Všeobecná kategorie > Historie Izraele
Starověké dějiny
Pepino65:
Přikládám odkaz na pěkný článek na serveru OSEL. Jinak je to velmi zajímavý web jako celek. ;)
Pepino65:
Doufám, že odkaz na zmíněný článek nikoho nepohoršil, což předpokládám vzhledem k tomu, že většina členů fora mi připadá na intelektuální výši nebo bez bigotnosti. Pokud někoho pohled na falické předměty urazil - přijměte, prosím, moji omluvu.
chaje:
to je zajímavý článek...a ta fotka snad nikoho urazit nemůže...starověk a pravěk je falických předmětů plný...
Elazar:
--- Citace: Pepino65 kdy 4. Září 2008, 20:35:23 ---Doufám, že odkaz na zmíněný článek nikoho nepohoršil, což předpokládám vzhledem k tomu, že většina členů fora mi připadá na intelektuální výši nebo bez bigotnosti. Pokud někoho pohled na falické předměty urazil - přijměte, prosím, moji omluvu.
--- Ukončit citaci ---
:D zmínek o "keneánských" ašerot je Tóra plná (akorát nařizuje jejich zničení, pravda) - tak aspoň že se nám nějaké dochovaly v mini-podobě jako archeologické artefakty.
analityk:
Co když celý příběh židovské diaspory je historicky chybný?
Co když palestinští Arabové, kteří žili po desetiletí pod okovanou botou moderního izraelského státu, jsou ve skutečnosti potomci stejných „dětí Izraele“, popisovaných ve starém zákoně?
A co když většina moderních Izraelců nejsou vůbec potomci starobylých Izraelitů, ale jsou ve skutečnosti směsí Evropanů, Severoafričanů a dalších, kteří se „nevrátili“ na kousek půdy, kterou nyní nazýváme Izrael, aby tam založili nový stát po pokusu je vyhladit během druhé světové války, ale přišli sem a násilně vyhnali lidi, jejichž předci tam žili tisíciletí?
Co když celý příběh židovské diaspory – příběh líčený u pašijových stolů židy na celém světě každý rok, rozebírající exil starodávných židů z Judeje, roky strávené putováním po poušti, jejich útěk z pařátů faraona – je celý chybný?
To je explozivní teze Kdy a jak byli židé vymyšleni?, knihy vědce univerzity v Tel Avivu Shlomo Zand (nebo Sand), která vyvolala šokové vlny v celé izraelské společnosti, když byla vloni vydána. Po 19 týdnech na seznamu izraelských bestsellerů je kniha přeložena do tuctu jazyků a bude vydána letos ve Spojených státech vydavatelstvím Verso.
Tato teze má důsledky, které sahají daleko za předpotopní akademickou debatu. S touto starobylou historií je spojeno několik moderních konfliktů, jako desítky let probíhající cyklus krveprolití mezi Izraelci a Palestinci. Každá skupina si nárokuje stejný kousek země – posvátné ve všech třech hlavních abrahamských náboženstvích – založených na dlouhodobých vazbách k tomuto kousku Země a národním identitám formovaným během dlouhých časových období. Na Zemi pravděpodobně neexistuje jiný kousek země, kde je přítomnost tak intimně spjata s minulostí.
Ústředním bodem ideologie sionismu je příběh – který znají všechny židovské rodiny – o exilu, útisku, spasení a návratu. Vyvedeni ze svého království „židé“ – synové a dcery starobylé Judeje – putovali po Zemi, bez kořenů, kde čelili krutému útlaku ze všech stran – počínaje lopotou v otroctví pod Egypťany, po španělské masakry 14. století a ruské pogromy 19. století, po horory Třetí říše.
Tento pohled na historii pohání všechny sionisty, ale především vlivnou, ale reakční menšinu – ve Spojených státech a v Izraeli – která věří, že bůh přislíbil „Velký Izrael“ – stát, který zahrnuje moderní stát, stejně jako okupovaná území – židům, a která se brání jakýmkoliv snahám vytvořit palestinský stát na biblickém území.
