Ono není tak nějak o čem diskutovat natož se hádat. Pelikána s Kohoutem klidně do jednoho pytle hodím, pták jako pták a stalinista jako stalinista. To, že ublížil cíleně některým lidem, rozmázl už před pár lety nejčtenější deník MF Dnes (vím to, protože Blesk ani Právo nečtu) - a že to nevíte vy, neznamená, že se tak nestalo.
Pavel Kohout, alespoň co já vím, zdaleka nemá úctu po celém světě, tu si představuju jinak a jestli je v Izraeli trošku znám, tak díky filmu Svatá Klára natočeném podle jeho (a J. Mašínové) předlohy.
Argument typu "on byl jenom poválečný nadšenec" neberu. Konrad Henlein byl zase jen nadšenec předválečný.
Člověk, který v době, kdy popravovali Horákovou, psal budovatelské básně, korunované v r. 1953 básní Stalin, který byl šéfredaktorem Dikobrazu (který urážel politické ponenty KSČ jako málo co jiného) a byl politrukem v ČST - to vše v padesátých letech - je prostě stalinista a bolševik. A že se pak omylem přidal na tu špatnou stranu a KSČ s ním zametla, líto mi ho není. Beztak si v Rakousku nežil špatně.
SLOVO K SOUDRUHU STALINOVI
Kdykoliv básník vchází do prosince,
docela jistě potkává ten zjev:
slovo je náhle drobné jako mince
a jako vločka na rtech taje zpěv.
A proč tak tence zní mu zpěv i slova ?
Protože láska, naděje a cit,
protože všechno, všechno co k Vám chová,
je víc než člověk umí vyjádřit.
Vlastními ústy neumím to říci.
Ať se to za mne říci pokusí
pohádka-bajka, kterou kolchozníci
vyprávějí si o Vás na Rusi:
„Car moří severních byl vztekem bledý.
Má jeho sláva zhasnout jako stín?
I kázal vodám zardousiti ledy
sovětský parník – slavný Čeljuskin.
Obrovská loď se zmítala jak hračka
v ledové pasti. Tmavě vyla noc.
A tehdy prý pustili z klece ptáčka.
,Leť, drahý, leť a volej o pomoc!’
Doletí ptáček k městu obrovskému
a křehkým hláskem volá na lidi:
,Čeljuskin tone! Pospíchejte k němu!’
Však nikdo z nich ho v spěchu nevidí
a nikdo si ho, ptáčka, nepovšimne.
Tak marně capká dlouho do noci,
až pod souhvězdím z rubínu si zdřímne,
znaven svým letem a svou bezmocí.
Tu slyší hlas: ,Zdaleka letíš, malý?
Copak tu hledáš u kremelských hvězd ?
Tebe jsem ještě neviděl...’ To Stalin!
A jemu ptáček sdělil hroznou zvěst.
I poslal Stalin prudké ledoborce,
i poslal Stalin smělé piloty
s příkazem rozbít vzteklé kry, jež horce
drtily krásné lidské životy.“
Takovou zkazku o Vás vyprávějí
sovětští lidé všude na Rusi.
A já – já věřím pravdivosti její!
A za svědka svůj národ beru si.
To Vy jste poslal do Čech v pravou chvíli
uralské tanky jarem vonící.
To Vaše ruce vlaky naložily,
když český člověk neměl pšenici.
Vy víte vždycky – v každém okamžiku –
čím žije a v co doufá každý z nás.
A proto je tak slabé slovo díků
a dokonce i básním vázne hlas.
Vám, který dnes jak tenkrát Čeljuskince
chráníte naše lásky od bitev,
posílám pozdrav, drobný jako mince,
zato však vroucí jako vlastní krev!
Prosinec 1952