sice už Karl Böhm, ale Čajkovského B-moll se v jejich provedení dá poslouchat vždycky. Nevezmete Sáru?" "Hadassa zbožňuje Čajkovského", pravil Iván. "Ale proč nejdete sám, příteli?". "Až jindy. Konsilium u šestinedělky. Dlužím to kolegovi". Rozumím, odvětil Iván. "Pak tedy vaši nabídku rád přijímám". (Iván zaplatil a ve dveřích dal svému novému příteli přednost).
-
Jojo, to bude dobrá kniha. Bibine, snažte se, pište a tiskněte. Ono spousta věcí, se lépe řekne - a ještě lépe přečte - v románu než odborném článku. Jsem fakt napjatá, která dívčina u Ivána zaskóruje. Má Iván taky rád Čajkovského? Nebo si jde honem něco zjišťovat, aby odborným muzikologickým slovníkem udělal na Hadassu dojem? A nediriguje náhodou Herbie von Karajan? - pro toho mám slabost podobně jako paní Marcela/Hadassa pro cicit.
-
Evgeny Kissin - Tchaikovsky piano concerto - I Allegro non troppo e molto maestoso (https://www.youtube.com/watch?v=J-LpdlIXwcw#)
-
Kissin se ůkolu zhosil výborně.
-
Pár poznámek k momentům, které mne zaujaly: :D
1.Je jisto, že kozel se nejmenoval Azazel.
2.Obrácená verze: Koho miluje B“H, toho milují i ženy.
Milované ženy zoškliví jen mužům bez fantazie. S narůstajícím věkem žhavá láska s přispěním fantazie nezadržitelně mutuje v přátelství…
3.Transvestita sedí v oddělení, které odpovídá jeho současné orientaci. Pokud ovšem vůbec do bejt kneset dorazí.
4.Genetická anabaze, resp. dialog s dr. Coënem, zavání tautologií a snahou dostat se z Brna do Prahy zkratkou přes Košice. Nakonec VŽDY skončíme u jednoduchého halachického pravidla. 8)
:) :) :) :) :) :) :)
Aby byla akcentována Davova univerzálnost, apolitická humanita a všeobjímající inteligence, nebylo by od věci do jeho epizodního působení v ČSR zahrnout i malou črtu, vypovídající o kladnému poměru ke všem lidem bez rozdílu původu a rasy.
;D ;D ;D
Před lidový soud v Horní Dolní pod Lesy přišli tři bratři: jejich otec jim odkázal 19 vyhublých, kolektivizaci se vyhnuvších ovcí. Podle jeho testamentu se mají rozdělit tak, že jednomu připadne polovina, druhému čtvrtina a třetímu pětina z počtu těchto cicavců. Poslali pro Davida, přebývajícího dosud v hotelu Alcron, známého svojí moudrostí i loyalitou k lidově demokratickému zřízení a diktatuře proletariátu.
"To je triviální" řekl David. "Opatřte mi jednu chromou ovci." Operativně ji zajistil ze svého záhumenku předseda JZD.
"No, miláčkové," povídá David bratrům "shovívavostí strany a vlády byla k vašemu dědictví přidána jako gesto podpory dělnictva uvědomělému rolnictvu ještě jedna ovce. Přistupme k výkonu poslední vůle vašeho otce - starého kulaka."
Povídá prvnímu: "Kolik máš dostat ty? Polovinu. Kolik je to? Deset. Vezmi deset." Ten si vybral deset a chromou vynechal.
Povídá druhému: "Kolik máš dostat ty? Čtvrtinu. Kolik je to? Pět. Vezmi pět." Ten si vybral pět a chromou vynechal.
Povídá třetímu: "Kolik máš dostat ty? Pětinu. Kolik je to? čtyři. Vezmi čtyři." Ten si vybral čtyři a chromou vynechal.
"Jste všichni spokojeni?" zahulákal na ně. "Ano, soudruhu Davide." zahuhlali a odpajdali v úžasu nad moudrostí bolševického establishmentu. Před lidovým soudem zbyla jen jedna chromá ovce, kterou nikdo nechtěl. "Tu si vezmu jako honorář, lidový soude." pravil David.
A tak David zajistil u dělnické třídy pro příští generace úctu svému národu – tím, že si čítal nejen v rabínských spisech, Wikipedii, ale i v pohádkách od Jiřího Mahena. :D
-
Welcome to the desert of reality, gv.......... A. Coen s Ivánem přeci nezpochybnili halachická pravidla :) pokud jsem slyšel, oba pánové si vyměnili informaci o tom, že "vikingové, absolvující gijur" jsou vikingští židé, a měli by fungovat ve své "obci vikingských židů"...k rabínským moudrostem už kdysi řekl dr. Rubinstein "je to jako nechat házet mincí bez rubu. Vždycky vám padne lícovou stranou, protože je z p r o s t ř e d k o v a t e l vybere tak , jak se mu právě hodí". Což ovšem neznamená, že by B"hu i ženám milí (učenci?), jak píšete gv. měli něco jiného, než "Rubinsteinův cvik". Dr. Rubinstein, jak známo, dokáže odoperovat a zašít žlučník per primam i se zavřenýma očima. Snad proto, že je lékařem v páté generaci. Čte-li někdo po pět (nebo padesát) generací Knihu (knihy), není divu, že dokáže alespoň citovat. Dr. Rubinstein, mezi svými přáteli, přirovnává skutečného žida k Neovi z Matrixu. Neo o sobě nic neví, i věrný Morpheus, který ho vybral, je na pochybách. A přesto je to Neo, který se dokáže postavit strojům, tak jak to chtěla Vědma i komunita Lidí. Snaha propašovat Agenta Smithe v jeho tisíci replikách "gijurem metamorfóz" k Lidem, je PRÁVĚ PROTO tak zjevně ne-úspěšná. Ostatně, nechme postavy žít jejich životem. Právě teď totiž sedí Hadassa se svým bratrem Ezrou (který jí skutečně pomáhá) a Ivánem na lehkém lunchi. Iván pro všechny objednal borůvkový džůs, banány s fazolemi a rýží. Dojídají, vnímají zážitek hudby, jen Ezra netrpělivě posunuje ubrousky po stole (čeká na zmrzlinu s vaflemi) a ptá se Ivána: "to jídlo vařívávala naše babi?" " Tohle určitě ne, Ezro", usměje se Iván, "to je nejoblíbenější jídlo Idi Amina"...
-
Upozornění pro čtenářské průchozí: i umění, které se nám nelíbí, může být uměním. A vznikne-li scénář "hommage a wocicko", čeká nás zhruba šest set střihů...
-
Co scénář.... ten nějak spíchneme, ale kdo to bude režírovat? Já bych se asi bála. Někoho navrhněte a zkusíme mu brnknout ;) A co potom herci? Víte jak bude casting únavný! Všichni budou chtít hrát Ivána!
Děkuji Gvodrazkovi za informace. Já tuhle hádanku znala s velbloudama. Ale proti jeho obrácenému přísloví mám výhradu: ženy, většinou založením pečovatelky, přitahují osudem zmítaní smolaři. Já prostě myslela, jestli není požehnána i žena, která získá lásku muže - což je myslím docela problém, měla by za jeho vyřešení být odměna.
-
Režie? Jedině Kotěnočkin ! :) Nebo NWO >:D
-
"Mince bez rubu" mi evokuje Borgesou knihu s nekonečným počtem stran, přičemž prostřední list nemá druhou stranu .... Skutečnost je ale plebejsky prostší: zkrátka na obou stranách je Eisenhowerova hlava ...
I performance, která se nám líbí, nemusí být uměním.... ;)
Vočičko, abychom se vyhnuli schematičnosti scénáře, přejdeme na nekonečnou telenovelu, přičemž režie bude obsazována revolvingovým systémem po několika epizodách vždy jiným režisérem. Výsledné dílo neponese "rukopis" jednoho usurpujícího režiséra, ale bude mnohotvárné jako sám život. Casting je brnkačka! Protože dílo bude probíhat v čase, budou stárnout i postavy. V roli Ivána lze takto obsadit herce, představujícího Ivána juniora, poté herce představujícího Ivána po deseti letech, poté herce ztělesňujícího Ivána seniora ... atd. i s ostatními rolemi.
Nexistuje "láska" mezi mužem a ženou, protože muži myslí jinak než ženy a ženy jinak než muži. :-* Existuje jen chvilková gravitace, následkem chemie. Každé dílo, ze kterého vyvanou hormony, a umělecky to přežije, má nárok na své místo v síni nesmrtelné slávy ... Ergo - nanesený problém nemá řešení .... :P
-
Jojo, jak říká šéf scénáristiky na FAMU: někteří absolventi píší seriály a stydí se za to, někteří píší seriály a nestydí se za to..My se nemáme za co stydět! Máme Ivána! Jojo, nekonečná telenovela je super nápad, navíc s těmi cestami mimo čas je to oprvadu tématicky nevyčerpatelné.
Tak mě napadá, když Gvodrazka tak pěkně popsal tu chemii, jen pro zajímavost: jak se díváte na erotiku v knihách? Ono ve filmech je už úplně noromální příměs aspoň 5% porna, tak si myslím, že když má literatura držet krok s vývojem, mělo by to tam být také, ale někteří moji "cviční" čtenáři byli torchu vyděšení, tak já nevím, jetsli to nemám vyškrtnout. Co myslíte?
-
ano.. přítomnost zjevné a nezakryté erotiky je diskutabilní..
Záleží na tom pro koho to bude - ta kniha.. Pokud je cílem vydat co nejvíc výtisků se záměrem zaujmout široké lidové vrstvy, není třeba erotiku příliš krotit, ba naopak..
Pokud ale chceme umělecké dílo pro inteligentní a vzdělanou společnost.. budeme zahalovat.. Oblast krku po klíční kosti, ruce od loktů nahoru a nožky od lýtek výše.. atd.. atd.. Čtenáři s bystrou fantazií stačí naznačit, nemusí se vznášet v ložnici přímo nad lůžkem..
