Využívám "knih" k tomu,, že ve známost dávam můj návrat po 5 ti týdnech z nemocnice. Děkuji vám všem, kteří mě nejen povzbudili, ale i poprosili Boha za moje uzdravení. Jsem vděčná Nejvyššímu, že vše se nakonec v dobré obrátilo a zatím žádná děsivá choroba mi nehrozí. Byla jsem v Nemocnici v Jablonci nad Nisou, měla jsem nejen vynikající péči, ale také velice dobře vařili a já jsem byla nucena pro moji vyhublost pořád jíst, což bylo docela příjemné. Se mnou na taková místa vždy cestuje A.Lustig, ne jinak to bylo i tady a tak jsem přečetla knihu povídek "Modrý den". Nejen to, ale kniha i zaujala na mém stolečku, takže si jí zakoupily i některé zdravotní sestry. On se svým obdivuhodným přístupem ke vše té hrůze mi vždy dodává sílu překlenout i pro mě těžší chvíle, které pod skutečností, kterou prožili naši předkové mi vždy připadají malicherné. Pak jsem od "našeho" kamaráda dostala tam k narozeninám knížku "Komu je dneska dobře ?" 864 židovských anekdot od Davida Maškenazyho. Mohu vám obě vřele doporučit. Jinak mám i několik zkušeností s mojí hvězdičkou. Můj mladičky fyzioterapeut se přistěhoval před 15 lety z Moldávie s rodiči mi prozradil, že má kamaráda taky Žida a že se spolu učí hebrejsky. Taky hvězdičku mám na snímku z CT, protože jsme na ní zapomněli. Takových diskusí jsem tam se sestrami i lékaři vedla hodně, protože jsem byla sama na pokoji a ani jsem nevěřila, kolik lidí se zajímá o židovskou otázku. Nakonec z druhé knížky jednu krátkou :
"Víš, Sáro" říká Samuel své nemocné ženě, " až jeden z nás umře, odstěhuji se do Paříže". Zdraví Míla
Anketa