Vynález lidí?
Zandovým hlavním argumentem je, že Římané nevyhnali z jejich území celé národy. Zand odhaduje, že během římských válek zahynulo asi 10,000 starobylých Judejců, a zbývající obyvatelé starobylé Judeji zůstalo, konvertovalo k islámu a asimilovalo se svými dobyvateli, když si Arabové tuto oblast podrobili. Stali se praotci dnešních palestinských Arabů, z nichž mnoho nyní žije jako uprchlíci, kteří byli vyhnáni ze své domoviny v průběhu 20. století.
Jak shrnul izraelský novinář Tom Segev v recenzi knihy pro Ha’aretz:
Židé nikdy neexistovali, pouze židovské náboženství, a k exilu také nikdy nedošlo – takže nebyl žádný návrat. Zand odmítá většinu příběhů formování národní identity v bibli, včetně exodu z Egypta, a nejuspokojivěji horory dobýváni za Joshui.
To si ale říká o otázku: pokud starobylí lidé Judeje nebyli vyhnání hromadně, tak jak se pak stalo, že židé jsou rozeseti po celém světě? Podle Zanda, který nabízí podrobnou historii několika skupin v rámci toho, co je konvenčně známo jako židovská diaspora, někteří židé emigrovali ze své vlastní vůle, a mnohem více je lidí, kteří k judaismu konvertovali později. Na rozdíl od obecné víry Zand tvrdí, že judaismus bylo evangelické náboženství, které během svého formovacího období aktivně vyhledávalo nové přívržence.
Tento výklad má obrovský význam ohledně izraelské národní identity. Pokud je judaismus náboženství, a ne potomci „lidí“ roztroušeného národa, pak to vnáší otázku hlavního ospravedlnění pro to, aby stát Izrael zůstal „židovským státem“.
A to nás přivádí k druhému Zandovo tvrzení. Tvrdí, že příběh židovského národa – transformace židů ze skupiny se sdílenou kulturní identitou a náboženskou vírou na poražené „lidi“ – je relativně současným vynálezem, vymyšlený v 19. století adepty sionismu a zdokonalený izraelskými akademickými institucemi. Šlo, tvrdí Zand, o svého druhu intelektuální konspiraci. Segev říká: „Vše je fikce a mýtus, který sloužil jako výmluva pro založení státu Izrael.“
Zand byl napaden; obstojí jeho argumenty?
Důsledky Zandových argumentů jsou dalekosáhlé: „Pravděpodobnost, že Palestinci jsou potomci starobylých Judejců, je mnohem větší, než pravděpodobnost, že jsme jejich potomci vy nebo já,“ řekl Ha’aretz. Zand tvrdí, že Izrael by měl být státem, ve kterém všichni obyvatelé toho, co bylo kdysi „britskou Palestinou“, měli stejná práva a občanskou odpovědnost, než aby se udržoval jako „židovský a demokratický“ stát, jak je identifikován nyní.
Podle očekávání byl Zand pranýřován podle osvědčeného receptu. Ami Isseroff, píšící o Zionárodu, na izraelském sionistickém blogu, se dovolával obvyklého holocaustu a obvinil Zanda z toho, že nabízí „konečné řešení židovského problému“, kde „není potřeba žádného auto da fe, není potřeba útočících Kozáků, žádných plynových komor, žádných smradlavých krematorií“. Další zapálený ideolog nazval Zandelovu práci „další manifestací duševní nemoci extrémní levice v Izraeli“.
Taková rozpálená rétorika je v nekonečném víru diskuse o Izraeli a Palestině standardem, a lze ji snadno pominout. Ale Zandova práce se setkala také s vážnější kritikou. V široce čtené kritické recenzi Zandovy práce se Israel Bartal, děkan humanitní fakulty na Hebrejské univerzitě, pustil do autorova druhého tvrzení – že sionističtí akademici potlačili skutečnou historii šíření judaismu prostřednictvím emigrace a konvertování ve prospěch historie, která by poskytla legitimitu boji za židovský stát.
