Chvály bylo dost, nyní také přísné zhodnocení - převzato z tematického klubu na Nyxu:
KAREL (vulgo Mr. Spock) - [31.01.08 19:03] new
Recenze knihy Maharal: Stezka návratu (Praha 2007, překlad a komentář Jan Divecký)
Představte si sklenici z poloviny naplněnou vodou. Pesimista řekne, že sklenice je napůl prázdná; optimista řekne, že sklenice je napůl plná. S touto knihou je to podobné, neboť navzdory ujišťování v předmluvě, že aspoň jedna kapitola z třiatřiceti byla přeložena ?v plném znění? a ?kompletně?, se ve skutečnosti jedná o překlad pouhé části textu, přičemž poměr přeložené a nepřeložené části se patrně blíží právě té polovině. V této recenzi se soustředím pouze na tuto údajně ?kompletně? přeloženou kapitolu z Netivot olam a pominu ?reprezentativní ukázky? ze čtyř jiných kapitol, protože do takto vágně formulovaného pojmu se vejde ledacos.
Dobrá zpráva je, že ve srovnání s předchozí knihou edice Sifrej Maharal (Ner micva) je zde vidět mírný posun k lepšímu. K dokonalosti má však tento překlad stále stejně daleko jako hladina vody v poloprázdné sklenici k jejímu okraji. Ve skutečnosti totiž nejde o překlad, ale o velmi volné převyprávění. Překladatel se sice snaží zachytit všechny důležité Maharalovy myšlenky, ale tato jeho snaha vždy končí ve chvíli, kdy autor zabrousí do oblasti úvah jen o málo složitějších než je filosofování na úrovni selského rozumu. Proč si překladatel zvolil takto nestandardní přístup, je pro mne poněkud nepochopitelné. V předmluvě sice upozorňuje na to, že zvolil témata přístupná a obecně srozumitelná, jenomže ve skutečnosti je intelektuální úroveň knihy vhodná tak pro třináctileté až patnáctileté děti. Jestliže bylo záměrem překladatele napsat knížku pro mládež, bylo by vhodné na to upozornit. A bylo by ještě vhodnější vybrat si pro tento účel jiného autora než jednoho z největších středověkých židovských učenců a filosofů, k jehož literárnímu odkazu chová úctu celý literárně vzdělaný svět.
Již na samém začátku kapitoly Stezka návratu Maharal upozorňuje na to, že ve verši Př 1,20 (který na úvod cituje) je použito množného čísla ?moudrosti?, a nikoliv ?moudrost?, což podle něj znamená, že je zde míněna horní, tedy božská moudrost, moudrost Tóry. O této symbolice ? v kabale i v midráších často používané ? se z překladu ovšem nic nedozvíme. Tam je ve verši Př 1,20 citováno ?moudrost? a k tomu lakonicky podotknuto, že onou moudrostí je Tóra. Pakliže je to překladatelův ústupek ?obecné srozumitelnosti? díla, je mi záhadou, pro kterou věkovou či intelektuální skupinu by podle jeho názoru bylo nesrozumitelné sdělení, že existují dva druhy moudrosti: božská a lidská. Tento detail zmiňuji hlavně proto, že se mi jeví pro tento překlad dosti příznačný; Maharalova vyšší, božská moudrost, kterou do svých výkladů vložil, byla z českého překladu z nějakého důvodu separována a vytržena, takže zbyla jen moudrost dolní, lidská, ta obyčejná.
Kromě vypouštění některých autorových myšlenek je dalším negativním jevem tohoto překladu svévolné krácení, které se objevuje téměř v každé větě. Zatímco v dobách Postřižin se móda zkracování projevovala zastřižením dlouhých vlasů do kratšího účesu Josephiny Bakerové, v dnešní ?klipovité? (a klipotické) době vyholených hlav je zřejmě nutno zajít ještě mnohem dál, a tak jsou Maharalova rozvinutá souvětí nemilosrdně kleštěna, klestěna a krácena na zlomek jejich původní délky. Například Maharalova věta ?Neboť cizoložství je skutkem materiálním, a když [žena] zcizoloží, [je to kvůli tomu], že do ní vstoupí duch pošetilosti a odejde intelekt, který je tělesným požitkům vzdálen? je odbyta lakonickou poznámkou ?Rozum má tendenci vzdalovat se tělesným požitkům? (str. 18).
Jako další piha na kráse by se daly vytknout na některých místech neoznačené (neodhalené?) biblické citáty, ale ve srovnání s výše uvedenými nedostatky je to jen kosmetická vada. Faktické chyby v překladu či neobratně přeložená slova se vyskytují jen vzácně, například: ?Jak jsou velcí lidé se zlomeným srdcem!? (vhodnější je: ?jak jsou důležití?) nebo: ?Vše, co činí zvíře nezpůsobilým oběti, je u člověka vítáno? (ve skutečnosti: ?Vše, co zvíře znehodnocuje, činí člověka vhodným?). Mnohem častěji se objevuje jiný nešvar: text je přepracován natolik zásadně a naprosto jinými slovy, až se v něm ztrácí původní myšlenka, přestože ji překladatel pochopil správně.
Slušelo by se, aby byly v textu nějak graficky odlišeny překladatelovy příležitostné ?odskoky? do jiných Maharalových děl (např. str. 18 nebo str. 72), které jsou organicky vtěleny do překladu a není jasné, kde vlastně končí.
Překladatel občas zjevně nechápe pravý smysl citovaných pasáží z Talmudu (v Maharalových spisech jsou tyto citáty velmi časté). Například větu. ?To se týká růstu zkadeřených [vlasů]? překládá mylně jako: ?Pokud snese půst bez utrpení? (str. 68); nebo větu: ?A co ten druhý? ? To byla zásluha Země izraelské, která mu prospěla? překládá mylně takto: ?A je názor, že Avrahamovi napomohly zásluhy přebývání v zemi Izrael? (str. 55).
Jaký si čtenář odnese celkový dojem z této knihy, to právě záleží na tom, zda se počítá mezi optimisty či pesimisty. Optimista bude jásat, že se u nás konečně objevují české verze po staletí nepřekládaných a nevydávaných textů židovské literatury, přestože jsou to díla takto polovičatá a nedotažená. Pesimista si bude přát, aby takové knihy raději vůbec nevycházely, protože tím velmi komplikují šanci na uplatnění nějakému úplnějšímu a kvalitnějšímu překladu (kdyby totiž v tuto chvíli někdo nabídl k vydání lepší překlad Maharalovy knihy Ner micva, nakladatelé by oprávněně poukazovali na to, že ta kniha již byla do češtiny přeložena, takže vydávat ji znovu je zbytečné). Jazýček vah směrem k ?blbé náladě? mohou ovšem převážit dvě skutečnosti z oblasti víceméně morální. Tou první je skutečnost, že nad celou řadou Sifrej Maharal údajně bdí ediční rada složená z rabínských autorit. A tou druhou je představa, co by si pociťoval samotný Maharal, kdyby měl možnost tento překlad své vlastní knihy vidět.
Anketa