-
Nesouhlasím s tou mincí. Jak by řekl dr. Rubinstein ze zkušenosti své soukromé Brooklynské ordinace, "jsou pacienti, kterým i srdce zvoní mosaznými mincemi"..... Iván se dosyta najedl. Když spolu s firmou Yellow Cab doprovodil chlapce a Hadassu domů, a když se přesvědčil, že domovník přišel děvčeti osobně otevřít, zavelel k odjezdu. Kapky deště, dopadající na přední sklo, odstředivě smývaly nános podvečerního prachu. Iván si řekl, že noční procházku Tompkins parkem dnes vynechá. Blížila se půlnoc, když zavíral dveře svého bytu na závoru. Rozsvítil lampičku u postele, osvěžil se v koupelně a přemýšlel, stojí-li za to zapít tabletku Zolpidemu. Nakonec ulehl bez něho. Okamžitě se propadl do černobílého světa... stál na kraji chodníku s mladým, atletickým chlapcem, jehož tvář pokrývaly pihy. Nebyl zdejší. Iván vykročil do ulice, a Sven (tak se totiž jmenoval) ho následoval. V dálce uviděl postavu. Když se přiblížil, neznámý si na levý okraj saka ve výši srdce položil tři prsty, a tázavě se na Ivána podíval. Iván gesto opětoval. "Jak víte, že nesahá pro zbraň?" ozval se za ním Sven. "Je to našinec, nepotřebuje zbraň", opáčil Iván. "Gesto, které učinil, je starým signálem zednářů. Každý zednář, který ho udělá, když sám vstoupí do restaurace tím signalizuje, že chce být pozván ke stolu bratra. "Máme tedy společnost?" otázal se Sven. "Ne. Dnes to znamená něco jiného. Uvidíš." Zabočili do vnitřního města. Uličky zde byly křivolaké, a vinuly se to kopce ke starým, neplodným vinicím. Hrázděné domy připomínaly bavorský Rothenburg , jenom na rozích ulic byla světla, dnes večer jakoby kubisticky nalámaná do vozovky. U každého z nich se vzpínak mužík, vzhledem se nelišící od jiných pozemských obyvatel. Muži třásly světly, ale ta je nepouštěla. "Kdo jsou ti lidé" podivil se Sven. "Mazachi", odpověděl Iván. Nebo mazači. ale my jejich název komolíme, protože jejich odposlech zachytí i vibrace hlasivek ve vzduchoprázdnu. A co dělají? zajímal se Sven. "Mazači mažou naši minulost zachycenou v digitálních stopách. Ale jejich hlavním cílem, je zničit HW, hlavní paměti. Kdysi dávno, to ještě Země vypadala jinak, vznikl přísně tajný projekt e-tóra. Všechna naše paměť a paměť našich předků i znalců Knihy měla být převedena do paměti, tak, aby každý mohl sám a přímo přes čtečku a Paměť komunikovat s generacemi dávno nás opustivších znalců Knihy. Věškerá naučení, rady, pokyny a analogické situace jsme mohli vyvolat, a vybrat pohledem paměti Nejmoudřejšího to v dějinách správné řešení. " vzdychl Iván. " Když projekt naběhl do poloprovozu, přestali se lidé zabíjet. Začala všeobecná prosperita." "Ale to se přeci nemohlo líbit žijícím znalcům"...namítl Sven."Právě. Mysleli si, že budou zbyteční, a stvořili Mazache, jako kdysi Golema, aby našli náš systém. Ale nenašli." "A měli jste pro znalce budoucnost?" zajímal se Sven "Jistě", odvětil Iván, "byli by zůstali jako domácí mazlíčci. S mazlíčky rozprávíš a živíš je, i když pro tebe nemají jiný, než citový význam." "A jak ty Golemy", přešel na věcnější tón Sven, chytáte?" "Mají sebe na mazání magnet, takže když strážce přepóluje městské obvody, chytí se sami. A my je pak propustíme. Přirozeně, bez magnetů. Každý mazach má ovšem v životě jen jeden." Za nimi svištěla vozítka, která odebírala mazache od stojanů světel. Šli dál šedivým světem, a Sven se zeptal: "jediná věc, která je tu barevná, je portrét překrásné dívky. Kdo to je?" To je naše paní. Naděje. Je tím jediným, Svene, co nám zbylo poté, když znalci knihy otevřeli Pandořinu skříňku života, a začali svět i nás trýznit. To je NADĚJE., která zůstala na dně Pandořiny skříňky." .............Iván sebou trhl a začal se probouzet. Už dávno věděl, že rána v East Side se podobají, jak vejce vejci....
-
Snad se od dob de la Cámary v pražské scénáristice leccos změnilo, a wocicko, která píše, kolik že toho má napsáno, by nám mohla prokreslit alespoň jednu postavu... ;) jinak budeme na pochybách . Za střežení elektronického copyrightu Vaderovi dík. Je jasné, že za dusných newyorských nocí se z bytu naproti Ivánovu, byť je dosti daleko, ozývá melodie z Nu pogodi, jen počkej zajíci....byt má pronajatý atašé sovětského (ruského) zastupitelství, který do melodie, čas od času, spolu s vlkem vykřikne: "jen počkej". Jde o svérázný protest pomalu se upíjejícího diplomata proti šéfovi zastupitelství. No a Marcele....žena je opaskem muže. Není-li opasku, kalhoty, a tím i důstojnost muže, padnou (padne) na zem....Jak říká známá postava, hovořím dvěma jazyky: česky a špatně česky. Tím tedy prosím o čtenářskou shovívavost...
-
K erotice: na procházky Tompkins parkem, zvláště ty noční, si Iván kupuje časopis Playboy. Ne že by četl za svitu luny, nebo prohlížel dívku na vyklápěčce....leč, srolovaný časopis tištěný na křídovém papíře při úderu může i omráčit. Proto patří k výzbroji všech agentů, nejen jako "poznávací znamení". (Filipínská technika boje krátkou bambusovou zbraní ze 17. století.)
-
Aspoň jedna postava... No... Tak co třeba Andrew, původním jménem Andrej Alexandrovič, který se kdysi jako malý zamiloval do spojených států (vzdálený příbuzný poslal jeho spolužákovi čumkartu se sochou svobody) a věděl, že nechce jako jeho otec a otcové jeho otců pást soby v tajze, ale stát se Američanem a žít v americkém snu. První ruble si vydělává schraňováním vodky z nedopitých sklínek příbuzných odpadlých pod stůl a prodáváním pálenky po blízkých i vzdálených domech.
Když si vydělá na vlak do Moskvy, začne v metropoli s regulerním výdělkem (žebrání a příležitostná loupež - ovšem všechny poškozené si pečlivě zapisuje, aby jim mohl vrátit desetinásobek, až si splní svůj sen, ke kterému mu nevědomky pomohli). Po strašlivých útrapách, párkrát ho zavřou, uteče z gulagu pokousán Černými ruskými teriéry, polomrtvý po měsíčních a měsíčních (vždycky ujel jen kousek, než ho našli a vysadili) plavbách na lodích coby černý pasažér, dospěje do USA. A tam se jeho talent rozvine, stane se dobře situovaným (tj. má na jednopokojový byt a občas co k snědku) a najednou zjistí, že americký sen je jen kapitalistický blud, přesně jak říkali ti pánové v sovětských uniformách, co ho mlátili... Jak by mi bylo, kdybych zůstal jako pasák znárodněných sobů? zeptá se sochy svobody, ale ona mlčí, k zuboženým je němá... Nalákala ho na svůj úsměv, na druhý konec světa, a drží ho ve svých studených kovových tlapách. Domů nemůže, nikam nemůže... Adrej vzplane rudým vzetekem: kapitalismus mu zničil život, komunismus taky, zbývá mu být soukromníkem! Věří v individualitu, v lidské síly, vyhlásí partizánskou válku. Najde si práci u McDonallda a potají otravuje chseburgery, ty jež neprodá, posílá jako dar ministerstva vnitra na Ruskou ambasádu a podobně.
Iván se s ním potká v Central parku, kde usedul na lavičku zmožen studiem Al Chazarí. Ivánovu pozornost si získá ne pro to, že by pálil americkou vlajku za zpěvu Ruské hymny, to v nočním New Yorku není nic neobvyklého, ale až po tom, co udupe poslední uhlíky červeno-bílo prouhované a vytáhne tu červenou se srpem a kladivem, aby ji zapálil za zpěvu: Ó sděl mi zda v úsvitu zříš... Když k němu Iván opatrně pokročil, přátelsky mu položil ruku na rameno a zeptal se: "Člověče, mohu ti nějak pomoci?" Adrej utekl s hysterickým řevem: "KGB, CIA..."
"Ne, já sjem Žid, příteli!" nevzdával se Iván (no, ruku na srdce, také se chtěl pochlubit úspěšným výstupem před Beit Din). "Mossad!!!" zařval Adrew a vrhl se pod kola jedoucího kola.
"Já se o něho postarám," prohlásil Iván vyrovnaně, pomohl cyklistovi zpět na kolo a krvácejícího si hodil přes rameno... Tak na ulici sebral nového přítele.
-
:D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D
-
zjistilo se, milá wocicko, že (podle názoru některých) halachický žid Iván (navíc s genet. vyšetřením-potvrzením , které dnes mj. policie v U.S. běžně dělá z kartáčků na zuby) by měl předstoupit před bejt din? To je jako kdybyste nutila promítače koupit si lístek do vlastního kina...
-
Dobře dobře... Fajn, tak si odmyslete tu jednu větu... to je toho :o
Zas na druhou stranu, geny mě nenapoví, co je to třeba maces... Si pamatuju, jak jsem to pomyslně "natřela" jednomu Židovskému spolužákovy při semináři ke středověké židovské filosofii. Tedy, to že je někdo tmavooký, a na tmavých kudrnách má kippu, ještě neznamená, že se nemusí učit... Proto si myslím, že když Iván nevěděl, že je Žid, tedy tak nebyl vychován, by si možná "maturitu" střihnul, když je poctivý.
-
no tak Bejt dinu se chodí z různých důvodů.. nejen k vůli gijuru.. to je prostě soud.. řeší problémy a průšvihy.... :o
-
Jo, Marcela má pravdu! Třeba se soudil... Bibine, je na Vás, vymyslet proč... Můj David to už dlouho není ;)
-
No počkej.. taky si ho mohli zavolat .. jestli třeba něco neproved.. !! .. jako že na koberec..
-
Ale může to vymyslet i Marcelka! Jeď, jeď! To dáš! ;D Co Iván vyvedl?
-
(je, ty máš pěknou ikonku !!)
nevolali ho kvůli té chromé ovci? jestli s ní nebyl nějaký problém..
-
že se opovažujete: o jednom ze členů bejt dinu je známo, že pořádal zabíjačky a vařil ovarové polévky pro polské přistěhovalce v Chicagu, a rád plníval vepřová střívka sraženou prasečí krví s kroupami, a nebo prejtem (jitrnice). Když se odhodlal ke konverzi (podotýkám z publikovaného, že když závadový Mrázek kupovával od obcí nastojato stély židovských hrobů " k likvidaci" , na radnici v Maiselovce též nosil zabíjačky- viz shekel 2012 diskuze a odkazy) -zmizel do Atlantic City, kde mu štěstí v hazardu přálo, a objevil se záhy coby ctihodný soudce bejt dinu. Tedy: před něj má předstoupit Iván??? Špatný vtip. A chromou ovci pošlete zpět do příběhu gv--kova.
-
Cestou do kuchyně si Iván všiml rohu dopisu, který byl zaklíněn pod prahem. Žádný div že si ho nevšiml. Včera v noci rozsvěcel až v ložnici..Poklekl a dopis, ostatně nebyl zalepený, vtáhl do předsíně. Byly to poznámky od doktora Rubinsteina, keré zřejmě přinesl poslíček. "Ke zjevnému, a fyzickému, jak jsme se bavili, dodej ještě toto, jako hlavní rysy židů: 1) Rachitida. Neexistuje židovka, která by jí neměla, nebo k ní neměla náběh, pokud její rodina kdy žila v ghettu. 2) TBC byla průvodním rysem všech, kteří se narodili, žili i zemřeli v ghettu, zejména tbc nitrohrudních uzlin. Všimini si zobrazení očí mužů. To, co naši nepřátelé vydávají za lačnost, je lesk horečky v očích. 3) Humor. Žiješ-li destruován okolím, nezbývá ti, než se smát, nebo zešílet. Varuj se lidí bez špetky humoru. 4). Písmo a rukopisy. Každý žid píše, ne každý ovšem dobře. Varuj se těch, kteří ve svých textech jenom stručně poštěkávají. 5.)Každý z nás potřebuje nějakou Freudovu berličku. Bez ní je život k nežití. Text se mu líbil, a položil si ho na psací stůl vedle kalendáře. Všiml si, že tchán má jakýsi svátek. Nepůjde za ním. Zvedl telefon, a zavolal do nejbližšího obchodu u tchánovy rezidence. Nechal mu poslat košík mexických pomerančů. Když dostanete pomeranče, znamená to varování, říkával Bugsy Siegel. Iván se postavil před záclonu, nechal se ovívat vzduchem, v němž už bylo cítit předjaří, a labužnicky potáhl dým ze své věkovité bruyérky...