Bartal vznesl důležitou otázku ohledně Zandovy metodologie a poukázal na to, co se v knize zdá být jistými nepřesnými podrobnostmi. Ale je zajímavé, že při obraně izraelské akademické komunity Bartal podpořil Zandovu následnou tezi a napsal: „Ačkoliv mýtus o exilu z židovské domoviny (Palestiny) v populární izraelské kultuře existuje, ve vážných židovských historických diskusích je to zanedbatelné. Bartal dodal: „Žádný historik židovského národního hnutí nikdy skutečně nevěřil, že původ židů je etnicky a biologicky „čistý“.“ Poznamenal, že „důležité skupiny v (sionistickém) hnutí vyjádřily výhrady ohledně tohoto mýtu nebo jej popřely zcela“.
„Nakolik mohu rozlišit,“ napsal Bartal, „kniha neobsahuje ani jednu myšlenku, která již nebyla předložena“ v předešlých historických studiích. Slev dodal, že „Zand (svoji) tezi nevymyslel; 30 let před vyhlášením nezávislosti se k ní přihlásil David Ben-Gurion, Yitzhak Ben-Zvi a další“.
Člověk může rozumně argumentovat, že tento starobylý mýtus o židovském národu v exilu až do svého návratu ve 20. století má malé důsledky; ať již židé sdílejí společné genetické předky, nebo jsou velkou směsí lidí, kteří sdílejí stejnou víru, za staletí se v podstatě vyvinula společná národní identita. Ale Zandovo základní tvrzení obstojí a má jisté významné důsledky pro současný konflikt mezi Izraelem a Palestinci.
Změna konverzace?
Primárním důvodem, proč je tak obtížné probírat konflikt mezi Izraelci a Palestinci, je pozoruhodně efektivní práce, kterou zastánci izraelské kontroly okupovaných území – včetně Gazy, stále pod de facto okupací – odvedli při srovnávání práva Palestinců na sebeurčení s přáním vidět zničení Izraele. To efektivně spojuje jakékoliv hájení práv Palestinců se strašákem vyhlazení židů.
To byl zcela jistě případ argumentů při řešení izraelsko-palestinského konfliktu jediným státem. Až do nedávna bylo obhajování řešení „jednoho státu“ – dvounárodnostního státu, kde by všichni obyvatelé toho, co je dnes Izrael a okupovaná území, měli stejná práva a občanskou odpovědnost – relativně převažující pozicí. V podstatě to byl jeden ze vzájemně si konkurujících plánů zvažovaných OSN, když ve 40. letech vytvořilo stát Izrael.
Ale myšlenka jednoho, dvounárodnostního, státu byla v poslední době marginalizována – zavržena jako pokus zničit Izrael doslova a fyzicky, spíše než etnicky a nábožensky – založený na politické entitě s populací s druhořadými arabskými občany a odkazem zodpovědnosti za populací žijící jako uprchlíci nejdéle na světě.
Logickým závěrem Zandova díla odhalujícího zakladatelskou mytologii Izraele může být obnova myšlenky řešení jednoho státu a poskytnout ji legitimní místo v debatě o této rozjitřené oblasti. Nakonec, zatímco kalí vody v jednom smyslu – vyvolávajíc starobylé, biblické otázky ohledně toho, kdo je skutečnými „dětmi Izraele“ – v jiném smyslu poukazuje na stejnost, která existuje mze izraelskými židy a palestinskými Araby. Obě skupiny si činí nároky na stejný kousek Země, obě čelily historickému útlaku a vyhnání, a obě ctí myšlenku, že by měly mít „právo na návrat“.
A pokud obě skupiny sdílejí v podstatě společné biblické vazby, pak si to říká o otázku, proč by vše, co bylo Palestinou pod britským mandátem, mělo zůstat azylem pro lidi jednoho náboženství, místo aby to bylo zemí, ve které židi a Arabové mají zaručenou stejnou ochranu – stejnou ochranu zákony státu, jehož legitimita by již nikdy nebyla otevřenou otázkou.
Navigace
[0] Index zpráv
[#] Další strana
Navštívit plnou verzi