Napíšu jednu historku o odpuštění. Kdysi za mnou přišla jedna dáma po padesátce s tím, že má bolesti břicha. Když jsem ji vyzpovídal, řekla, že má velice aktivní sousedku, za kterou chodil její manžel. Věděla to celá vesnice a ona byla za troubu. A když na to přišla, objevily se jí bolesti. Řekl jsem jí: "Máte dvě možnosti, buď jim to odpustit, nebo je oba zastřelit." A poradil jsem jí meditaci na odpuštění. Za 6 týdnů přišla, že jí bolí břicho míň, ale že se to v ní pořád vaří, když tu sousedku vidí. Za další dva měsíce přišla, oči jak tenisáky a povídá: "Víte, ono to skutečně funguje. Šla jsem do krámu, ona tam šla taky. Tak jsem si řekla, že se na ni zkusím usmát, tak jak jste mi poradil. A ona přišla sama me mně podává mi igelitku a povídá: Dejte si tam ty rohlíky, tady mají hrozně špinavý košíky. A začaly jsme se bavit tak, jako kdyby nikdy mezi námi nic nebylo." A bolesti zmizely, pak jsem ji viděl ještě jednou, vysmátou a zdravou. Chci tím říci, že neodpuštěním si v první řadě ubližuje člověk sám sobě. Až si vyrobí třeba i nemoc. Když se někdo chová jako trouba, je to tak proto, že ho to rodiče líp nenaučili, a ty zase vychovávali další rodiče, a tak můžem dojít až k Evě a nadávat na ni a žrát se tím, proč v tom ráji sežrala to jabko, když si mohla dát místo toho biftek. A my si kvůli chování člověka, který ani někdy neví, co dělá,ubližujem sami sobě vlastní zlobou. A někdy je nejtěžší odpustit sobě samotnému. Takové " kdybych já tehdy udělal (neudělal) to a to...." Všechno je nutno svěřit Nejvyššímu, buď mu chvála. On je schopný udělat i z největší pitomosti, kterou provedeme, požehnání. Takže taky prosím o odpuštění ostatní zde na fóru, pokud jsem se jich svou hloupostí dotkl.
P.S. scoolie: těm komunistům budete muset nakonec odpustit taky. Pojměte je jako životní lekci, aby lidi věděli, kudy cesta k Nejvyššímu rozhodně nevede.
