To máte jistě pravdu. Jenže to, že byl někdo diskriminován, ho ještě neomlouvá z toho, že se stal vrahem. Slušní Židé před diskriminací prostě odešli tam, kde nebyla nebo byla výrazně menší - zejména do USA. Jiní zůstali a snažili se, zejména v rámci socialistických a sociálnědemokratických stran, o změnu poměrů ve společnosti a cestou reforem o odstranění diskriminace. A ještě jiní se přidali ke zločinnému bolševickému hnutí a zavinili smrt milionů nevinných lidí.
Argumentace tím, kdo či co koho kam vehnalo, je jistě správná. Ale musí sloužit jen k popisu situace, ne k omlouvání viníků. Ono totiž i ty nacisty k nacismu cosi přivedlo. A naopak řada lidí žila celý život v těžkostech či naprosté bídě a přesto si zachovala mravní integritu a nesklouzla na zločinnou, Bohu odpornou cestu nacismu či komunismu.
S těmi omluvami je to ovšem pravda. Omluva nikomu život nevrátí. Já nicméně v tom papežově projevu prostě lítost vidím. O tom, že odmítá zpochybňování šoa se už papež zcela jasně a výslovně vyjádřil před časem v reakci na kauzu Williamson a zřejmě měl za to, že se nemusí opakovat. Co by měl papež říkat nového k neonacismu nevím. Pořád platí ony mnou zmíněné encykliky, které se už před 70 lety vyjádřily zcela jasně.
-------------------------------------
V tomto nevidíte lítost?
....Jména vepsaná do tohoto památníku budou mít navždy posvátné místo mezi nesčetnými potomky Abrahamovými. Jejich víra byla zkoušena stejně jako víra jeho. Tak jako Jakub se i oni pustili do zápasu, aby rozpoznali záměry Všemohoucího. Kéž jména těchto obětí nikdy nevymizí! Kéž se jejich utrpení nikdy nepopírá, neznevažuje ani nezapomíná! A všichni lidé dobré vůle kéž bděle odstraňují z lidských srdcí všechno, co by mohlo vést k podobné tragédii!
Katolická církev je spojena s Ježíšovým učením a napodobuje jeho lásku ke každému člověku. Má proto hluboký soucit s oběťmi, které jsou zde připomínány....
..... Podíváme-li se do tváří, odrážejících se na vodní hladině nádrže, která mlčky stojí uvnitř tohoto památníku, nemůžeme se vyhnout myšlence na to, že každá z nich má jméno. Lze si jen představovat radostné očekávání jejich rodičů, když s rozechvěním čekali jejich narození. Jaké jméno tomuto dítěti dáme? Co z něho nebo z ní bude? Kdo si jen mohl představit, že budou odsouzeni k údělu tak slzavému!
Mlčky zde stojíme a v našich srdcích se ozývá jejich křik. Je to volání, které se pozvedá proti každému aktu nespravedlnosti a násilí. Je to věčné odmítnutí prolévání nevinné krve. Je to křik Ábela, stoupající ze země k Všemohoucímu....
