Judaismus > Obecná náboženská debata

Lámed waw.

<< < (4/4)

kjan:

--- Citace: martindeporres kdy 12. Června 2009, 11:44:34 ---Ono s tím posmrtným životem je to ještě malinko složitější.  Tak trochu se mi ježí chlupy z toho otřepaného klišé: Dělej to a to a za to přijdeš do nebíčka a když to nebudeš dělat, půjdeš do pekla. Neboť grund je  o tom, vytvořit si těsný a osobní vztah ke svému Stvořiteli. Krásný je žalm: Pane můj B.že, Tebe jen hledám, po Tobě žízní celá má duše, po Tobě zmírá touho mé tělo, tak jako žíznivá vyprahlá země. Tolik tě toužím ve svatyni spatřit, abych mohl vidět Tvou moc a Tvou slávu... Přilnul jsem k Tobě celou svou duší, Tvá pravice mě mocně podepírá.   Takže  to hlavní, oč si myslím, že jde tady na Zemi, je najít B.ha.  Najít v sobě tu Jeho jiskru kterou nám každému vložil do duše a stát se  skutečně Jeho obrazem.  Neboť pokud Ho najdeme už tady na Zemi, najít Ho po smrti už nebude vůbec žádný problém. Ty zákony, příkazy, zákazy a doporučení lze brát  asi  jako dopravní značky, které nám silně usnadňují cestu a hledání. Můžeme se podle nich řídit ale nemusíme, ovšem s tím rizikem, že místo do Prahy dojedem třeba do Košic a to neště si někde můžeme nabít ústa když nebudeme respektovat povolenou rychlost, pojedeme na červenou...

--- Ukončit citaci ---

To je velmi krásné, ale není lehké k naplnění. Na víru ze všech stran útočí neblahé události okolního světa a vkrádají se pochybnosti. Není určitě lehké a zvl. dnes, dodržovat každodenně spoustu drobných povinností i když věřím, že je může člověk plnit s radostí, s vědomím, že jsou to stupínky po správné cestě, vedoucí nás k B.hu. Hlavně ale musí člověk ty stupínky poznat, resp. musí je mít zažité - nejlépe od dětství. Jestliže se přestěhujeme do jiného města, nikdy se nevyrovnáme těm, kteří tam žili od malička. Nemáme tam ty spolužáky, nevíme kdo si koho vzal, kam se tamti odstěhovali a stočí-li se hovor, nevíme nic.
Najdu si ale ten žalm.
Děkuje a zdraví Vás Šalom
Kjan

martindeporres:
Bez  diskusí je velice dobré, když má člověk základy z dětství a má tu víru tak trochu v genech a v krvi.  Nakonec ale každý dojde do fáze, kdy zjistí, že musí začít pracovat sám. A že kvalita jeho vztahu k Nejvyššímu záleží na množství energie, kterou do toho člověk sám vloží. A ty drobné povinnosti pak už v určité fázi přestane chápat jako povinnosti, ale jako prostředek k tomu aby se dostal výš a začne je dělat sám a rád. Vezměmě si třeba modlitbu. Zvnějšku opakované drmolení jednoho a téhož. V duchovní oblasti pozdvihování své duše do vyšší úrovně  a ladění celého svého systému bytí na přísun energie a informací shora. To, co je jídlo a pití pro tělo, to je modlitba pro duši. A zrovna tak je to s těmi pochybnostmi. Víra, která nikdy nebyla vystavena zkoušce pochybování, je slabá a nezralá. A ono to chvíli trvá, než přijmeme existenci Nejvyššího jako nezpochybnitelný fakt a součást svého života. Takže hlavu vzhůru. Berme to tak, že Nejvyšší je všemohoucí a na světě neexistuje takový průšvih, aby On nebyl schopný z něj vytvořit něco dobrého. ;)

Navigace

[0] Index zpráv

[*] Předchozí strana