-
Erotika v literatuře: dělejte to jako Updike, resp. jeho postavička Henry Bech. Je to vkusné, stejně jako rajcovní. :-*
Už nikdy zpět směrem k de la Cámara (Božské zjevení Isis & jiná melodramata)! Ale také nikdy cestou poplatnosti české realitě. Z Vočičkova románu nesmí čouhat česká překombinovanost jako péra z kanape - musí to být lehké, nenucené, duchaplné jako francouzská galantní literatura. Žádná těžkomyslnost, mentalita zatížená historickými průšvihy & remízami, Bílou Horou počínaje a duetem Gott/Kryl na balkoně konče. Problémy Ivána/Davida jsou problémy české kotliny, ventilem české komplikovanosti, nikoliv dilemata člověka na řece Hudsonu. Já a Bibin jsme staré pasty, které něco pamatují, ale to je ve Vočičkově románu spíše na obtíž. Musí se v něm zrcadlit americko-evropská skutečnost a nostalgické, místní dobové reálie (třeba plechovky od Bull Durham nebo fotky DiMaggia), ne české noční můry. 8) Vočičkově románu/filmu/telenovele musejí rozumět študáci na Boulevard Saint-Michel stejně jako lidičkové na 103. Ave. N.Y. Nesmí to být klystýr našich nenaplněných politicko-religiózních aspirací. (Věčná satira na kolchozy, kolektivizaci, denunciaci, zrádcovství, slabošství, dacanský konjunkturalismus ...) Vočičko musí v Ivánovi/Davidovi prezentovat světoobčana, ne pražsko-brněnského sentimentálního "losera", konfrontovaného s podivnými, pochybnými emigranty.
Nejraději bych vyhodil celou českou anabázi, včetně epizodního Alcronu, s výjimkou Josefova. :D
-
Gvodrazko neboj, já říkala, že Iván je od Davida moooc daleko. Nic z toho, co jsme tu - hlavně Bibin - vymysleli, tam nebude. Navíc ten můj román už je hotový, tedy vymyšlený, už ho jen dopisuju, nic měnit nebudu. Můj román je filosofické dílko, alegorické, univerzální na jakýkoli národ a jakýkoli čas. Zároveň je to postmoderní román, jaký má být, tedy přítomnost mnoha žánrů, aby si každý čtenář našel to svoje. Včetně té erotiky.
A pro Marcelku: chromá ovce je dobrej nápad! A děkuji za pochvalu obrázku, já jsem Malé čarodějnici děsně pdobná - fyzicky i mentálně, jen toho havrana nemám.
-
.. a neodehrává se to nakonec ve sklárně na Sázavě...takový Kohoutovsko- Vieweghovský román?... měla jste na to tři čtvrti roku, od Vaší první otázky... pokud dovolíte, zdejší Iván si oddychl, že není svázán s dějem, kterým jsme začali, a nějak se bude vyvíjet. Zachovejte nám přízeň, a dejte nám vědět, jak se daří Ivánovi ve svázané (téměř kazajkové) podobě, a s vyšší DPH na svých bedrech. Přemýšlíme s Ivánem, že dílko vydáme ve Vatikánu (i když, postavy si nemají moc co poroučet), Tam je DPH na knihy 0 procent. Asi by Osservatore Romano nikdo nečetl....
-
ještě k té erotice...myslím, že Iván si stoupne za sedící Hadassu (...sedící u toaletního stolku...), uchopí kartáč, a bude jí pomalu česat její tmavé dlouhé vlasy...
-
technická to gv. scénář k Dívce v modrém psal Cámara...?...!
-
https://stefane4ka.livejournal.com/272781.html#comments (https://stefane4ka.livejournal.com/272781.html#comments) z castingu na Hadassu (před obarvením vlasů)
-
Oldřich Nový (nikoliv de la Cámara) tomu dal šmrnc svojí nasládlou písní :
Proč obraz Tvůj nedá srdci spát?
Proč obraz Tvůj bláznivě mám rád?
Lásko má jediná, dívko v modrém,
jsi jen Ty a zase Ty a potom žádná víc!
Tisíce žen okolo nás jdou,
tisíce hvězd, které zapadnou.
Nad nimi, záři mi
jen Tvůj obraz mámivý,
dívko v modrém buď mou!
Jediná láska, dívko v modrém
jsi jen Ty a potom žádná jiná.
(Naprosto jasné předznamenání vzniku Státu Izrael - dívka v modrém je sionistický symbol a zároveň Oldova recese, což uniklo pozornosti Emanuela Moravce.) ;)
Představuji si Ivána v tuxedo, zpívajícího sonorním hlasem u toaletního stolku Hadassy.
S chutí si Wocicka přečtu, obzvláště když v tom nebudou zdejší plky... :D
-
Vaše :D nebo moje :D ? Obecně, lidé plkají rádi. Možná proto je svět (české) justice tak nezáživný. Žádná "živočišná"invence.
-
Neznám nic návykovějšího než plkání - stal se ze mne závislák na plkání. Wocicko má jasno, kterým směrem se bude ubírat jeho fabule. A my se zase vrátíme zklamaně do pavilonu 31 (pohříchu to není Lehárův modrý pavilon). 8)
Svět (české) justice je velmi barvitý a naplněn všemi nuancemi i odstíny lidské psychiky. Pokud někdo preferuje absurdní divadlo, nalezne nevysychající pramen inspirace právě zde. Není nouze ani o "animální" invenci.
Kolik intelektuální zábavy člověk zažije, zjistí-li, že žalobce usuzuje na korupční jednání pouze z toho, že věci se prostě nevyvíjejí podle jeho představ o elementární spravedlnosti. Korupce je, když ... když jsem prohrál. Asi tak. Vždy mne pak napadne poučka: Nedělej ze sebe idiota, když už jsi. :D
-
s posledním odstavcem, budiž, souhlasím. Ale nevidím důvod, aby Magdaléna prchala z tohoto fóra, a my se opět stěhovali do vypolstrovaných cel pavilónu 31, kde se nedá ani rýt nehtem do zdi ( :D ) koženkové zdi. Pokud se wocicko nerozhodla skládat státnice také z jedenatřicítky. Šachy (co jiného) může s námi hrát v době návštěv (a nebo- státnice na vycházkách?)....přiznejme si, ani jeden z nás není vizáží její milovaný Septimus Severus. Ještě že máme ty kostýmy šachových figurek. Ale slibte mi, že už nebudete chtít, abych byl věží, a abych přes Vás skákal...
-
Bibine, můžete mi prosím vysvětlit co to povídáte o Magdaléně, státnicích a Septimovi Severovi? To by mě fakt zajímalo, kde jste TO SEBRAL!
A Kohoutovsko-Viewegovské romány nepíšu, blížím se spíš ke Kundero-Eco-Borgesovské větvi... Ale jak myslíte, jak říkala Hannah Arendt: nic lidi nevzruší více než vynášení soudů o knize, kterou nikdo (v mém případě zatím) nečetl.
-
fikce, milá wocicko, fikce. Jako ty šachy. Nebo si opravdu myslíte, že se s gv. převlékáme za šachové figurky z ledového (bílá) a černého leskima, chodíme po místnosti terapeuta, a hlásíme šach-mat? Pravda je, že naposledy loni v létě jsme byli na ústavním hřišti, já jsem šel z C4 na C6 a pak se gv. zadrhl (považte v tom vedru) zip. Museli nás potom chladit...naštěstí, hasičské stříkačky a proudnice jsou u nás na 31. vždycky k dispozici...teď jsem hovořil s Ivánem (nebo jsem to byl já sám?) a dohodli jsme se, že se čtenáři mohou těšit na kapitolu. Minjan v Thiakulé Zároveň je vypsána soutěž "najdi Thiakulé" (jde totiž o reálné místo). Výherce dostane (možná) vaši knížku (Podmínky soutěže viz "Informovaný souhlas s léčbou klienta v pavilonu č.31.")
-
vidíte, to jsou důsledky našich her... ;)
-
Hahaha... Bibin je prorok. Nebo se radil s paní Marcelou? Dobrá, takže tímto informačním "podrazem" končím svoji účast na Vašem geniálním výtvoru... S(Adonajem) a šáteček...
-
paranoia se na 31, také léčí. Nikoli neinvazivně. Jste holt, wocicko, jako Google, jak říkají Rusové. " Davaj slovo i polučiš ssylku", neboli, jako za Stalina, "dej (vydej) slovo a dostaneš vyhnanství" (ssylka je rusky odkaz- nebo také vyhnanství). Ale tuto minuciézní práci si rád dám s jinými, neparanoidními, čtenáři. Paní Marcele se laskavě omluvte, nebo Vás budu mít- a nejen já- za člověka bez špetky cti.
-
Jo dobrá... Tak mě prozradilo ČSFD, je zastřelím, co mají co psát celé jméno... Marcelce se samozřejmě omlouvám. Ale od Vás, Bibine - když už jste takový čmuchal (proč jste si mě hledal?) není pěkné sebrané informace svévolně používat, kdybych chtěla abyste věděli, jak se jemenuji, tak Vám to asi napíšu... Já o Vás také nic nevím a popravdě řečeno by mě ani nenapadlo to zjišťovat. Co se týče Septima Severa, je to jen průzkum trhu, nějaký osobní vztah s ním nemám, prostě tuhle postavu četnáři milují, tak ji používám. Jedna má povídka získala za pár dnů 8000 čtenářů, jen abyste věděl, že to není jen plytká zábava, ale skutečná práce, která nese ovoce. Co se týče mých něžných citů - abych uspokojila Vaši zvědavost - tak jsem skutečně na nosaté Římany, Marka Tulia bych přitulila i kdyby nechtěl - škoda že věkový rozdíl je nepřekonatelný. Co byste o mě ještě chtěl vědět? Míry, váhu...? Jen si poslušte!
Každopádně se mi takové jednání vůbec nelíbí.
Doprčic, fakt jste mě naštval, tak pěkně se mi tu s vámi všemi povídalo/pobývalo...
Marcelce se znovu omlouvám a srdečně zdravím :D
-
Frankly saying, I can make silly remarks as a Jew on myself, on the system existing only providing, that I do not want to hurt it in reallity, and I am led by the deep spirit to enforce the proudness of the zionist movement. As I am joking -if Caroline Glick, Esq. opened the zionist incubator in U.S.,- then we will create the zionist neonatology here. But the victims cannot be the the estimated persons from outside. And wocicko kicked the "perhaps to be" onlooker, without any substantial reason. Thus, I have to ask Global Moderator to erase wocicko´s remarks in full, if he or she will not ask for the pardon of the touched person CLEARLY openly and as soon as possible on the side, where the attack was published. Regards, to the Attn,: Global Moderator.
-
Já nevidím, za co bych se měla omlouvat. Pokud globální moderátor sezná, že vidím špatně, ať moji oční bulvu klidně smaže. Nemám k tomu co říci.
-
<hromove_buraceni>
Co se to tady, u všech všudy, děje ??? Nemůžete se - když už jinak nelze - hádat jako správné a slušně vychované děti, tj. vytrhat si mlíčňáky, roztrhat postery Moše Dajana, a potom spokojeně v objetí vychladnout ?
</hromove_buraceni>
Lidičkové, zhluboka nadechnout (v případě potřeby přes ROMEO Y JULIETA CHURCHILLS), vydechnout, vychladnout, a to celé alespoň třikrát. Ну погодите, Bибин и Самый маленький глаз !
Nic a nikoho mazat nebudu, mizím, neb práce nevolá, práce řve jako tur. Až se vrátím, bude tu klid a soulad (nevylučuje to malilinkou flame), nebo nastoupí ter...ehm...právo. Konec hlášení.
-
paranoia se na 31, také léčí..
paranoia neparanoia.. (Moje babička taky měla TBC).. jenže .. ono to nic moc neznamená..
nedávno, je to pár týdnů.. jsme seděli odpoledne v sobotu na šiuru a učili se..
Najednou koukám.. jeden kolega, asi tak stejně starý jako já - to znamená na chlapa mladý.. sedí a má divně nakloněnou hlavu.. volám na něj.. to už se na židli sunul dolů.. a v obličeji zblednul..
pléskance na tvář nezabíraly.. nedýchal ... jedni volali z vrátnice sanitku, my se ho zkoušeli šetrně sesunout na zem, rozvázat kravatu..
těch několik minut bez dechu mi v hlavě proběhly všechna setkání, hovory, diskuze..
