Když se tak dívám na zpravodajství (ČT24), zdá se, že se problém Gazy dostává stále více do pozadí (což není nikterak s podivem, obvyklý jev), a hlavně – parní válec propagandy Hamásu se zřejmě roztáčí do stále vyšších obrátek. Zprávy se dnes skládají z nekonečného skuhrání Hamásníků (příp. jejich zřejmě dobrých přátel z UN), doplněného kratičkou zmínkou „o dalších pár raketách co dopadly na Jisroel“. Jistěže je každá oběť tragédií, o tom není nejmenšího sporu – leč 1) jde přece jen o válku, nikoli o „ostřejší při se strkanci a šťouchanci“, 2) není sebemenšího sporu o tom, kdo celý konflikt svou raketometnou agresí vyvolal a 3) nejde o standardní válku, ale o boj proti neskutečně brutálním, bezohledným, teroristickým hordám.
Neb tragédií civilního obyvatelstva je právě bezmocnost vůči ozbrojencům. Podobně jako se ke konci WW2 esesácká komanda nesčetněkrát zabarikádovala v domech civilistů, kteří byli poté spolu s nimi rozstříleni, totéž se dnes v Gaze děje dnes a denně v míře nesčetně vyšší – vždyť kdo se odváží odporovat? Viz. např.
https://zpravy.idnes.cz/hamas-pry-ve-strachu-z-vlastniho-padu-popravuje-kolaboranty-s-izraelem-1ni-/zahranicni.asp?c=A090105_114543_zahranicni_ad – neb „kolaborantem“ je každý, kdo by se jen opovážil říci Hamásníkovi, aby se svým minometem vypadl z jeho zahrady (mj. – velmi by mě zajímaly výsledky vyšetřování „údajné palby ze školy UN“ – pokud by se potvrdilo že hoši pozvali milounké spřátelené Hamásníčky „ať si to dělo šópnou k nim na zahradu, protože židáci si na UN netroufnou střílet“ – pak si ani neumím představit následky..). Jistě, lze říci, že stejně jako si Němci fašouny sami zvolili, též Palestíni si své Hamásníky vybrali sami – ale…
Nicméně – propaganda nepropaganda, zvykněme si, že Arabové jsou mistři pokryteckých mystifikací a že mínění většiny bude takřka vždy na jejich straně. Tak to holt chodí. Spoléhání jen na B-h se poněkud neosvědčilo, tak 70 let zpátky, že – a tak, ač se nerad opakuji (viz. rubr. Dnešek v Jisroel – Veřejné mínení..), musím zopakovat, že je prostě lépe spoléhat především sám na sebe, neb B-h přeje připraveným - a říci si spolu s Churchillem – We never surrender!
To platí i zde. Kdo může, nechť podpoří svou účastí pražskou manifestaci (viz výše), kdo se do Prahy nedostane, může působit v místě. Je až neskutečné, jak snadno lze klidnými, věcnými argumenty přesvědčit nejednoho více či méně agresivního skuhrala, že převažující mínění není až tak úplně to ono. Jako obvykle – většinový názor o „chudáčcích palestincích a zlých Židech“ plyne povětšině z neinformovanosti a nevzdělanosti. Pouhé naříkání nad nespravedlností tohoto světa mezi svými k ničemu moc nevede. Jf.
