V posledním Šavua tov jsem našla zajímavý komentář k paraši Chaje sara.. Připadá mi, že to trochu souvisí s tím, o čem jsme debatovali tady..
„Avraham všechno, co měl, odkázal Jicchakovi, ale
synům svých souložnic, které měl, dal dary a ještě za
svého života je poslal pryč od svého syna Jicchaka“.
(25:5-6) Co jim Avraham dal a kam je poslal? Raši
odpovídá: Naši rabíni vysvětlují, že jim dal „nečisté
jméno“, tj. dal jim znalost a praktiky magie. Že by
Avraham, který celý život zasvětil odvádění lidí od
modlářství, poslal své vlastní potomky zpátky
k modlám?
Každý člověk má v sobě nějakou duchovnost, i když
o ní nepřemýšlí. Je otázka, co nazývá duchovností a jak
ji vyjadřuje. Lidská zkaženost je výsledkem potlačení
duchovní složky v člověku- o takových lidech říká
Talmud „zlovolníci jsou mrtví zaživa“.
Bylo řečeno, že „nejsme lidské bytosti s duchovní
zkušeností, ale duchovní bytosti s lidskou zkušeností“.
...
Na nižší úrovni se může člověk aspoň naučit být
vnímavý k toku duchovní energie.
...
Vraťme se k původní otázce, zda Avraham
neposlal své potomstvo od Ketury zpět
k modlářství. Jicchak byl jeho jediným dědicem v
tom, co tvoří základ židovského národa, ostatní
Avrahamovi potomci nikoliv. Když je tedy
Avraham poslal pryč od Jicchaka, udělal to proto,
aby si uchovali svou vlastní duchovní složku, svou
vlastní duchovní vnímavost, jíž je naučil.