(dopadlo to dobře, najednou se nadechl, posadil se a strašně se všemu divil)
Jo a shodou okolností to byl taky David...
to tělo - ať už se správnou, nesprávnou nebo jakoukoli DNA máme jen půjčené..
vlastně jedinou a přední povinností člověka - tedy toho těla je postarat se trochu o tu duši.. protože to tělo (DNA) sice umře, ale ta duše zůstane
(.. víte, co zbude po člověku když umře v domově? jedna nebo dvě krabice krámů.. nikdo to nechce
a jsou to věci, které, když se stěhujete, vozíte furt sebou a za nic o ně nechcete přijít.. hrnečky, krabičky, kamínky, dopisy
ale pro to okolí, většinou ani pro pozůstalé to nemá žádnou cenu)
je to strašně smutné
dokud si nevzpomenete na tu duši
-
Vočičko, opanujte hnutí své mysli. THINK. Vnímejte vše jako daň z publicity. Silvestr Visarionovič Stalline je čučkař proti Googlu a jiným indiskrétnostem naší doby. Net je odpadkovým košem, z jehož obsahu vysledujete třeba i jaké má kdo číslo bot, IP, anebo kód DNA. Přeji si Vás tady čas od času vidět. ;)
Svět čiré literatury, do doby než se objevil Jorge Luis Borges, předstíral, že románové příběhy se staly. JLB to zjednodušil a rovnou přešel k předstírání, že určité knihy byly napsány. Domnívám se, že jeho záměr dovedu k dokonalosti, když budu předstírat, že existují určití píšící literáti …. 8)
My židé nemáme rádi, když se kdokoliv přehrabuje v jidiškeit jako ve vlastní kapse. Dobře víme, že je třeba dávat velkého majzla nad tím, co se napíše, neboť napsané žije vlastním životem. Dokonce i to, co předstírá, že je napsáno. Navíc jsme nevrlí (zvláště my diasporní) z pocitu, že židovství je JINDE, při pohledu na ty, kdož se do role židů jen stylizují nebo kdo vědecky zkoumají židovství jako druh folklorní turistické zajímavosti. Po šoa už židovství nebylo dopřáno, tak nějak organicky, naprosto přirozeně splývat s místním, diasporním biotopem. Kromě toho dochází k jeho pozvolnému rozřeďování, dílem agnostického původu, dílem vlivem dlouhonohých nordických blondýn. Šegetz iz a cháje, šikse iz mecháje. Ale souhrnně už není to pravé, ořechové… V Izraeli není žid nucen řešit každodenní dilemata galutu – jeho život se zjednoduší, jako život vojáka v zákopech, na otázku života a smrti státu, dobrých mravů neboli kinderstube a dobrého untrholtu neboli parnóse. Po ulicích měst mimoizraelské civilizace se musíme pohybovat přískoky, a to v nás vypěstovalo frustrace, neurózy, obranné reflexy, strategie, finty, taktiky….
Bibinův svět je skvostná, intelektuální přemety provádějící recese a werichovsko-horníčkovská prostořeká groteska. Poprvé jsem se s podobným, skoro apokryfním světem setkal u Karla Eichlera – Početí leguána (1968); a rázem jsem věděl, že tohle je ono. Byla to výzva inteligenci i encyklopedickým znalostem. Francouzi říkají: za svým smíchem skrýváme vztek…. Bibin nepotřebuje obhájce – notabene ko-pacienta z pavilonu 31. Potřebuje jen žít na správném místě se správnými lidmi a v mezidobí život protéká mezi prsty…. Blíží se okamžik, kdy člověk onemocní nikoli Alzheimerem, nýbrž „Altersheimerem“… Neobtěžuje vás časté močení, ale časté mluvení o močení… Kdybych byl ženská, Bibin by byl kavalírem mého srdce. Nejsem ženská, ba ani kandidát na ni. :P
Neustále nezapomínejte, že vše je pouhou obrovskou srandou, zastírající rozbolavělé duše. Výpad – kvarta. Riposta – terca. Radoppio, cavazo… řinčení kordů, bonton 17. století – žilo se i chcípalo autentičtěji… V éře dneška zbyly jen talkshows, eventuálně verbální krav maga …. 8)
-
Děkuji Gvodrazkovi. No jo, daň za popularitu a Bibin potom na mě přijde a umlátí mě Playboyem (s letní přílohou), že jsem sáhla na jidiškeit... Jsem si vědoma židovské "nevrlosti" na okruh jejich zájmů, stejna jako všichni ostatní a právě obecně známé věci jsou východiskem mého, jak už jsem psala, alegorického příběhu. Zajímavé také bylo, že se mi tam ti Židé nad plán "rozmnožili", nejdříve byl jeden a ještě k tomu konverita a pak jsem najednou zjistila, že všechny ženské postavy jsou Židovky. Tak nevím. Ale když se dámám chtělo, tak jsem je nechala. Román se odehrává v Německu, Čechách, Polsku, Anglii a USA mezi léty 1938-1959, ovšem nepojednává o zmíněných národech ve zmíněné době, ale pouze o jedincích - čímž pádem se nemusíte o jidiškeit v mých rukách obávat, jedinci mohou být lepší, či horší než lid. Je to tak že se snažím být fér. A ještě podotýkám: není to další dílko o šoa, protože to bych napsat neuměla a navíc si myslím, že už takových bylo dost.
Ale vážně: opravdu myslíte, že by bylo fér předložit rukopis na Kehilu ke schválení? Ale to bych potom musela posat i americkému Kongresu, britské horní komoře... všichni by si vymýšleli... To nejde, holt mi musí důvěřovat, že nikomu svévolně neublížím, což ani nemám v plánu. Přísahám.
-
Bibin Vás neumlátí ani Penthousem či Hustlerem :-* , protože by to nebyla žádná inteligentní sranda. :P
Jsem smířen s faktem, že to nebude román à la Portnoyův komplex. Tak to bude pohled na židovství od někoho stojícího mimo židovství, no. To je také svým způsobem užitečné, pokud se sprostě nenadává, nebo nefixluje. Je užitečné znát motivaci vrstev, ze kterých se rekrutuje člověk, který mi výhledově v časovém obzoru 5-7 let na ulici nafackuje, nebo mne přinutí čistit chodník zubním kartáčkem... Ohledně židovek mi snad nechcete tvrdit, že všechny budou emancipované žurnalistky, výtvarnice, juristky, filosofky, či psycholožky. Zaháčkujte se na nějakou dobrou židovskou mame, která vytváří ráj na zemi v kuchyni, a dejte řeč, jak to chodí v kuchyni, o receptech na brisket, šakšuku, latkesy, macoknedle i jiné zázraky naší kuchyně a dozvíte se víc o životě a mentalitě jaksi přímo z terénu… a ne z pamětí Henry Kissingera. 8)
Vážně: předložte rukopis ne ke schválení, ale ke konzultaci, k případným cenným připomínkám; je to slušnost, ne cenzurní příkaz. Filmaři to dělají také tak. Spíše nebude čas, nežli nechuť prolistovat vaše dílo. Anglofonní parlamentní instituce můžete s klidem ignorovat: Forsyth jim dává zabrat více. Akorát co se týče Sejmu Rzeczpospolitej Polskiej se neobracejte na Marszałka, resp.Marszałkovou Sejmu, ale přímo na Janusze Palikota, předsedu strany Ruch Palikota s dotazem, zda maso z Polska nebylo košerováno v posypové soli … Sice pokrčí rameny, ale zato máte alibi. 8)
Don´t swear….
-
ve 129. má gv. pravdu....ne o mně. Jsem neopakovatelný blbec. Zaplať B"H za chytré blbce (sebe exkulpuji). " To je blbý, to se bude líbit", říkával Jan Werich, ale s jeho humorem mám tolik společného, co můj pes, který každý večer očichával plot jeho vily. ....." Stáří je zlom času, ve kterém jsme napříště častěji v lékárně, než se ženou na parketu". říká bibin. .....Nemyslím si, že by wocicko neměla kindrštube. Jen - zajisté nepotřebuje vypadat v našich očích žádoucně. .... Bene, mávněmež legátovou rukavicí nad tím, co bylo...."Přátelé.... přátelé !", volám nakonec s kdysi mladým Rudolfem Hrušínským (aka inspicientem Liškou). Cirkus bude!! Ale až zítra, vymiňuje si Iván za mými zády.
-
No... emancipované ty moje hrdinky budou. Jedna klavíristka, druhá studentka medicíny (ale nebojte, studium nedokončí, vdá se a bude mít strašně moc dětí...) a ta třetí je už zmíněná protivná žena mého Davida, to je rozmazlená dcerunka politika. Co se týče jídla, mám tam mandlový pesachový dort z macesových drobečků. Dokonce i s receptem. Klade to na čtenáře "vysoké nároky" podle receptu poznat, že ta co dělá dort s takovým názvem bude asi Židovka... Jinak ono tam na jídlo nebude moc místa. Už takhle to má přes 500 stránek, a kdybych ještě nechala postavy jíst... ::) Chudáci, jsou celou dobu o hladu, tím asi porušuji ženevské konvence. Vidíte, Bibine, vezměte si ze mě příklad, dejte Ivánovi něco na zub, ať netrpý hladem.
A na židovskou mame bych se zaháčkovala ráda, jen žádnou neznám :'(
-
Iván vstal, šel do koupelny, a pustil sprchu naplno. Než do koupelny opět vstoupí, bude tam jak v sauně. Svůj zvyk nezměnil už hodně dlouho. V bytě, ke kterému se dostal přes správu služeb OSN, před ním bydlel Joseph Mba Néé. Afričan. Dějiny naučily rod Mba Néé putovat z kontinentu na kontinent. Nejprve byl prapředek Josepha naložen v senegalské, dávno zaniklé Fort du Midi, na otrokářskou loď. Za čas se jeho synové vrátili na pobřeží Libérie zakládat tuto zemi, ale kvůli nechuti k panování vnitrozemským kmenům záhy prchli přes oceán na dvůr brazilského císaře Pedra. Pedro I. z nich udělal šlechtice s erbem, na kterém byl mačetou rozetlý kokosový ořech v modrém poli (Zlé afrokaribské jazyky tvrdily, že ořech je lidskou hlavou) a motto "Ne esperou ne creou." Což lze přeložit, jak Iván věděl, různě. V koupelně Iván zužitkovával své zlozvyky z dětství- kreslit na orosené sklo, nebo zrcadlo. Kreslíval hvězdičky, čtverce, nebo figurky. Dnes kreslí znaky. "Kouzelnéů znaky. Jeden z Josephových předků si z černého kontinentu přivezl božstvo, Mammawattu. Když to Joseph vysvětloval, měl Iván za to, že mumlá o dodávce vody (water), a na nic se neptal. Teprve postupně zjistil, že pro pobyt v koupelně potřebuje především komunikaci. Mammawatta, byť snad nehmotná, tam někde byla, a nutila ho, aby si toho byl vědom. Husí kůži v sauně dostane málokdo. Iván se zpočátku bleskově sprchoval, ale pak zjistil, že jeho rychlé naivní kresbičky- zabírají. Líbí se. Četla je s ním. Měla z nich radost. Jedinou svízelí bylo, doplňování fontů a šifrovacích jazyků. Naštěstí Iván pracoval tam, kde se i žádost o budoucí žádost a informace o budoucí žádosti šifrovaly. Malgašané se mořili s tvrdým ruským jer, a Rusové zase zjistili, že modální slovesa nepotřebují, když činnost a minulost řídí malgašskými prefixy m nebo v. To vše psáno staronúbijskou "abecedou", a jak jinak, v důsledku vypraveno šifrou do sběrného bodu v Ulan-ude. Když Iván spěchal, vystačil si se systémem alef- bet, do kterého vložil pár křížků, koleček a hvězd. Jindy psal kvaziřecky alfa- pí-beta (nejsou ony kluby vysokoškoláků vlastně také otroky pohanské mammawatty?), ale vždycky odhadoval, jak dlouho si mamawatta bude ochotna s písmeny hrát. Věděl, že jde o hru, protože smysl (byl-li jaký), znala, když ještě držel mokrý ukazováček na skle. Bylo to uznalé božstvo, ochránkyně otroků, která neubližovala. Když nemusela. Věděla, že Iván má svého B"Ha, kdo ví, kolikrát mocnějšího, a rozhodla se Ivána nezkoušet a netrápit. To ale nevěděl. A tak rituál sprchování v bývalém bytě Josepha Mba Néé mohl být- ale také vůbec být nemusel- děsuplnou záležitostí...
