Všeobecná kategorie > Všeobecná diskuse

CZ volby 2008

<< < (69/77) > >>

Scooolie:
To je nesmysl. Kohout byl člověk, který aktivně a nadšeně (ne z donucení, ne z existenčních důvodů, ne po vydírání) podporoval zločinecký režim v jeho nejhorší době, jaká v Československu byla. Ublížil někomu konkrétně třeba Göbles? Ublížila někomu Leni Reiftenstahl?
Vaše ochota omlouvat člověka, který je exemplárním příkladem nadšeného budovatele komunistické diktatury, je smutná. Je to podobné, jako když Rakušáci nebo Bavoráci vzpomínají, jak to bylo za Třetí říše fajn, ano chyby se dělaly, "ale vy jste tehdy nežili, tak jak si nás troufáte soudit" a "udělalo se plno dobrých věcí pro lidi - stavěly se silnice, nezaměstnaní dostali práci, sociální pojištění bylo - a řada národních socialistů byli hodní lidé. Co vy o tom víte?"

Scooolie:
Abych odcitoval odjinud (https://blisty.cz/2002/1/3/art9568.html):

Mladý Pavel Kohout si byl vědom, že za stalinismu v Československu existuje útlak, a schvaloval ho, a to hned od února 1948. To je na jeho postojích v této době pro mě zdaleka nejvíc nepřijatelné. Nebyl to jen idealista, ale utlačovatel. 10. března 1948 napsal jedné své dívce: "Zabírali jsme reakční divadla, zabírali jsme bary, zavřeli jsme pochybné hotely a nastěhovali tam pracující a studující mládež, která nemá byt. Jen to skončilo, dostal jsem nový úkol. Vycházelo u nás 80 časopisů pro mládež, většinou reakčních. Do konce týdne předkládám návrh na zastavení 47 časopisů a ve všech povolených budou komisaři Svazu české mládeže. Už dnes vím, že budu spravovat nějaký katolický časopis."

Když převzal v prosinci 1950 jako dvaadvacetiletý funkci šéfredaktora časopisu Dikobraz, napsal o tom v jednom ze svých stranických životopisů toto: "Bylo to těsně poté, co se v listě objevily některé protistátní materiály a redakce byla zčásti odvolána, zčásti zatčena."

Míla:
Scooolie, já si Vás velice vážím, ale věřte, já Vám nevyvracím, to co jste napsal, ale umíte pochopit, že v té době tomu někdo opravdu věřil ? Že za tím nebyl jen zisk a přeci víte, když jste daleko znalejší než já, že se proti režimu postavil otevřeně, což v té době bylo smrtelné !!, Nedokážete mu jeho mladické okouzlení po válce odpustit ? Přeci takových bylo mraky. To já si myslím, že daleko horší byli  po roce 1968, kteří už vše věděli a ty máme ve vedeních společností, ve vládě a podobně. Proto mi ten Kohout vadí a věřte neměl ze začátku žádnou supr výhodu v Rakousku, byl rád, že ho zaměstnali z lágru. Jinak Vám přeji krásný den.Míla

Elazar:
Ačkoli otázka nebyla na mě, odpovím na ní - ano, dokážu pochopit, že tomu někdo věřil.
Ne, nepostavil se režimu v době kdy to bylo smrtelné (to bylo v r. 1950, kdy on ten režim tvořil), postavil se proti režimu v době, kdy to bylo in (1968).
Mladické okouzlení bych samozřejmě rád odpustil, u něj to ovšem bylo něco víc. Skoro dvacet let se podílel na budování bolševické hrůzovlády, tak nepište nic o "mladickém okouzlení".

