1) Vesnice se nacházely na území Libanonu, tedy nikoliv na území mandátu Palestina. Jistě se mohlo ohledně vrácení licitovat, ale k tomu také pravděpodobně došlo. Stojí za povšimnutí, že přestože je Libanon s Izraelem ve válečném stavu, nezúčastnil se po roce 1948 už žádné války proti Izraeli - kromě případů útoků neovladatelných palestinských a šíitských organizací z jeho území.
ad 3) K JLA se Izrael zachoval poměrně slušně. Stažení bylo překvapivé jen zčásti - oficiálně bylo anoncováno na červen, došlo k němu v květnu. Nicméně lidé ze JLA a jejich rodiny měli možnost odejít do Izraele a ti, co to udělali, tam dostali povolení k pobytu a sociální podpory. Umím si představit stažení z bezpečnostní zóny v jižním Libanonu i jinak, ale v konečném důsledku by se osud lidí z JLA příliš nelišil.
ad 4) Já míval Michela Aúna rád. Nicméně je to bastard. Jako vrchní velitel libanonské armády po konečném syrském útoku uprchl, aniž by své lidi varoval. Jeho důstojníci a vojáci bojovali v marném boji, zatímco Michel už pil kafe na francouzské ambasádě. Mohl dojednat kapitulaci, mohl nařídit ústup a odchod do exilu, mohl padnout v boji, mohl cokoliv. Ale on nechal své lidi umírat a bojovat sám zdrhnul. Ve fr. exilu pak hřímal proti Sýrii, aby po Cedrové revoluci - která ho překvapila a do níž nijak nezasáhl - přijel domů a čekal ovace. Těch se mu dostalo jen zčásti, protože mezitím vzešli noví vůdcové z těch, kdo neutekli do exilu. A ješitný Michel to nezvládl a začal se přátelit se svými dosud největšími nepřáteli - Sýrií a Hizballáhem. Je to ješitný stařec s napoleonským komplexem.
Křesťané dnes už sice v Libanonu nemají většinu, ale kdyby mezi nimi panovala jednota alespoň v nejzákladnějších věcech, tak by byli vlivní dost. Stejně jako šíité, kde vzorně spolupracují kdysi rivalové z Hizballáhu a Amálu.
Po Černém září prchali "Palestinci" do Libanonu přes Sýrii. Syřané neměli ani síly ani zájem jim v tom bránit. Háfiz Asad a král Husajn se neměli rádi, hrozila v tu dobu dokonce syrská invaze do Jordánska. Navíc "Palestinci" napomohli destabilizaci Libanonu, což bylo a je v syrském zájmu.