-
Mammawatta. Pro diváky s dobrými nervy. serpent (https://www.youtube.com/watch?v=Qasldfx3HBA#)
-
Vočíčko: vůbec se v tom románě nemusí konzumovat, ale jen rozumy získané od dobromyslných baleboste transponovat. Dobráckých mame je na ŽOP i na fóru dost a dost, stačí jen proběhnout pár threadů….
Neumělé navázání na Bibina: ;)
(Pes načichne werichovým plotem, páníček načichne psem ... a je tu jakási konexe - i když nutně za každou cenu netrvám na podobnosti s humorem jakéhosi obskurního právníka, který odmítl věnovat se advokacii... :P )
.......
Iván už od Freuda věděl, že přísně dodržované vzorce chování se mohou stát modifikátory DNA a že v příštích generacích se už zákonitě budou rodit patřičně zformovaní jedinci. Věděl, že po generace zažívané stavy úzkosti, vedou k formování adekvátních postojů :( . Usmíval se potutelně se nad jeho persifláží, že náboženství je jen kolektivní obsesí. Přesto čuměl do synagogy jako bacil do lékárny ::) . Místo toho, aby se nořil do transcendentních tajů luriánské kabaly, mocných religiozních zážitků a erupcí extatické inteligence si raději užíval ve chvílích, kdy nacházel podobenství o zápolení dlouhouchých a krátkouchých na Rapa-Nui v textech kohau rongo-rongo (o jejichž dešifrování z dobrých důvodů světovou vědeckou veřejnost neuvědomil). Zejména proto, že dlouhouší, podlehlí stihomamu o své velikosti i sošné kráse a výtvarným způsobem ji demonstrující, přehlédli geneticky motivovanou zášť krátkouchých, závidějících jim plné peněženky, hezčí holky, protekci a vždycky chytřejší mozek. Což vedlo k lokálnímu rasovému konfliktu takové intenzity, že nakonec Rapa-Nui zůstal REIN od všech --uchých. Iván tušil co by nastalo, kdyby se s těmito historickými parabolami seznámili nějací idiots-savants, obdobní těm, kteří z Darwinovy teorie odvodili fašizující sociální darwinismus. To proto kamufloval své hluboké znalosti a pravé přesvědčení přítomností ukydaného idolu mammawatty. Proto halil svou hruď do trička s přepestrým vyobrazením idolů KANALOA, KANE, KU, LONO a vysvětlujícím, omluvným textem: The what´n´where´n´why for in Hawaiian … Ale v zásadě věděl, že ke svému skutečnému Hospodinu si může lajsnout různé žoviality, po způsobu konfesně silných lidí, kteří intimně znají svého Hospodina a mohou si proto k němu jisté důvěrnosti dovolit. Věděl s jistotou, že bude-li dodržovat (i přes jisté společenské mimikry), to, nač si s Hospodinem plácli jeho předkové a koneckonců i on, nemusí se bát přeměřovat čas od času místní ženské „řezivo“ svým speciálně uzpůsobeným hloubkoměrem…. Korigoval však vždy své chování zpětnou vazbou na texty kohau rongo-rongo a rčením Jiřího Suchého: „Taky jsem byl mladý, ale věděl jsem, kdy přestat…“
-
BTW:
Mammawatta splňuje moje představy o kontrfé Claudie Schifferové, či Kim Basingerové v devadesáti. I s tím vytím...
-
"Zero Air on approach" slyšel ve sluchátku dvoumetrový muž, bývalý zadák Cleardare Ravens, stojící na chodníku u Dag Hammarskjöld Library, a okamžitě se jal konzultovat se svým manžetovým knoflíčkem celkem rutinní situaci. "Approved rwy 32?" Po potvrzení "Roger" narovnal hlavu. Oči, zakryté černými brýlemi se stočily k U.N Plaza. Vozovkou, kterou ještě před pár minutami kropili, přisvištělo několik limuzín, které směřovaly na chráněné parkoviště. Jeden z agentů přiskočil k prostřednímu vozu, otevřel dveře, a v zákrytu jeho rozložité postavy zmizel menší černý muž se zlatými brýlemi a výraznými hodinkami Zenith v kapsičce u vesty v budově OSN. Eugen Roberto ("oiken robertu") Mba Néé byl generálním tajemníkem už třetím rokem. Po moskevské diplomatické akademii, MGIMO, z níž si pamatuje jen přílet na letiště Šeremetjevo, vodku, podmanivý a intenzivní zvuk amerických seriálů, který jim pouštěli, aby se dokázali v prostředí příštích působišť orientovat ví jen o tom, že jeho vlast, Owambia, ho jmenovala do funkce v Nairobi, odkud po čase povýšil do N.Y. Volba gen. taj. byla konsensem velmocí. Owambia leží vedle Caprivi Strip, a čítá padesát tisíc duší, většinou černých přesídlenců z Brazílie, ale i jiných, především sousedních, zemí. Oiken robertu, jak mu doma v Persépolis říkala maminka, se ale od jiných afrických diplomatů liší. Před desíti lety se stal tvůrcem, demiurgem, nového státu, Transversálie, o níž si všichni zpočátku mysleli, že leží vedle Transvaalu. Bylo to přitom tak jednoduché. Eugen Roberto, jako tehdejší hlava owambského státu, proslovil ve VS OSN projev, ve kterém jménem owambského lidu požádal o okamžité uznání Transversálie, a přijetí za člena OSN. Owambská televize vysílala reportáž o přírodních zdrojích Transversálie, který natočila hollywoodská studia u australské Kalgoorlie, a americká televize KF14TV vysílala v předvečer projevu placenou PR, v níž se ptala náhodných diváků, co soudí o americké politice k Transversálii. Američané shodně říkali, že země je významným spojencem Spojených států, a ředitel školy ze Springfieldu, pan Skinner, na kameru prohlásil, že řadoví Američané milují Transversálii, v jeho škole se právě probírá fyzická geografie této nesmírně zajímavé země, a že-pokud mu to matka odsouhlasí- Líza Simpsonová, budoucí aktivistka Peace Corps, pojede za odměnu do této africké země. Prezidenta Mba Néé u řečnického pultu vystřídal jakýsi "palestinský" představitel, který vyzval přítomné zástupce miliardy muslimů k okamžitému aklamativnímu uznání Transversálie, a jejímu přijetí do světového společenství, neboť, jak řekl "neexistence území, neexistence národa a neexistence ekonomiky naopak svědčí, tak jako v případě jeho "země", pro okamžité přijetí Transversálie za člena OSN". "Nelze", jak řekl tento představitel, a opakovaly hlavní světové agentury vyjma JTA, "již více tolerovat drancování dolů měděných, dolů zlatých, dolů uhelných, doly Buster i ovce Dolly" ze strany světového kapitálu, který už tak připouští řadu nerovnoprávností ve vztahu k jeho národu. Projev tohoto státníka, známého poradce Všepalestinského výboru pro kamenování odpadlíků, byl přijat s porozuměním a po jednobodovém expresním doplnění jednacího řádu VS OSN byla Transversálie přijata za řádného člena OSN s hlasovacím právem, a její vlajka (kterou měl Mba Néé v kufříku), byla vyvěšena na stožár u U.N. Plaza. Světový kapitál okamžitě reagoval na zprávy televize KF14TN, a akcie transverzálských dolů, které se zrodily online v metropoli Owambie, vyletěly okamžitě vzhůru. Není zapotřebí připomínat, že stoprocentním vlastníkem transverzálského nerostného bohatství je lid Owambie. "Nemusím ji vůbec vidět, abych ji miloval,", řekl tehdy hlas z Oválné pracovny o Transverzálii, a tento hlas způsobil, že akademická pracoviště světa okamžitě začala psát dizertace o aspektech transverzalijského života, a jejich obhajobě, pro vysokou aktuálnost, byla ve vědeckém a právním světě dána absolutní přednost. Jen jakýsi odpadlý pochybovač napsal studii, hojně šířenou konspirativními weby, v níž je země vnímána jako "země hubených mul a tučných mulláhů". Mba Néé se ocitl v trichotomní pozici Owambana, generálního tajemníka a "neznámého, protože neexistujícího" prezidenta uznané Transverzálie. Nebyl dnešní. Věděl, že ve hře není důležité, jaké karty dostanete od života, ale jakou hru s nimi hrajete a jak je vynášíte. A co hlásíte......jeho pohled sklouzl na pouzdro Zenitek. Zavolá si Ivána. Iván je sice jen jedním z tisíců podřízených, ale on ví, že si zaslouží plnou důvěru. Joseph Mba Néé mu před časem nechal v koupelně hada. A pokud Eugen Roberto ví, Iván ani nehlesl. Proto se s ním počítá.....
-
;) Poměrně dlouhý úvod na ozřejmení, že s Ivánem se počítá… I když je to možná pro syžet nepodstatné, předvídatelně bazíruji na vylíčení vzhledu vlajky Transversálie – za fádní, ordinérní, ba přímo podbízivé bych považoval, kdyby obsahovala půlměsíc. I když moc iluzí si nedělám – jak může vypadat vlajka státu, rozprostírajícího se vedle falicky vyhlížejícího Caprivi Zipfelu. Pokud by se Transversálie nacházela NAD Okavangem, nezbytně by to asociovalo Gräfenbergův bod, což by vedlo k mezinárodnímu a velmi lacinému posměšku, že občané Transversálie jsou pořád z něčeho rozrajcovaní … takže proto tak rychle vstoupili do Orgasmu Spojených národů :-* …. Ví vůbec Iván, s kým si zadal?! :o Stran „životem rozdaných karet“ bych do Ivánových úst vložil radu pro prezidenta Oiken Robertu: „…a když prohráváš, převrhni stůl…“
8)
-
"Nemusím ji vůbec vidět, abych ji miloval,"
Ví vůbec Iván, s kým si zadal?! (https://forum.eretz.cz/Smileys/aaron/shocked.gif)
;D 8)
-
vexilologická studie profesora Sudarjamarta říká, že vlajku Transverzálie tvoří tři horizontálně kladené pruhy zelený, žlutý a červený, diagonálně protnuté třemi pruhy bílým-modrým-bílým, kde modrý je dvojnásobné šířky pruhu bílého. Indonézský vědec je ovšem, naneštěstí, od narození slepý. Muslimský element v Transverzálii není, neboť země existuje de iure, nikoli de facto, a všechny údaje o ní jsou odzdrojovány podle owambijských pramenů. Také diplomaté, akreditovaní v Transverzálii, mají, po vzoru Itálie a Svatého stolce, akreditaci v Owambii. Přesto je o místa titulářů v Owambii a Transverzálii zájem, neboť Owambie udržuje diplomatické vztahy se 194 zeměmi světa, které v ní naopak mají efektivní zastupitelský úřad. Jsou tedy místa pro "odložené politiky", čehož si tito velmi cení. Hlavní město Owambie je tedy jakousi "diplomatic village". Sekundárním zdrojem transversálských příjmů je filatelie, přestože technicky Transversalia Post Office sídlí na owambském teritoriu. Jde ovšem o vodní nádrž s umělým ostrůvkem, který místo Navy Islandu v Ontariu (Niagara River) obdržel mezinárodní statut právě za úřadování Eugena Roberta. Říká se, že předci Eugena Roberta (nar. v Persépolis- to je předměstí brazilského velkoměsta, kde je "ruch jak na perském trhu" !!!!!!!! ne město v Persii) v ženské linii patřily mezi opory židovské obce ve státě Rio Grande do Sul, odkud prchly před inkvizicí do Recife (Amazónia) . Blíže viz bibinova práce "Os habitantes judíos do Brasil no fin do século XVI" (pouze na požádání). Jiné zdroje :https://www.cs.tau.ac.il/~nachum/sch/AnusimMexico.pdf Holandská výslovnost jména Eugen (nikoli júdžín, ale ojken), spolu s hispánským Roberto (rubertu či robertu, ev. r´bertu) mluví jasně o toleranci holandských osad a osadníků, kdy bylo v BR postaveno poměrně dosti modliteben/synagog. O původu černého generálního tajemníka jest tedy, povýtce, jasno, a inteligentnější z nás již možná tuší, odkud se na transverzalijské standartě vzaly bílomodré pruhy.