Nechápu ovšem, jak můžete (a jak vůbec někdo může) člověka, který prokazatelně pomáhal nastolit stalinistickou diktaturu, považovat za "oběť komunistického režimu" a že ten člověk má ještě tolik drzosti, že se za tu oběť sám vydává!
Za normálních okolností se Scoooliem v řadě případů nesouhlasím, ale na Kohoutovi se shodneme, toho bych stalinským ******** (doplňte sami) nazval klidně osobně a pořád bych se cítil víc slušně, než on.

gvodrazka:
 ;) Vezmu to obšírněji:
Čeští levicoví protagonisté po roce 1945-48 zvolili za svůj názor komunismus zčásti proto, že jim to připadalo intelektuálně progresivní, zčásti proto, že je do náručí prosovětského bolševických prasáren vehnala léta nacistických prasáren a zčásti z jednoduché české vypočítavosti. Spousta z nich si připadala div ne jako Albert Camus, či Jean-Paul Sartre, ale až na malé výjimky to byli čeští hospodští radikálové.
Postupně však poté, co vývojem doby zjišťovali neudržitelnost social/komunismu a jeho skutečné plebejství a dacanskost, odpadávali formou různých „revizionismů“, „odchylek“, „obrod“ a prostřednictvím nejznámějšího debaklu – „socialismu s lidskou tváří“. To byl poslední pokus získat jakési takési historické alibi social/komunismu v Čechách. Šlo v podstatě o největší hromadné oblbování. Skoro každý od toho očekával úplně něco jiného, než sám říkal. Tehdy se tomu říkalo „společná naštvanost z různých příčin“. Politicky však přežili jen vyložení kolaboranti Moskvy. Jediný „pozitivní“ rys to však mělo – čeští kolaboranti dokázali Moskvě, že situaci zvládají a díky tomu establishment v Československu Rusové nepřevzali přímo. Což byste, vážení nynější čeští občané, teprve koukali, co je to pravý ruský socialismus, praktikovaný v Rusku. Zvěrstva KSČ a StB v letech 1970-1988 do jisté míry zachránila Čechy před daleko většími ruskými zvěrstvy. To čeští komunisté měli vždy na paměti a jestli někde, pak na české politické scéně zejména bylo praktikováno ono tradiční „švejkování“. 

Nějací Kohoutové a jiní šašci (dosaďte si sami patřičná jména), toť pouzí ubozí kejklíři na scéně bolševických kolaborantů! Každý z nich položil na oltář vlasti nějaký ten přiblblý veršík – dokonce i Vladimír Holan !
Pokus „mužů ledna“ o návrat na politickou scénu využitím událostí v listopadu r. 1989  - trapné „dèja vu“ lidí, kteří zaspali dobu a na nové poměry byli už příliš málo radikální – doba nejenže nechtěla vyčichlý socialismus z r. 1968, ale nechtěla socialismus žádný. Lidé už nechtěli Dubčeka, ale zajímavé je, že dodnes důvěřují uslintanému „služebnímu pivu“ … Komunista v r. 1989 pochopil, že nejlépe udělá, když se dohodne po dobrém o předání moci, čímž zachrání lidský i majetkový potenciál, stáhne se do ilegality a bude přes plot házet kamínky a jinak zlobit a vyrušovat. Protože nová garnitura neměla a nestihla si vypěstovat předem elitní kádr (jak to učinili komunisti při převratu v r.1948, když věděli kdy, koho, kým a kde  přes noc vymění), musela si nechat odpřisáhnout poslušnost od kovaných bolševických odborníků, aby nedošlo ke kolapsu celého státního systému – od armády až po hokynářství. Nový establishment byl nucen sebou táhnout přítěž všech těch různých starých kreatur vyhozených z KSČ v r. 1969-70, nehledě na tisíce denunciantů StB, na jejichž udavačství se přicházelo velmi pomalu a těžkopádně.
Liknavost a „schlamperei“ (jak tomu říkají Vídeňáci) nového establishmentu se vymstila natolik, že až dodnes se v Česku objevuje, jak ti co převlékli kabáty, spolupracují s KGB, šíří chaos a sabotují, co mohou. Šlapeme na nevybuchlou munici české nedůslednosti... Krásnou ilustrací následků nerozhodnosti při vypořádávání se s  komunisty je, jakými zhovadilostmi prochází smlouva o umístění u.s. radaru, s jakou procedurální diverzí se setkává prosazení většího vojenského kontingentu českých vojáků do Afghanistanu apod.

gv ;D

Navigace

[0] Index zpráv

[#] Další strana

[*] Předchozí strana