-
stručně: Chinatown nemusí být v Číně, že...
-
https://www.cs.tau.ac.il/~nachum/sch/AnusimMexico.pdf (https://www.cs.tau.ac.il/~nachum/sch/AnusimMexico.pdf) oprava citace sekundárního zdroje >:(
-
Jesus Christ Lizard (https://www.youtube.com/watch?v=45yabrnryXk#) v Owambii se chodí i po vodě, Člen vodní ochranné stráže "Reptiles Squad " kontroluje vodní plochu mezinárodního teritoria.
-
Ah ano, nyní již vnímám Transversálii jako enklávu, stulenou v embryonální poloze uvnitř Owambie. Popis vexilologův působí neodbytným dojmem, že se jednalo o mžitky jeho disfunkčních zřítelnic. I když mi od počátku bylo jasno, že Oiken má k dynastii Pahlaví stejně daleko jako já do nebe, nicméně od teď vím, že Iván si nezadal, vzhledem k rodokmenu Oikenovu, resp. k jeho neurčité, nejasně formulované oddanosti Cionu, byť v nějaké São-Paulo-ské favele…. ;)
Leč Čína může být v Chinatownu…
Na příkladu uveřejněné lidogeštěrky názorně vysvítá „podvod“ s chozením po vodě: jedná se o dynamicko-vzlínavý efekt, známý z patafyziky Borise Viana – resp. rychlost krát plocha chodidel, odmocněná vahou těla, nerovná se promočeným kalhotám. Pokud tedy Ješú příslušně pohubl, vzal si trochu větší sandály a přefičel sprintem hladinu, mohl aspirovat na zakladatele světového náboženství.
Sekundární zdroj dává tušit, co je obsahem zdroje primárního. Není ovšem vysvětleno, odkud obce našinců v Rio Grande do Sul svůj počátek vzaly? Že by se vysvětlení nalézalo ve zdroji primárním ("Os habitantes…“) ? To by zasluhovalo prezenční bádání v kýženém zdroji. Prozatím mi nezbývá, než si pouze domýšlet, že inkviziční perzekuce v Mexiku byla zřejmě příčinou masového exodu ze sféry španělské do sféry portugalské. A nic bych za to nedal, že Monica Montemayor Treviňová (Bergmayer–Dreiweinová) - str. 56 (67), Roberto Mercado (Kaufmann) Manzanares - str. 201 (212) a božínku i rabbi Moishe Kaiman - str. 177 (188), toho vědí o původu Oikena Roberta možná více, než prozrazuje jejich výmluvné mlčení .… BTW: fenomén tamního krypto-judaismu ospravedlňuje důvody, proč Lev Davidovič Bronštejn při své eskapádě volil právě Mexiko, spoléhaje na friendly relations.
Nu, předpokládejme, že schneider-zwiefacher Iván nějaký čas olizoval poštovní známky při vytváření sofistikovaných, leč přesto prefabrikovaných poštovních celin pro filatelistický kšeft a vyráběl umělé rarity přetiskem Tranversalia – post paid, (které celkem oprávněně Zumstein odmítl katalogizovat). Poté, co jazykově zhrubl (ne však ve smyslu „lašon ha-ra“), usoudil, že tato činnost příliš připomíná cunnilinctus a štítivě se od této (manuální? lingvální?) práce odtáhl. Neoslovovalo ho krédo „nemusíš ji vidět, abys ji miloval“. Měl rád historii, na kterou si lze sáhnout, stejně jako na pěkný zadek. Aby něco nezanedbal při své státotvorné práci u Oikena, neprodleně se za ním rozeběhl a poté, co napíchl bumažku-propustku na čímsi potřísněný bodák bodyguardův, octl se před šrajbtišem Robertovým. Ten se lekl do té míry, že se málem udávil při hltu wodky li-pesach, tajně koštované z tumbleru, skrytého za notebookem. Iván zasmečoval: „Zkušební otázka, šmejde: by failing to prepare you, are preparing to fail. Kdo to řekl: Franco, Franklin nebo Frankenstein…?“ Vzdáleně doufal, že se autokrat trochu zastydí při rekapitulaci svého dosavadního politického působení. Když Oiken konečně chytil dech a restartoval hlasivky, zasípěl poměrně vlídně: „Co to tady na mne nacvičuješ … s tím si běž do Evropského parlamentu. Dieu et mon droit ! a řekl bych, že spíše jen mé právo! Vy pošetilci - z toho, že znáte hodnotu čísla jedna a hodnotu čísla dvě, se domníváte, že jedna & jedna jsou dvě. Zapomínáte ovšem, na vám neznámou a vámi nepostižitelnou hodnotu pojmu „&“. Iván zdrceně vycouval z Robertovy pracovny, který už (již pokolikáté) nervózně jal se přepočítávat disponibilní zůstatek CFA franků ve svém sejfu instalovaném za obrazem Abuchazeiry, který omylem považoval za portrét modloslužebníka Candomblé. Takhle to tedy je – šeptal si Iván, zde neplatí normální politická aritmetika… Až „l´esprit d´escalier“ mu rozpačitě v mozku vyhrkl, že měl po Oikenovi mrštit provařeným aforismem: „Mene mene tekel ufarsin“ … :P
-
mervejé...konečně někdo ví, proč byl Bronštajn v Mexiku.......Eugen Roberto se otočil v sedačce v místnosti, z níž měl město jako na dlani. Uchopil do ruky špetku měkkého vlhkého tabáku, a promnul ji. V duchu se ocitl zpět v Owambii, ve chvíli, kdy se Samem Nujomou na owambských hranicích otevírali dálnici, spojující obě země s Transversálií. Nujoma pohlížel k východu, snad aby zachytil alespoň opar nad novou zemí, a Mba Néé mu sekundoval. "Víš, že ani nevím, jestli u Tebe mám diplomaty?", řekl Sam, když jeho klimatizovaný Lincoln, kterým se vezl pět set metrů od heliportu, zastavil u malé značky "Welcome in Owambia".... "584 osob tu máš", řekl Eugen. Nujoma zaostřil zrak. Všiml si bigboardu u owambijského přivaděče "U nás je váš Trabant rychlejší, než nové Audi 8" hlásal. Marně zaostřil. Pobočník podal dalekohled. Malými písmeny bylo dole vyvedeno "- pokud je od Mattela". Nujoma vzdychl. "Chtěl bych mít doma Tvoje starosti"... Klapnutí dveří ho probudilo ze snění. Laura, jeho osobní paraguayská sekretářka, jejíž tělo obepínala sukně, snad až příliš těsně (kdo ví) zpomalila krok. "Mám se spojit s Ivánem?", slyšel její sametový hlas. Přejel její postavu tak jako tehdy, když ji na fotbalovém šampionátu viděl poprvé. Říkalo se, že její pevná ňadra udrží mobilní telefon. V duchu se usmál. "Ano", odpověděl....
-
Iván v taxíku přemýšlel. Lev z kmene Judova. Čtvrtý syn Jákova a Ley. Lev jako heraldický symbol. Provincie León, lev. Nuevo León v Mexiku. Kdo žil na místech, která římská církev označovala slovy Hic sunt leones. Dredy jamajských rastafariánu, které mají připomínat lví hřívu. Nic nevím. Přiznal si to.
-
Minuli synagogu na Eldridge Street. Iván vzhlédl. Je snad i On zavřen jen v synagogách? Hmotné tělo Ivánovo přepadla tíseň.
-
Směřování Tranversálie Ivána hluboce znepokojovalo. Jaké jsou záměry Hospodina s tímto kusem země, stojícím nad miliony kubíků kimberlitu? Co má činit on, aby to v Jeho očích bylo dobré? Proč mu Hospodin podává po lžičkách elixír poznání o jeho genetickém původu, a nikoliv najednou? Obává se snad B“H, že by Iván nesnesl kompletní objasnění metafyziky jeho zrodu v jedné lekci - metafyziky, která se mu dávala poznávat jen v nanogramech nervové hmoty vždy ve chvílích, kdy splývalo vjedno jeho tělo s tělem jakési hezoučké černovlásky v Brooklynu, kterou pak raději provdali za někoho jménem Muginstein, nebo Muginfeld, nebo tak nějak…
Iván bytostně cítil, jak poklesky duševní aristokracie způsobují, že spodina a lůza se pak cítí rovna elitě. Cítil, jak chátra si bere za precedens přestupky vládnoucích. Už jasně chápal význam výšivky s nápisem „Noblesse oblige“ nad kanapem svého otce, který si zde dával pod hlavu polštářek s nápisem: „Jen na čtvrthodinku…“
Stále intenzivněji mu vysvítala existence jeho poslání…. a Roberto … ah, Roberto, ten zpropadený chlapík, který ještě nebyl seznámen s posledními geologickými rešeršemi … ten chlápek, ke kterému cítí jakousi iracionální spřízněnost…. a který zdá se být šikovným durchšlágem pro uskutečnění záměrů Hospodinových a poslání Ivánova…
Iván váhal, zdali je jeho Blackberry dost bezpečný k uskutečnění hovoru s firmou Angola Diamonds – teď a v tomhle otřískaném taxíku. Otázka zněla: zalíbilo se Hospodinu i v konání fy. Angola Diamonds?
„Zastavte“, zařval Iván, hodil po řidiči pár zmuchlanými bugs, pomíchanými s kwacha, a vběhl do ledabyle pohozené, nenápadně neogotické synagogy na Eldridge St., neboť pojal momentální nápad, zašmúzovat si s Velkým šéfem.
Bylo tak prázdno. Na západní zdi někdo fixem napsal: „Polovina je dvojnásobek, Iváne“ … Vidno: šechina mne nepouští z merku, pomyslel si Iván. Vyšel a kráčel v hlubokém zamyšlení, zastírajícím mu názvy tabulek ulic. Podvědomě toužil sejít k řece. Když mu vlasy načechral vítr Hudsonu, rozmáchl se a hodil do jeho vln svůj Blackberry. Byl mu na nic, stejně jako by mu byl na nic šifrovací Vertu. „Pokud jsem s Ním v kontaktu, netřeba mi pozemských forem komunikace a technických pojítek.“ pomyslel si. Teď jen jak vysvětlit Robertovi svoji příští služební cestu do Cabindy …. Kongres protikorupčních sil – to je to pravé, svitlo mu. A už si sumíroval některé theze: Základním předpokladem potření korupce je zdravá, pozitivně společností akceptovaná a všeobecná denunciace. Ad sekundum: všudypřítomnost agentů-provokatérů. Ad tercium: povinný slib chudoby establishmentu…. institucionalizovaná závist … jen nedopustit výstavbu lesa guillotin …. Transversálie nesmí zapáchat krví a močí delikventů. Pak se teprve může přejít k etice. Usmál se: ženské kláštery jinověrců byly plné jeptišek, upřímně skládajících slib cudnosti a čistoty – ale pro jistotu se zde ještě instalovaly vysoké zdi a mříže v oknech… Ulevilo se mu – měl v hlavě jak theze pro kongres, tak i programové prohlášení Robertovy vlády ….
-
Taxík se dosunul. Iván vystoupil, či spíše vyběhl. Před ním stála ochrana vstupu k šéfovi OSN. Iván zpomalil, studoval chlapíka. Nakonec se rozhodl: předsadil pravou paži, sevřel dlaň v pěst, vysunul palec a malíček...bodyguard udělal to samé, a jejich prstní klouby s palci absolvovali několik půlobratů, aby si nakonec plácli jako dva rapeři na televizní obrazovce. Dutchova výchova, pomyslel si Iván, jenže neabsolvovaná v Americe. Takže chladné zbraně a bleskové dotyky citlivých anatomických bodů. Ťuknutí na karotitidu, a útočník padá v mdlobách. Osobní výtah zastavil, kamera se ani nepohla, ale dveře se otevřely. Za dlouhou chodbou, do jejíhož koberce se vnořoval i kožený svršek Ivánových bot, čekala čarokrásná žena. Nevypadala na Lauru. Vypadala jako starší dvojče Hadassy. Ženy, která se snad měla narodit místo Sáry. Ta podobnost... https://www.google.cz/imgres?imgurl=https://www.meucinemabrasileiro.com/personalidades/florinda-bolkan/florinda-bolkan.jpg&imgrefurl=https://www.meucinemabrasileiro.com/personalidades/florinda-bolkan/florinda-bolkan.asp&h=396&w=476&sz=37&tbnid=vWGghGcRmInjfM:&tbnh=90&tbnw=108&prev=/search%3Fq%3Dflorinda%2Bbolkan%26tbm%3Disch%26tbo%3Du&zoom=1&q=florinda+bolkan&docid=fqbJIpURIPADZM&hl=cs&sa=X&ei=hoh6T7PdK--M4gS458WHBA&sqi=2&ved=0CEcQ9QEwBg&dur=1313 (https://www.google.cz/imgres?imgurl=https://www.meucinemabrasileiro.com/personalidades/florinda-bolkan/florinda-bolkan.jpg&imgrefurl=https://www.meucinemabrasileiro.com/personalidades/florinda-bolkan/florinda-bolkan.asp&h=396&w=476&sz=37&tbnid=vWGghGcRmInjfM:&tbnh=90&tbnw=108&prev=/search%3Fq%3Dflorinda%2Bbolkan%26tbm%3Disch%26tbo%3Du&zoom=1&q=florinda+bolkan&docid=fqbJIpURIPADZM&hl=cs&sa=X&ei=hoh6T7PdK--M4gS458WHBA&sqi=2&ved=0CEcQ9QEwBg&dur=1313) přirozeně, její ztepilá postava rámovala něco, co lze označit za vstup do říše vůní. Náruče vůní. Nikoli jejího. "Jeho Excelence Vás, pane Iváne, očekává v kuřárně", naznačila a zmizela. Iván se rozhlédl. Kuřárna připomínala miniaturizovanou knihovnu kláštera v Melku (nebo na Strahově). Dvě bytelná kožená křesla doplňoval stolek a dva půlpity. Jeden, zjevně pocházející z dob cest Henrique Navegadora do krajů západně od Heraklových sloupů, a druhý, novější, kde místo barev na kolorování svatých knih shledával Iván tabák, cigarety popelník (byl ostatně i na stole) nožík a další kuřácké propriety, včetně krabice čistých kapesníků. V místnosti byl ještě notebook, kde běžel velmi potichu jakýsi program a globus. Ten byl snad z doby Rudolfa II. Alchymistické značky doplňovaly kontinenty, které ovšem vypadaly jinak, než ty současné. Mezi Afrikou a Amerikou čněl kontinent, Atlantida, kterou sem umístil neznámý mistr. Aniž by věděl, že z Atlantidy zbyde po tisíciletích jen nepatrný, kdysi nepotřebný kousek území, Ísland. Starší černý muž, který vyměnil kravatu za temně rudou šálu (v místnosti bylo dost chladno, nebo se to Ivánovi jen zdálo?) se usmál. "Vítám Vás, Iváne". Chvíli Ivána odhadoval, a pak řekl:" myslel jsem, že Vás nejprve zaujme kaple". To, čemu říkal kaple, byl výklenek, s motivy všech náboženství. Byla zde menora, obrázek, naznačující, že patří na Svatou horu v Řecku, motiv kříže ale....co Ivána uchvátilo....motivy santeríe, candomblé i woodoo. "Vúdú dělala paní Glassmanová z New Orleans https://www.sfgate.com/cgi-bin/object/article?f=/g/a/2006/07/10/findrelig.DTL&object=%2Fg%2Fpictures%2F2006%2F07%2F07%2Fga_fmr_glassman_solo.jpg (https://www.sfgate.com/cgi-bin/object/article?f=/g/a/2006/07/10/findrelig.DTL&object=%2Fg%2Fpictures%2F2006%2F07%2F07%2Fga_fmr_glassman_solo.jpg) a já jsem si jen vymínil, že tady nebude žádný skutečný pozůstatek mrtvého, jak mají kněží tohoto náboženství ve zvyku. Jen spirituální symboly. Nic živého". Iván kývl. Stát a hovořit s tímto mužem ve stoje mu přišlo důvěrnější, než kdyby oba seděli v křeslech. "Ostatně, čekají nás ve jménu spřízněné Tranzverzálie, veliké věci". "Chtěl jsem se na pár dní uvolnit, a udělat si dovolenou, jakou svede jen bývalý český politik, ale nevím. Kdybych jeho kopy opakoval, skončil bych tady, v Owambii i Transversálii" "Myslíte Topolánka?" Eugen Roberto pokrčil rameny a pokračoval: " 13. května 2008 nastoupil do vládního speciálu a zamířil na Ostrovy Zeleného mysu. To by zvláštní nebylo, jako běžné mezipřistání do Bogoty. Zajímavé je, že, že úřad jeho vlády vydal prohlášení, že jede otevřít výstavu "História do Comix Checo", dějiny českého komixu (a přitom zná jen komixy jistého Štěpána Mareše) na radnici v hlavním městě Praia, připomínajícím názvem Pra-h-u. Další den, při setkání s prezidentem, měl předat memorabilie pražského Sokola. Prezidentovi. Předal dva odznáčky. "Sokolové Zeleného mysu", Falcoes Portugeses do Cabo Verde byla ve třicátých letech polofašistickou organizací, která s Tyršovou myšlenkou Sokolů, os falcoes v portugalštině, neměla pranic společného." Eugen Roberto si vzal z půlpitu cigaretu, zapálil ji, labužnicky potáhl, a v levé ruce přitom držel malý popelníček." A prošlo to, Iváne, prošlo to https://asemana.sapo.cv/spip.php?article32409 (https://asemana.sapo.cv/spip.php?article32409) Chtěl jsem o tom napsat kapitolu pro své studenty. Považte: Ostrovy Zeleného mysu jsou dodnes členy hnutí Nezúčastněných. Jejich zahraniční politika se řídí "PĚTI BODY" komunisty Krišny Menona z roku 1953. Jediný evropský partner Zeleného mysu je poslední evropský člen Nezúčastněných- Bělorusko. Jiné členy v Evropě nemá. A ve světě? Jak by Topolánek obhajoval, že jel do země, jejíž podpora politiky nezávislosti Portorika na U.S.A. se shoduje s linií kubánských a portorických komunistů? Radar a odtržení Portorika. Pěkná dichotomie. Troch děsivá..... Připomíná mi to, že s tou Transversálií to nemáme a nesmíme moc přehánět" vydechl slabiku (a kouř) generální tajemník, a podíval se do Ivánovy tváře.
-
Laura se rozhodla poobědvat. Návštěva u Mba Néé zatím neodcházela. Laura vzala krabičku s obědem, a pečlivě si pročetla návod. Se štěstím byla za chvíli hotova. Jídlo dala na misku, a přemýšlela, co s ním. Happy Kitchen Candy Hamburgers ~ ハッピーキチンハンバーガー (https://www.youtube.com/watch?v=3TzSoM2nx-s#ws)
-
8)
Ivánovi se v té atmosféře okázalé kombinace středověkých reálií s nejprogresivnější IT a narážek na hemžení v nějaké zanedbatelné, s Čečenskem zaměňované zemičce, která si nikdy nedokázala sama vládnout, pomalu dělalo mdlo. Podcenil účinky kouře z produktů Cohiba. „Jen úplný dacan & parvenu může nechávat papírové prstýnky s nápisem firmy na doutníku… Exhiba Cohiba …“ zaparafrázoval si v duchu na adresu Robertovu (kterému tímto odebírám z úst cigaretu a nahrazuji opulentnějším doutníkem) …
Jedna věc mu byla divná: jak to, že když se tu ohání rekvizitami z éry Jindřicha Plavce (i když neplavce), nemají zde exemplář globu portugalské admirality s náznaky Pacifidy (území mezi Rapa-Nui a Tahiti-iti, o kterém se ještě do 16. století šeptalo mezi námořními kapitány koncernu Hanseatic). Iván tušil, že mu může být předhazována jistá cyničnost jeho ozdravných reforem, měl však neustále na paměti, že nenávidí syna svého, kdož šetří metlu svou.
Roberto se pousmál a poodhalil tak drobnou mezeru mezi oběma jedničkami nahoře. Většině lidí se dělalo zle z tohoto šklebu, ale Ivána osměloval a dovozoval z něj určité souznění mentalit. Aby odsunul z dosahu zájmu Robertova všechny ty nepodstatnosti, podružnosti, okolostojičnosti, malicherné zápletky a klípky ze světa diplomacie, vypálil salvu z kalibru nejtěžšího:
„Šlapeme po diamantech a máme ruku na klice klenotnictví, proti kterému Tiffany je vetešník a De Beers cesťáci s kšandami.“ vydechl do toho černého zpoceného, nicméně sympatického kontrfé. Roberto zprvu nepochopil a zmateně se podíval pod nohy na koberec, jakoby na něj omylem sypal popel z doutníku... „Zde je geologická expertiza a zde ekonomické predikace …“ nedával nohu z plynu Iván. Eduardo Roberto se s duševní mrštností, kterou by v něm rasově založení jedinci nečekali, briskně zorientoval v nastalé situaci a zašeptal: „Nemůžeme ale stavět nejdříve střechu a pak dům…“ Naivko, infrastrukturu promptně vybuduje bohumilá fa. Angola Diamonds, i s kabelovou TV do každé rodiny, pomyslel si pobaveně Iván, nahlas však uvážlivě pronesl: „Ano, jisté překážky v mentálních stereotypech našich občanů musíme odstranit rychleji, než evolučním procesem…“ Roberto byl natolik inteligentní, že pochopil, že se mu zde dává ideologický vollmacht k obdobnému postupu, který zvolil pošetilý reformátor Pol Pot. Ke cti mu sloužilo, že byl od narození altruistou, nenávidícím klopýtání o nazelenalé lebky v trávě, a ostatně i obratným počtářem, takže oba, skoro jakoby sami od sebe dospěli ke konsenzu, že edukativní stránku věci v časovém obzoru jednoho roku vyřeší intenzivně-didaktické působení efektivní organizace Opus Dei, v kombinaci s několika kalvínskými profesory z filiálky OSN v Ženevě. Než se rozroste síť religiozních seminářů, v mezidobí se bude únosným jevit modifikovaný výjimečný stav, proložený podle potřeby stanným právem. (Opus Dei už stejně před časem vznesla jakési nemovitostní restituční nároky - jen tak z recese, ale kdoví, třeba to někdo sdlábne...) Z proběhlé generální obrody obyvatelstva vzejde lidové referendum, při němž se ukáže uvědomělost občanských postojů elektorátu, nechtějícího se neustále potácet v patových situacích mizérie republikánství, a dojde k instalaci dvoučlenného konzulátu: Roberto & Iván.
Doutník zvolna dohoříval. „Opravdu si myslíš, že se nemusíme obávat residuí animismu i po nastalé duševní očistě národa, Iváne? Víš, v Transversálii se mají lidé navzájem rádi, ale má to trochu jiný, gastronomický význam, hochu…“ Iván rychle odtušil: „Příroda se demograficky i populačně samoreguluje a tebou zmíněný jev je do jisté míry řešením při případném neúnosném zatížení sociálně-důchodového systému, který zatím ještě v Tranversálii není, ale zavedeme ho - už jen proto, aby stimuloval nikoliv mezigenerační solidaritu, ale opak: snahu o rychlou eliminaci přestárlých, neekonomických individuí…“
„Máš plán B, Iváne?“ prohodil Roberto a podal mu sklenku madeira - Quinta do Serrado Terrantez 1872, aby symbolicky překlenul příbuznost tekutých briliantů s brilianty minerálními (a aby také spláchl chuť Cohiba). „Of course, old dude. 600 vzteklých chlapů z pravlasti svobody, rovnosti a bratrství. Věz, že tisíckrát větší populace zženštilých a zjemnělých syslíků, majících co ztratit, je vždy demoralizována úderným jádrem malé skupiny chlapů bez skrupulí….“ „Škoda, že Transversálie není ve frankofonní zóně…“povzdechl Roberto, který nahlédl, že se asi nebude moci spoléhat tak často na maskáče pod velením COMLE – Aubagne.
„V zásadě je tedy jasno, brácho“ žoviálně urychlil závěr jejich konstruktivní debaty Iván, kterého hřály tekuté brilianty v žaludku a minerální v mozku. Spěchal, neboť chtěl stihnout maariv v Eldridge St. Těšil se, jak bude vyprávět Velkému šéfovi, že svět se o něco přiblížil nápravě….. Snad ….
„A Iváne…“ hlesl Roberto. „Co ještě ?“ otočil se ve dveřích Iván, mezitím navázavší oční kontakt s Miss Paraguay v sekretariátu. „…. myslíš, že mne, …mmm … že nás má Almighty rád?“ Co je to za blbou otázku, pomyslel si Iván s očima utkvělýma na vlasech z Paraguaye, „… zeptám se ho na to, můžeš si být sure ….“ zašklebil se Iván (- i přesto, že cesty moje nejsou cesty Jeho -připojil svoji mentální rezervaci) a definitivně zaklapl dveře pracovny a tím i tuto kapitolu… 8)
-
Kapitola další, ve které se neděje nic podstatného, až na předzvěst změny, po které už nebude svět tím, čím býval. :o
Od chvíle, kdy se mu jedné noci zdál sen tak překrásný, že toužil ho shlédnout znovu, se Ivánova mysl periodicky vracela k přáním sny zachytit do reprodukovatelné formy. Počátkem sixtie´s objevil, že není se svou nutkavou vidinou na světě sám – to když se v ordinaci psychiatra Jule Eisenbuda, k němuž si občas chodil lehnout na kanape, srazil s typem, který se mu představil jako Serios, Teddy Serios, pikolík z blízkého hotelu. Moc neposlouchal jeho bláboly o thoughtography a o (jak tomu říkal) „gismo“, neboť z Teddyho táhla whisky. Dr. Eisenbud byl však názoru jiného – alespoň apriorně vylučoval podvod či eskamontérství. Ale celá věc neměla budoucnost, údajné fotografie Teddových myšlenek byl zcela nahodilé, neplánovité, nepředvídatelné – s tímhle materiálem a s tímhle kořalou se nedalo vůbec programově pracovat. Uplynula určitá doba, nutně vyplněná hledáním vlastní identity, vlastního osobitého výrazu a plochy na slunci, kdy byly odloženy, skoro zasuty velkolepé projekty na reprodukovatelnost jeho snových vzpomínek a dějů, které se nikdy neodehrály.
Až dnes, po besprechungu s Robertem, si Iván uvědomil, že vlastně celou tu dobu rotoval v soustředných kružnicích kolem svého dávného, nenaplněného Snu všech snů. Večerní ritus v Eldridge St. proběhl standardním, rutinním způsobem – Nebeský šéf mlčel, jen nějaký stařík vedle něj prohodil tónem, jako by četl ze siderlu: „… a černým ohněm budu psát do ohně bílého…“. Vyšel ven. Chvíli nato zapadl do jednoho veselého fastfoodu na Madison Ave., plného jakýchsi mladých; v ošuntělých sakách oblečených mladíků, s tvářemi modelovanými ušlechtilými tahy působení exaktních věd. Z jejich výroků nebyl moudrý, nebyl schopen si je nějak zařadit: chvílemi mu připadali jako matematici, chvílemi jako vědečtí gambleři, profesionálně obehrávající renomovaná casina a chvílemi jako političtí provokatéři. A tady, právě tady, prošlehla jeho mozkem připomínka dávné, odkládané a okolnostmi potlačované vize. Iván, sám s neurčitým matematicko-fyzikálním vzděláním, spíše vycítil nežli vyslechl, že tito mladíci z University of California, kteří se na pár týdnů zdejchli z Berkeley zařádit si na Východě, jsou sesláni Někým, kdo si přeje, aby Iván v sobě obnovil chuť k realizaci svého Super snu, Matky všech snů…
Nenápadně, prostřednictvím pár darovaných panáků, se vmísil s nedbalým výrazem do poloopilého, poloduchaplného hovoru frajerů z Kalifornie, přičemž nasadil masku blazeovaného ťulpase, koketujícího s pedofilií. Už po pár debatních okruzích seznal, že zkoumání těchto vědeckých tweeny-motherfuckers z laboratoře Gallant se ubírá spíše směrem neurologickým, přesto však s využitím binární matematiky. Pomocí výpočetních modelů rekonstruujících algoritmus vnímaných pokusných vjemů, dekodovali naši vědátoři stopy zanechané těmito vjemy v příslušné části mozku. Všechno špatně, vy nezaznamenáváte, ve jen modelujete, blbečkové, myslel si Iván. Zjistil, že hošíci si pro své hrátky vyvinuli něco jako skener funkční magnetické rezonance (fMRI). Ten měřil průtok krve zrakové kůry části mozku, která zpracovává vizuální informace. No a to byl celý ten spektákl – v podstatě pimprlové divadlo, vztekle si uvědomoval Iván.
Avšak uznale ocenil jediný přínos: a tím byl dekodér. To byla fáze, která Ivánovi scházela do zkompletování svého objevu. Víc už mne ti machos nenaučí, řekl si znuděně, sáhl jakoby mimoděk jednomu z mladíků do rozkroku a když se setkal s jeho pohrdavým pohledem, získal tím záminku pro rychlé zaplacení rundy, rozpačité zabrumlání a rychlé vycouvání z fastfoodu. „Fucky bugger …“ znělo za ním až na ulici zpěvavou západní mluvou. Na vzduchu rychle revitalizoval svůj mozek. Všechno do sebe nádherně zapadalo. Kdyby věděli, až kam jsem se dostal já, připadali by si ti šprti z University of California, jako když přišli na mejdan jen s chlebem a okurkami… pochechtával se samolibě Iván.
Iván již delší čas přicházel k přesvědčení, že reforma společnosti nemůže být realizována shora, pouhou bouří na výšinách, ale zdola, změnou kvality občanstva. To proto, aby regulérně (což neznamenalo nutně jen demokraticky) zvolení reprezentanti národa nebyli pouhými navoněnými šupáky, které vymrštila do státnických pozic volební loterie. Lid má reprezentanty takové, jaký je sám. Zdola a rychle se musí reformovat. A reformátor musí znát motivace mas. Musí je znát ještě dřív, než je znají samy masy a jeden každý občan – bez rozdílu zda drban, řemeslník, ouřada, developper, investor, či komediant.
Už od doby pochopení podstaty toku usměrněných elektronů, které se nechaly zprostituovat do služeb televizního monitoru, Iván samozřejmě věděl, že mozek vykazuje elektrické aktivity. Slabé, leč měřitelné a tedy podchytitelné. Věděl i to, že i kdyby se mu podařilo pomocí elektrod snímat tok rozpustilých elektronů, pak je uplést do vláken kabelu směrovaného do kamery, získá jen roj bílých a černých teček na monitoru, salt & pepper v přímém přenosu. Sen, snímání elektronů a …. chybělo tu ještě NĚCO, co ze soli a pepře vygeneruje smysl dávající OBRAZ. … Iván si v ožralém kvákání kalifornských vědeckých embryí uvědomil, že co elektron a vjem, to prvek, jednotka určená k dekodování. Zatímco v laboratoři Gallant se ignorantsky povznášeli nad existenci primitivního EKG, Iván opominul, že mozek je computerem s vlastní inteligencí, nejen tupým procesorem prvních generací, ve kterém je jen to, co se do něj nacpe. Šlehlo mu hlavou, že dekodér bude muset mít stejnou kapacitu, kolik má mozek neuronů. A každý má jiný význam při tvorbě obrazu snu, a každý musí být zachycen. Klaviatura o miliardách kláves, a já musím vědět, na kterou klávesu bylo hráno… běželo Ivánovi hlavou. Partitura výčtu použitých neuronů, na které jako na klávesy ťukají svými prstíky elektrony, dojde výrazu uceleného obrazu ... Sweat Dream Home Cinema … a donekonečna přehrávaný dream-DVD clip s tváří dívenky mých jinošských snů …. I DID !, ujišťoval se.
Iván si vzpomněl, jak kdysi dávno ho sousedovic kluk požádal o rusko-anglický slovník, aby si mohl překládat slova psaná azbukou v comicsu Vesjolije Kartinky. Později se mu ten kluk přiznal: očekával, že rozluštěním slov v azbuce před ním vyvstanou slova v angličtině; domníval se, že v azbuce jsou zakódovaná anglická slova. Jak byl překvapen, když četl něco jako „parasjonok“, „medvěžonok“…. Znechuceně hošík naznal, že k přečtení ruského comicsu se musí naučit i rusky…. Ano, konstatoval vduchu Iván, při svém prvotním bádání nad reprodukováním snů jsem se v jistém smyslu nalézal v obdobném omylu…
Ivan se zadýchal chůzí nebo náhlým, o jeho srdce pokoušejícím se infarktem? Zastavil se. Teď končí sranda, lyrika a poezie… Aplikovaným výzkumem, spojeným s cíleným monitorováním mozkové činnosti občanstva, se dospěje k získání materiálu, jehož hodnota se dá měřit v jednotkách politického kapitálu a v kvantech morálního kreditu elektorátu. Budeme vědět, jak komunikovat s pacienty po mrtvicích, v trvalých komatech. Budeme znát motivace pachatelů, aniž bychom sepsali jediný list protokolu a závratně tak urychlíme spravedlivou represi. Budeme moci předvídat duševní procesy elektorátu, jeho tužby, strasti, jeho kauzální nexus….. pochopíme lépe úplné magory … i ty, kteří prohlašují, že jimi nejsou … Ivánova fantazie se větvila do dalších konsekvencí.
Tohle a nic jiného bude nosným podkladem jejich dvoučlenného konzulátu s Robertem v Transversálii… A diamanty, certifikované ve smyslu Kimberleyského protokolu, celou tuhle legraci zaplatí.... Neodbytně mu však zněla v uších slova jednoho z těch floutků v Madison Ave. : "You know what the fellow said – in Italy, for thirty years under the Borgias, they had warfare, terror, murder and bloodshed, but they produced Michelangelo, Leonardo da Vinci and the Renaissance. In Switzerland, they had brotherly love, they had five hundred years of democracy and peace – and what did they produce? The cuckoo clock."
Tohle Ivána deprimovalo, sráželo, popíralo smysl jeho humánní etiky.... Přemýšlel... usedavě přemýšlel i když neseděl.... ::)